NHL 24

Série NHL se už roky točí v začarovaném kruhu, ze kterého není snadná cesta ven. Je vlastně otázkou, zda vůbec nějaká cesta ven existuje, protože se nezdá, že by o ní vývojáři z Electronic Arts věděli. Ačkoliv se snaží na hráče působit tak, že každý ročník přichází se zajímavými a pro hru důležitými změnami, výsledek hraničí s frustrací a nepochopením. NHL už není zábavná série, nepřináší nic nového a to staré přestává fungovat. Vývojářům z EA Vancouver nemohu upřít snahu, naráží však nejspíš na příliš nízký rozpočet a upadající zájem hráčů, a to dokonce i těch, kteří mají hokej rádi a se značkou zůstávají dlouhé roky. Tohle nebude veselé čtení, ale ani přepracovaný systém tlaku v útočné třetině, únava brankáře nebo inovované přihrávání nic nemění na tom, že se pozitiva hledají jen velmi obtížně.

Změny pro změny

Když jsem někdy v polovině srpna sepisoval první informace o novém ročníku NHL, nabyl jsem optimistického dojmu, že se ve hře konečně změní něco, co přinutí všechny staré pardály vtisknout své hře novou tvář. Zaujal mě zejména nový vizuální systém přihrávek, který měl bořit roky zažité míření analogovou páčkou, narážející tu a tam na to, že nedělal přesně to, co byste očekávali. Výsledek je ale bohužel mírně nedotažený. Vše funguje poměrně intuitivně – když namáčknete přihrávku, typicky pravým triggerem, resp. tlačítkem R2, rozsvítí se nad zbývajícími čtyřmi hráči v poli symboly ovladače. Po stisku příslušného tlačítka vyšle váš hráč přihrávku daným směrem, aniž byste museli mířit, a to bez zpomalení či nezávisle na změně vašeho směru. Potud v pořádku, jenže se bavíme o hokeji, rychlé hře, která je navíc v případě série NHL ještě uměle zrychlena, takže prostoru pro rozhlédnutí a zjištění, jaký symbol svítí nad hlavou najíždějícího hráče, není věru mnoho. Jistě, trénink dělá mistra, ale i po necelých 20 hodinách jednoduše narážím na to, že přihrávku pošlu úplně jinému hráči, případně ten můj skončí na ledě, když se za něj nestihnu včas rozhodnout. Tím neříkám, že by systém nebyl použitelný a je rozhodně skvělé, že nemusíte volit ze dvou stylů – ten standardní stále funguje a symboly nad hráči můžete ignorovat – jen z mého pohledu nejde o takový „game changer“, v jaký jsem doufal.

Zdroj: EA Sports

Další novinkou, která mě zaujala, ale dopadla podobně jako vizuální systém přihrávek, je nové zpracování zvýšeného tlaku v útočném pásmu. Vše se dá velmi jednoduše popsat tak, že pokud vydržíte v útoku bez ztráty puku dostatečně dlouho, vyplní se kruhový ukazatel a následně máte 30 sekund na to, abyste zužitkovali momentum nebo jednoduše fyzickou a psychickou převahu, kterou jste si vybudovali. Obránci začnou vadnout, vaši hráči do toho naopak trochu šlápnou a mohou střelami natolik utahat brankáře, že pak buďto předvede některý z fantastických zákroků na poslední chvíli, nebo jednoduše kapituluje. V pořádku, tohle se v hokeji samozřejmě děje, takže proč to nezužitkovat do hry? Možná proto, že v NHL je všechno mnohem rychlejší – na což si zvlášť nestěžuji – ale právě kvůli tomu můžete podobnou 30sekundovou převahu získat během krátké chvíle a klidně i pětkrát v jedné třetině. To má daleko od reality, kdy se závary většinou odehrávají v kontextu výsledku či průběhu zápasu a v případě skutečného zamknutí soupeře spíše sporadicky. To zážitku příliš nepřidává, a ačkoliv je NHL vnímáno jako arkáda s mnohdy přestřelenými efekty a právě onou zmiňovanou rychlostí, kvůli tomuto systému je vše ještě pouťovější.

Posledním velkým krokem vstříc „něčemu novému“ je přepracované ovládání, které vývojáři nazvali úplná kontrola a představují ho jako doporučené. Pokud jej zvolíte, čeká vás nutnost přeučit se způsob, jakým provádíte hity a hlavně finty. Díky přesunu těchto prvků na face tlačítka budete přesnější a užijete si i takové pohyby, ke kterým byste se museli „dokvedlat“ analogovou páčkou, jen ale počítejte s mnohem delším osvojováním, než by se mohlo zprvu zdát. Protože i srážky s ostatními hráči a fyzický kontakt obecně rázem provádíte tlačítky, nikoliv páčkou, což je velká změna a zásah do svalové paměti. Musím ale uznat, že přesně tyhle změny jsou tím, co bych od hry očekával – tedy zachování fundamentálních funkcí, ale inovovaný přístup s rozšířenými možnostmi. Bohužel se to ale – podobně jako celá řada věcí – pojí s výrazným negativem, a to je odstranění veteránského schématu ovládání, kopírující nastavení NHL 94, stejně jako hybridního rozložení. Pokud jste byli z jakýchkoliv důvodů zvyklí právě na tahle nastavení, ve hře je nenajdete, čímž se zejména s ovládáním po vzoru starých dílů může série rázem uzavřít značnému počtu hráčů, kteří třeba nejsou tak zruční nebo NHL tolik neumí. Nerozumím tomu, proč s rozložením pro úplnou kontrolu zbývá jen klasické skill-stick ovládání, ale snad i pro tohle mají vývojáři nějaké chytré vysvětlení…

Staré problémy ve starém kabátku

Dobrému pocitu nepomáhá ani umělá inteligence, která je velmi agresivní už od úrovně obtížnosti profesionál, s čímž může trochu pomoci úprava jednotlivých sliderů, ale musím se zkrátka ptát, proč se vývojáři nesnažili hru vybalancovat už v základu? To samé platí o pomyslném magnetu, který musí mít všichni hráči pod výstrojí a nechávají se jím přitahovat k puku. I na evropském kluzišti mi přijde, že mám pro založení útoku ještě méně místa, a to nejen díky dobré práci obránců soupeře, ale kvůli vlastním hráčům, kteří mě mnohdy zkrátka nechtějí pustit přes modrou do pásma. Nespočítám, kolikrát jsem se ve stylu rugby zaseknul o hradbu těl a jednoduše neprošel, i kdybych se rozkrájel. Snaha rozehrávat po mantinelu nebo nahazovat puky pak končí na velmi pomalém puku a podivném chování umělé inteligence, která nehledá volné prostory a většinou jen stojí a čeká na přihrávku. Zábava? Ani náhodou.

Nepočítám pak nespočet technických a grafických nedodělků, jako jsou občasné výpadky fyziky, resp. její bláznění při střetech hráčů nebo odražení puku. Ale neustále se ve hře objevují nedostatky stran prolínání modelů hokeje či samotných hokejistů a pevných překážek typu mantinely či branky. Ano, někdy vypadá NHL 24 docela pěkně, když obránce natlačí útočníka na bránu, která se následně vytrhne z patek a popojede k zadnímu mantinelu. Někdy vypadá dobře i kolize, kterých pocitově ubylo a je těžší hráče srazit k zemi nebo jen postrčit bokem či ramenem. Ale ve výsledku budete sledovat plejádu animací, které na sebe nenavazují přirozeně, ale roky stejným a otravným zrychlením pohybu či pocitem, že se veškerý pohyb nevysvětlitelným způsobem trhá. Nejviditelnější je to na gólmanech, kteří sice mají hezky zpracované jednotlivé zákroky a přidávají řadu divočin s hokejkou nebo betony, ale prostor v animaci mezi základním postavením, kleknutím a vykopnutím betonů do vzduchu při pádu na záda vyplňuje zrychlené vzduchoprázdno. A to nemluvím o roky přetrvávající nekonzistenci v zákrocích, kdy buďto pustí dloubáček nahozený od modré, nebo naopak nepustí za svá záda ani ránu z první po rychlé přihrávce do protipohybu.

Přepracování se nedočkalo už několik let celé uživatelské prostředí, které trpí na neustálé vyvolávání informací o týmech a hráčích, jejich fotek, log či statistik, kvůli kterému je i v letošním roce pomalé, neresponzivní a zkrátka k vzteku.

Nedodělků je ale víc, misí se ovšem bohužel s tím, že po stránce prezentace neučinilo NHL 24 žádný pokrok či viditelné změny, nepočítáme-li novou spolukomentátorku Cheryl Pounder, nahrazující Raye Ferrara, a nepříliš pohlednou kameru s prezentací rozšířených oslav gólů. I na ty jsem se těšil, ale protože se spouští téměř instantně po vstřelení branky, opakují se, odehrávají se v nějaké temné instanci a nejdou přeskočit, po nějaké době z nich je spíš nutné zlo než něco, co má oslavit vaší snahu. A kdybychom měli zase slézt z ledu, přepracování se nedočkalo už několik let celé uživatelské prostředí, které trpí na neustálé vyvolávání informací o týmech a hráčích, jejich fotek, log či statistik, kvůli kterému je i v letošním roce pomalé, neresponzivní a zkrátka k vzteku. Už jen vybrat si tým, se kterým chcete hrát, je několik let cvičením z trpělivosti a je vážně zarážející, že i takhle křiklavou věc nechávají vývojáři být.

Čekání na hru

Co se týče obsahu, vývojáři nepřišli s ničím zásadně novým a původní módy inovují jen drobně. Dá se vlastně mluvit o jediném větším zásahu, a to v režimu organizace. Nově máte možnost propouštět a najímat jednotlivé trenéry pro hlavní i farmářský celek, ani po polovině úvodní sezóny ale nejsem schopný říct, jak případná vyšší kvalita jednotlivých trenérů ovlivňuje výkonnost mužstva, a zda nejde o další novinku, která má jen vizuálně ukojit touhu po vylepšování. Naproti tomu například World of Chel – mód, který tlačí mikrotransakce ještě agresivněji než HUT – přichází v podstatě beze změny, nepočítám-li nehodnocené zápasy 3v3, které jsou ale jen variací NHL Threes. A když už jsem zmínil kartičkovanou v Hockey Ultimate Team, ani tady žádné změny nehledejte. Hokejistky se v tomto režimu objevily už loni, takže kontroverzi, která aktuálně hýbe komunitou kolem EA Sports FC, máme za sebou. Slibně by se vám mohly zdát alespoň slavné momenty z historie NHL, které si můžete v rámci HUT zpětně prožít, jenže EA znovu dělají práci jen napůl, takže například zápasy s Gordiem Howem nejsou v ničem speciální. Legendy hokeje jsou navlečeny do moderní výstroje, prohání se po ledě v supermoderní aréně, ční nad ostatní nerealistickými atributy, které například zamezují jakoukoliv únavu, a snaží se zkrátka vaší pomoci vstřelit gól či splnit jiné úkoly. Nic historického na tom není, bohužel.

Zdroj: EA Sports

Co víc, všechny online zápasy spojuje dlouhé čekání na spojení s dalším hráčem, bez ohledu na to, že ve hře konečně funguje od startu cross-play. Demotivující je to zejména u World of Chel či HUT Rush, kde vám už hra dopředu zahlásí nízký zájem a s tím spojené několikaminutové čekání, okořeněné ve výsledku třeba i selháním matchmakingu a nutností proklikat se do nabídky znovu. Férově ale dodávám, že když už jsem soupeře našel, hra proběhla bez problémů a vyjma dobrovolných odchodů protihráčů jsem žádné pády či lagy nezaznamenal.

Tak zase za rok?!

Upřímně, jsem opravdu rozpolcený, jak k NHL 24 přistupovat. Hodnocení je po letech spíše o pocitech z daného ročníku než o přímém porovnávání meziročních kvalit. Tímto způsobem bychom už dávno prorazili dno a hodnotili v záporu. Takže, ano, žádná jiná hokejová hra, která by se mohla měřit se sérií NHL tu není, což ale není žádná útěcha. Pohybujeme se sice v trochu jiných patrech hodnotícího spektra a odlišném kontextu, ale situace s NHL 24 připomíná dění na poli fotbalu od EA. Ačkoliv oba letošní ročníky s nějakými změnami přichází, v kontrastu s těmi loňskými zážitek výrazně neposouvají. V případě NHL navíc jsou chyby stále patrnější a letos se mi ani samotné zápasy nejevily tak plynulá a přirozené jako u NHL 23. Chce to nepochybně stovky hodin, aby člověk odhalil i ty nejdrobnější nuance, ale pokud si zrovna nebrousíte zuby na nejvyšší místa v hodnocených žebříčcích, NHL 24 mít hned na startu nepotřebujete. Zvlášť, když se i nadále prodává za mě spíše neobhajitelných 1899 Kč na nových konzolích a jen o dvě stovky méně na těch z předchozí generace.