Trine 4: The Nightmare Prince

Někdy se stačí vrátit k tomu, co fungovalo. Náprava pošramocené reputace se podařila

17. 10. 2019
Název hry: Trine 4: The Nightmare Prince Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 8. 10. 2019 Platformy: , , , , Recenzovaná verze: PC Žánr: , ,
Trine 4: The Nightmare Prince

Dvakrát do stejné vody nevstoupíš, říká slavné rčení, které ale zřejmě není natolik slavné, aby ho znali ve Finsku. Helsinské studio Frozenbyte totiž opakovalo formuli své líbezné logické plošinovky Trine hned několikrát, až se ucho utrhlo a zbyl jen pláč nad rozlitým mlékem. Tím mám pochopitelně na mysli trojku, která zahodila onu 2,5D perspektivu a zkusila najít inovaci ve třetím rozměru. Že to nevyšlo, už fanoušci třišťálu samozřejmě vědí a vývojářům nezbylo nic jiného, než se vrhnout do přípravy dalšího dílu, prostřednictvím kterého by mohli pošramocenou reputaci napravit. Trine 4 s podtitulem The Nightmare Prince tak přichází ve stylu prvních dvou dílů a je přesně tím, čím by měl podle fanoušků být. Svou věrnou kopií, vylepšenou o líbivější grafiku, nový soundtrack a pohádkový příběh plný zlých snů, čarodějnic, mluvících zvířátek a prostorových hádanek.

Nezbedné princátko

Jak už napovídá podtitul, čtvrtý díl Trine řeší problémy mladého prince Selia, který uteče z Astrální akademie a snad jako památku na nedokončená studia s sebou vezme i mocný amulet. Shodou okolností lze pomocí něj nechat zhmotňovat ty nejhorší noční můry a vzhledem k tomu, že mladé princátko nad sebou ztrácí kontrolu, je zapotřebí jednat. Do akce tak jsou povoláni staří známí hrdinové s jednoduchým úkolem – přivést prince i mocný artefakt zpět, a po cestě se snažit odvrátit všechny trable, které noční můry způsobily. Jak tedy vidíte, děj je poměrně jednoduchý, nemá příliš odboček a k jeho závěru dokráčíte přibližně za osm hodin. Samozřejmě v návaznosti na vaši zručnost a prozíravost při překonávání překážek na jednotlivých obrazovkách. Dovolím si však tvrdit, že až na drobné výjimky, spočívající zejména v soubojích s bossy, s nimi nebudete mít vážnější problémy.

Stejně jako první a druhý díl, i čtyřka je založená na kombinování schopností čaroděje Amadea, zlodějky Zoyi a rytíře Pontia. Ten první umí kouzlit, tedy vyčarovávat ze vzduchu hned několik různých předmětů a pohybovat s nimi. Zoya je naproti tomu lehokonohá lučištinice, jejíž největším přínosem pro tým jsou různé druhy šípů a hák s lanem. Trojku uzavírá rozverný pupkatý rytíř, který se umí jednak ohánět svým krátkým mečem, ale do hry přidává i štít, od kterého se může odrážet světlo nebo proudy vody, případně lze využít jako krátkodobý padák. To je vaše výbava a nástroj k tomu, abyste se dostali na konec každé úrovně napříč pěti hlavními akty, a jak jsem už naznačil výše, nepůjde o nic složitého.

Počtvrté a stále stejně

Upřímně, právě ve schématičnosti jednotlivých puzzlů už někdy od poloviny hry budete pokaždé přesně vědět, co máte v daných lokacích udělat a zejména hra v sólo režimu, logicky s možností měnit jednotlivé hrdiny, působí až zbytečně jednoduše. I přes to, že se vás bude snažit Trine 4 neustále zásobit novými schopnostmi, které navíc můžete posílit odemykáním dalších vylepšení, tak chtě nechtě sklouznete k rutině. Je to pochopitelné, jistě, hra je poměrně dlouhá, hádanky jsou založené na fyzice, otevírání dveří, načasování, nebo překonávání propastí, ale za sebe bych raději oželel herní dobu, než na skutečně inovativní místa narážel tak sporadicky. Přesto v Trine 4 jsou a tím nejvýraznějším, co ve mně přetrvává jako velmi kladná vzpomínka, je klonování Pontiova štítu a hlavně část s portály. Nebudu prozrazovat příliš, ale takřka okopírování mechanismů z Portalu od Valve vítám a královsky jsem se u něj bavil. Podobně jako u boss fightu s Amadeovou noční můrou, kterou je jeho tetička čarodějka. Celý souboj tak je v podstatě světelným puzzlem, u kterého jsem se na střední úroveň obtížnosti docela zapotil.

Kreativitě se meze nekladou a s čarodějem můžete například nepřátele strhnout do propasti, případně je se Zoyou zapálit, nebo zmrazit, hned jak se ale zmražování naučí i Pontius, opravdu se stačí bojovými sekvencemi jen přímočaře probít.

Co se týče soubojů, které na vás budou pravidelně vyskakovat v rámci jednotlivých úrovní, patří k tomu slabšímu, co Trine 4 nabízí. Ačkoliv jste prostřednictvím získaných schopností motivováni k tomu, abyste v soubojích využívali všechny tři postavy, není důvod, mlátit vlky, pavouky a démony nikým jiným než Pontiem. Umí se bránit štítem, mečem mrská jako deváťák násobilku a když náhodou zhyne, stačí se přepnout na někoho jiného a chvíli skákat kolem Pontiovy mrtvoly, než se vrátí zpět. Ano, kreativitě se meze nekladou a s čarodějem můžete například nepřátele strhnout do propasti, případně je se Zoyou zapálit, nebo zmrazit, hned jak se ale zmražování naučí i Pontius, opravdu se stačí bojovými sekvencemi jen přímočaře probít. To platí i o skutečných soubojích s bossy, které mají – na rozdíl od hádanek – jen jedno jediné řešení, spočívající v opakování stále stejných kroků.

Záškodnická zábava pro čtyři

Trine je pak samozřejmě možné hrát i v multiplayeru, a ne nutně pouze tříčlenném. Vývojáři umožňují pustit do hry ještě jednoho hráče navíc, který na sebe logicky vezme roli některého z již zvolených hrdinů, případně v neomezeném režimu může spolu s ostatními přepínat, jak se mu zlíbí. Přináší to s sebou jednak velmi vtipné momenty, kdy se několik Amadeů snaží pomocí vyčarovaných beden zabít ty ostatní, a jednak momenty umocňující popisované problémy. Představte si například souboj za přítomnosti tří čtyř rytířů? I když dochází k drobným modifikacím hádanek i skladbě nepřátel při boji, pořád se jedná jen o několikavteřinové zdržení na cestě za dalším puzzlem či plejádou poměrně vtipných a k předchozím dílům se odkazujících hlášek, které mezi sebou postavy neustále pronáší.

Hře se samozřejmě nedá upřít, že krásně vypadá, což umocňuje jasná paleta barev a rozpohybování kdysi spíše statických scén, spolu s častým střídáním prostředí. Jednou tak budete pobíhat po vyšňořeném zámku, jindy vás čeká temná zákoutí jeskyň, aby pak mohla znovu přijít ke slovu čarokrásná atmosféra pohádkového lesa. V kombinaci s doslova až omamným hudebním doprovodem od skladatele Ariho Pulkkinena tak budete zaručeně odcházet esteticky a vjemově ukojeni, i když mám stále obavu o tom, jestli si na Trine 4 budete opravdu pamatovat jako na skutečně zábavnou a nápaditou hru, kterou jsme od Frozenbyte očekávali. I přes to jde ale o nadprůměrný zážitek, ještě lepší pro ty, kteří dosud neměli s Trine tu zkušenost.

# adventura # fantasy # logická # plošinovka

Trine 4: The Nightmare Prince

  • Krásná pohádková grafika a hudební doprovod
  • Přístupná hratelnost i s nutností kombinovat schopnosti všech tří hrdinů
  • Zábavný a místy trochu záškodnický multiplayer
  • Některé velmi povedené nápady při řešení puzzlů
  • Většina puzzlů se po několika hodinách začne významně opakovat
  • Zbytečný a ničím motivující souboj
  • Občasné chyby spojené s fyzikou, například lano Zoyi či bedny Amadea
Trine 4 v ničem neriskuje a po všeobecném neúspěchu třetího dílu vrací sérii tam, kde začala. To znamená k oblíbeným prostorovým hádankám ve 2,5D světě, navíc s pěkným pohádkovým příběhem a českou lokalizací k tomu. Hrát však potřetí tu stále stejnou hru už po čase omrzí a nic na tom nemění ani hrstka velmi povedených nápadů. Na Trine 4 se nicméně stále velmi pěkně dívá, hudební doprovod sedí jednotlivým scénám jako zadek na hrnec, a pokud jste nikdy neměli s Trine tu čest, budete se příjemně bavit.
7 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru