Našlo se zlaté Wii, které mělo patřit britské královně

V roce 2009 byla konzole Wii na vrcholu a spolu s ní se dařilo i vydavateli THQ. Svérázná společnost sice neměla v portfoliu vyslovené trháky, ale s tituly jako Red Faction: Guerilla, Company of Heroes, Homefront nebo Saints Row platila za solidní rutinéry. Byly to ovšem marketingové kampaně, které na THQ skutečně strhávaly pozornost a můžeme se bavit o naprosto šílených nápadech, které ne vždy dopadly tak, jak bylo zamýšleno. Je libo obří fialové dildo, sloužící jako promo na Saints Row? Co byste řekli na pornoherečky, které zmiňovanou hru údajně „vyráběly“ a „testovaly“? A pak tu je samozřejmě korejská mini armáda, která v roce 2010 pochodovala po Figueroa St. nedaleko výstaviště v Los Angeles, aby jednak upoutala pozornost na střílečku Homefront a jednak sledovala zápas Severní Korei proti Brazílii na mistrovství světa ve fotbale. I přes častou kritiku z řad obyčejných lidí, úřadů a dalších subjektů, které byly nedobrovolně spjaty s některou z popisovaných kampaní, ale všechny akce zafungovaly a vzhledem k tomu, že se vítězná taktika nemá měnit, rozhodli se lidé z THQ podobným způsobem zviditelnit i kolekci miniher pro Nintendo Wii – Big Family Games.

Hra měla jasné poslání, tedy svést členy rodiny ke společné zábavě, která je nenásilná, laskavá a v konceptu nenáročná. Jak ale něco takového prodat lidem, kteří jsou podobnou pro-rodinnou agitkou masírováni snad i z reklam na máslo? V THQ se zamysleli, jaká je nejslavnější rodina na světě, nebo alespoň ve Velké Británii a měli jasno. Královská rodina! A co udělat lepšího, než nechat pozlatit konzoli Wii a poslat ji rovnou na adresu královny Alžběty II. do Buckinghamského paláce! V roce 2009 o tom psali snad všichni, včetně mainstreamových médií, vznikaly fantastické titulky, hovořící cosi o „královském Wii“ nebo „zlaté parádě pro královnu“, ale nikdo už po několika dnech nepátral po tom, jak oblíbená mocnářka na dar reagovala. A právě to se stalo předmětem pátrání novináře Chrise Bratta, který si ve svém pořadu People Make Games položil otázku jako z pohádky – kam se podělo královnino zlaté Wiičko?

Chris Bratt, který v minulosti pracoval například v Eurogameru, kde často po podobných věcech pátral a kde se například postaral o zjištění, že dabéři Fallout 4 neměli tušení, na čem vlastně pracují, se nespokojil s tím, že se po téhle marketingové parádě slehla zem. Coby britský občan vycházel z vědomí, že královská rodina nesmí kvůli bezpečnostním opatřením přijímat žádné dary, což lidé z THQ buďto přehlédli, nebo jim to bylo v dané chvíli jedno. Brattovi však bylo jasné, že se konzole k rukám královny nedostala a fascinovala ho představa zjistit, kam konzole putovala dál. A protože odpovědi od královské rodiny by se asi jen tak nedočkal, rozhodl se obrátit na samotné THQ, bez ohledu na to, že byla společnost v roce 2013 po bankrotu zlikvidována (aktuálně fungující THQ Nordic, dříve Nordic Games, je bývalá dceřinná společnost THQ – pozn. red.). K tiskové zprávě o zlatém Wii byl v roce 2009 přiložen kontakt na PR manažerku Danielle Robinson, kterou dokázal Bratt vystopovat, oslovil ji, ale byl zdvořile odmítnut při žádosti o jakékoliv informace nebo vystoupení v pořadu. Pokračoval tedy dál a od hrstky bývalých zaměstnanců zjistil, že byla konzole z výše uvedených důvodů po několika týdnech vrácena zpět do THQ, kde tři roky seděla mlčky ve skříni. O tom už ale THQ pochopitelně mlčelo a po vzpomínaném bankrotu vychladly všechny stopy na dlouhých pět let.

Tiskové prohlášení THQ

"Královská rodina je pravděpodobně tou nejdůležitější rodinou v zemi, takže máme za to, že by měla mít kopii našeho titulu. Zároveň jsme ale uvažovali, že její veličenstvo by nechtělo hrát na nějako obyčejné staré konzoli, takže byla vyrobena jedna speciální zlatá konzole. Doufáme, že si titul užije i zbytek královské rodiny!“

Bratt ale pátral dál a zanedlouho zjistil, že se zlaté Wii přeci jen objevilo – konkrétně ve sbírce člověka s přezdívkou Dan2K0, který je sběratelem standardní cestou neprodejného vývojářského hardwaru a který získal královnino zlaté Wii od jednoho ze svých „kontaktů“. Vzít si jej do hrobu ale Dan2K0 nechtěl a nabídl proto pozlacené Wii k dalšímu prodeji, čehož se ihned chytil sběratelský web Console Variations, jehož autoři si dali za cíl na jediném místě představit všechny známé barevné variace nejrůznějších konzolí.

A tím se Bratt již pomalu propracoval ke kýženému cíli. Jeden ze sběratelů a provozovatelů webu totiž sídlí v nizozemském Utrechtu, kam Bratt od samotného začátku videa se svým vyprávěním směřuje, s kamerou ho skutečně navštíví a dostane pozvánku do kouzelného hráčského doupěte, v níž sídlí obrovská sbírka konzolí od Nintenda. Oním sběratelem je chlapík jménem Donny, který začal vyhledávat klasické i vzácné konzole před zhruba pěti lety, kdy si za 5 eur koupil na tržnici kapesní Game Boy. Jeho ambiciózním cílem je od té doby nalézt každou konzoli od Nintenda ve všech známých barevných variantách, což momentálně znamená více než 280 konzolí, které našly místo v jeho pokojíku. Jak sám Donny v legraci přiznává, k bezmála třemi stovkám konzolí disponuje pouze 35 hrami a naznačuje, že žádný velký hráč vlastně ani není. Zlaté Wii je pro něj ale opravdu vzácným artefaktem, i když není úplně kompletní – na to konto Chris Bratt ve videu vyzývá k akci kohokoli, kdo po bankrotu THQ zahlédl stopu zlatého Nunchuku, ten totiž leží vedle hry na karmínovém polštářku, ale součástí toho, co si Donny přes internet pořídil, bohužel není.

Panovníci a jejich videohry

O podobný marketingový kousek se pokusil i CD Projekt RED, který skrze Donalda Tuska obdaroval Baracka Obamu kopií druhého Zaklínače a k tomu přidal i řadu bonusů. Mezi ty patřilo DVD s názvem Best of the Witcher 2: Video Trailers for President Barack Obama, dárková kazeta se třemi mincemi ze hry, kniha, nálepky a busta Bílého vlka. Obama za dar samozřejmě poděkoval, později se ale v Polsku přiznal k tomu, že na videohry tak úplně není. Osud herního Zaklínače a potažmo i jeho vydavatele se nicméně dramaticky lišil od osudu Big Family Games a THQ.

Po téměř deseti letech se nicméně znovu objevila konzole, která málem patřila britské královně, a jak Bratt trefně podotýká, mnohem důležitější než zlato, kterým je konzole pokryta, je celý příběh. Drahý kabát totiž ničemu výrazně nepomohl – marketingová akce prodeje hry nenastartovala a hodnocení, které můžete horko těžko nalézt alespoň na Game Rankings, nasvědčuje se skóre 45 procent propadák. Tím ale rozhodně není tato konzole, a pokud ovládáte angličtinu, určitě si video nenechte ujít. Bratt se v něm opravdu vyřádil a představuje odlehčený a samozřejmě jak jinak než s nadsázkou a suchým britským humorem pojatý pohled na jeden zapomenutý příběh moderní videoherní historie.