Deathloop

Hrdý nástupce Dishonored je lepší, než se možná čekalo. Hráče ale vede za ruku až příliš

Zdroj: Microsoft
13. 9. 2021
Název hry: Deathloop Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 14. 9. 2021 Platformy: , Recenzovaná verze: PlayStation 5 Žánr:

Pokud už pět let smutně vyhlížíte třetí díl série Dishonored, můžete s tím konečně přestat. Vývojáři z lyonské pobočky studia Arkane totiž přichází se hrou Deathloop, která vyplňuje prázdné místo a demonstruje, jak by mohlo pokračování Dishonored vypadat, kdyby vývojáři jen nechtěli nabídnout fanouškům další kousek ukrojený potřetí z toho stejného dortu. Deathloop má spoustu pozitiv – zajímavý příběh, velmi stylové zasazení, uspokojivý vizuální styl a vedle toho většinu z věcí, které jsme na Dishonored měli tak rádi. Tím ale nabídka nekončí, protože novinka od Arkane si také velice příjemně pohrává s prvkem rougelite her a když to nejméně čekáte, uplatní rovněž online mód a zapojení druhého hráče. Osobně jsem od Deathloopu čekal všechno možné, po necelých 20 hodinách strávených na ostrově Blackreef se ale jen zmohu na dvě otázky – co to mělo být, a kde to má další díl?!

Podivuhodný, leč funkční mix

Deathloop byl v průběhu marketingové kampaně, zahájené na E3 2019, prezentován všelijak. V jednu chvíli se zdálo, že si prožijeme Na Hromnice o den více v šedesátých letech. Pak narůstalo přesvědčení, že hra bude PvP akcí, v níž si půjde po krku duo hlavních postav. Následně vypadal Deathloop skutečně jako modernější Dishonored, abychom ve výsledku dostali kombinaci všeho. Už na úvod mohu říct, že tenhle podivuhodný mix funguje – tedy alespoň na mě – a hra nepřestává překvapovat svou hloubkou a otevřeným designem vybízejícím ke zkoušení různých postupů. Deathloop můžete hrát potichu, nahlas, ve dne, v noci, na sněhu, uvnitř budov i venku, ale co je nejdůležitější, stále dokola. Při tom všem pak bude Deathloop skvěle vypadat a překvapovat vás vizuálními nápady a svým velmi osobitým stylem. Je přitom velmi dobře čitelný, zachovává si konzistenci po celou dobu hraní a při každém dalším průchodu distrikty – navíc v jinou denní dobu – zřejmě nepřestanete obdivně pokyvovat hlavou.

Jak patrně chápete, opakování časové smyčky je ústředním motivem celé hry. Vývojáři si ale nevystačili jen s technickým zpracováním tohoto mechanismu, jako tomu bylo například ve hře Returnal od studia Housemarque. Ne, Arkane obaluje nové smyčky příběhem zmateného pistolníka Colta, který se v průběhu snaží zjistit, co že se to na podivném ostrově vlastně stalo. Deathloop je překvapivě velmi vtipnou hrou, bez ohledu na to, že téměř všechno vyprávění probíhá formou rádiových dialogů mezi zmíněným Coltem a jeho… Co je vlastně Julianna zač? Milenka, protivnice, kolegyně? Nebo jen někdo, kdo se snaží z neznámého důvodu udržet časovou smyčku v běhu, zatímco Colt chce opakující se vzorec rozbít? Míra nevědomí a s tím spojené kouzlo zprostředkované objevováním, jsou fantasticky vybalancované a bez ohledu na to, že se budete neustále vracet jen do čtyř nepříliš rozlehlých lokací, nezačnete se nudit.

Dělej přesně, co ti říkám!

Smyslem vašeho snažení je zjistit, zda je možné v průběhu necelých 24 hodin, rozdělených na čtyři denní fáze, zabít osm vytipovaných cílů – Vizionářů. Zprvu se zdá, že vás Deathloop hodí do vody, nechá vás získat všechny informace, a hlavně sestavit celý plán vražd. Osm cílů, čtyři distrikty a čtyři denní fáze, v nichž je možné vždy navštívit jen jednu část ostrova. Nemusíte být zrovna matematičtí géniové, abyste pochopili, že budete muset cíle zabíjet hned po několika v jedné oblasti. Zjistit, jak toho můžete dosáhnout, pak tvoří drtivou většinu herní doby. Po prvních smyčkách a seznámení s tím, že po smrti se vaše tělo opět ocitne na břehu ostrova, však nastupuje pevně svázaný scénář, který vás až do samotného finále povede za ruku. V poměrně těžkotonážním menu s mnoha záložkami a sekcemi se před vámi začnou otevírat jednotlivé linie spojené s osmi Vizionáři. V nich je nutné protivníky nejen konfrontovat s Coltovým arzenálem zbraní i speciálních schopností, ale hlavně sesbírat vodítka, na základě kterých poznáte jejich denní rutinu.

Zmatky kolem vydání?!

Ačkoliv se studio Arkane, spadající pod Bethesdu, resp. ZeniMax, nyní zodpovídá novému majiteli, kterým je společnost Microsoft, Deathloop bude od zítřka dostupný pouze na PC a PlayStation 5. Partnerství se Sony bylo uzavřeno ještě před hojně probíranou akvizicí a smlouvy se v tomto případě budou dodržovat. Znamená to tedy, že na Xboxu si případní hráči zahrají až po vypršení ročního exkluzivního partnerství. Na druhou stranu tak dostanou hru se všemi potřebnými patchi a, kdo ví, třeba i s novým obsahem.

Náhle tak můžete zjistit, že dva z Vizionářů k sobě chovají velmi vřelý vztah a v jednu chvíli se oba nachází na jednom romantikou překypujícím místě. O dalším můžete zjistit, že když se zrovna dneska nepovede chystaný experiment, raději vyrazí na party. Podobně se zachovají všichni, což zjistíte před tím, než po vás bude chtít hra splnit jeden z Coltova pohledu bezchybný den v naději, že se konečně něco stane. Největší problém ale vidím v tom, že systém objevených stop a vodítek je tak přímočarý a předem svázaný se scénářem, že v podstatě nedovoluje sejít z cesty. Pokaždé, když vyrazíte do některého z distriktů ostrova, ukazatele a popis dané části mise budou jasně navádět kupředu a vysvětlovat, co přesně musíte udělat. Jistě, stopy nemusíte sledovat prostřednictvím herního rozhraní, pokud sami nechcete, na to ale zase Deathloop poskytuje jen nedostatečné množství přirozených, lépe řečeno situačních nápověd, a ani tento přístup tak zcela nefunguje. Je to škoda, protože ony designérské berličky, jak mít hráče přesně tam, kde je ho v danou chvíli třeba, mi přijde zpátečnická a výsledku, nikoliv však dílčímu průběhu poměrně škodí.

Dobře, dělej, co chceš…

Jenže tam, kde je scénář pevně daný, přichází hratelnost, která může být zcela přizpůsobena vaší chuti a potřebám. Právě na tomto místě se Deathloop přibližuje Dishonored ze všeho nejvíc a všechny čtyři části ostrova předkládá jako zábavná hřiště s velkou spoustou překážek, v nichž můžete postupovat podle libosti. Na hráči rovněž zůstává volba pořadí, ve kterém splní příběhové mise a zcela na něm také bude, s jakou výbavou do nich z podzemní základny v tunelech vyrazí. Asi nejvýraznějším rysem, díky kterému jasně poznáte hru od centrály studia Arkane, jsou již zmiňované speciální schopnosti hlavního hrdiny, kam spadá například Shift, tedy identicky jako v Dishonored zpracovaný teleport na krátkou vzdálenost. Využít budete ale moci také odhazování nepřátel stranou, jejich vyhazování do vzduchu nebo neviditelnost, fungující úplně stejně jako ve zmiňované sérii s hrdinou Corvem Attanem. Jejich používání je dobře vysvětlené a uspokojující, ať už bojujete, nebo jen hledáte další způsoby cesty a zkratky. Jediné, s čím jsem se trochu pral, je přepínání mezi aktivními schopnostmi pomocí směrového kříže. Pokud totiž zrovna prcháte před nepřáteli, levý palec je zaměstnaný analogovou páčkou a byly chvíle, kdy jsem kvůli krátkému zastavení zemřel.

