Disaster Report 4: Summer Memories

Katastrofický survival je nejlepší nejhorší hra, jaká letos vyšla. Není to úplná katastrofa

Zdroj: Granzella
22. 4. 2020
Název hry: Disaster Report 4: Summer Memories Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 7. 4. 2020 Platformy: , , Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr: ,

Kdyby Disaster Report 4 vyšel v původně plánovaném termínu v roce 2011 na PlayStationu 3, s největší pravděpodobností by se současné kritice minimálně zčásti vyhnul. Ale na druhé straně bychom byli ochozeni o jeho výjimečný příběh. Jak často se stává, že musejí fanoušci čekat skoro dekádu na vydání simulátoru přírodního neštěstí, který byl zrušen kvůli skutečné katastrofě?  Japonsko totiž v roce 2011 postihlo ničivé zemětřesení a tsunami. A právě o nich, i když ve fiktivním příběhu, hra mimo jiné pojednává.

Disaster Report 4: Summer Memories je katastrofický survival křížený s akční adventurou, v němž budete několik dní bojovat o holý život, zatímco přírodní živly uvrhnou město do chaosu. Vytvoříte si vlastní postavu, zvolíte její pohlaví, vzhled i jméno a vyberete si dokonce vlastní příběhové pozadí, identitu a důvod, proč do města cestujete. Než se ale stačíte rozkoukat, zasáhne metropoli masivní zemětřesení, které značně poškodí většinu čtvrtí, připraví jeho obyvatele o dodávky elektřiny i vody a odřízne je od zbytku světa. V následujících dnech pak pronásledují místní další neštěstí. V některých částech vypuknou rozsáhlé požáry, jinde se naopak zvedne se hladina moře a zaplaví celé ulice. Doprava zkolabuje a kvůli četným překážkám se lidé mnohdy nemohou dovolat pomoci – hasiči, zdravotníci ani záchranáři se nedostanou na místo včas.

Uprostřed všeho dění jste vy. Ocitáte se v neznámém prostředí a minimálně zpočátku je jediným vaším cílem uniknout ve zdraví z města. Brzy se však začnete chtě nechtě seznamovat s jeho obyvateli. Čeká tu na vás spousta postav s vlastními problémy i úmysly. Je jen na vás, komu se rozhodnete pomoci a komu naopak pomoc odepřete. Stejně jako si můžete vybrat, zda si sobecky půjdete jen za svým v duchu rčení účel světí prostředky, anebo se pokusíte spolupracovat s ostatními. Jak totiž hra přesvědčivě ukazuje, podobná katastrofa v lidech odhalí to nejlepší i nejhorší. A vy narazíte na případy velké solidarity a sebeobětování, ale i nesmírnou vypočítavost nebo snahu zneužít nastalé situace ve svůj prospěch.

I když hru popisuji jako katastrofický survival, není to survival v moderním slova smyslu. Hra vás víceméně vede za ruku a v hratelnosti vám velkou svobodu nenabízí. To ovšem neznamená, že by byla přísně lineární. I když musíte jednotlivé lokace navštívit v určitém pořadí a Disaster Report 4 vám neumožňuje volně cestovat otevřeným světem, protože se omezuje na větší i menší vzájemně pospojované arény, nabízí velkou variabilitu chování, větvení dialogů i příběhu. Asi nejblíže má hratelností k Shenmue. Čeká na vás obrovská spousta dialogů, kterými se musíte prokousat, a v závislosti na vašich odpovědích a ochotě asistovat ostatním získáváte plusové či minusové body morálky. Samotné řešení úkolů pak probíhá jednoduchým adventurním stylem, kdy musíte něco nebo někoho vypátrat, případně se někam dostat. Tady už se nám ale takové svobody nedostane.

Když město sužují následné otřesy, může se stát cokoli. Někdy je lepší zastavit se a kleknout si, aby postava neztratila rovnováhu a neutrpěla zranění. Jindy je ale výhodnější pokusit se vzdálit od nestabilních budov a trosek.

Pokud přistoupíte na roli dobráka, je až s podivem, jak nezištně protagonista bude nabízet často nevyžádanou pomoc náhodným kolemjdoucím. Někdy v tomto smyslu hra zachází až do extrému a i když se některým úkolům můžete vyhnout, neplatí to pro všechny a navíc podvědomě tušíte, že se tím připravíte o část obsahu. Může to sklouznout k tomu, že máte za úkol vyřešit téměř banální problémy – najít postavu, která se ukrývá za prvním rohem, nebo předmět, vzdálený pouhých pár metrů. Částečně je to dáno tím, že se nepochybujeme v plně otevřeném světě a také jeho zhuštěním. Větší problém spočívá ale v tom, že vám často není jasné, co máte udělat, s kým promluvit, co po vás prostě chce. V takovou chvíli totiž nemůžete z lokace odejít, z arény neexistuje cesta ven, nebo vám oblast hra nedovolí opustit, aniž by naznačila proč. Nezbývá než všechny “prokecat” a odstartovat další řetězec událostí. Je ale nutné počítat s tím, že hra nevede klasické úkoly a mnohdy tápete ve tmě. Občas to naneštěstí znamená, že musíte dokonce udělat něco, co odporuje vašemu přesvědčení nebo charakteru. V domnění, že si můžete vybrat svou cestu, ignorujete nějakou možnost. Až vám nakonec dojde, že jiné cesty v tu chvíli není a příběh bude pokračovat, až když se k dané možnosti uchýlíte.

Naštěstí atmosféra světa vám pomůže se přes tyto záseky přenést. Disaster Report 4 nabízí velice originální námět i téma a neotřelou hratelnost. Když město sužují následné otřesy, může se stát cokoli. Někdy je lepší zastavit se a kleknout si, aby postava neztratila rovnováhu a neutrpěla zranění. Jindy je ale výhodnější pokusit se vzdálit od nestabilních budov a trosek. Na záchranném člunu se budete proplétat zaplavenými oblastmi, na chvíli osedláte dokonce i skútr. Kupředu vás žene i příběh. Postavy, které jste zpočátku považovali za epizodní, se opakovaně vrací na scénu a překvapí vás svými skrytými úmysly. Mění se vaše vztahy a přicházejí mnohé zvraty. Ke slovu se dostanou i typické japonské bizarnosti ve stylu Yakuzy a sebereferenční humor. Třeba když se stanete hlavou podezřelého spolku hraničícího se sektou, nebo když postavy ve hře glosují reklamu na Disaster Report 4 se slovy, že snad hru neodloží. Na druhé straně vás ale scénář konfrontuje i s temnými stránkami lidstva, při nichž vám zamrzne úsměv na rtech. Na můj marný pokus zabránit znásilnění asi dlouho nezapomenu.

Překvapivě mi nevadila ani skutečnost, že se občas vrátíme zpátky na místa, která jsme už jednou navštívili. Každá taková opakovaná zastávka má totiž opodstatněný důvod a nejde o snahu jen nastavovat délku hry. Ostatně celá vás zaměstná přibližně na 10 hodin, což je vzhledem k jejímu žánru dost slušné. Důvodem, proč si tyto návraty užijete, je nejen snaha uzavřít některé nevyřešené “případy”, ale především možnost zjistit, jak se během uplynulých dní město proměňuje. Jednotlivé ulice a oblasti totiž v průběhu neštěstí mění vzhled a vy můžete pozorovat, jak nejdřív utrpí obrovskou ránu, pak upadnou do beznaděje, aby se nakonec metropole začala zase pomalu probouzet k životu. Odklízí se suť, ze země mizí těla obětí, požáry se podaří uhasit, zahájí se první opravy, doprava začíná fungovat a distribuuje se pomoc přeživším. Koneckonců pořád je to survival, takže tu musíte pravidelně jíst, pít i chodit na záchod. Pomyslnou tečku za příběhem pak dělá samostatný epilog, v němž se do města vrátíte po několika měsících, uvidíte ho už částečně opravené a v zimním podání, zatímco narážíte na staré známé, případně dokončíte to, co jste v samotné hře zanedbali. Naneštěstí, epilog nereflektuje všechny volby, které jste učinili a na některé okolnosti vůbec nebere ohled.

Takže to Granzella dokázala a úspěšně resuscitovala skoro 10 let starou hru? Ne tak docela. Disaster Reportu 4 bohužel bolestně podkopává nohy skoro celá technická stránka. Že je hra poplatná své době, archaická a místy až zastaralá, pokud jde o ovládání, fungování světa i způsob, jakým vše pracuje, by snad ještě bylo možné vzhledem k okolnostem minimálně pochopit, když ne přímo odpustit. Ale zpracování hry je opravdu ostudné. V době, kdy se japonské hry opět právem vyšvihly mezi absolutní grafickou špičku, předvádí Disaster Report 4 takovou plejádu chyb a nedostatků, že by jim bylo možné věnovat samostatné téma. A mnohé z nich bohužel budou důvodem, proč spousta lidí nebude mít nejmenší chuť titul zkusit. Hru pohání technologie Unreal Engine 4 od Epicu, ale stěží byste to na ní poznali. Hratelnost je fragmentovaná častými a dlouhými loadingy, které oddělují i vstup do rozhovoru. Animace jsou plné chyb a samotný pohyb postavy je přinejlepším komický. Ostatní lidé na zemětřesení skoro nereagují, nechovají se jako živé bytosti a jen stoicky přihlíží zkáze, případně vykonávají jedinou krátkou rutinu. V zásadě nevnímají ani vás a spíš vás ignorují, pokud nejde o nějaké důležité figury. Co se děsivých animací týče, závěr hry i jinak velmi překvapivý, vás úplně odrovná.

Je to jedna z nejošklivějších a současně nejzajímavějších her, co jsem za několik posledních let hrál.

I když je součástí hry převlékání a k dispozici máte vedle běžného oblečení také různé uniformy, postavy ve světě na ně nijak nereagují a neovlivní způsob, jak s vámi mluví a jednají. Pokud vás někdo doprovází, zcela běžně se transportuje skrz zavřené dveře, případně se model zapomenutý kdesi za vámi náhled zjeví vedle vás nebo dokonce před vámi. Bizarní jsou i situace, kdy vás hra nutí nasednout do člunu kvůli tomu, abyste se přesunuli po vodě asi o metr dál. Veškeré akce přitom odděluje střih, postava nikdy plynule neprojde dveřmi nebo třeba neusedne na místo. Jednou z perliček také je, že všechny dveře ve hře vydávají stejný zvuk – bez ohledu na to, zda jde o ty v pokoji, vchodové, branku, ohořelá dřevěná dvířka, nebo těžká kovová vrata. Když si vzpomenu na všechny ty promyšlené fiktivní reklamy v nedávným remaku Resident Evilu 3, mrzí mě, že tady do iluze skutečného světa nikdo neinvestoval podobnou energii a většinu billboardů obsadila inzerce na Disaster Report 4 a Granzellu. Ještě horší ale na zdejším světě je, že je velmi špatně čitelný a s ohledem na probíhající katastrofu a katastrofální technické zpracování kolikrát nedokážete poznat, kam vaše postava může a kam nikoli. Nezbývá než zkoušet vše metodou pokus omyl a doufat, že se trefíte a hra správně zareaguje. Nejednou jsem se totiž vracel na stejné místo, abych při opakovaném pokusu zjistil, že jsem vlastně šel správně, ale ovládání nereagovalo.

Občas si v podobných chvílích můžete pomoci first person kamerou, kterou lze v podstatě bez omezení používat. I ta má ale, co se přehlednosti týče, své mouchy. Jen krůček od ní pak vede k bonusu v podobě VR misí, které ale nenajdete na všech platformách. Trápit vás to však nemusí, protože se jedná o nadstavbu, nikoli nedílnou součást příběhu. Virtuální oblasti si odemykáte v průběhu hry, jak postupně navštěvujete různé části města, a pak je můžete zkoumat v samostatném módu, který však nenabízí v podstatě nic navíc. To ovšem není výtka v pravém slova smyslu, autoři nic většího ani neslibovali. Disaster Report 4 je mimořádně zvláštní hra. Výsledkem rozhodně není úplná katastrofa, stačí se podívat na příznivá a velmi shovívavá hodnocení na Steamu, ale promarněná šance určitě. Je to jedna z nejošklivějších a současně nejzajímavějších her, co jsem za několik posledních let hrál. Přesto si dokážu živě představit, že se k ní ještě jednou vrátím a zkusím prožít trochu jiné dobrodružství s jinou postavou.

Disaster Report 4: Summer Memories

  • Neobvyklý a originální námět
  • Atmosféra a přesvědčivá iluze neštěstí
  • Větvení dialogů i příběhu a morální volby
  • Scénář je plný zvratů a emotivních momentů
  • Epilog hezky uzavírá celý příběh
  • Můžete přepnout do first person perspektivy
  • Opakovaná návštěva stejných míst je zajímavá
  • Svět okolo vás se během katastrofy stále proměňuje
  • Zajímavé postavy a jejich tíživé problémy
  • Hraje se podobně jako Shnemue
  • Nenabízí otevřený svět, ale oddělené oblasti
  • Ostudné technické zpracování plné chyb
  • Dlouhé a časté nahrávací obrazovky
  • Děsivé animace a cut scény
  • Lidé na zemětřesení často vůbec nereagují
  • Postavy neberou ohled na vaše oblečení
  • Osoba, která vás doprovází, se transportuje
  • Slabé audio, všechny dveře vydávají stejný zvuk
  • Prostředí je špatně “čitelné”, často nevíte, kam máte jít
  • Občas vás hra nutí udělat něco, co nechcete
Je chvályhodné, že se povedlo projekt oživit a po bezmála 10 letech doručit fanouškům. Hra má nesporné kouzlo a nabízí neobvyklý zážitek. Nemůžeme ale ignorovat skutečnost, že zub času se na výsledku nesmírně podepsal a pro většinu lidí bude pohled na titul nestravitelný. Pro mě samotná grafika - jakkoli nelichotivá - nebyla překážkou, ale technické chyby, zjevné hlouposti a další nedostatky Disaster Reportu odpustit nedokážu.
5 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím