Little Nightmares II

Pitoreskní hororová adventura se vrací se všemi skvělými nápady, ale bohužel i nedostatky

Zdroj: Tarsier Studios
10. 2. 2021
Název hry: Little Nightmares 2 Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 11. 2. 2021 Platformy: , , , Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr:

Pokud bych měl jmenovat jednu věc, která se mi vybaví při vzpomínce na necelé čtyři roky starou hororovou adventuru Little Nightmares, pak je to jednoznačně atmosféra. Temný surrealistický svět, kterým se pohybuje malá holčička ve žluté pláštěnce, spoustu kontrastů, tísnivé zvuky, děsivě pitoreskní nepřátelé a vyhrocené momenty, při kterých bušilo srdce až v krku. Jo, jo, vzpomínám si, nakolik dokázali vývojáři z Tarsier Studios šponovat mé nervy, férově ale musím dodat, že ne vždycky to bylo jen popisovanou atmosférou. První díl Little Nightmares měl spoustu nedostatků, zejména co se ovládání a až přehnaně přímočarého zpracování hádanek týče, byl jsem tudíž nesmírně zvědavý, jak si vývojáři povedou v dlouho oznámeném pokračování.

Zpátky do stejné řeky

Hra Little Nightmares II navazuje na první díl, konkrétně na konec posledního DLC The Residence. Nad rámec načrtnuté premisy ale nejsou spojnice příliš těsné, a pokud si už nic z předchozích událostí nepamatujete, není to vysloveně na škodu. Původní hrdinka Six navíc hraje jen vedlejší roli, když se do popředí dostává tajemný chlapec jménem Mono. Fakt, že začínáte s novou postavou, vstup do příběhu ještě zjednodušuje, což ale z druhé strany neznamená, že si nebudete neustále pokládat nějaké otázky. Co přesně se kolem vás děje přitom netušíte ani po zhlédnutí závěrečných titulků a o završení celé zápletky tak můžete po skončení jen diskutovat s ostatními. I v tom ale tkví určité kouzlo a míra abstrakce, metafor a nutnosti zapojovat představivost se mi ve finále docela zamlouvala. Uměl bych si však představit alespoň několik konkrétnějších předělů, pár vět, které by vás v úvahách trochu postrčily a vy si mohli ryze psychedelický konec užít trochu víc.

Vyzrazování důležitých dějových částí se ale v naší recenzi bát nemusíte, o trochu horší je to však se situačními momenty a řešením jednotlivých úrovní. Úplně stejně jako v prvním díle, také Little Nightmares II nenabízí žádnou svobodu v rozhodování či postupu. Vše je přísně nalinkované, a pokud záměr vývojářů nesplníte do puntíku, čeká vás opakované načítání posledního checkpointu. Problém přitom není v příliš těžkých hádankách, ale v pasážích, kdy musíte něco načasovat, případně být přesní v jiném ohledu, což samozřejmě není zcela triviální. Do podivnosti celého zážitku vstupuje jednak kamera, kvůli které nemáte vždy stoprocentní přehled o hloubce scény, takže můžete skočit úplně jinam, než si myslíte. A jednak ovládání, které je tuhé, nedává vám coby hráči téměř žádnou odezvu a v kombinaci s občasnými kolizemi fyziky umí pořádně zazlobit. Sekvence, které musíte z těchto důvodu opakovat, jsou mnohdy poměrně dlouhé, hra se během nich neukládá, a tak stačí zaškobrtnout na samém konci a celé uplynulé minuty opakujete znovu. Často také umíráte zcela záměrně, abyste vůbec pochopili, jak se bude protivník na daném místě chovat, a ani to není automaticky zřejmé na první pohled. Připravte se proto na nepříjemné množství loadingů a bohužel i rozbíjení celkové atmosféry, z níž se při opakování vytrácí zejména strach.

Pokus-omyl

Že není chlapec Mono ve světě hodně zvláštních dospěláků úplně bezmocný, naznačuje také možnost tu a tam vzít do rukou sekyru, kladivo nebo jen obyčejnou tyč. Ačkoliv nápřah chvíli trvá, Mono může někoho trefit po hlavě, nebo jiných částech těla a vymanit se ze zdánlivě bezvýchodné situace. Vývojáři tyto momenty označili jako souboj, pořád ale jde jen o součást logických hádanek a tvoří jen zlomek celkového obsahu. Mnohem nápaditější je práce s baterkou, která funguje nejen jako zdroj světla, ale v případě některých individuí také jako znehybňující štít. Čekají vás tak vypjaté momenty, v nichž se spojuje něco málo z Doktora Who a třeba Silent Hill: Downpour, a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co Little Nightmares II nabízí. Silné jsou ale i únikové sekvence, které však doplácí na výše popisovanou nutnost postupovat metodou pokus-omyl a je tak i dílem štěstí a šikovnosti, zda si je budete pamatovat jako souvislé nervy drásající momenty, nebo jako rozkouskované pasáže. V tomto ohledu nejvíce trpí samotný závěr hry, k němuž vám ale z pochopitelných důvodů žádné detaily prozrazovat nebudu.

Budování napětí v předělech mezi kapitolami je pro 5hodinovou hru dostačující a nabízí několik uspokojivých zvratů.

V čem Little Nightmares II exceluje, je vizuální zpracování a celkový design. To, co mi uhranulo už v případě prvního dílu, tak téměř beze změn funguje i napodruhé. Téměř každá obrazovka, pokud se dá rozkouskování lokací v pěti úrovních popsat právě takto, působí unikátně a pohybuje se na dráždivé hranici vaší představivosti. Téměř vše, na co ve hře narazíte, působí znepokojivým dojmem, a i když se nebudete vysloveně bát, nepříjemné mražení na rukách a ve tvářích pocítíte téměř jistě. Navíc se nebavíme jen o momentech, kdy hlavnímu hrdinovi hrozí bezprostřední nebezpečí, ale i o chvílích, kdy jen procházíte ulicemi pokrouceného města a sledujete siluety prázdných schránek lidí, kterak se bez váhání vrhají ze střech domů. Proč, ptáte se? Vše má co do činění se zlověstnou televizní věží a samotnými televizory, ani tady se ale nebudeme pouštět za hranice spoilerů, byť by šlo nepochybně o zajímavé informace. Musí vám ode mě stačit, že budování napětí v předělech mezi kapitolami je pro 5hodinovou hru dostačující a nabízí několik uspokojivých zvratů. Jen škoda, že přibližně v poslední hodině očesali vývojáři design na plošinovkové minimum a po skvělých předchozích momentech tak jen téměř bezmyšlenkovitě jdete stále za nosem.

Snad i proto jsem nakonec z Little Nightmares II nebyl tak nadšený, jak jsem od pokračování povedené hry očekával. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že vývojáři otevřeně mluvili o značném pokroku a odladění chybek, které provázely první díl. Výsledkem však je téměř identická hratelnost, byť s několika mistrnými nápady, která zmiňovaných nedostatků nebyla oproštěna. Také cena se mi vzhledem k nulové motivaci hrát hru opakovaně nezdá příliš šťastně nastavena, když musíte na PC zaplatit kolem 800 Kč a na konzolích ještě o dvě stovky víc. Celkově tak sice zůstává Little Nightmares II nadprůměrnou záležitostí a v mnoha ohledech povedenou hrou, jen by si příběh Mona a Six zasloužil začistit a na vhodných místech upravit tak, aby nekouskoval atmosféru.

Little Nightmares 2

  • Vynikající vizuální zpracování a atmosféra světa
  • Skvělé zvuky a doprovodná hudba
  • Hrstka opravdu povedených nápadů a překvapení
  • Hra je přísně nalinkovaná a časté opakování pasáží rozbíjí plynulost zážitku
  • Tuhé ovládání a občasné kolize fyziky
  • Velmi abstraktní vyznění příběhu a hlavně samotný závěr
  • Vyšší cena v porovnání s nulovou motivací hrát hru opakovaně
Little Nightmares II se trefí do vkusu těm, kdo přijali první díl a byli ochotní akceptovat některé nedostatky. Vývojáři z Tarsier Studios totiž v případě pokračování jen mírně protáhli herní dobu, přidali nové lokace a jádro hry nechali beze změn. Těšit se tak můžete na podmanivou pitoreskní atmosféru tajuplného světa, o trochu méně pak na tuhé ovládání a nutnost postupovat metodou pokus-omyl, protože neexistuje byť jen sebemenší díl volnosti v cestě kupředu.
7 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím