Wolfenstein 3D je konečně dostupný i v Německu

Po 28 letech od zákazu a třech od jeho zrušení. Důvodem byl zákon o nacismu a cenzura

Zdroj: id Software
20. 9. 2022

Legendární Wolfenstein 3D z roku 1992 platí za klasiku, v Německu to ovšem měla hra ještě donedávna opravu těžké. Ačkoli se v ní stavíte proti přívržencům nacistického režimu, hra neušla německému zákonu o nacistických symbolech a z toho důvodu byla už dva roky po svém uvedení v zemi zakázána. To se změnilo až v roce 2019, přesto hra nebyla pro německé hráče k dispozici k volnému prodeji a hraní, jak byste mohli očekávat. Nyní se však konečně objevila i na německém Steamu a Microsoft Store, čímž se symbolicky uzavírá jedna dlouhá kapitola.

Společně s Wolfenstein 3D je nyní německým hráčům dostupný i jeho prequel Spear of Destiny. Po dlouhých letech je tak konečně hra opět celosvětově k dispozici. Vyžádalo si to však nejen spoustu času, ale i samotného vývoje herního průmyslu a vnímání her ve společnosti, tedy nejen té německé. Nestalo by se tak nebýt zařazení her mezi umění, kvůli čemuž mohl být právě na konci dosud neosvíceného roku 1992 vyřazen ze seznamu zakázaných her i Wolfenstein 3D. Teprve nyní však hra prošla další kontrolou, aby mohla být nabízena k prodeji. Wolfenstein 3D obdržel rating 16+, Wolfenstein 3D: Spear of Destiny pak 18+. Jedná se o původní verze z roku 1992, čili nejsou obsaženy žádné cenzurní zásahy z hlediska násilí i symbolů.

Všechny tyto trable má na svědomí zákon o rozšiřování propagačních prostředků protiústavních organizací (Verbreiten von Propagandamitteln verfassungswidriger Organisationen), konkrétně paragraf 86 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Ten hovoří o zákazu používání symbolů neústavních organizací, nejde-li o „propagační prostředek nebo jednání sloužící státoobčanské osvětě, odvrácení protiústavních snah, umění nebo vědě, výzkumu nebo nauce, zpravodajství o současných událostech nebo z dějin anebo podobným účelům“.

Paragraf 86a pak tyto symboly konkretizuje jako vlajky, odznaky, součásti uniformy, hesla a způsoby pozdravu. Těmito symboly nejsou pouze ty nacistické (svastika, orlice, Schutzstaffel, pozdravy a další), ale i vlajky a symboly komunistické strany, Islámského státu nebo Ku Klux Klanu. Ačkoli zde tedy existovala výjimka, videohry se na ni spoléhat nemohly a dlouhé roky procházely kvůli tomuto zákonu nejrůznější cenzurou, ačkoli šlo občas vyloženě o edukační tituly. To se týkalo například i české hry Attentat 1942, o čemž se ostatně u nás tehdy rozepsal jeden z vývojářů Ondřej Trhoň.

Stručný výlet do historie – Wolfenstein a další vývoj zákazu

Zatímco filmy nebo literatura se v Německu už dávno vešly do definice „umění“ či „uměleckého díla“, o hrách to dlouhé roky neplatilo. Jedním z nejznámějších případů je právě Wolfenstein 3D. Vzhledem k příběhu a zasazení hry je přítomnost nacistických symbolů pochopitelná. Hráč je navíc stavěn proti nacistům a Adolfu Hitlerovi, přesto zde nastal tento problém. V roce 1994 došlo k obžalování osoby, jež hru šířila, kvůli paragrafu 86a, po odvolání se nakonec celá záležitost dostala až k vrchnímu zemskému soudu ve Frankfurtu. Fakt, že šlo v tomto případě o symboly náležící nepříteli, byl irelevantní. Reakcí bylo, že pokud by byly takové symboly ve hrách povoleny a byly by legálně zobrazovány, mohlo by to mít negativní vliv a dopad na děti a mladistvé (neboť hry byly vnímány jako „hračka“), kteří je hrají, protože by si na ně mohli během dospívání zvyknout, a tak by mohli být snáze manipulovatelní podobnými myšlenkami.

Po zákazu Wolfenstein 3D se všechny další hry pro vydání v Německu (případně i dalších zemích) zbavovaly prvků, které by jim mohly dělat problémy při procházení ratingovou kontrolou USK (Unterhaltungssoftware Selbstkontrolle), na německém trhu tak často vycházely zcela odlišné verze. USK existuje od roku 1994, nicméně až v roce 2003 získalo skutečně na síle, když byl přijat nový zákon o ochraně mládeže. Postupem času se tyto praktiky začaly zpochybňovat a řešit ve společnosti, také i v souvislosti s výjimkami pro film, kde nebyl vždy tak jasný edukační účel, například ve filmu Hanebný pancharti (Inglourious Basterds) z roku 2009. Stejně tak začínalo stále více lidí vnímat hry jako umění či alespoň propojení mnoha uměleckých složek, ostatně jako ve filmu. V roce 2012 byl Wolfenstein 3D uvolněn ke hraní přímo v prohlížeči, tuto možnost však hráči na území Německa samozřejmě nedostali kvůli stále platícímu zákazu.

Nejednalo se tudíž jen o hry ze série Wolfenstein, ale například i Commandos 2, Indiana Jonese, Personu 2 a spoustu dalších titulů, které se musely uchýlit k cenzuře, často navíc skutečně absurdní – zrovna v případě Persony 2 je Hitler cenzurován tak, že nosí sluneční brýle. Němečtí hráči si pochopitelně připadali ochuzeni, a tak si někteří obstarávali hry například z Rakouska (rovněž kvůli jazyku), kde se někteří prodejci na tyto „nekrácené hry“ přímo specializovali. V posledních letech se naštěstí začalo řešit, zda by se i na hry neměla vztahovat právě ona výjimka s ohledem na umění.

Jak se to má s podobnými hrami v Německu dnes?

Dne 9. srpna 2018 ale bylo konečně dosaženo toho, o co řada lidí usilovala už dlouho. Tehdy se změnil celkový postup, vyobrazení nacismu ve hře přestalo být automaticky zavrženo a USK začala posuzovat jednotlivé tituly a udělovat jim ratingy. Zákon se nezměnil, zůstal v platnosti, došlo „jen“ ke změně jeho interpretace vstříc umělecké svobodě a s posuzovanými tituly je nakládáno zodpovědněji. Hry získaly nárok, aby ono vyobrazování začalo být „společensky přijatelné“, respektive sloužící k uměleckému či vědeckému účelu nebo znázornění historie tak, jako tomu je u filmů. K této významné události se značně vyjadřoval generální ředitel GAME (Německá asociace herního průmyslu) Felix Falk, jenž byl současně jedním z těch, kteří se o tuto změnu zasadili. Nezměnilo se jen právní vnímání, ale především postoj her ve společnosti a jejich kulturní dopad. Stále to však nezaručuje, že každá hra ve své plnohodnotné podobě ratingem projde, minimálně se jí však dostane konkrétního ohodnocení. Faktem ale zůstává, že se od té doby hry v Německu zařadily do společenského diskurzu a nezbytnou součástí toho všeho se stala diskuze jako taková.

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru