Syberia: The World Before

Nejnovější přírůstek do série odhaluje duši a svému tvůrci je tou nejlepší možnou poctou

Zdroj: Microids
24. 3. 2022
Název hry: Syberia: The World Before Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 18. 3. 2022 Platformy: Recenzovaná verze: PC Žánr:

Sérii Syberia můžeme označit za klasiku adventurního žánru, která se navíc objevila v době, kdy samotné adventury začaly pomalu upadat v zapomnění. Point and click dobrodružství právničky Kate Walkerové z pera Benoîta Sokala v letech 2002 a 2004 uchvátilo nejednoho hráče, a ačkoli se příběh jevil jako uzavřený, v roce 2017 se Syberie vrátila se svým třetím dílem, tentokrát plně ve 3D. Sklidil sice rozporuplné recenze a ohlasy, přesto to nezabránilo tomu, abychom se s Kate setkali ještě jednou, tentokrát v díle čtvrtém s podtitulem The World Before, který dorazil před necelým týdnem. Sám Sokal se vydání již bohužel nedožil, dovolím si však už v úvodu předestřít, že výsledná hra je tím nejlepším pomníkem, jaké si jeho dílo zasloužilo.

Jak už padlo v úvodu, čeká nás opětovné shledání s Kate. Tu jsme ve třetím díle opustili ve chvíli, kdy byla vinou okolností zajata, a nyní ji nacházíme, kterak v roce 2005 pracuje v solném dolu daleko od světa. Tato část byla dostupná už v hratelném prologu, jenž byl uvolněn zdarma před rokem a půl, a už zde se objevila základní premisa hry a nový cíl, který se Kate po své záchraně vydá následovat. Tím je nalezení záhadné dívky z malby, jež se jí dostane do rukou právě během útěku z dolu. Onou dívkou je talentovaná sedmnáctiletá klavíristka Dana Roze žijící ve Vaghenu, kde se následně odehrává celé pátrání. Danin příběh začíná v nepříliš přívětivém roce 1937 a coby vageranku – což je herní obdoba židů – ji pod koly osudu nečekají zrovna bezstarostné chvíle. I přes to, že je v úvodu poctěna, aby zahrála slavnou hymnu Vaghenu na hlavním náměstí ve scéně, kterou považuji za jeden z nejlepších momentů celé hry. Nová Syberia střídavě pracuje s oběma příběhovými linkami a postupně rozvíjí příběh nejen Kate a Dany, ale i dalších lidí. Osobně si myslím, že prozrazovat z příběhu více by byla škoda, a pokud jste tak doteď neučinili, možná bych doporučila přeskočit trailery a místo toho spíše zkusit prolog. Věřím, že mi neznalost jakéhokoli úryvku dialogu či místa přinesla ještě o něco intenzivnější zážitek.

Příběh je jedním slovem výborný. Kdybych měla být konkrétnější, nebála bych se zvolit slova jako poutavý, silný, dojemný, velkolepý i komorní a niterný. Střídání linek a skoky v čase i mezi postavami nijak neruší a není problém se v toku vyprávění orientovat. Nic nepůsobí překombinovaně a na sílu. Postav ve hře příliš není, ale všechny jsou zapamatovatelné, i ty, s nimiž se prohodí nanejvýše pár slov na cestě za splněním úkolu. Ty hlavní jsou pak skvěle napsané a vystavěné, lze chápat jejich reakce, jejich motivace, jejich činy a především s nimi lze soucítit. Musím přiznat, že už dlouho jsem si s žádnou herní postavou nevytvořila takový vztah jako v tomto případě. Zde postavy téměř dýchají a bude vám záležet na jejich osudu. Zvláštním případem je pak opětovný návrat jisté postavy, který určitě ocení ale i nováčci. Nový pásovcovitý (či dejme tomu ježčí) společník vás, respektive Kate, navíc bude provázet během pátrání, jež povětšinou neponechá bez svého erudovaného komentáře a věřím, že i díky tomu si jej zamilujete. Minimálně já jsem si ho velice oblíbila, o čemž se ostatně můžete přesvědčit v závěru recenze… Čtvrtá Syberie nicméně obstojí i jako samostatná hra a je možné se do ní pustit i bez znalosti předchozích dílů. I v hlavní nabídce sice naleznete shrnutí dosavadního příběhu, ale to ocení spíše znalí hráči, nováčkům tento souhrn ve výsledku vlastně příliš neřekne. Není ovšem nutné znát vše do nejmenších detailů a nová Syberia je vhodná i pro hráče, které hra jen zaujme, ale z jakéhokoli důvodu se nechtějí pouštět do předchozích dílů, například kvůli staršímu technickému zpracování.

Občas dojde k opakovanému spouštění již proběhlých interakcí, například komentáře nějaké situace či předmětu, které se však nedají přeskočit, i když je hráč už viděl.

Tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Vývojáři se naštěstí po třetím díle poučili a rovnou ponechali stranou pokusy o ovládání klávesnicí, jak se o něj původně před pěti lety pokusili. Máme zde opět klasickou klikací adventuru a k ovládání stačí skutečně jen myš – jak k pohybu samotnému, tak k řešení hádanek či procházení inventáře. I tentokrát se ovšem pohybujeme kompletně ve 3D scénách, což může být občas na škodu. Kamera ne vždy vytuší záměr hráče, načež se můžeme ve scéně poměrně dlouho nechtěně motat, než dojdeme na zamýšlené místo. Jindy se pro změnu otáčí pomaleji, než by bylo pro plynulý pohyb pohodlné, a spuštění některých interakcí ve scéně si občas vyžádá vícero pokusů o kliknutí. Občas pak dojde k opakovanému spouštění již proběhlých interakcí, například komentáře nějaké situace či předmětu, které se však nedají přeskočit, i když je hráč už viděl. Osobně mě zamrzela nemožnost si nastavení upravit, například na odchod z obrazovek inventáře a prohlížení objektů, kdy bych ocenila jedno prosté kliknutí myší než přejíždění do rohu obrazovky na tlačítko. Celkově ovšem ovládání doznalo od trojky značného vylepšení a až na tyto občasné záseky je radost Syberii hrát a prozkoumávat i ve 3D. Především proto, že je jednoduše půvabná.

Na audiovizuální stránku hry můžu pět jen samou chválu, je zkrátka krásná. Hra se opět může chlubit působivou grafickou stylizací, která je pochopitelně jiná než před lety, ale i nyní je stejně úchvatná a svá. Někoho možná zamrzí, že je hra z důvodu nového zasazení barevnější než předchozí díly, ale na osobitosti jí to nic neubírá. Vše ovšem není jen jasné a zářící, i zde lze ve stínech pocítit tíhu osudu a dojde i na sníh. Postavy jsou pochopitelně též stylizované, v jejich tvářích se však zračí emoce, což jim přidává na uvěřitelnosti a hře na atmosféře. Ta je budována i výbornou prací s kamerou v cutscénách. Tvůrci přesně vědí, co chtějí ukázat a jak, nejsou to jen nahodilé úhly v různých záběrech. Jedinou výjimkou jsou občasné drobné záseky během střihu, které dokáží vytrhnout ze „zasnění“, ale nejedná se o nic závažného, je to jen malá vada na kráse. Střihová skladba zde má přesný řád a slouží celkovému vypravování. V tomto ohledu musím pochopitelně zmínit i dabing, zvuky a především hudbu.

Do role Kate se opět vrátila dabérka Sharon Mann, která ji dabovala nejen v předchozím díle, ale i v původních dvou. V jejím hlase je pochopitelně chvílemi slyšet, že už není ve věku Kate, nicméně to lze dle mého názoru přejít, a to nejen z důvodu nostalgie. Postavy Dany se pak chopila mladičká Émilie Rault, jež rovněž odvedla skvělou práci a navíc se postavy ujala i ve francouzském dabingu. Vyzkoušela jsem obě tyto dabingové verze a v průběhu hraní náhodně přepínala, přičemž považuji obě verze za velice povedené. Přesto mi nakonec více sedla angličtina, ale spíše čistě z toho důvodu, že jí na rozdíl od francouzštiny rozumím. Musím zde rovněž vyzdvihnout výkon, který na své postavě předvedl Mark Jane, ale nebudu jmenovat. Jedinou mou výtkou k dabingu je o něco horší kvalita zvuku několika málo replik, jinak nemám co dodat.

Vychválit musím naprosto famózní zvuk jako takový. O zvukovou stránku hry bylo postaráno s tou nejlepší péčí a je to slyšet. Audio je natolik dobře provedeno, že jsem jej většinu času nevnímala, neboť nebyl důvod ho nijak řešit. Vše zkrátka fungovalo. Ozvučení prostorů je funkční, ruchy nikde nechybí, pokrývají naprosto vše a navíc zní skutečně, do toho zvuk reaguje i na změny záběrů a vše je takové, jaké má být. Připočítáme-li k tomu úchvatnou hudbu, kterou opět složil Inon Zur, máme zde co dočinění s opravdu kouzelným zážitkem. Zur se tentokrát po vzoru zasazení pouští do vod klasické hudby a opět z toho vzešel působivý soundtrack, jak se dalo čekat. Nechybí ani nová variace na Katin hudební motiv, své vlastní skladby se samozřejmě dočkává i Dana a vrcholem je pak samotná hymna Vaghenu, která ostatně celý tento nový příběh rozehrála. Hudba navíc přímo prostupuje do gameplaye a setkáme se s ní v několika hádankách.

Hádanek ve hře není málo, navíc jsou chytře navržené a vhodně zakomponovány do příběhu. Přesto jsem měla na konci pocit, že dříve jich v adventurách bývalo asi přece jen o něco více a že bych i zde ocenila minimálně pár hádanek navíc. Kromě již zmíněných hudebních hádanek dojde na klasické luštění kódů, zakreslování do mapy, konstruování strojů nebo různé hlavolamy. Pravdou je, že většinu času hrou spíše jen opravdu procházíte a sledujete příběh, někdo by to možná nazval interaktivním filmem, ale vadí to? Mně osobně ne, já si užila krásný nostalgický návrat do dob, kdy jsem sérii Syberia objevila a poprvé mi učarovala.

Taková tedy je čtvrtá Syberia. Opět nám předkládá poutavý příběh napříč časem v mimořádně vyvedeném krásném světě, v němž žijí téměř skutečné osudem zmítané postavy. Navíc pokud vás hra láká, ale obáváte se množství a náročnosti anglického textu, hodí se připomenout, že bude hra dodatečně doplněna o českou lokalizaci. Já každopádně doufám, že Kate Walkerová i přes skon otce série ještě neřekla poslední slovo. Konec totiž nevyřkl úplně vše a naznačuje další možné pokračování a nové dobrodružství, do kterého bychom se mohli společně s Kate vrhnout. A já bych si jej upřímně přála.

Syberia: The World Before

  • Poutavé vyprávění i dialogy, k postavám si lze vytvořit vztah a prožívat příběh s nimi
  • Půvabná vizuální stránka, výtvarná stylizace podporuje celkovou estetiku hry
  • Úchvatný hudební doprovod, bezchybně zpracované audio, příjemný anglický i francouzský dabing
  • Hádanky a jejich různorodost, zakomponování hudby coby mechanismu, využití „nového“ společníka
  • Dostatek nejrůznějších dokumentů, komentářů a interakcí, jak s postavami, tak s předměty
  • Hádanek by přece jen mohlo být o něco více
  • Občas ztížený a nepohodlný pohyb ve 3D scéně, nemožnost přizpůsobit si ovládání, příležitostné škubnutí obrazu při střihu nebo změně pohledu
  • Chybí možnost přeskakovat již viděné (a například omylem znovu spuštěné) interakce a cutscény
Syberia: The World Before je působivou herní i výtvarnou záležitostí. Pakliže jste měli tu čest s předchozími díly, zcela jistě vás čeká závan nostalgie díky nezaměnitelné poetice a rukopisu Benoîta Sokala a jeho týmu, a pokud ne, určitě brzy pochopíte, co je hlavní předností hry. Ve čtvrté Syberii je duše a i tentokrát se ji hra nebojí vystavit na odiv. Je krásná, okouzlující, fascinující, zábavná. A jakmile jejímu kouzlu propadnete, svět plný automatů a dalších strojů ani příběh, který vypráví, vás jednoduše nepustí a vše prožijete až do konce. A věřím, že i sám Benoît Sokal by měl z výsledku radost.
9 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

2

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru