Testujeme PlayStation 5

Strávil jsem celý týden s novou konzolí od Sony. DualSense a rychlé nahrávání mě nadchlo

Zdroj: Vortex
6. 11. 2020

Vyřknout po týdnu s PS5 finální verdikt nad celou konzolí není možné. Tohle není klasická recenze, protože nové konzole nevycházejí každý měsíc a na trhu jich není nespočet. Ohodnotit po relativně krátké době nejde nový herní systém stejným způsobem jako mobil nebo notebook, které vycházejí pravidelně a nabídka jimi překypuje. Mám koneckonců zatím zkušenost jen se dvěma nativními tituly pro PlayStation 5 – Spider-Man: Miles Morales a Astro’s Playroom, přičemž druhý jmenovaný je součástí samotné konzole a nejde o klasickou velkou hru. Chybí mi dlouhodobá zkušenost, zkoušel jsem jen pár starších her pro PS4 v rámci zpětné kompatibility, nesmím zatím pořádně mluvit o multimediálních aplikacích nebo PlayStation Storu, nebylo bezpečné testovat streamování přímo z konzole a nestrávil jsem desítky hodin v multiplayeru. Můžu ale zkusit odhadnout potenciál nového zařízení, probrat, jaké jsou moje dosavadní dojmy a postřehy, a zamyslet se, jak si PlayStation 5 povede v budoucnu.

Tohle nebude technický rozbor plný čísel a tabulek. Každý magazín s ohledem na svou specializaci nepochybně přistoupí k testu po svém. Já vám neslibuji, že vám řeknu o PS5 vše od A do Z, ostatně myslím si, že to jednak není možné, ani to není smysl podobného materiálu. Tohle není průvodce PS5, ale rozbor. Zaměřím se na to, co je podle mě podstatné. Nevynechám emoce, ale pokusím se být věcný. Neříkám to náhodou. Začít bychom určitě mohli zeširoka o tom, jak nový PlayStation vypadá, ale hodnocení jeho designu je tak přísně závislé na vašem individuálním vkusu, že to nemá smysl. Určitě je fér prohlásit, že PS5 je mohutná konzole, mnohem větší, než jsme byli zvyklí. Mě ale mnohem víc zajímalo, co se ukrývá uvnitř, jaký má velikost a tvar vliv na hlučnost a jak se s konzolí pracuje. Designu se nicméně týká povinný stojánek, který musíte použít, ať už chcete postavit konzoli na výšku nebo na šířku. V horizontální poloze je možné základnu jen jednoduše zaháknout na PS5 a obejdete se i bez šroubku. Pokud preferujete vertikální pozici, je třeba základnu správně pootočit a s pomocí šroubku bezpečně ukotvit. Bez ní by konzole nebyla stabilní. Určitě bych preferoval, kdyby se konzole obešla bez stojánku a stála dostatečně jistě, ale pokud neplánujete s PS5 pravidelně cestovat, asi vás tenhle mechanismus příliš trápit nebude.

Když poprvé zapnete konzoli PlayStation 5, pravděpodobně vás zaujme, že rozhraní má sice modernější design, ale pořád vychází ze stejného principu a v mnoha ohledech funguje jako na PS4. Více exponované části dashboardu prošly faceliftem, jinak vypadá i nabídka po stisku tlačítka PlayStation, která se nyní nachází na spodní straně obrazovky namísto levé strany. Ale když zabrousíte třeba do nastavení, uvidíte, že jde v podstatě o identické řešení, kde narazíme jen na dílčí rozdíly v uspořádání dané nejčastěji některými funkčními novinkami. Velkou radost mi přitom udělalo, jak je konzole svižná. Nemluvím teď jen o rychlosti spouštění samotných her díky SSD, ale plynulém zážitku přímo v základním menu. Tady se uživatel pohybuje velmi svižně všemi nabídkami, a to i na místech, kde PS4 byla línější, jako je správa uživatelského profilu nebo PlayStation Store, o němž ale zatím nemůžeme víc mluvit. Mám také pocit, že třeba stahování digitálních her je nyní rychlejší a obsah ve vaší knihovně se současně lépe třídí s ohledem na různé platformy nebo předplatné. Pokud jde o úložný prostor, konzole je osazena 825GB SSD, ale uživatel má k dispozici pro svůj obsah 667 GB.

Když už mluvíme o disku, můžeme se zastavit u jeho rychlosti. Přechod na novou generaci je opravdu osvobozující, pokud jde o loading. Testované nativní PS5 hry se nahrávají během pár sekund a jde pro mě zatím o jeden z nejvýraznějších next-gen efektů. Do menu hry Spider-Man: Miles Morales se dostanete za 7 až 8 sekund a uloženou pozici nahrajete během dvou až tří sekund. Hlavní nabídka Astra se sice spouští déle, ale přímo do hry se pak také dostanete během pár sekund a velmi rychle můžete přeskakovat i mezi jednotlivými úrovněmi. Kromě toho jsem na PS5 vyzkoušel v rámci zpětné kompatibility několik her z PS4. Podrobnější informace najdete v tabulce, ale tituly jako Crash Bandicoot 4: It’s About Time, NHL 21, Mafia: Definitivní edice nebo Amnesia: Rebirth se spouštěly až o polovinu rychleji než na PS4 Pro. Takové zrychlení jsem zaznamenal při nahrávání do menu i načtení poslední uložené pozice. Protože jsem neměl přístup k celé své knihovně titulů a zpětnou kompatibilitu jsem testoval na redakčním účtu, který byl k tomuto účel schválen, nemohu zatím s jistotou prohlásit, na kolik nekompatibilních her narazíte. Já jsem se setkal s tím, že mě třeba Resident Evil: Resistance upozornil, že je možné titul hrát jen na PS4, ale mohlo jít i o pozůstatek starší betaverze nebo něco, co ještě postupně vývojáři vyladí. Spekulovaný Assassin’s Creed Syndicate, okolo kterého Ubisoft nedávno mlžil, jsem nainstaloval a spustil bez problému. Konzole mě jen informovala, že na PS5 se mohou objevit ve hře nějaké chyby.

Od Sony jsme dostali na test verzi s mechanikou, a tak jsem shodou okolností právě Assassina instaloval z klasického Blu-ray disku. Pravdou je, že když se roztočí na plné obrátky, prvně si pořádně uvědomíte a vzpomenete, že konzole může být hlasitá. Během instalace z média se hlučnost už tradičně zvýší, ale jinak je PS5 tak tichá, jak Sony slibovala. Ne že byste nezaslechli vůbec nic, v některých situacích začne konzole jemně vrnět nebo šumět, ale je to skutečně minimální úroveň, které si nepovšimnete, dokud se na ni nezačnete soustředit. Vrátit bychom se ale měli ještě k rozhraní nového PlayStationu. I když jsem říkal, že působí podobně na jako PS4, přesto v něm na vás číhá několik příjemných novinek. Je možné sledovat postup vašich “rozpracovaných” trofejí a čas, který ve hrách strávíte, jako na Xboxu. Když získáte novou trofej, můžete si nechat uložit nejen obrázek z této chvíle jako dříve, ale také automaticky nahrát krátký klip, který zachycuje celou situaci i s kontextem. Jde pochopitelně o volitelnou funkci. Pokud si navíc platíte členství v programu PlayStation Plus, ve vybraných titulech vám autoři nabízejí pomocnou ruku v podobě interaktivní nápovědy. Aniž byste museli něco hledat na mobilu nebo otevírat prohlížeč, danou situaci si zobrazíte v nahraném videu od vývojářů přímo na obrazovce spolu se hrou. Nemusíte se přitom obávat spoilerů. Nejde nicméně o plošnou funkci a je na vývojářích, zda ji využijí a oblíbí si ji.

A tím se plynule dostáváme k ovladači DualSense, pro který platí víceméně totéž. Jak pochopíte třeba z recenze Astra, nový gamepad považuji vedle rychlého nahrávání za největší a nejslibnější next-gen prvek PlayStationu 5. Jenže k tomu, aby padl na úrodnou půdu, uspěl a prosadil se, bude potřebovat podporu nejen first party vývojářů. Díky haptické zpětné vazbě, adaptivním triggerům, mikrofonu, ale i starším funkcím, jako je reproduktor, gyroskop nebo dotyková ploška, můžete podlehnout věrohodné iluzi, že skutečně cítíte digitální svět a můžete se ho skoro dotknout. Je to zážitek, který podobně jako virtuální realitu musíte zkusit na vlastní kůži. Obtížně se popisuje. A určitě ho budou lidé vnímat velmi individuálně. I já jsem měl ostatně pocit, že zatímco v Astrovi, který je ovladači ušitý na míru, mě vývojáři doslova bombardují všemožnými vjemy, které se záměrně střídají každých pár sekund, v případě Spider-Mana jsem po čase přestal toto kouzlo vnímat. Pro kompletní zážitek určitě nestačí jen technologii implementovat, je třeba jí přizpůsobit hratelnost, aby naplno vynikla. Zatím na základě dosavadních zkušeností věřím tomu, že haptická odezva a adaptivní triggery představují mnohem větší a důležitější inovaci, než byla sama o sobě dotyková ploška a reproduktor na DualShocku 4 nebo pohybový senzor v Sixaxisu a DualShocku 3. To se ostatně projevilo už při jejich premiéře. A nyní možná dokonce vyniknou lépe, protože umocňují celkový zážitek. Nikdo ale nedonutí vývojáře, aby tyto funkce používali, pokud jim neuvěří. Je otázkou, zda budou autoři multiplatformních her ochotní investovat více úsilí, času i peněz do technologie, kterou zužitkují hráči na jediném systému. Ale upřímně bych si to přál, protože DualSense dokáže pocity ze hry velmi zintenzivnět. A pokud by vám přeci jen haptická zpětná vazba a adaptivní triggery z jakéhokoli důvodu nevyhovovaly, třeba kvůli nějakému fyzickému hendikepu, můžete jejich intenzitu omezit nebo je úplně vypnout.

Zatím jsem plný optimismu, protože jsem během uplynulého týdne, který jsem s PS5 strávil, nenarazil na nic, co bych označil za vážnou chybu.

Naopak s 3D audiem jsem se zatím neměl možnost seznámit natolik, abych vám řekl, zda pro mě bude v budoucnu hrát nějakou roli. Pro mě osobně. Opět se dostáváme do hodně individuální roviny, ale než abych vám říkal, jaká to bude nepochybně revoluce, protože se to čeká, přiznám, že to zatím nedokážu posoudit. Na vině je možná i skutečnost, že zvuk nepatří mezi moje hobby a nikdy jsem v této disciplíně nebyl příliš citlivý. Určitě se najdou důkladné rozbory této oblasti a koneckonců i tady nic nenahradí bezprostřední zkušenost každého uživatele. Pomalu se blížíme do finále a já už mám na srdci jen pár posledních poznámek, které spolu příliš nesouvisejí. PS5 skvěle funguje v tandemu s novou mobilní aplikací, která vám umožňuje stahovat a spouštět hry i na dálku spravovat vaše úložiště, pokud vám v konzoli dojde místo. V podstatě ale staví na základech, které položil PlayStation 4 a starší aplikace. Stejně jako celé rozhraní konzole PS5 je přitom v češtině a to je něco, na co tuzemští hráči hodně slyší. Během testování mě potrápila jen skutečnost, že konzole neumí nahrávat 4K záběry ve formátu MP4. U něj je maximum 1080p. Pokud chcete 4K, musíte se spokojit s formátem WebM, který není tak praktický z hlediska kompatibility.

A konečně poslední věc, která mě trochu zklamala. I když to Sony nikdy neslíbila ani nenaznačila, to je fér podtrhnout, doufal jsem, že nabídne v podobě takzvaného Přepínače obdobu funkce Quick Resume, kterou se pyšní nové Xboxy. Jak se však ukázalo, jde skutečně jen o způsob, jak vyměnit jednu spuštěnou hru za druhou, ale obě se nahrávají standardním způsobem na rozdíl od Xboxu, který umožňuje skoro bez čekání přepínat mezi několika spuštěnými a rozehranými tituly. Navzdory tomuto povzdechu na mě udělala PS5 zatím velmi dobrý dojem. Není přitom vyloučené, že si podobnou funkci osvojí v budoucnu. Konzole je živý organismus, který se díky neustálým průběžným aktualizacím v posledních generacích mění, a launchovou verzi a její možnosti i nedostatky mnohdy inženýři časem rozšíří a vylepší. I to je důvodem, proč nemá smysl vyřknout nad PS5 žádný rezolutní verdikt. Je to nepochybně slibný systém, který mě nezklamal a má naopak velmi dobré vstupní předpoklady vyvinout se v ještě zajímavější zařízení. Životní cyklus konzolí je poměrně dlouhý a je obtížné předvídat, jak se situace vyvine za pár let, když ještě novinka ani nevstoupila na trh. Zatím jsem ale plný optimismu, protože jsem během uplynulého týdne, který jsem s PS5 strávil, nenarazil na nic, co bych označil za vážnou chybu. Zda z téhle bitvy odejde vítězně Sony, nebo Microsoft, je příliš brzy předvídat. Konkurenční konzoli jsem ostatně ještě neměl možnost ani vyzkoušet. Ale Sony rozhodně udělala spoustu povedených kroků pro to, aby získala hráče na svou stranu. Škoda jen, že se na řadu potenciálních zájemců nějakou dobu nedostane…

Nahlásit chybu v článku

42

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím