Days Gone

Nejhezčí zombie open-world se neobešel bez chyb, první polovina je jen pro trpělivé

25. 4. 2019
Název hry: Days Gone Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 26. 4. 2019 Platformy: Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr: , ,
Days Gone

Začněme otázkou – jak dlouho se mluví o tom, že už zombíci ve hrách nikoho nezajímají? Tři roky? Pět let? Přesto takové hry pořád vychází a nedá se říct, že by k nim bylo přistupováno s despektem jenom proto, že jsou ústředním motivem nemrtví. Jestli ono to náhodou nebude tím, že se každý trend tak trochu zají, lidé jsou k němu stále kritičtější, a pak už mnohem víc záleží na tom, jak kvalitně je daná látka zpracovaná. To s sebou samozřejmě přináší zajímavé příležitosti, ale také značná rizika a je nutné vysvětlit, že vývojářů z Bend Studio se v souvislosti s vývojem Days Gone týkalo spíše to druhé. Na svém kontě totiž mají dosud pouze akční sérii Syphon Filter a následně dvojici handheldových titulů Resistance: Retribution pro PSP a dle mého stále nedoceněný Uncharted: Golden Abyss pro PlayStation Vita. Také fakt, že se vývoj naplno rozběhl už před dlouhými čtyřmi lety naznačuje, že ne všechno běželo podle plánu, v tuto chvíli už ale problémy nehrají žádnou roli. Days Gone je tady a s ním i naše recenze, se kterou to, upřímně, nevypadalo poměrně dlouhou dobu úplně dobře.

Daň za nezkušenost

Days Gone je hrou s otevřeným světem, po kterém se budete v kůži hlavního hrdiny Deacona St. Johna pohybovat na motorce. Nejde přitom o příjemnou možnost, jak si zkrátit cestování po poměrně rozlehlé mapě, ale o vyslovenou nutnost, na které bude často záviset váš život. Deacon je totiž tulák, v místní hantýrce drifter, který se ve světě zmítaném pandemickou apokalypsou živí jako holka pro všechno. Okolnosti, které Deacona přimějí, stát se námezdním zabijákem, stopařem, lovcem, záchranářem nebo občasným závodníkem, nebudu dlouze rozebírat, snad ale neprozradím příliš, když řeknu, že za vším stojí komplikované vztahy. V už tak poměrně složité situaci, kde nebezpečí v podobě krvelačných freakerů – místní variace na zombíky – číhá doslova za každým stromem, tak budete muset řešit nejrůznější msty, křivdy a samozřejmě i vlastní démony, kteří se ve druhé polovině hry začnou hlásit vehementně o slovo a nakopávají příběh, který do té doby nepůsobí ani zajímavě ani chytlavě.

Nechápejte mě špatně, nechci šmahem odsuzovat děj, který je rozvrstven do přibližně tří desítek hodin a logicky nemůže jenom gradovat, bez povšimnutí ale nemůžu projít kolem toho, že se dlouhých deset patnáct hodin opravdu neděje nic pompézního. Dialogy jednotlivých postav jsou plné klišé, filmovým sekvencím předchází několikavteřinové načítání, kterého se nezbavíte ani při přechodu zpět do hry a posun dějem kupředu není v souvislosti s některými postavami vůbec logický. Jen pro příklad, v polorozpadlém domě najdete dívku, kterou zachráníte a pošlete do jednoho z táborů. Ona z něj uteče, což překvapí vás i velitele kempu, takže nezbývá nic jiného, než ji jet najít a zachránit. Poté ji pošlete do jiného kempu, ze kterého – hádáte správně – opět uteče, což překvapí vás i velitele kempu, takže znovu nezbývá nic jiného, než ji jet najít a zachránit. A ano, stane se to i potřetí. Nepotěší ani technické nedostatky, jako jsou nenavazující rozhovory jednotlivých postav, kdy vám třeba někdo volá vysílačkou, jako kdybyste byli bůhvíkde, ale přitom stojí metr od vás a ani nehýbe pusou. Vadí mi skoky do animací, které nereflektují to, co se právě odehrálo ve hře a jedou si svým životem a nelíbí se mi ani chvíle, kdy cut-scéna něco významného přeskočí, protože jste si toho třeba ve hře nevšimli a počítá s tím, že chápete a víte, co se stalo. Na obrazovce se tak zničehonic objevují postavy, které tam ještě před několika vteřinami vůbec nebyly, a to zážitku opravdu neprospívá.

Ono se to zlepší…

Design jednotlivých misí je navíc velmi stereotypní a polovinu hry to vypadá, že je netvořil člověk, ale generátor náhodných střetnutí. Připravte se proto, že budete několikrát potichu obcházet kolem vrtulníku a poslouchat výzkumníky, spolehněte se rovněž, že po každé záchranné akci na vás budou nedaleko číhat bandité a rozhodně se nedivte tomu, když pojedete pět minut, následně vám někdo poví tři věty a vyšle vás zpět do míst, odkud jste přijeli. Sázka na nudnou designérskou jistotu se projevuje i během stopovacích misí, ve kterých musíte provést všechny úkony tak, jak po vás chce hra čili je eliminováno jakékoliv vlastní uvažování a prozkoumávání. Vrcholem pak jsou rudé hlášky, informující vás o tom, že opouštíte oblast mise, které nezřídka vedou k restartu u posledního záchytného bodu.

Česky, ale...

Days Gone obsahuje českou lokalizaci formou titulků, což je standard, na který jsme v případě exkluzivních titulů pro PlayStation 4 zvyklí. Bohužel, úroveň překladu příliš neodpovídá duchu hry, kdy postavy v jedné replice sprostě nadávají a v další používají spisovná slova. Nesoulad působí nepatřičně i v kombinaci s drobnými chybami a zvláštními překlady některých věcí, jako je například "get low" ve smyslu k zemi, přeloženo však jako "poniž se".

Zní to dost tragicky, co říkáte? Jenže problém s hodnocením Days Gone je v tom, že tohle všechno se skutečně začne lámat a zlepšovat, až se prokoušete nudnou prostřední částí hry. Není to omluva, jen konstatování faktu, že to, co se zdá jako nanejvýš průměrný zážitek, opravdu vygraduje a vzhledem k celkové délce hry není možné označit toto zlepšení jenom za povedený konec, ale povedenou druhou polovinu obsahu, a to rozhodně není málo. Co se týče vedlejších misí a aktivit, vývojáři se nepouštěli do žádných velkých experimentů, takže vás čeká směsice sandboxových činností, které nemusíte nezbytně plnit, ale pokud ano, značně vám zpříjemní život. Za vypalování hnízd freakerů, ničení táborů banditů nebo například zprovozňování zdravotnických základen získáte reputaci v jednotlivých osadách, díky čemuž si budete moci koupit lepší vybavení u obchodníků, získáte také nové zbraně, zkušenosti nebo trvalá vylepšení zdraví, výdrže či soustředění. Můžete také lovit divokou zvěř a zásobit osady jídlem výměnou za kredity a reputaci, čeká vás také neustálá nutnost shánět benzín pro motorku a samozřejmě se neobejdete bez sbírání nábojů a surovin pro výrobu dalších předmětů.

V žánrové mixu akce převažuje

Days Gone totiž není jenom akční hrou, ve které kosíte freakery po stovkách, ale snaží se zalíbit i těm, kdo mají rádi RPG a neohrnují nos nad survival prvky. Takže když vám uprostřed noci dojde benzín, jste od svého cíle ještě půl kilometru daleko a kolem vás se stahují nakažení obyvatelé Oregonu v doprovodu vlků a jednoho černého medvěda, solidně se vám stáhnou půlky a určitě na tyhle okamžiky nezapomenete. Tedy, pokud je přežijete. Nutno totiž říct, že jakákoliv přesila značí velké problémy a zejména při konfrontaci s freakery musíte být hodně opatrní. Reagují totiž hlavně na zvuk a jsou mezi nimi tací, kteří dokážou kvílet jako sirény. Hluk pak samozřejmě způsobuje i Deacon a jeho motorka, takže není nouze o momenty, kdy na vás skupina nepřátel naskáče a sežere za živa. Hra je ale v tomto ohledu dost benevolentní a bez jakéhokoliv postihu vás vrátí o minutku dvě zpět, mnohdy i s doplněním několika procent benzínu, hrajete-li na normální úroveň obtížnosti. Přesto jsou ale souboje s freakery hodně chytlavé a budete je v pozdějších fázích sami vyhledávat, ať už z důvodu otestování nových zbraní, nebo jen proto, že si budete chtít vyzkoušet davovou umělou inteligenci.

Křoví je váš přítel, nejste v něm vidět, nepřátele si navíc můžete označovat, takže je následně vidíte i skrz zdi a pomocí kamenů je dostanete vždycky přesně tam, kam chcete.

Ta se samozřejmě nejvíce projevuje na střetech s hordami, které mohou čítat i stovky jedinců a nabízí každému dostatek prostoru, aby si s nimi pohrál. Možností je opravdu spoustu a souboj s hordami se neobejde alespoň bez základního plánování. Můžete například nastražit výbušninu na cisternu s hořlavinou, nalákat k ní freakery a zbylé si doslova povodit v příkopech plných pastí či dalších výbušnin. Hord je ve hře velké množství, někdy vám jejich lokaci prozradí některá z vedlejších postav, někdy na ně narazíte sami, určitě ale vylepšují celkovou hratelnost a pocit z generické stavby misí zahánějí. Bohužel, v soubojích s lidskými protivníky už umělá inteligence neexceluje, dalo by se skoro tvrdit, že žádná neexistuje, a i na tomto místě vás čeká jen to, co už jste v mnoha iteracích viděli u jiných open-world sérií. Křoví je váš přítel, nejste v něm vidět, nepřátele si navíc můžete označovat, takže je následně vidíte i skrz zdi a pomocí kamenů je dostanete vždycky přesně tam, kam chcete. K přestřelce samozřejmě dojít může, jen škoda, že hra není lépe vybalancovaná v tom, kolik máte munice a kolik toho vydržíte a dává nepřímo najevo, že se vývojáři snad ani nedokázali přesně rozhodnout, co přesně má Days Gone být.

Podmínky boje

Nad rámec jednotlivých misí pak můžete v kempech upravovat svoji motorku, což je žádoucí i ve smyslu jejího ovládání. Na začátku se totiž zdá, že vývojáři opět něco kriticky přehlédli či podcenili a ovládání trpí na podivné zpoždění reakcí. Kvůli tomu budete zřejmě v prvních hodinách značně zápasit s tím, abyste ji udrželi na silnici, později – a právě za pomoci upgradů – se ale pocit opět vylepší. Jmenovitě si u mechaniků v kempech můžete nechat namontovat nový motor, větší palivovou nádrž, odolnější rám nebo třeba nasadit nové pneumatiky, což můžete podpořit i drobnou úpravou vzhledu, ať už ve smyslu barvy nebo polepů. Nejde o nic super propracovaného, ale na ploše akčního survival RPG jde o dostatečně propracovaný prvek, který se navíc dostatečně projevuje během vlastního hraní. Co se týče zbraní, ani tady vývojáři nešetřili množstvím – pistole, brokovnice, samopaly, sniperky, odstřelovačky, kuše… Je toho poměrně dost, a navíc i tady můžete zbraním pomoci třeba tlumičem nebo jednotlivými skilly, které si stadnardním způsobem odemykáte na stromu schopností. Ten má obligátní tři větve – souboj na blízko, střelba a schopnost přežití – s tím, že vás hra rozhodně nijak nenutí, abyste bodíky utráceli rovnoměrně. Klidně si tak můžete udělat z Deacona mašinu na zabíjení baseballovou pálkou, jen nesmíte zapomínat na to, že se všechny ruční zbraně rozbíjí a je nutné nacházet nové, nebo je za nalezený šrot opravovat.

Němí sluhové

Vzdáváme osobní hold všem ženám, mužům i dětem, kteří ovládají vstupní brány do jednotlivých osad a táborů. Neúnavně postávají u plotu, ať je den nebo noc, ať prší, padá sníh nebo svítí sluníčko a jsou připraveny otevřít vrata, abyste mohli projet. Tomu se říká oddanost, tito lidé vybudují novou generaci lidí!

Co se týče jednotlivých soubojů, na blízko byste neměli mít žádný velký problém – pomocí kotrmelců se můžete vyhnout nepříjemným úderům a čím větší a těžší vaše ruční zbraň je, tím se i rychleji freakerů zbavíte. Nevydáte přitom žádný velký hluk a jste takřka vždy pány situace. Nepřátele navíc můžete i zabíjet jedním tlačítkem, pokud se vám podaří, přiblížit se k nim nepozorovaně, a to opět jde na normální úroveň obtížnosti snadno. Často i zepředu. Střelba je naproti tomu dost ošemetná, bez vylepšení skillů nejste dostatečně přesní a náboje mizí rychleji, než byste chtěli. Přesto přichází střelba takřka z jakékoliv zbraně s uspokojujícím pocitem určité syrovosti, protože každý projektil, který nepřítele zasáhne, ho také značně rozhodí. A stejně jako v případě freakerů, také mezi lidským odpadem je několik různých specializací, vyžadujících trochu odlišný postup. Bossové pak přichází z obou sfér – lidských i, řekněme, nelidských – ale nechtěl bych určitě prozrazovat více k jednotlivým střetnutím, prostřednictvím kterých vrcholí některé sekvence.

Nejhezčí open-world

Přesuňme se proto ke grafice, ostatně už pěkných pár minut sledujete záběry ze hry a určitě jste si už stihli udělat vlastní obrázek. Přesto k němu dodám jediné – jestli se na Days Gone něco skutečně podařilo, pak je to právě podoba světa a detaily na modelu hlavního hrdiny. Oregon je zřejmě líbivým státem, nabízejícím nejen husté lesy, ale také vyprahlé planiny a sněhem zapadané hory, které samozřejmě navštívíte a budete si je moci naplno užít. Perfektní je například systém počasí, který je dynamický, a i když v porovnání s realitou trochu přitažený za vlasy ve smyslu rychlosti střídání, nenacházím asi jinou hru, která by nechala plynule zapadat krajinu sněhem před vašima očima a následně ji pod vlivem paprsků slunce zase vysušila. Hře navíc nechybí ani fotomód, takže si i s ním můžete dosyta užít a sázet jeden pěkný snímek za druhým, případně na nich obdivovat Deaconovu tvář a další detaily.

Bohužel, hra si kvůli pěkné grafice a hře ve 4K vybrala i svou daň v podobě nepříjemných pádů frameratu. Markantní je to v momentě, kdy si vylepšíte podruhé motor a jezdíte mnohem rychleji než dosud – hra nestíhá a zasekávání je hodně viditelné. Ani s aktuálním patchem na verzi 1.04 navíc nebyly odstraněny ani některé glitche, poblikávání a doskakování textur nebo bugy, kdy se například nezobrazuje aktivní předmět ve hře, i když na mapě je stále vyznačen. Nenarazil jsem však během hraní na nic, kvůli čemu bych nemohl dokončit misi a věřím, že i toto bude do budoucna opraveno.

Nezbývá proto nic jiného než posoudit, zda je Days Gone zábavnou hrou, za kterou byste měli utratit bezmála dva tisíce korun a moje odpověď bude opět trochu mnohoznačná. Nejste-li trpěliví, je takřka jisté, že vás hraní otráví. Ať už se bavíme o příběhovém zlomu, který odstartuje plejádu mnohem pečlivěji připravených misí, nebo o nutnosti plnit vedlejší mise, chcete-li si hraní trochu zpříjemnit, tohle všechno trvá až příliš dlouho. Pokud jste ale ochotní přistoupit na to, že i Days Gone má svůj vývoj na ploše celé herní doby, nevadilo vám třeba Far Cry a těšíte se na momenty, kdy budete moci nahnat do tábora banditů pomocí vábničky hejno freakerů a vypořádat se s tím, co zbylo, pak koupí neprohloupíte. Za sebe pak už jenom dodávám, že tohle rozhodování o známce bylo nesmírně těžké a dlouho jsem byl přesvědčený, že za všechny popsané neduhy si hra víc než sedm bodů nezaslouží, nakonec se ale charaktery postav projevily jako dostatečně hluboké i zajímavé a hru musím díky druhé polovině hodnotit o chloupek kladněji.

# horor # survival # zombie

Days Gone

  • Nádherný herní svět
  • Dlouhý příběh a charaktery postav
  • Zábavná hra s hordami freakerů
  • Po prvních deseti hodinách možná ztratíte víru, že se situace zlepší
  • Generické mise i vedlejší úkoly
  • Nesoulad v dialozích a technické nedostatky obecně
Days Gone má trestuhodně pomalý a do velké míry nezvládnutý začátek i velkou část prostřední části. Vzhledem k tomu, že hra trvá bezmála 30 hodin, lze však zlepšení v druhé části považovat za dostatečně významné a hru hodnotíme kladně. Navíc nemůžeme upřít krásné vizuální ztvárnění, syrovost soubojů i charaktery všech postav, které ke konci rozehrají velmi příjemnou podívanou. Design vedlejších i hlavních misí je však převážně generický a neprospívají mu ani občasné glitche a pády frameratu. I přes to umí Days Gone vykouzlit nezapomenutelné okamžiky a rozhodně nedělá Bend Studiu ostudu.
8 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

12

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru