Zahráli jsme si v předstihu demoverzi The Invincible

Už na konci roku 2019 jsme vás na Vortexu poprvé informovali o chystané adventuře The Invincible od polského studia Starward Industries. Jak už přede mnou několikrát Jirka v článcích zopakoval, hra nás oba nesmírně zaujala, ať už odkazem na dílo spisovatele Stanisława Lema nebo jednoduše tím, jak skvěle titul vypadal od prvních obrázků a videí. Atompunk, tedy subžánr sci-fi zasazený do do 50. či 60. let minulého století, totiž není tak rozšířený a sledovat futuristické vize, v nichž se ale neodráží digitalizace, je značně opojné. Vývojáři ze Starward Industries navíc mají desítkami let prověřený námět, mnoho zkušeností z Techlandu či CD Projektu a navíc vše zpracovávají s obrovským smyslem pro detail, což v tuto chvíli mohu potvrdit i díky možnosti předčasně si zahrát demo. Krátké, ale konečně demo, ve kterém jsem svým pánem a nemusím sledovat jen připravené záběry.

Tady jsem doma

Pokud jste četli román Nezničitelný – a líbil se vám – stejnojmenná hra vám alespoň podle dostupné ukázky učaruje. Demo začíná krátce po startu hry, během kterého se astrobioložka Jasna ocitne za dosud neznámých okolností na planetě Regis III. Probouzí se ve svém kosmickém obleku, ale bez vzpomínek na to, jak se na planetu dostala a hlavně, proč tam je. Jediné, na co si pomalu rozvzpomíná, je fakt, že patří k nějaké posádce a její členy by měla urychleně najít. V tu chvíli se ujmete Jasny i vy a s pípajícím lokátorem vykročíte zlověstným kaňonem za jednou z objevujících se diod na přístroji. První, co mě na tomto místě opravdu zaujalo, tedy nad rámec samotného lokátoru, bylo nasvícení a barevná paleta. Na první pohled totiž máte pocit, že se rozhodně nenacházíte na Zemi, což podtrhuje i planeta s mohutnými prstenci, kterou je možné spatřit na obloze. Zmatenost, možná i strach a nejistota je pak slyšet v Jasnině hlase, a ačkoliv pro to neexistuje nějaký jasně viditelný důvod, první kroky pro mě samotného byly do značné míry kroky hrůzy.

Zdroj: Starward Industries

Atmosféra, kterou umí vývojáři ze Starward Industries vykouzlit jen pomocí několika kamenů křupajících pod nohama hlavní hrdinky, malého přístroje v ruce a úzkostného hlasu je vynikající a není zřejmě překvapením, že ji dokresluje dlouhé, místy až trochu nepříjemné zvuky syntezátorů. Možná na mě v tu chvíli padnul jakýsi falešný pocit nostalgie, ale něco takového jsem si vždy představoval během těch dlouhých klidných dní o letních prázdninách, kdy jsem se probíral knihami od Dicka, Asimova, Clarka nebo právě Lema. A v demu stačí zajít za zatáčku, abyste toho viděli ještě víc a propadli se do téhle na pohled tak jiné, ale přesto šíleně důvěrné verze sci-fi, jakou představují lidé ze Starward Industires. Jasna totiž dorazí na základnu složenou z několika lesklých kopulovitých stanů, ale ještě předtím, než byste se k nim vydali, zahlédnete kráčejícího astrobota, který upoutá pozornost hlavní hrdinky. Ačkoliv jsem se na sekundu zarazil a lekl se, zda mi rázem nepůjde o život, tísnivý moment Jasna přeruší poznámkou, která dává jasně najevo, že robota zná.

Inspirace, nikoliv adaptace

Pokud jste román Nepřemožitelný četli, možná si kladete otázku, kdo je Jasna a odkud se vzaly lodě jako Vážka nebo Skokan. Vše je dáno tím, že ačkoliv vývojáři používají původní název knihy pro svou hru, Lemovo dílo chápou jako inspiraci, nikoliv přímou adaptaci. Pořád se ale budete pohybovat na planetě Regis III a pořád tady na vás čekají tajuplné události a mrazivá vyústění.

I na jeho zpracování je jasně patrné, jak si dávají autoři záležet, aby zůstali věrní zasazení své hry, ale přesto ukázali hráčům něco, co mohou znát tak maximálně z dnes již trochu úsměvných obrázků o představách, jak to asi bude vypadat v roce 2000. Arti, jak se astrobot jmenuje, vám dovolí několik kontextových kliknutí, abyste se mohli spolu s Jasnou podivovat nad tím, proč najednou přestal fungovat, nad touhle záhadou si ale budete muset ještě chvíli lámat hlavu. Nutno ovšem podotknout, že do detailu propracovaná stylizace, neokoukanost kulis a sladění všech prvků by nemělo přehlušit fakt, že ve smyslu hratelnosti ani zde, ale vlastně ani na ploše celé ukázky, nedělá The Invincible nic nového a originálního. Rozhodně tím ale nechci předbíhat hodnocení nebo snad naznačovat, že se mi ukázka nelíbila, naopak.

Tady přistaneme

Ihned po krátkém dostaveníčku s Artim, který se svěšenou hlavou zůstal stát venku, můžete nízkým průlezem navštívit jednu z buněk základny. Náhlé ztlumení zvuku větru je chirurgicky přesné, což už se sice nedá říct o animaci otevření otvoru, ale ani ta ve výsledku nepůsobí špatně. Možná si ji ale všimnete víc, až polezete ven, protože Jasna v tomto konečně naráží na dalšího člena posádky, doktora Krautu, a spolu s ní mu patrně i vy věnujete maximální pozornost. Jak ovšem zjistíte, doktor nekomunikuje, cosi žvatlá, pohybuje se houpavě dopředu a dozadu a je všechno, jen ne přítomný. Na tomto místě se pak Jasna konečně začne bavit s astrogátorem Novikem z lodi Skokan, který chce – jak po chvíli zjistíte – na Regisu přistát. Skutečnost, že je komunikace trochu zmatená, nicméně odpovídá stavu, ve kterém se s hlavní hrdinkou nacházíte a věci se v nadcházejících minutách začnou mríně vyjasňovat. V tomto ohledu dělají lidé ze Starward Industries svoji práci dobře, i když je složité odhadnout, jak to dokážou na ploše slibovaných 8 hodin hraní.

S Jasnou můžete ještě pomoci Novikovi při restartu Artiho a užít si jednu opravdu pěknou animaci otevírání náhradního vysílače, ale je to až lokace o několik stovek metrů vzdálená, která konečně trochu otevírá příběh. Jak je totiž patrné, Jasnina posádka a výzkumníci v ní zastoupení totiž našli na Regisu podivnou kovovou konstrukci, kterou se rozhodli prozkoumat. Jasna si na nic nepamatuje, ale pomáhá ji jednak Novik a jednak zápisky, které najde v táboře i u konstrukce. Fascinující je zde zpracování skal, se kterými si po miliony let pohrával vítr, a je to na nich znát. Velké zaoblené průrvy, několik pater, podivná seskupení kamenů, tím vším vývojáři dávají najevo – neinspirovali jsme se Zemí – a funguje to. Celé prostředí, i když jej skutečně tvoří jen holé skály a hrstka předmětů, které si sem přivezla posádka Vážky, působí zlověstně a s ohledem na další okolnosti mi pocitově skutečně nebylo příjemně. Mohla za to trochu lacinější lekačka s puštěnou sbíječkou, ale především Jasnin objev nedaleko mimozemské konstrukce, po kterém demoverze bohužel náhle končí.

Tady se asi něco stane

Nechci prozrazovat nic dalšího z příběhu a událostí, které se ve hře stanou, i když jde pouze o demoverzi a sami si jí budete moci projít, nebudu vás ochuzovat o ten okamžik a kombinaci hudby, grafiky a zvuků, které jej provází. Pokud se totiž vývojářům skutečně podařilo něco prodat, tedy alespoň mně, člověku, který tváří v tvář druhé poloviny třicítky vzpomíná na roky a pocity, které se už nikdy nevrátí, pak je to už jednou zmiňovaná atmosféra. Jsou to ale také další přístroje, které má Jasna k dispozici, jako je detektor kovů nebo dalekohled, mimochodem mechanický a plně ovladatelný, které jsou velmi pěkně zpracovány a dokreslují svět, který si vymyslel Stanisław Lem a který nechali vývojáři ožít ve své hře. Škoda jen, že demo není ještě o kousek delší, abychom mohli případně docenit i další lokace či momenty, které na Jasnu čekají. Nebo že nenabízí možnost vrátit se zpět, pokud už některou z lokací opustíte a přetnete vytyčený bod, v demoverzi místa, na která se dá vyšplhat nebo z nich seskočit.

Zdroj: Starward Industries

Těžko soudit, jestli to takhle bude vypadat i v plné hře, ale začínám mít pocit, že The Invincible nenabídne otevřený svět, nýbrž rozlehlejší lokace uspořádané tak, jak si přáli vývojáři. To ale také není špatně, pokud bude příběh dostatečně chytlavý a ponese se v tak uspokojivém duchu jako těch několik krátkých minut demoverze. Také mě zajímá, na jaká další místa se ve hře podíváme, protože po několika minutách strávených v holé pustině jen s pocitem, že tam nejste sami, nemusí stačit. A jsou tu samozřejmě i prvky hratelnosti, které se jeví jako zcela standardní a v zásadě prosté, což je ale rys podobných adventur, které stojí na příběhu, vypravování a zpravidla i nečekaných zvratech, k nimž zcela nepochybně spěje i Nezničitelný. A úplně poslední věc, která ve mně hlodá, je návaznost na původní Lemovo dílo – víme, že hra jej nekopíruje přesně a nechává se jím jen inspirovat, ale jak moc a do jakých detailů? I tohle je další z mnoha otazníků, které ve mně ukázka vyvolala, rozhodně se už ale nebojím toho, že by dosavadní obrázky a videa v čemkoliv lhaly.