War Hospital

První světová válka nebývá zrovna typickým prostředím, do kterého by herní vývojáři umisťovali své hry. Na druhou stranu ale nejde o zasazení, které by si studia nevybírala vůbec a shodou okolností to ještě stále není tak dávno, kdy dorazil český Last Train Home. Ten se sice odehrává až po skončení Velké války a mapuje cestu československých legionářů z Ruska do vlasti, mohl však ve vašich řadách sloužit jako příprava na zasazení, do kterého vás uvrhne War Hospital od studia Brave Lamb. Titulu jsme se na Vortexu několikrát věnovali, já osobně jsem rozhodně neskrýval, že se na něj těším, ale po zkušenostech z Gamescomu jsem také upozorňoval na určité nedostatky rozhraní a jistou nepřehlednost. S tímto vědomím jsem se nicméně pustil do záchrany života britských vojáků ve válkou zmítané Francii, abych se postupně propadal do stále větší deprese a přestal se na několik dní usmívat. Ne, nechci to přehánět, ale pokud nemáte zrovna dobrou náladu, už na tomhle místě začněte vážit, zda se do War Hospital vůbec chcete pustit.

Na svém

Jsem příznivcem jasných názvů, z nichž lze jednoznačně vyčíst, co můžete očekávat. Takže když Hadi v letadle nejsou o křečcích běhajících v kleci, War Hospital nebude správou zábavního parku v roce 1917. Ne, War Hospital před vás klade úkol, postarat se o chod vojenské nemocnice, od správy všech důležitých zdrojů, přes management personálů, až po vlastní operace a zachraňování životů. Premisa na papíře vypadá opravdu slibně, jde o téma, které se příliš často neobjevuje ani v méně problematických kulisách, postupem hraní ale zjistíte, že zdravotnické řemeslo v době tak obřího válečného konfliktu rozhodně není žádný med a sklouzává do zdánlivě beznadějné rutiny. Pokud tedy bylo cílem dát hráči právě tenhle pocit, musím vývojáře hned na začátku pochválit, protože tenhle aspekt vojenské či polní nemocnice simulují velmi dobře.

Zdroj: Nacon

V průběhu hry se budete z ptačího pohledu pohybovat nad válkou značně pocuchanou vesničkou ve Francii, jejíž jednotlivé budovy včetně kostela nebo hřbitovu slouží účelům britské armády. Pohled na hru, nebudeme-li brát v potaz, do jakého kontextu je zasazená, působí příjemně, budovy jsou z výšky dostatečně detailní, až je začnete vylepšovat, změní se i celkový ráz prostoru nemocnice a všeobecně si nelze na grafiku alespoň na tomto místě stěžovat. Vše je vymodelováno kompletně ve 3D, v průběhu hraní se také mění den a noc spolu s počasím, kdy celý obraz získává specifické nádechy hnědé a šedé barvy, takže fatalistická atmosféra z War Hospital doslova odkapává a minimálně v tomhle si lze skutečně libovat. Horší je to v momentě, kdy obraz přiblížíte, případně když se podíváte do interiérů jednotlivých budov pomocí speciálního přepínače. Animace postav je velmi strnulá, často dochází k nejrůznějším glitchům, zasekáváním připravených sekvencí a když do obrazu vstoupí krátká předělová cutscéna, znázorňující zuřící boj nedaleko nemocnice, s pozdviženým obočím se budete ptát, jestli jsou tyto části hry už skutečně hotové, nebo vývojáři s jejich dokončením počítají až v budoucnu.

Obecně, celková míra neučesanosti hry, k čemuž se v druhé a zejména pak ve třetí kapitole příběhového režimu přidává i velké množství bugů, působí opravdu rušivě a přirozeně odrazuje od toho, abyste se o detaily hry nějak vehementně zajímali. Nedá se rovněž mluvit ani o nikterak zapamatovatelném soundtracku, o kterém mohu po necelých 20 hodinách hraní prohlásit, že předhazuje skladby tak trochu dynamicky na základě toho, zda právě probíhá příjem nových pacientů nebo se nezdařila operace. A skvostně nepůsobí ani dabing postav v krátkých dialogových vsuvkách nebo při hlášení o situaci ohledně personálu či pacientů. Nejde o žádný obří problém, něco, kvůli čemu byste nemohli War Hospital vůbec hrát, ale zejména kvůli řadě nezačištěných míst zůstává zpracování spíše na hranici průměru.

Skalpel, prosím

Po stránce hratelnosti toho na vás War Hospital alespoň v úvodních hodinách vychrlí poměrně velké množství, což je příjemné. Jednou z nejpodstatnějších věcí jsou samotné operace, které provedou dostupní lékaři, ještě před tím je ale nutné roztřídit zraněné podle závažnosti jejich zranění a odhadované náročnosti operace. Ta je vyjádřena nejen množstvím materiálu, který bude na operaci nutné použít, ale také časovou náročností, což je důležitá veličina pro lékaře a jejich únavu. War Hospital se snaží základní kroky popsat ve spíše textovém nežli interaktivním tutoriálu, takže se poměrně rychle zorientujete v jednotlivých ukazatelích o pacientech i způsobu, jak lékařům nařizovat přestávky. Stejně jako pro ně, tak i o pro statní personál platí, že únava ovlivňuje jejich výkon, a pokud je v zaměstnání necháte příliš dlouho, zkolabují a jejich následný odpočinek bude o to delší. Bohužel, s tímhle je potíž napříč celou hrou, a to hned z několika důvodů.

Personálu nemáte neomezeně, takže jednotlivé sloty pro zřízence, sestry nebo třeba inženýry schopné vylepšovat jednotlivé budovy či vyrábět zdravotnický materiál musíte mezi odpočinek a jednotlivými stanovišti ručně měnit. Jistě, lze odemknout systém směn, jenže ty lze rozdělit jen po 12 hodinách, což je příliš dlouhé zejména stran odpočinku – tolik hodin na něj totiž členové personálu nepotřebují. A proto nezbývá nic jiného, než z hlavního přiřazovacího menu či zkratek u některých budov neustále ručně měnit personál a jejich umístění a nepřehlížet nenápadné a na první pohled vlastně nic neříkající ikonky nad budovami, které o únavě pracovníků vágně informují. Už jen popisování tohoto problému ale jasně demonstruje, že tahle hra je ve smyslu různých menu a ovládacích obrazovek nepřehledná a pocit, který jsem před dvěma lety získal na Gamescomu, bohužel přetrvává i v plné verzi.

Hlavně přežít

Co se týče toho, jak je hra v kampani o třech kapitolách koncipovaná, jedná se v podstatě o logický rébus s prvkem náhody, který je minimálně v úvodu svým hektickým pojetím poměrně zábavný. Do nemocnice neustále proudí noví zranění, vy se snažíte nesedřít své lékaře, ale zároveň zachránit co nejvíc lidí. Do toho se snažíte mít dostatek materiálu, který si zajišťujete za body připisované za každého vyléčeného vojáka, ale lépe vlastní výrobou přímo v nemocnici, a snažíte se rovněž vracet vojáky do zákopů, aby bránili okolí nemocnice před nepřátelskými útoky. Kvůli tomu, že se ze hry po několika hodinách v každé kapitole stane neúprosný rychlík, ze kterého vypadávají lidi i zásoby, a stranou jde všechno, co vývojáři slibovali stran morálky či důležitých rozhodnutí. Ano, morálka nemocnice je klíčová pro to, abyste mohli pokračovat dál. Klesne-li na nulu, končíte, a nepříjemné situace musíte vyvažovat třeba úspěšnými operacemi nebo zvýšeným přídělem jídla a alkoholu pro personál. Důležitá rozhodnutí se ale v podstatě smrskávají na to, jestli vybraného zraněného pošlete rovnou na smrt, nebo se jej budete snažit zachránit na operačním stole.

Náplň se začne opravdu velmi rychle opakovat a příliš ji neosvěžují ani nové typy zranění – ať už jde o trauma nebo následky chemického útoku.

Jenže všechny ty rozšířené karty zraněných vojáků, rádoby dojemné příběhy o tom, kterak tenhle už má jenom maminku, tenhle farmaří a na tohohle čeká doma pět dětí, nehrají ve finále vůbec žádnou roli. Tyhle krátké příběhy vám nic nedají, nejsou pro hru vůbec podstatné, a jediné, čím se skutečně budete řídit, je výše zmíněné – náročnost operace a šance na přežití. Tímto způsobem prostě jen bezmyšlenkovitě skládáte pacienty do řady k jednotlivým lékařům, případně s pořadím trochu promícháte, dorazí-li nějaký důležitější pacient, a takhle pořád dokola, dokud není konec. Náplň se začne opravdu velmi rychle opakovat a příliš ji neosvěžují ani nové typy zranění – ať už jde o trauma nebo následky chemického útoku. Jde jen o neustále se opakující variaci téhož, kde jsou jedinými proměnnými zásoby a únava lékaře, případně perky přicházející s tím, jak často a jak dlouho personál využíváte.

Zdroj: Nacon

Ano, na pozadí se mohou ještě roztáčet drobné příběhy kolem průzkumníků, řešících náhodné události v okolí nemocnice, z nichž vám mohou plynout bonusy v podobě zdrojů nebo případně personálu či morálky, ale ani tyhle vsuvky nerozbíjí pomalu a neúprosně se otáčející kola tohohle lékařského zařízení. Nedaří se to ani v situacích, kdy se ozve některá ze složek – a to i bojových – že by něco potřebovala. Většinou to znamená vyčlenit už tak hubený personál nebo se vzdát tenčících se zásob, takže většinou odmítáte nebo necháváte vypršet čas, protože jednoduše nejste schopní mít v jednu chvíli všeho dostatek. S tím se mi ale například ve druhém aktu hry spojil i bug, po kterém mi nepřibývaly body pro rozšiřování personálu a musel jsem hru začít znovu. Postupem hraní jsem navíc objevil některé funkce, které tutoriál vůbec nezmínil, což také není dobrá vizitka, když už před hráče kladete komplexně vypadající strategii. A situaci nakonec nezachraňují ani vývojové stromy, prostřednictvím kterých můžete vylepšovat jednotlivé budovy. Dopad je totiž pouze v procentech nebo času potřebným na konkrétní činnost – ať už jde o operace nebo výrobu – případně si upgradem budovy můžete zvýšit kapacitu pro personál. Všechno je ale způsobem ctrl+c a ctrl+v rozkopírováno mezi většinu dostupných budov a upgrady – byť funkční a nezbytné – nepřináší vůbec nic originálního.

Záplava šedi

V mých očích se tak vcelku zajímavý koncept topí v ubíjející rutině, která sice možná skvěle odráží fungování nemocnice v dobách první světové války, ale není v tomto podání příliš zábavnou či nápaditou záležitostí. Rovněž jsem zaznamenal názory, že je hra až nemístně krutá a obtížná, což ale po prohlédnutí celého schématu příliš neplatí. Pokud vylepšíte budovy dostatečně na to, aby operace byly po většinu času úspěšné, nebude vám klesat morálka, a pak je v uvozovkách jedno, co vlastně děláte. Samozřejmě za předpokladu, že nenarazíte na bug nebo vinou náhody nespadnete do nějakého velmi nepříjemného kolotoče nedostatečně odpočatého personálu, příliš velkého přísunu pacientů a nedostatku zdravotnického materiálu. Celkově ale za mě postrádá War Hospital hloubku, ne snad v nominálním smyslu možností, ale v různorodosti toho, co můžete udělat na cestě k cíli. Bohužel, ani na slibované morální úrovni na mě War Hospital příliš nefunguje, především proto, že je za vším vidět jednoduchý systém opakovaně zmiňované hrstky veličin, které jsou jedinou klíčovou proměnnou na celém schématu.