Pacific Drive

Pacific Drive je survival, ve kterém přežijete díky autu. Právě takhle zněl titulek první zprávy, kterou jsme o této hře na Vortexu napsali a já v té době ještě netušil, jak blízko jsem byl realitě. Ačkoliv se tak stalo už před necelými dvěma lety, vývojáři z Ironwood Studios dokázali základní koncept své hry popsat naprosto přesně a doručili to, co slíbili. Pravda, při sledování trailerů a prohlížení obrázků, které se objevovaly před vydáním na konci letošního února, jsem postupně nabyl pocitu, že nás čeká něco trochu jiného, výsledkem ale rozhodně nejsem zklamán. Spíše naopak, protože nic tak atmosférického, skvěle znějícího a nervydrásajícího jsem už opravdu hodně dlouho nehrál.

Trosečníkem v zakázané zóně

Pokud si stejně jako já příliš nelibujete v žánru survival her a chtěli byste přijít na to, co na něm mnoho hráčů vidí, Pacific Drive je pro vás jako dělaný. Ačkoliv se ve hře objevují typické žánrové prvky, jako je sbírání surovin, vytváření předmětů nebo samotné odolávání nejrůznějším hrozbám, od začátku na to nebudete sami, což je příjemná změna. Jak už je patrné z názvu, nešťastný hrdina téhle hry se může, přesněji řečeno musí spolehnout na auto, které je tu od toho, aby vám pomohlo splnit zadané úkoly a ochránilo vás třeba před radiací, kyselinou, elektřinou, výbuchy, odhozením do korun stromů nebo výbuchy děsivých odrazů turistů. Fascinující je také skutečnost, že auto, do kterého vložíte veškeré své naděje a důvěru, má duši, často si dělá, co chce, což vás může pobavit, ale někdy také pořádně vystrašit. Díky nutnost neustále ho opravovat a hlavně vylepšovat, si pak k němu můžete vytvořit skutečný vztah, což byl i můj případ a všechny těžkosti jsem doslova prožíval s ním. Zní to jako obrovské klišé, ale protože ve světě Pacific Drive jste v zásadě sami, po chvíli se zkrátka dostaví „Wilsonův efekt“, chceme-li tohle splynutí s neživou věcí odborně pojmenovávat po filmu Trosečník.

Zdroj: Ironwood Studios

Než ale před vámi hra rozkryje tuhle podstatnou část, s níž nakonec můžete strávit dlouhé desítky hodiny, je tu premisa a samotný úvod, ze kterého jsem byl několik chvil opravdu vedle. Pacific Drive vám v intru vysvětlí, že na Olympijském poloostrově začala vláda Spojených států na konci 40. let minulého století s výzkumem neznámé technologie, kvůli které se však v oblasti začaly objevovat nevysvětlitelné anomálie. O několik let později, kdy se už otevřeně mluvilo o podivných událostech, byla velká část celého území obehnána vysokou zdí a označena za vyloučenou zónu, ke které je neradno se byť jen přibližovat. Přesto bezmála 300 metrů vysoká zeď neodradila úplně všechny a v okolí bydlí lidé, kterým Řidič, hlavní hrdina Pacific Drive, coby poštovní doručovatel veze zásilky. Ačkoliv zrovna netouží dostat se za zeď, kvůli nutnosti sjet z cesty narazí na neurčitý zdroj jasného světla a proti své vůli je do zóny vtažen. Auto, ve kterém ještě před krátkou chvílí seděl, se v podobě jednotlivých částí vznáší všude kolem a jediné, co zbývá, je nasednout do sotva pojízdného vraku jiného auta stojícího opodál. Vývojáři na tomto místě nedávají hráči žádné odpovědi, na jejich rozkrývání dojde mnohem později, ale v přísně lineárním úvodu zavedou hráče do garáže, která se stane základnou i místem pro opravu auta a léčení vlastních šrámů.

Víc příběhu, než by se mohlo zdát

Ačkoliv je Pacific Drive survivalem, který navíc spoléhá na náhodně generované lokace, příběhová vrstva je velmi důležitá a slouží jako nezbytná motivace pro další výjezdy autem do nebezpečné zóny. Byl jsem upřímně překvapen, kolik důrazu vývojáři nakonec kladou na děj nebo poskytování důležitých informací o samotné zóně. A i když se nedočkáte žádných opulentních cutscén, většinu věcí si musíte sami najít ve stovkách textových zápisků a v rámci komunikace se třemi neznámými vědci si jen představovat jejich výrazy či emoce na základě jejich hlasu, vše stylu a atmosféře hry perfektně sedne. Během hraní jsem měl neustále pocit, že jsem jediným přeživším nějaké neskutečné katastrofy, padaly na mě nejen pocity jako ze zmiňovaného Trosečníka, ale třeba i filmu Já, legenda a přistihl jsem se, že k sobě a svému autu v myšlenkách a někdy i nahlas promlouvám, jako by to byl živý parťák. Proč? Možná proto, že během hraní na vás doslova spadne melancholická nálada, kterou jako velmi ostrá břitva umí proříznout pocity naprostého šoku, zděšení a adrenalinu, proudícího vaší krví pokaždé, když se blíží závěr mise.

S tím se samozřejmě nedílně pojí i to, co a jakým způsobem ve hře děláte, byť to může být patrné z videí či obrázků. Důvody, proč neustále vyrážíte do jednotlivých lokací zóny, ať už jde o jednotlivé oblasti nebo celé postupně se odemykající biomy, si nechám pro sebe. Je to ostatně součást celého tajemství a s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem vývojáři dávkují příběh, bych nechtěl prozrazovat nic, co by vás mohlo okrást o překvapení. Doplním ale, že nechybí nečekané zvraty a nakonec i celé rozuzlení téhle záhady ve mně zanechalo pocit dostatečného uspokojení. Než se k němu ale dostanete, čeká vás opravdu dlouhá cesta, která umí být stejně naplňující, jako zrádná a nebezpečná.

Automechanikem na konci světa

Vše vychází z toho, že auto, které se stane vaším společníkem, není ve zrovna dobré kondici. Prostřednictvím tutoriálu, který je sice místy velmi návodný, ale přesto mnoho věcí musíte zjistit sami metodou pokus-omyl, dokážete opravit to nejnutnější a rozjet se vstříc první misi. Hra nenabízí k prozkoumání celistvou mapu, abychom o Pacific Drive mohli mluvit jako o open-worldu, namísto toho vás přes načítací obrazovku uvrhne do poměrně rozlehlé oblasti, která se náhodně vygeneruje s důrazem na některé specifické prvky daného biomu, kterých je ve hře hned několik. Na vás je, abyste splnili vždy na pohled jednoduchá zadání zmiňovaných vědců, něco prozkoumali, zapnuli či vypnuli, a pokud možno se v jednom kuse vrátili zpět do garáže. Když nad tím tak přemýšlím, tohle zní vlastně docela nudně, ale díky několikrát zmiňované atmosféře a nejrůznějším prvkům se tato potenciální nuda mění v něco neskutečně chytlavého. Pacific Drive je totiž o objevování zóny i možností, které vám dává, sami budete muset přijít na to, jak se dostat z některých situací a závěry misí v podobě zběsilé jízdy k bráně světla pro mě byly pokaždé obaleny vlastním příběhem či nezapomenutelnými okolnostmi, které vytvářely všechno možné, jen ne nudu.

Absence lokalizace

Ačkoliv si můžete sami rychle zjistit, že Pacific Drive nemá oficiální českou lokalizaci, upozorňuji na to zejména s odhalením toho, jak důležitý je ve hře příběh a kolik příběhových prvků se ve hře nachází. Pokud nevládnete poměrně pokročilou angličtinou, mnoho z důležitých věcí vám může uniknout, zejména pak na konzolích, kam se překlad nedostane ani díky fanouškům. V případě PC verze už ale vzniklo několik překladů pomocí AI s tím, že vznikají i ruční překlady, naděje tedy žije.

Hra nicméně umí být i velmi konkrétní, když do ruky vezmete jeden z řady dostupných nástrojů, případně využíváte sesbíranou energii ze světelných kotev a pouštíte se do vylepšování či výrobu nových součástek. Podobně třeba jako ve hře My Summer Car musíte většinu věcí na autě naplno odmakat, to znamená odšroubovávat nefunkční části, zacelovat jednotlivé díry, opravovat poškození, případně shánět potřebné suroviny, abyste měli z čeho vyrábět nové díly. Ačkoliv tady postrádá hra dynamiku a může být pro někoho úmorná až frustrující, působí právě část v garáži jako skvělý protiklad toho, co zažíváte v misích. Vše je navíc dostatečně přehledné i přesné bez ohledu na to, jestli používáte myš s klávesnicí nebo gamepad a všechny úpravy lze samozřejmě vidět, ovšem také náležitě cítit během jízdy. Srovnat zážitek z úplného začátku a blížícího se konce hry se opravdu nedá, auto se výrazně zpřesní, výmoly vás nebudou tolik rozhazovat a hlavně bude mnohem odolnější vůči nepříjemným vnějším vlivům vyvolaný charakterem zóny. Zábavné jsou i výše uvedené nečekané výstřelky auta, které musíte analyzovat pomocí potřebných nástrojů a následně se je snažit opravit, vývojáři jsou ale vtipálci, takže to pokaždé bude něco jiného. Zatočíte volantem a začnou vám blikat světla. Nebo jen zavřete kufr a auto začne troubit. Jindy však nekontrolovatelně trhá volantem – byť to lze už přisuzovat některým anomáliím – nebo vás třeba čeká nečekané zrychlení či super rychlé a super nepříjemné spotřebování paliva. Pořád je to ale vaše auto, v rámci příběhu hry by se navíc dalo mluvit o tom, že je s vámi spojeno neoddělitelně, a musím uznat, že jsem si tuhle část hry opravdu užíval. Není totiž spojená s vysloveně nutným grindem, protože pokud něco potřebujete vyrobit či vylepšit, většinou to po vás nechce hra, ale vaše vlastní touha zjistit, jaké by to bylo, kdybyste měli k dispozici ještě tohle nebo támhleto. A pokud přistoupíte na tempo i celkové pojetí, budete si nepochybně užívat Pacific Drive jako já.

Bacha na zónu

Co se týče misí nebo jen pohybu v zóně, vše se začne poměrně rychle zhoršovat. Děje se tak ale naštěstí v souladu s tím, jak vylepšujete vlastní auto, resp. jak moc si po získání zkušeností dovolíte sami riskovat. Zóna je nebezpečná, vždy trochu jinak, ale dalo by se spolehlivě říct, že vám usiluje o život takřka na každém kroku. Někdy se tak vůbec netváří, třeba když je den, nebo jen zapadá slunce a vy se můžete kochat nádhernou krajinou a zapomenout na to, že kolem vás probíhá cokoliv zlého. Po většinu času se ale bude hraní odehrávat ve tmě nebo tmavých kulisách, ke kterým se pak přidávají i fantasticky ozvučené efekty počasí, zejména deště a bubnování kapek na plechovou střechu vaší oprýskané archy. Se zadáním od vědců nebo jen s touhou získat víc surovin ke craftingu objíždíte zajímavá místa a snažíte se splnit i získat vše potřebné. To, co vás skutečně pohání vpřed, je ale časový limit, upozorňující na radioaktivní bouři, která se začne do oblasti přesouvat a násilně vás z místa vytlačí pryč do garáže. Když selžete a osidlům bouře neujedete, pořád se vrátíte zpět na základnu, ale s notně pochuchaným autem a bez většiny zdrojů, které jste získali. V lepším případě ale po objevení dostatečného množství světelných kotev a extrahování jejich energie najdete v oblasti zmiňovaný bezpečný portál, ke kterému však musíte ujíždět závratným tempem.

Zdroj: Ironwood Studios

Po cestách i mimo ně, přes nejrůznější explozivní, elektrizující, jedové či jinak otravné nástrahy, ale i přes momenty, kdy musíte vystoupit z auta a v nastávající bouři jej opravovat. V omezené míře tak můžete činit i v terénu, ale jde to ztuha a některé z misí mohou skončit naprostým fiaskem, když spotřebujete víc surovin, než kolik jste získali. Vystupovat musíte třeba i ve chvílích, kdy se jako bodláky na auto přisají magnetické koule narušující chod elektrických součástek, takže nezbyde nic jiného, než je rozřezat řezačkou. Pokud ji máte s sebou a je funkční, samozřejmě. Tyhle chvíle jsou tím nejtěžším, ale současně i nejlákavějším na celé hratelnosti a činí ze hry v některých ohledech velmi náročnou záležitost. Obtížnost si můžete upravit, dokonce i do takové míry, že vaše auto snese jakékoliv poškození nebo že se vám vždy v nádrži objeví palivo, ale nikdy jsem k těmto možnostem v menu nezabrousil už jen proto, že bych se ochudil o celou survival vrstvu a nervy drásající element. Hlavně díky tomu je Pacific Drive nezapomenutelnou záležitostí, ke které se rád vracími jen tak, bez jakéhokoliv cíle.

Fantastický zážitek s několika mínusy

K dobrému pocitu ze hry notně přispívá vizuální styl, pro mě osobně i fakt, že jde o mírné retro, protože se hra odehrává v roce 1998, a nechybí ani licencované skladby hrající v rádiu. Pokud se na hru naladíte, tyhle všechny veličiny do sebe budou skvěle zapadat, musím ale přirozeně vybřednout z individuální roviny a posuzovat hru i s ohledem na řadu dalších faktorů. Nelze si například nevšimnout, že hra má velmi prosté textury bez jakýchkoliv zajímavých detailů. Ovládání auta, byť je to přímo spojeno s jeho stavem či úrovní vylepšení, není nikdy vysloveně přesné. Také detekce nárazů je místy hodně divoká, a ačkoliv ve skutečnosti do žádného kamene nenarazíte, auto je poškozené a ovlivní to další hraní. Tutoriál, který může nezkušené hráče trochu zmást, případně nevysvětlit vše podstatné, jsem už zmínil, přidávám k tomu někdy i trochu nejasné pokyny, co máte ve hře dělat. Týká se to samozřejmě jen úvodních hodin, než si vše sami osaháte, ale vstup hráče coby nepopsaného listu může být trochu bolestivý. A pak je tu rozhodnutí vývojářů, které podle mého nebude překážkou jen pro mě samotného, ale může stát v cestě k dobrému zážitku u celé řady z vás. Pacific Drive totiž neobsahuje žádnou formu manuálního ukládání pozice, ale ani možností uložit hru při vypnutí během rozehrané mise. A fakt, že splnění některých úkolů může zabrat opravdu dlouhou dobu, je bohužel důvodem, proč ve mně i přes skvělé momenty a mnoho řádků chvály nezůstává jen pozitivní dojem.

Gamepad i na PC

Ačkoliv jsem začal hrát Pacific Drive s myší a klávesnicí, docela rychle jsem se přeorientoval na gamepad. Vývojáři totiž zapracovali i na plné podpoře DualSensu, takže i po připojení k počítači nepřijdete o haptickou odezvu nebo adaptivní triggery. Prví i druhé má ve hře nejen zajímavý efekt, ale i své částečné opodstatnění navázané na některé herní prvky, takže vřele doporučuji i vzhledem k tomu, že ve velké části hry budete zkrátka „jen“ řídit auto.

Nechápejte mě špatně, závěr recenze jsem nechtěl využít jen jako prostor, ve kterém na hru chrstnu kýbl vyjetého oleje a odejdu s konstatováním, že nic není bez poskvrny. Ne, většina věcí ve hře je i s určitým respektem k původu titulu, velikosti titulu a jeho nižší cenovky na nečekaně vysoké úrovni. Dá se mluvit klidně i o velkém letošním překvapení, i když rozhodně Pacific Drive není univerzální hrou pro masy. Ale mnohdy skutečně stačí jedna jediná věc, která dojem ovlivní natolik, že se nelze jen rozplývat. Ale co já vím, třeba máte času tolik, že tohle pro vás nebude žádné téma, a v takovém případě vám nic nebrání, abyste se do zóny vydali sami a odhalili mnoho z věcí, které hra skrývá v příběhu i dalších možnostech, které se odemknou po delším hraní.