Metal Gear Solid: Master Collection vol. 1

Od hořkého rozchodu s velikánem herního průmyslu Hideem Kodžimou sedí japonský vydavatel Konami na populární značce jménem Metal Gear. Jenže tak trochu neví, co s ní dělat. Metal Gear Survive z roku 2018 se nedočkalo vřelých reakcí a od té doby fanoušci o sérii mnoho neslyšeli. Alespoň do letošního roku, kdy došlo k oznámení remaku třetího dílu Metal Gear Solid Δ: Snake Eater a spolu s ním i Master Collection Vol. 1 – kolekce prvních třech dílů a něco navíc k tomu. O jejím rozporuplném přijetí (zejména na PC) jsme už informovali dříve v článku nebo v novinkovém souhrnu, pojďme se ale na hry podívat blíže v recenzi. Jen dodávám, že kolekci jsme měli k dispozici na PlayStationu 5, proto se recenze nevyjadřuje k problémům, které mohou být specifické pro stolní počítače nebo Switch.

Snake? Snaaake!

Nebudu vám lhát, už na první dojem nastupuje zklamání. Jednotlivé hry musíte stahovat samostatně, nespojuje je žádný společný launcher. V praxi to znamená, že budete mít na disku celkem pět aplikací. Z těch velkých jde o Metal Gear Solid, Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty a Metal Gear Solid 3: Snake Eater. Další launcher pak obsahuje Metal Gear a Metal Gear 2: Solid Snake, které původně vyšly na počítače MSX2. V závěrečném launcheru pak máme zbylé bonusy – Metal Gear pro NES, jeho nekanonické pokračování Snake´s Revenge a komiksové adaptace prvních dvou dílu Metal Gear Solid.

Zdroj: Konami

Hráč tak má hned několik aplikací, mezi kterými musí přecházet, než najde díl, který si chce zahrát. Při prvním spuštění každé z nich navíc musí potvrdit, že četl EULA (což se možná může zdát jako nic, ale pětkrát rychle omrzí), aby konečně mohl začít bloudit v menu launcheru. V něm objeví Master knihu (více v boxu), kompletní scénář hry (což je vlastně velmi cool, pokud jste zarytí fanoušci) a skutečnost, že aby se dostal ke všemu obsahu, musí stahovat ještě další gigabajty dat. Dostat se můžete také k online manuálům hry, ovšem na rozdíl od ostatního obsahu, který je přímo v launcheru, se manuál otevírá v prohlížeči. Komická je pak skutečnost, že zatímco čtyři z pěti launcherů se ovládají stejně – křížkem potvrzujete a kolečkem se vracíte zpět – v Metal Gear Solid je tomu naopak. Možná aby se zachovala historická přesnost, protože tehdy byly funkce obou tlačítek prohozeny. Dnes to ale hráče jen zmate, možná jako občasně se vyskytující gramatické chyby přímo v menu. A aby toho snad nebylo málo, když se člověk konečně dostane z launcheru, čeká ho ještě původní menu hry. Musím tedy říct, že když jsem v MGS konečně dostal trofej za zahájení hry, byla velmi zasloužená.

Emulace bude stačit

Pojďme ale popořadě k samotným hrám, ovšem pokud se hned ptáte, jak je na tom Metal Gear Solid, musím odpovědět – odflákle. O nějakém remasteru si nechte zdát, zde jde jen o emulovanou verzi z prvního PlayStationu, bez jakýchkoliv zásahů. Chybí i takové věci jako širokoúhlý obraz, hra je v poměru 4:3. Jako alternativu Konami nabízí obraz posunout na stranu – aby hráč měl na obrazovce jen jeden velký černý pruh, místo dvou malých – nebo dokonce černé pruhy vyměnit za sadu tematických obrázků. Slibované rozlišení 1080p také nečekejte, to má jen launcher. Nečekejte ani nic, co by se jen blížilo HD grafice, celá hra je těžce rozmazaná, občas jsem měl i problémy poznat, co se děje na obrazovce. Co se vizuální stránky týče, je plno lepších možností, jak si hru zahrát. Amatéři hru zvládnou emulovat mnohem lépe a na rozdíl od Konami za to nechtějí 1599 Kč (nebo 569 Kč, pokud hru koupíte samostatně). Mnohem lepší je také verze na GOG.com.

Master knihy

Ke každé hře je v menu k dispozici takzvaná Master book. Ta nabízí základní info o sérii (které se na prvních dvaceti stránkách každé knihy opakuje) a jednotlivá díla rozebírá do hloubky. Na první pohled jsou fakt krásné, ale při čtení zjistíte, že jde hlavně o zbytečně rozsáhlé a opakující se rozebrání děje a postav. Chybí zde nějaké podrobnější making of, které by popisovalo vývoj hry. Seznam easter eggů potěší, ale nic, co by člověk hned nevygooglil. Také jsem si dělal čárku pokaždé, když v knize zaznělo Kodžimovo jméno. Ani jednou, přátelé! Všude po knihách jsou navíc rozházené spoilery i na hry, které v kolekci nejsou, takže nováčkům bych je nedoporučoval.

Hra běží při 30 fps, jak Konami dříve avizovalo. Většinu času si tuto úroveň drží, občas ale dojde k znatelnému poklesu. Doporučuji také hrát spíše americkou verzi, která běží nativně v 60 Hz, takže je plynulejší oproti evropské, která běží v 50 Hz a nabízí jen 25 fps namísto 30 fps u NTSC verze. V kolekci jsou ale dostupné obě, takže máte na výběr, jen si to musíte sami vyzkoušet, protože vám to launcher neřekne. Jediná dobrá věc na tomto emulátoru je možnost pozastavit cutscénu vyvoláním jeho menu. To se dělá současným stiskem tlačítek L1 a R1. Píšu to proto, že hra vám ani tuhle věc nikdy explicitně neřekne, vše je totiž pohřbené v online manuálu, který, uznejte, podrobně čte jen minimum hráčů. A také škoda, že pozastavit cutscény jde pouze v prvním díle, protože v pokračováních jsou filmečky ještě delší a tahle funkce by se hodila o to víc. Před vydáním se rovněž objevilo několik zpráv, které tvrdily, že když hráč chce pozastavit filmeček, po zmáčknutí tlačítek musí ještě deset sekund počkat, než skutečně dojde k pauze. Pravda ale byla taková, že se hra zastavila ihned, jen deset sekund trvá, než se ukázalo zmíněné menu. I ve finální verzi se tedy nabídka občas ukáže s prodlevou, ale jde vždy maximálně o tři sekundy.

Navzdory všem nedostatkům způsobených leností Konami jde pořád o výborný špionážní thriller, který sice dost zestárnul, co se hratelnosti týče, ale jeho příběh a filmovost rychle chytne a nepustí. Cutscény, ač rozmazané, jsou velmi pohlcujicí, mistrně zrežírované a napsané. Jejich neodmyslitelnou součástí je skvělý dabing, v čele s Davidem Hayterem v roli Snakea. Třeba také uznat, že se Konami dobře vypořádalo se slavnými Kodžimovými designovými výmysly, jako je třeba souboj s Psycho Mantis. Řešení ve hře je, jen je třeba trochu se pohrabat v menu. Kromě základní hry launcher obsahuje ještě americkou a evropskou verzi bonusových výzev VR Missions a vylepšenou verzi Metal Gear Solid: Integral, která poprvé vyšla jen v Japonsku (a proto si k jejímu spuštění musíte stáhnout japonský jazykový balíček). Nabídla například možnost projít druhý průchod hry v první osobě mnoho lidí si ale teď Integral nezahraje, protože plno japonských textů zde není přeložených (což v této verzi nebylo nikdy, ale tolik práce by to Konami nestálo – dotyčné texty jsou přece v jiných verzích anglicky). Součástí je pak také japonská verze VR Missions (ostatně, právě v Integral se tyto mise objevily poprvé). Nevím, možná místo emulování tří, skoro identických verzí bonusového disku, mohlo Konami udělat něco s tím rozlišením…

Tohle už jsem někde viděl…

V případě druhého a třetího dílu je situace o trochu lepší, ale přesto absurdní. Nejde o emulované verze, nýbrž o porty přes deset let staré HD Collection od studia Bluepoint Games se zvýšeným rozlišením na 1080p (renderují se ale stále v 720p). Jak to vím? Protože Konami ani nedokázalo z těch her odebrat logo kolekce. Skáče na vás v menu nebo při načítání. I když, nedokázalo je špatné slovo, spíše se Konami nechtělo. Stejně jako v HD kolekci, přítomny jsou zde verze Substance (MGS2) a Subsistance (MGS3), které obsahují další módy a funkce. Hledat zde ale nemůžeme obsah, který byl z minulé kolekce vystřihnutý, jako je multiplayer Metal Gear Online nebo minihra Snake vs. Monkey. Oproti HD kolekci pak také očividně chybí Peace Walker z PSP. Tak třeba příště.

Obě hry se hrají plynule i během akčních pasáží. Jen během cutscén jsem zaregistroval citelné poklesy fps, zejména při slow-motion záběrech v druhém díle. Oproti HD kolekci jsou ale verze pro současnou generaci podivně přesvětlené a při přímém porovnání si člověk všimne horší kvality textur. Nejvíce tím trpí Snake Eater, jehož barvy působí dost nevýrazně. Pohrát si s jasem v menu hry nepomáhá, protože problém je v portu. Občas jsem také narazil na menší opoždění zvukových efektů a dabingu, což člověka vytrhne z cutscén. Podivný bug byl, když se za titulky začalo objevovat něco, co bych nazval jejich stínem, který byl posunutý o pár milimetrů více, než by měl. Nejde ale o nic výrazně otravného. Je prostě jen škoda, že se Konami nesnažilo víc. Obě hry jsou výborné a svoji slávu si zaslouží, ale v některých ohledech přece jen zestárly. Na ovládání je těžké si zvykat, páčka občas neposlouchá, a hlavně ve třetím díle dost zlobí kamera. Ano, blíží se remake, ale to mi nepřijde jako dobrá výmluva.

Master Collection Vol.2

Už podle jména kolekce napovídá, že vydávání starších dílů Metal Gear Solid na současné konzole není konec. Oficiálně zatím oznámené nic není, ale někteří fanoušci už prohledávali soubory Vol.1 a objevili v něm zmínky o Metal Gear Solid: Peace Walker, Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots, Metal Gear Solid 5: The Phantom Pain a strategickém spin-offu Metal Gear Acid z PSP. Zejména čtvrtý díl je velmi žádaný, jelikož zatím nevyšel nikde jinde než na PS3. Zamrzí absence zmínek o PSP exkluzivitě Metal Gear Solid: Portable Ops a akční adventuře Metal Gear Rising: Revengeance z předminulé generace konzolí. Ale ještě brzo soudit, co v kolekci nakonec skončí.

Návrat na úplný začátek

Herní archeologové určitě nevynechají původní dva Metal Geary. Ty neběží na emulátoru, ale jsou vlastně vyjmuté z HD verze Snake Eater. Poznat to jde lehce, hry mají stejné menu pro uložení pozice, ale to, že Konami hry vyjmulo a dalo jim samostatný launcher, je s nadsázkou asi nejvíc práce, kterou studio na kolekci odvedlo. Obraz her má znovu poměr 4:3, naštěstí je relativně ostrý. Zamrzí, že postava má jen čtyři směry pohybu, takže se obtížně ovládá na páčce. Je to velké retro, ale je zajímavé pozorovat, kolik herních mechanismů představených v Metal Gear vydržely v sérii dodnes.

Poslední aplikace pak přináší obě hry z NESu, určitě zde potěší možnost kdykoliv si uložit přesnou pozici (ve verzi MSX2 se vám uloží jen poslední checkpoint), to díky tomu, že běží zase na emulátoru. Znovu ale jde o těžké retro. Vlastně ani Kodžima nemá tyto verze v lásce, takže více se jím budou věnovat asi jen fajnšmekři. Dále zde máme oba digitální komiksy jak v západní verzi Digital Graphic Novel, tak i v japonské Bande Desinée. Sice jde o komiksy, ale podávány jsou formou videa, takže jde o příjemné rekapitulace prvních dvou dílů. Jsou plně nadabované, někteří dabéři se vrátili svou roli si zopakovat. Škoda, že nedošlo k zakomponování verze pro PSP, která byla interaktivnější – zde můžeme jen video přetáčet. Jde navíc i o další případ, kdy si každý z komiksů musíte individuálně dostahovat z launcheru. Úplně poslední bonus je pak výběr dvaceti skladeb ze soundtracku celé série.

I don´t have any more tears to shed

Přehršel obsahu jasně hlásá „kvantita nad kvalitou“. Ať už to bylo leností, apatií nebo chamtivostí, tato kolekce je jasným důkazem, že Konami neví, co dělat s Metal Gearem, a ani se nesnaží. Vydavatel sice slíbil patche, které opraví nedodělky a přidají například filtry obrazovky, ale škoda už byla napáchána. To nic nemění na tom, že tyhle hry by neměly žádného hráče minout. Pokud se vám do rukou dostane právě Master Collection Vol.1, ideální to není, ale nejde ani o vyslovenou tragédii. Alespoň tedy na PlayStationu.

Petr Fejtek je studentem oboru Mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě. Recenze byla publikována jako součást bakalářské práce autora.