Sniper Ghost Warrior Contracts 2

CI Games pochopili, jakou cestou se musí vydat, aby uspěli. Už se pomalu blíží!

Zdroj: CI Games
22. 6. 2021
Název hry: Sniper Ghost Warrior: Contracts 2 Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 4. 6. 2021 Platformy: , , Recenzovaná verze: PC Žánr:

Od vydání Sniper Ghost Warrior Contracts neuběhly ani dva roky a vývojáři z polského studia CI Games se znovu hlásí o slovo. Zjistili, že kompaktnější rozměry a rozsekání světa na dílčí regiony sedí sérii víc a od otevřeného konceptu dosud posledního číslovaného dílu – tedy Sniper: Ghost Warrior 3 – se zřejmě na nějaký čas odvrací. Na druhou stranu ale pokračování Contracts nepřináší v podstatě žádnou viditelnou inovaci a osloví tak především hráče, ochotné přehlédnout dřívější chyby a jen lačnící po dalších cílech, které by mohli provrtat výstřelem ze své věrné odstřelovací pušky.

Vzhůru na poušť

Nejviditelnější změna druhých Contracts se týká zasazení – ze zasněžené Sibiře se totiž přesouváme do oblastí na Blízkém východě, kamsi do prostoru mezi libanonskými a syrskými hranicemi. Většina misí se proto bude odehrávat na poušti a nutno přiznat, že změna je povětšinou k užitku. V mnoha případech se totiž s hlavním hrdinou Ravenem dostanete na místa, odkud máte skvělý výhled a je v podstatě jen na vás – a troše štěstí stran pohybu vašeho cíle – jestli udeříte z opravdu velké vzdálenosti, nebo si zásah pojistíte náročným postupem oblastmi plnými nepřátel. Zdá se mi ale, že se sandbox, do určité míry synonymum prvního dílu, z pokračování mírně vytrácí a hra vám skrze rádiovou komunikaci většinou přesně naznačí, co byste měli udělat, případně že pro postup vpřed může existovat několik cest. Musíte si ale dát poměrně velký pozor na to, co v rozhovoru Ravena s operačním střediskem zazní, protože hra je poměrně skoupá na obvyklé ukazatele a nechá vás samotné chvíli přemýšlet.

To rozhodně není na škodu, nastanou však situace, které nelze vyřešit pouhou střelbou a musím přiznat, že ne vždy je z pokynů zcela zřejmé, jak má mise pokračovat. Naštěstí ale v pětici dostupných regionů máte cílů habaděj a designéři se postarali o to, abyste nijak nebloudili. Stát se to může, protože i ve druhém díle Contracts předkládají lidé z CI Games opravdu obrovské kusy map osazené mnoha detaily, celkové zpracování ale bývá tradičně stočené do kruhu, takže nemůžete nic zásadního minout a hlavní úkoly jednotlivých regionů spolehlivě splníte. Jak rychle, to už bude záležet na vašem umu a také zvolené obtížnosti, která významně prostupuje do hratelnosti skrze dostupné, nebo naopak skryté pomocníky při odstřelování. V případě Sniper Ghost Warrior už jde o standard – bavíme se o červené tečce, která umí naznačit budoucí trajektorii projektilu a ulehčit vám vlastní míření. Systém je ale poměrně jednoduchý a funkční, takže po nějaké době už tečku buďto vypnete, nebo si zvolíte jednu z vyšších obtížností, při kterých už žádné ulehčení dostupné není. Vlastní střelba je pak značně uspokojivá, zvlášť když trefíte cíl na vzdálenost přesahující klidně i 1200-1300 metrů, ne vždy k tomu ale dostanete příležitost a na řadě míst se z aktuálního Snipera od CI Games stává stealth akce jako vystřižená z bondovky.

Umělá inteligence je velmi nekonzistentní – takže zatímco jednou si voják nevšimne, že se vedle něj k zemi sesouvá člověk, jindy je ten stejný pandulák schopný zamířit samopalem či útočnou puškou vaším směrem a je mu úplně jedno, že ležíte schovaní v křoví přes kilometr daleko.

Jak už jsem napsal výš, volný přístup je částečně nahrazen lineárním skriptem, v rámci kterého musíte plnit zadání od vývojářů s minimální možností sejít z cesty a udělat si věci po svém. Ano, můžete úkoly plnit v libovolném pořadí, zůstává na vás, jak moc akční budete, ale pokud na daném místě nenastoupíte do výtahu, hra se nepohne, ať se snažíte sebevíc. Upřímně mi všechny mise, které se odehrávaly v uzavřeném komplexu, nepřišli příliš atraktivní, protože v nich nejde postupovat tak efektivně jako v Hitmanovi a naproti tomu střelba z jiných zbraní, než je odstřelovací puška, nepůsobí úplně dobře. Nejde o vyslovené nedostatky a určitě můžete s klidem uplatnit alespoň pistoli s tlumičem, na tomto místě se ale produkce CI Games až příliš dotýká zážitku těch nejhranějších titulů, kterým však nemůže konkurovat. Kromě střelby se to ale odráží hlavně v chování nepřátel, které sice podle vývojářů prošlo dramatickými změnami, ale výsledek je přibližně stejný jako v prvním díle.

Kulháme na obě nohy

Umělá inteligence je velmi nekonzistentní – takže zatímco jednou si voják nevšimne, že se vedle něj k zemi sesouvá člověk, jindy je ten stejný pandulák schopný zamířit samopalem či útočnou puškou vaším směrem a je mu úplně jedno, že ležíte schovaní v křoví přes kilometr daleko. Trefí vás, ať se vám to líbí, nebo ne a ještě telepaticky předá informaci o vaší poloze každému, kdo se nachází ve stejném táboře. Velmi často se také stává, že se protivníci seřadí do vláčku a po jednom vám napochodují před vaší hlaveň, což je sice úsměvné, ale bourá to veškerou atmosféru a hlavně nenastavuje jasná pravidla, co udělat můžete a co už například vyvolá poplach, o čemž bych mohl napsat další samostatné odstavce. Spokojím se ale s konstatováním, že ani pokračování Contracts nepřináší řešení letitého problému, jak vybalancovat zábavu proti celkové uvěřitelnosti. Proto i v této hře stačí v případě většiny nepříjemností sednout do kouta a chvíli počkat, než vás celý tábor přestane hledat a okolo bloudící vojáci se sakrováním kapitulují, že vás jednoduše ztratili z dohledu. Ve výsledku tak můžete celý tábor postupně obejít, odstranit jednoho protivníka za druhým, některé schovat do beden či do křoví, jiné nechat jen tak ležet na zemi a po pár minutách je lokace prázdná a vy můžete splnit to, proč jste sem přišli.

Motivace, proč hrát dál, neleží v příběhu, který tuctově vypráví o nutnosti vypořádat se se zločineckým syndikátem, ale v rozmanitost úkolů a některých prostorových puzzlů, byť i ty postrádají značnou logiku. Jako třeba otočné motory vysílací věže, jejichž prstence musíte zásahem zastavit a vše stihnout v časovém limitu. Neptejte se mě, proč by někdo něco takového zkonstruoval – možná se učili od architektů Hvězdy smrti – ale podobných pár puzzlů je docela zábavné plnit a užít si fakt, že jako cíl pro jednou neslouží měkké lidské tkáně. Na tomto místě mi promiňte i připomínku, jak to vypadá, když dojde na proslulý zpomalený záběr, protože míra krvavé brutality je snad na ještě vyšší úrovni a vlastně už v ní neshledává takový smysl. Nejsem žádný útlocitný chlapeček, ale rentgen ve Sniper Elite je alespoň zábavný, pokud lze drcení kostí a vnitřností v pokrouceném světě takových her za zábavné vůbec označit. Přesto ale nechci žehrat ani slůvkem na grafické zpracování, které se vývojářům opravdu povedlo a hra se rozhodně nemusí před žádnou z konkurenčních značek stydět. Hrál jsem PC verzi, která navíc není bůhvíjak náročná na hardware, a přesto vykresluje úchvatné scenérie i zmiňované detaily, které se v převážně pouštních oblastech starají o to, aby nepůsobilo prostředí nudně.

Vývoj pro vývoj

Jednou z částí nového Snipera jsou i rozšířené možnosti úpravy schopností hlavního hrdiny a vlastností jeho výbavy. Jde však o prvek, který vývojáři nijak nezahrnují do designu a po tutoriálu už v podstatě necítíte nutnost sahat po dronu nebo automatických označovačích nepřátel. Že hra tuto funkci nabízí tak můžete s klidem ignorovat a soustředit se jen na zbraně, kterých je ve hře dostatečné množství a nabízí i solidní porci attachementů, které skutečně mění hratelnost a vaše operační možnosti.

Stranou nesmí samozřejmě zůstat ani informace o herní době, nebo lépe času mého dohrání při splnění všech hlavních úkolů a řady výzev – počítadlo na Steamu se zastavilo na 17 hodinách. Ony výzvy, hodně podobné systému známém z Hitmana, jsou ale zaručeně prostředkem, jak si hraní ještě prodloužit a hádám, že u některých se pořádně zapotíte. Podmínky splnění většinou spočívají v naprosto tichém a precizním postupu, někdy jde ale o větší záludnosti, zahrnující třeba použití speciálních zbraní či výbavy, kterou odemykáte v role play části hry, ale i ty podrobně vysvětluje popisek. Sluší se také dodat, že nový Sniper má české titulky, které se překladatelům náramně povedly, jsou konzistentní a bez chyb. Jen škoda, že některé dialogy se velmi často opakují, do čehož lze započítat i hlášení z operačního střediska pokaždé, když vstoupíte do lokace, v níž ještě nemáte splněny všechny úkoly. Hra v tomto ohledu umožňuje návrat do každé již odemknuté části mapy, pokaždé se ale tváří, že do mise vstupujete poprvé a i Raven neustále trousí poznámky na konto vytipovaných cílů, i když jsou už dávno odklizené z cesty a hra defacto skončila. Novému Sniperovi od CI Games to ale promíjím a bez ohledu na chyby, kam musím zařadit i technické nedostatky stran animací či zasekávání o sebemenší objekty, jde o nadprůměrné dílo, které je navíc ještě o fousek lepší a zajímavější, než první díl. Pořád to ale chce velký balanc a hlavně začištění, které hře chybí a zamezuje ji, aby mohla nakouknout do nejvyšších pater.

Sniper Ghost Warrior: Contracts 2

  • Velmi povedené grafické zpracování
  • Střelba z odstřelovačky je příjemně motivující a „tak akorát“ obtížná
  • Délka hry a možnost vracet se do jednotlivých regionů pro plnění výzev
  • Míra zastoupených zbraní a jejich úprava
  • Příběh se pohybuje v „Céčkových“ vlnách
  • Umělá inteligence je stejně špatná jako v předchozím případě
  • V porovnání s prvními Contracts jde jen o nový obsah s recyklovanými mechanismy
  • Některé vlastnosti hry, jako jsou drony či další výbava, není nutné používat, hra k tomu nevybízí designem
  • Opakující se dialogy a místy kolísající navigace hráče
Sniper Ghost Warrior Contracts 2 dělá skoro všechno dobře. Alespoň na poměry hry, od které čekáte zábavu spojenou s odstřelovaním a stealthem. Musíme však mít na paměti, že vývojáři z CI Games ještě musí ujít kus cesty, abychom o jejich hrách mohli mluvit jako o bezchybných a stále narážíme na věci, které v zážitku překáží. Jde zejména o špatnou umělou inteligenci, nezáživný příběh, jen hrstka designérských nápadů a pár technických chybek. I tak se ale jedná o nadprůměrné dílo, které nahoru tahá grafika a samotná střelba z odstřelovací pušky, která je dostatečnou výzvou a přináší mlaskavé uspokojení.
7 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

2

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím