21. 11. 2023
Přenést známou herní sérii do virtuální reality je vždy výzva. A právě té čelili vývojáři nejnovějšího dílu Assassin’s Creed s podtitulem Nexus VR, který historicky poprvé zavítal do virtuální reality. Z úvodních videí a screenshotů byli hráči skeptičtí k tomu, že by takto hezky mohl vypadat v samotném VR headsetu. Opak je pravdou. Hra působí na poměry standalone VR her krásně, běží plynule a nabízí herní dobu blížící se k 15 hodinám, což odpovídá například poslednímu dílu Assassin’s Creed Mirage. Tentokrát se octneme v kůži hned tří důvěrně známých assassinů: Ezia, Kassandry a Connora.
Hra vás na začátku seznámí se základním ovládáním. To se liší od toho, na které jste byli zvyklí z předchozích dílů, a jediné, co zůstává, je tak použití páčky pro pohyb a tlačítko ke skoku. Vše ostatní je potřeba dělat fyzicky tak, jako byste to dělali ve skutečnosti. Například k vykrývání útoků nepřátel musíte dát svůj meč či sekeru do požadované pozice a při použití skryté čepele zase dát prsty bokem. Ne, že byste o ně přišli, ale čepel se vám jinak nevysune. U skákání lze držet tlačítko pro skok, díky čemuž dosáhnete bezchybných skoků vždy na konci platformy. Při lezení musíte natahovat ruce nahoru a současně zamačkávat grip button k uchycení, což po čase může nejednoho hráče unavit.
Vtáhnutí je tentokrát mnohem větší, než když jste pohyb své postavy ovládali převážně pomocí kláves WASD na počítači. Já sám hrál nového Assassina po celou dobu ve stoje, ale kdo chce, může si hru přepnout i do hraní v sedě. Pro lepší pohodlí jsou tu i různé úrovně komfortu. Můžete si zvolit mezi plynulým pohybem a teleportací, otáčet se skokově, nebo plynule pomocí thumbsticku. A kdo se bojí výšek, může si zobrazit digitální podlahu pod sebou. Ta by mu měla psychologicky pomoct překonat strach z výšek, avšak já sám tuto funkci nevyužil, přestože se výšek bojím. Dost to podle mě ubírá na vtáhnutí, ale důležité je vždy, aby se vám z hraní nedělalo špatně. S ovládáním by tak neměl mít potíže ani méně zkušený hráč ve virtuální realitě, jelikož si ho může na míru uzpůsobit.
Zdroj: Ubisoft
Po zvolení si pohlaví, které má vliv pouze na hlas hlavního hrdiny, se jako elitní hacker Bratrstva infiltrujete do systému Absterga. V něm dostanete úkoly od Dominiky Wilk, která pracuje s úlomky mechanismu z Antikythéry. S nimi se do kontaktu v minulosti dostali již zmínění tři assassini, což nám umožní vydat se v roli Ezia do renesanční Itálie, u Kassandry do starověkého Řecka a Connor navštíví Boston a Newport 18. století. Dominika si přitom myslí, že pracujete pro ni, zatímco jste však v kontaktu s důvěrně známou dvojicí Shauna a Rebeccy, pracujících pro Bratrstvo. Během misí se setkáte i s dalšími známými tvářemi, jako je například Leonardo da Vinci či Achilles. Všechny dialogy probíhají v rámci krásně zpracovaných in game animací, které mohou konkurovat klidně i těm z klasických assassinů. Postupem času poodhalíte tajemství kolem řádu a já sám hodnotím příběh jako velmi povedený. Skvělý dabing postav a dobrý motion capture umocňuje celý prožitek. Některé hráče nicméně možná zamrzí, že ani tento díl nevychází s českou lokalizací.
Přestože před vydáním hry panovaly obavy, že svět bude uzavřenější a nebude v něm moc volnosti, není tomu tak. Kromě hlavních misí skýtá každá oblast vedlejší aktivity. Ty nespočívají jen ve vylezení na vrchol a synchronizaci. Takto se vám samozřejmě odhalí část mapy, ale lze tu absolvovat například překážkový běh po střechách a balkónech. Mimo to můžete sbírat cennosti ukryté v truhlách a snažit se splnit vše, co v dané kapitole jde. A když zrovna nechcete dělat ani jedno z toho, nic vám nebrání jen tak chodit a zkoumat okolní živoucí svět, který je plný bardů, trhovců, stráží a podobně. Pokud vás nějaký předmět zaujme, můžete si ho vzít, popřípadě jej vytrhnout někomu z ruky. Já sám si takto přivlastnil loutnu jednoho z hudebníků a pokusil jsem se na ni v omezené míře hrát – náhodné akordy po každém brnknutí.
Rozloha lokací se neblíží zdaleka těm, které známe z klasických assassinů, ale není to vůbec na škodu. O to důvěrněji budete znát uličky měst a zákoutí, do kterých se ukrýt, popřípadě kde splynout s davem. Mise takovou otevřeností už nehýří, a tak když jsem se proplížil na střechu kostela, odkud jsem měl krásný výhled na oběť a mohl na ni skočit a usmrtit ji, hra mi to nedovolila. Místo toho mě donutila sejít po žebříku dolů, prodrat se davem a až tam záporáka zabít. U jiné mise jsem zase opouštěl místo činu a po přelezení hradeb mě animus nepustil dál. Hra totiž chtěla, abych místo opustil vstupní branou. Naštěstí ostatní mise můžete plnit potají i v otevřené konfrontaci. I tentokrát můžete spuštění poplachu zabránit tím, že vyřadíte zvony z provozu, a stráž tak nebude moct informovat své kolegy. Čas od času je potřeba se i někam vkrást, získat požadovaný předmět, nebo někoho pronásledovat či naopak chránit. Mise jsou pestré a nedostavoval se u mě pocit, který znám z posledních assassinů. Zpracováním a pojetím se blíží spíš prvním dílům. Nemusíte se tak obávat lezení na 150. věž či neustálého zneškodňování velitelů.
Ke svým zbraním máte okamžitý přístup a není potřeba vyvolávat jakýkoliv inventář. Skrytou čepel vysunete pomocí triggeru, meč či sekyru najdete za opaskem spolu s kouřovými bombami a házecí dýky zase na hrudi. Střelnou zbraň máte umístěnou vždy na zádech, kdy jednou rukou ji vytáhnete a druhou nabijete. Ovládání je intuitivní a když bude potřeba vytáhnout úkolový předmět nebo klíč, automaticky se objeví jakmile dojdete k místu, kde jej máte použít. Během 16 kapitol, které hra nabízí, se budou zdokonalovat vaše dovednosti a také počet dýk či kouřových bomb, které u sebe můžete mít. K dalším vylepšení patří navýšení zdraví, zpomalení času při pádu, vyšší poškození střelnou zbraní a podobně. Vše se odemyká automaticky s vaším postupem a není možné si vybrat, co byste zrovna chtěli. Po opětovném návratu do některé z prvních kapitol zůstávají tato vylepšení už odemčena.
Když jsem se s Kassandrou prodíral podzemím plným pastí, nemohl jsem se ubránit dojmu, že to jsou scény vystřižené jak z Indiana Jonese. Byla potřeba vyhnout se vystřelujícím šípům ze zdí. Prozíravě tak popadnete do rukou pohozený dekl a kráčíte s ním kupředu, zatímco šípy se do něj zabodávají. Obvykle vás po zdolání pastí čeká nějaká ta hádanka k řešení, která využívá naplno potenciál VR ovladačů. Musíte například otáčet koly, manipulovat pákami, upravovat pozice obrazů a podobně, abyste dosáhli kýženého výsledku. Každá hádanka je unikátní a během hraní nedochází k jejich recyklaci. Je to příjemné zpestření, stejně jako používání šperháků. U nich využíváte oba dva ovladače a občas musíte pracovat s chirurgickou přesností, abyste zámek odemkli.
Série Assassin’s Creed je už od prvního dílu známá skákáním po střechách, balkónech a všem, po čem se dá vylézt. Nejinak je tomu u Assassin’s Creed Nexus VR. Šplhat jde téměř po všem, po čem tvůrci chtěli, abyste mohli šplhat. Narazíte jen na pár stěn, po kterých to nepůjde, což je dáno často z level designem, abyste využili spodní chodby, kde už na vás budou čekat nepřátelé. Šplhání na různé pamětihodnosti nebylo ještě nikdy tak zábavné, jako v novém Assassinovi. Opravdu jsem si užíval tu výšku pod sebou, stejně jako následný výhled. Tam už je pak na vás, jestli se rozhodnete pro sešplhání, anebo skok důvěry, končící v nejbližší kupě sena. Z ní poté můžete zapískat na prsty, a to tak, že svůj ovladač přiblížíte k ústům, zatímco máte zamáčknuta tlačítka v gestu připomínající právě pískání na prsty. Tím přilákáte nepřítele a zbytek si už asi dokážete domyslet. Dobře vypadá i kradmé vyšplhání se po hradbách, kdy stráž chytíte za nohu a shodíte je. Mrtvá těla můžete odklízet do temných zákoutí, aby je nespatřila nejbližší hlídka. Působí to uvěřitelným dojmem a jsem rád, že vývojáři do hry zapracovali ty nejdůležitější herní prvky, které známe ze série Assassin’s Creed.
V úvodním tutoriálu jste seznámeni s tím, jak vykrývat útoky nepřátel a také, jak jim uštědřit smrtelné rány. Bohužel v praxi to vypadá tak, že stačí téměř bezhlavě máchat mečem či sekerou a občas se soustředit na vykrytí. Soubojovému systému například z Blade and Sorcery to nemůže konkurovat a považuji to za jednu z největších slabin hry. Jakmile získáte házecí dýky, hra se stane celkem jednoduchou i na nejtěžší obtížnost. Nepřítele zabije obvykle jedna či dvě dýky. Ty následně můžete sebrat a opět použít. Mé boss fighty se tedy nesly v duchu: Hoď po něm dýky, zasaď mu pár úderů, během toho mu opět seber dýky z těla a zase je na něj naházej. Situace kolikrát vypadala komicky a samotný soubojový systém není žádnou velkou výzvou. Můžete využít i rychlých úskoků, ale osobně jsem jen občas využil sprint k nepříteli k jeho sražení, jinak vše vyřešily dýky, popřípadě kouřová bomba. Po jejím vržení jsou nepřátele dezorientovaní a vy je můžete na zemi dosekat.
Celkem tu najdete tři obtížnosti, přičemž díky četným záchytným bodům bych se nebál sáhnout po té nejvyšší. I tak jsem si soubojový systém užil, jen nebyl úplně výzvou a dalo se na něm určitě více zapracovat. Zvlášť, když v tutoriálu to vypadalo, že se budete muset více se soustředit na řeč těla svého nepřítele. A když vás náhodou zasáhne, k uzdravování není potřeba cokoliv konzumovat. Léčení probíhá automaticky.
Jak už bývá u AAA her zvykem, přináší hráčům krásný audiovizuální zážitek a nejinak je tomu u nového Assassina. Hra běží plynule i na Questu 2 a jedná se podle mě o jednu z nejlépe vypadajících her jedoucích v samotném VR headsetu. Na Questu 3 jsem díky lepším čočkám a vyššímu rozlišení dostal ještě trochu hezčí zážitek, přičemž hra na obou headsetech běží ve stejných grafických detailech. Kvalitně je zpracovaná i mimika postav, která například v Medal of Honor ve VR nebyla moc dobře zvládnuta. Architektura města, všudypřítomní občané, to vše vypadá na poměry standalone her velmi dobře. Pozadu nezaostává ani ozvučení. Ozvěna je větší či menší v závislosti na prostředí a atmosféru dotváří všudypřítomné ústřední melodie z předchozích dílů. Po audiovizuální stránce odvedl Ubisoft dobrou práci a majitele ostatních VR headsetů možná zamrzí, že hra se nikam dál než do samotného Questu nepodívá.
Otevřené světy bývají často plné chyb a i tady narazíme na menší i větší. Za menší považuji levitující předměty či stráže stojící někdy pár centimetrů nad zemí. Za texturu prázdného baráku jsem se dostal jen párkrát, ale do pár sekund bylo vše v pořádku. Za závažnější chybu považuji občas ne úplně přesnou navigaci, která vás pošle trochu jinam, než by měla. Také při sebrání předmětu to ne vždy vyjde, a tak omylem začnete lézt třeba po stole. O umělé inteligenci nepřátel se tu též moc bavit nemůžeme. To, že by se ukrývali za hradbami či stoly, popřípadě zvolili taktičtější postup při vaší infiltraci, je zkrátka nenapadne.
Nového Assassina bych přirovnal k prvním dílům, ve kterých jste měli sice menší lokace, ale o to více jste si je pamatovali a znali každé zákoutí. Po dohrání se vám ale neotevře žádný sandbox, pouze možnost navštívit libovolnou z kapitol se všemi assassinskými vylepšeními. I tak jsem se do některých míst rád vracel. Ne abych znovu plnil hlavní a vedlejší mise, spíše abych se kochal městem a případným parkourem v něm. Hra nabízí pouze singl, kterou pokoříte podle Ubisoftu za 15 hodin. Mně se to podařilo za necelých 9 hodin, a to i při poctivém plnění některých vedlejších aktivit jako byl parkour na čas, střelecké soutěže a podobně. Jinak ale nový Assassin ukazuje, jak by se měly předělávat AAA tituly do virtuální hry. I když tu narazíme na chyby, vzhledem k tomu, co hra nabízí, nad tím lze trochu přimhouřit oko. Ne však úplně.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
– tohle bych rád uvedl na pravou míru. Zbylých 6 hodin je aspoň na Questu 2 loading time.
A pokud hráče zajímá i příběh, tak příběhové průpovídky, bez možnosti interakce, můžou herní dobu low key vyslat klidně na 30 hodin, nebo aspoň tak mi to připadá.
Navíc mně osobně bezpečnostní prvky Questu 2 (kontrola prostoru) způsobují, že při dvojitym bar jumpu se na tom druhym už nechytnu (kvůli varování o rychlosti pohybu). Takže refund a doufám, že se jednou dočkám na PCVR.
U kontroly prostoru jsem se s podobným chováním nesetkal. Pokud to ale opravdu způsobuje neuchycení, nastavil bych větší herní plochu, popřípadě se u skoku nesnažil moc hýbat. Zkusil jsem to teď na stacionárních hranicích (ty se vytvoří automaticky kolem hráče) a uchycení bylo v pořádku, jen se mi zobrazily „bezpečnostní zdi,“ což je požadovaný stav.
Bezpečnostní zdi byly právě i u mě problém. Jakmile se zobrazily, hra se na moment kousla a nebylo možný se zachytit za druhej bar. Nastavení jsem zkoušel řešit. Vzdal jsem to asi po 40 minutách.
S těmi bezpečnostními zdmi to možná vyřeší do budoucna aktualizace, během hraní se mi to nestalo. Tak ještěže refund na Meta Storu funguje dobře a jde si takto nechat vrátit peníze.