V Deathloopu ale neumíráte doslova, po každé smrti nastává restart celého cyklu a ještě před tím můžete využít dvojí krátké přetočení v čase zpět, které funguje jako druhý, resp. třetí život. K onomu přetočení – repríze, jak je funkce pojmenovaná ve hře – dochází typicky během boje, který umí být v pozdějších fázích hry docela tuhý. Vzhledem k tomu, že ve hře není možnost nastavení obtížnosti, budete si muset zvyknout, nebo hledat alternativní cesty. Když už k boji dojde, nepřátelé spoléhají spíše na množství a postup z různých směrů, než na přehnanou inteligenci a neužijete si ani jejich rozmanitých typů, kvůli kterým byste museli měnit taktiku. Rozdíly vychází z jejich výbavy, kterou můžete proskenovat označením nepřítele na uctivě dlouhou vzdálenost, nečekejte však žádná zvířata nebo nadlidsky velká monstra. Odpovědi z Coltovy strany jsou ale na druhou stranu technicky i vizuálně rozmanité dost a zbraní, rozdělených podle rarity a s možností další úpravy je ve hře dostatek. Střídat jako na běžícím páse je ale nemusíte a sám jsem toho zdárným příkladem – po většinu hry jsem si vystačil s vylepšenou pistolí, brokovnicí a puškou na delší vzdálenost. Pokud však chcete být kreativní, meze se nekladou ani kombu dvou jednoručních zbraní, čímž si ale mírně komplikujete přístup k hackovacímu zařízení a zmiňovaným speciálním schopnostem. Stranou také nesmí zůstat komentář k vlastní střelbě, která spíš než Call of Duty připomíná Fallout – tedy, není tak responzivní a rychlá, jak byste zřejmě očekávali a v některých momentech nepůsobí dobře například i zachytávání projektilů za zábradlí či občasné zakolísání umělé inteligence, která si nevšimne zásahu do člověka stojícího hned vedle.

Výbava, která přetrvá

Podle toho, čím se v předělech mezi jednotlivými částmi dne ve své základně vybavíte, bude vypadat i váš průchod jednotlivými lokacemi. Někde je možné pohybovat se svobodněji, jinde kvůli omezením vycházejícím z toho, jaký Vizionář se v distriktu nachází, trochu méně. Pořád je ale nejefektivnějším způsobem tichý postup do doby, než je akce nevyhnutelná, a i to může být v očích každého hráče značně individuální. Jinak řečeno, hru by mělo být možné projít opravdu velmi potichu, za pomoci pastí či vhodně umístěných automatických střílen, bez nutnosti přímo zabíjet kohokoliv jiného nežli osmici bossů, a to může být potenciálně důvod, proč si zahrát Deathloop znovu. Dovolím si ale předjímat, že skutečnost bude u většiny hráčů trochu jiná, což podporuje i možnost uchovat si mezi cykly svou výbavu, a tím pádem neměnit, nýbrž pilovat vlastní styl. Na rozdíl od přísných roguelike her v Deathloopu nikdy nezačínáte od nuly, což hodnotím pozitivně, i když se ze hry může trochu vytrácet soutěživost. Abyste si výbavu učinili permanentní, stačí ji v základně napustit Residuem. Jde o sílu, kterou čerpáte z padlých bossů, případně předmětů, nacházejících se všude kolem. Vtip je v tom, že zkáze mezi cykly podléhají nejen zbraně, ale i jejich dílčí vylepšení či speciální schopnosti, takže se musíte zprvu nejdříve postarat, aby byl zachován váš build a to není s ohledem na poměrně značné množství Residua úplně snadné. Protože se vám ale tato schopnost odemkne krátce po startu, žádná frustrace se nedostavuje a nepříliš překotnou hrou můžete dojít ke kýženému výsledku.

Hraní za Juliannu

Jak už jsme uvedli v textu recenze, Deathloop kromě hlavní příběhové linky s Coltem nabízí také alternativní možnost zahrát si za Juliannu. Svéráznou strážkyni opakujícího se cyklu můžete použít coby nástroj pro invazi do her jiných hráčů, ať už přátel, nebo náhodných „Coltů“. V tomto režimu přichází Deathloop s poměrně propracovaným vývojem postavy, řadou výzev a zbraněmi, které částečně kopírují výbavu hlavního hrdiny hry. Asi nejsilnějším prvkem je možnost převtělit se do jakékoliv postavy, kterou Julianna v dané lokaci potká - tedy včetně Colta - a pořádně druhému hráči zamotat hlavu. Pokud se jí podaří Colta odstranit, získá bonusové body, v opačném případě se vrací do své základny, kde se rovněž odkrývá část docela spletitého příběhu Deathloopu.

Pozor si však musíte dávat na chvíle, kdy zemřete, a to i při použití přetočení času. Vaše schránka s veškerým sesbíraným Residuem zůstane na místě skonu a vy si pro ni musíte dojít, chcete-li látku získat zpět. Na to ale obvykle čeká Julianna, která se tu a tam objevuje ve hře a je jedním z nejsilnějších a nejnepříjemnějších protivníků. Co víc, Juliannu může ovládat živý hráč – tedy i vy při invazi do cizí hry – který vyráží z vlastní základny a spoléhá na další sadu unikátních schopností. Julianna, ať už ji ovládá umělá inteligence, nebo živý člověk, klade pasti, využívá možnost vzít na sebe podobu kohokoliv, koho v lokaci vidí a hlavně je nesmírně přesná díky své odstřelovací pušce. Pokud se vám ji ale podaří zabít, získáte i z ní spoustu užitečných věcí a velké množství Residua, což si při dalším cyklu Colt neodpustí komentovat, když se s Juliannou zase špíčkuje přes rádio. Odhalit jakékoliv další detaily by už ale zasahovalo do spoilerů, a jak už jsem řekl před chvílí, ničil bych váš zážitek a radost z objevování, kdo je Colt, kdo mu zanechává všechny ty zářící zprávy a jak je – pokud vůbec – do celého dění na ostrově Blackreef zapleten.

Po dohrání hry a úspěšném… no, to vám ani nebudu říkat čem, musím konstatovat, že mě Deathloop překvapil. Svou nápaditostí, vizuálním stylem, technickou bezchybností i hratelností, která skutečně rozechvívá vzpomínky na Dishonored a je jeho hrdým nástupcem. Díky několika úpravám v hratelnosti, ale třeba i velkému množství lékárniček a nábojů, se pravděpodobně nikde nezaseknete na příliš dlouho a hraní vás nezačne frustrovat. Nemusíte se bát časové smyčky, jste-li vystrašení z rogue her, a klidně se do Coltova příběhu bez větších obav zakousněte. Deathloop vám půjde naproti a nechá vás prožít jeden bláznivý, ale výsostně uspokojivý den na ostrově plném vyšinutých maniaků a vrahů. A to zní jako docela solidní start podzimní sezóny, co říkáte?!

Deathloop

  • Velmi stylový svět plný roztodivných postav a situací
  • Nápaditý příběh, který rozhodně není čitelný a umí překvapit i po hodinách hraní
  • Stará dobrá hratelnost Dishonored je zpátky s bonusovými mechanismy navíc
  • Díky možnosti zachovat si výbavu nebude hraní frustrující ani pro ty, kdo „rogue“ hry nemají rádi
  • Možnost zahrát si v online režimu také za druhou postavu, byť jde jen o invaze
  • Postupné odhalování, co se vlastně na Blackreefu stalo, a jak rozlousknout vražedný rébus
  • Volnost v postupu jednotlivými lokacemi
  • Největším problémem je, že hra vede od začátku až do konce hráče za ruku a prakticky nejde sejít z cesty
  • Během soubojů trpí hra na místy trochu krkolomné ovládání a střelbu
  • Umělá inteligence nepřátel není příliš na výši
  • Hra, bez ohledu na koncept, nabízí po dohrání jen málo argumentů k druhému průchodu
  • Občasně grafické a technické glitche, není jich ale příliš a hra je obecně funkční a bez bugů
Deathloop je úplně jiný, než jaký jsme si ho představovali. A hádáme, že to budete mít podobně, až se pustíte do příběhu pistolníka Colta. Jde o připomínku, jak skvělé bylo Dishonored, jen s dalšími mechanismy navíc, jako jsou lehké prvky roguelite her a ona časová smyčka, které musíte přijít na kloub. Hra skvěle vypadá, má netradiční retro styl a předkládá velmi zajímavé i vtipné situace. Také hra za Juliannu je příjemným a překvapivě propracovaným doplňkem, díky čemuž hodnotíme tak vysoko. Argumenty, které na známku tlačí shora, se týkají především detailního navádění hráče, co přesně musí udělat a nemožnost utéct z cesty a zkusit si řešit velké věci po svém. Průchod jednotlivými úrovněmi už ale zůstává plně v hráčově režii a v kombinaci s postupným odkrýváním tajemství láká k dalšímu a dalšímu hraní.
8 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

9

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím