Close to The Sun

Tato hra není BioShock, hlásají autoři. Přitom jím chce být ve všech povedených momentech

11. 5. 2019
Název hry: Close to The Sun Vývojář: Datum vydání: 2. 5. 2019 Platformy: Recenzovaná verze: PC Žánr: ,
Close to The Sun

Řada vývojářů už měla tu nezáviděníhodnou příležitost na vlastní kůži se přesvědčit, jak tenká je hranice mezi poctou a plagiátem. Tuhle nepatrnou dělící čáru je velmi snadné překročit. A na podobném přešlapu si pak snadno vylámete zuby. Něco podobného se teď částečně vymstilo malému italskému studiu Storm In a Teacup při práci na nadějném hororu Close to The Sun. Samotní autoři se sice hlásí především k inspiraci hrami jako Soma, Outlast, Layers of Fear nebo Firewatch, ale marná práce, z novinky na vás kouká především BioShock. I když tomuto srovnání se tým brání. Ostatně posuďte sami. Místo pod vodu se vydáme na vodu a místo města Rapture je tu loď Helio. Vizionáře Andrew Ryana vystřídal jiný ambiciózní muž – proslulý vynálezce Nikola Tesla. Je to first person dobrodružství, všude tu prosakuje voda, utopický sen se i tady změnil v dystopii, straší se tu, jste obklopeni fantastickými retro futuristickými vynálezy a to vše se odehrává v překrásných kulisách stylu art deco. A navíc vás na vaší cestě provází tajemný hlas z vysílačky.

Brzy po vstupu na palubu si ale uvědomíte, že k idylickému plovoucímu městu v mezinárodních vodách, které přitahuje vědce, umělce a další osobnosti z celého světa, má smutná realita daleko.

Ale abychom vývojářům nekřivdili. Close to The Sun není střílečka, ale adventura, která se akci spíš vyhýbá. Není situovaná do 20. století, ale roku 1897 v alternativní historii, kterou dramatickým způsobem proměnily fantastické vynálezy Nikoly Tesly. Stejně tak se autoři urputně brání označení walking simulátor. Jenže upřímně řečeno – a nemusíte to hned vnímat jako hanlivou nálepku – když děláte napínavou příběhovou hru pro jednoho se všemi uvedenými atributy a nakonec trochu rezignujete na skutečnou výzvu a pořádné hádanky, on vám z toho nechtěně může nakonec tak trochu vylézt walking simulátor, který vypadá jako BioShock. To však rozhodně neznamená, že by byl hned Close to The Sun špatnou hrou. Právě naopak. Vše se rozjíždí poměrně slibně na menší titul, který se prodává za polovinu běžné ceny a momentálně je k dispozici pouze na PC v Epic Games Storu. Pohání jej také technologie Unreal Engine 4 a i díky této příbuznosti leccos z místních kulis opravdu vypadá jako BioShock, který však běžel na starší generaci stejného enginu. Konzolové verze pak dorazí později, ale ještě letos.

Hlavní hrdinkou hry je mladá novinářka Rose Archerová, kterou na palubu lodi Helios přivede tajemný dopis od její sestry Ady. Ostatně samotní autoři hráče lákají na silné ženské postavy, jejichž vztah je rozhodně docela zajímavý. Brzy po vstupu na palubu si ale uvědomíte, že k idylickému plovoucímu městu v mezinárodních vodách, které přitahuje vědce, umělce a další osobnosti z celého světa, má smutná realita daleko. Na lodi se něco stalo, něco co dost možná porušilo časoprostorové kontinuum. Na každém kroku tu rezonuje BioShock, ale zpočátku vám to vůbec nevadí. Namísto poslouchání audio zpráv pročítáte dopisy, osobní vzkazy, útržky zpráv a noviny v naději, že rozluštíte celou záhadu. Minimalistický design nemusí být nutně na škodu věci, stejně jako jednoduché ovládání, když atmosféra funguje. A i když se hra spoléhá na “laciné” lekačky, dokáže vyděsit a zdejší znepokojivé výjevy naženou strach. Přispívá k tomu jednak vynikající ozvučení a skvělá hudba, ale i celkem zdařilý dabing. Prostředí pak umí efektivně vyprávět příběh samo o sobě. Člověk se navíc musí obdivovat tomu, že je dnes v malém týmu možné napodobit něco, co dříve mohlo vzniknout jen pod křídly velkého vydavatelství.

Jenže dědictví BioShocku je současně Achillovou patou celého titulu. Je jeho největší předností i zrádnou slabinou. Geniální na BioShocku bylo právě to, že s řadou nápadů přišel jako první. Že je autoři vymysleli a představili hráčům věci jako art deco. Italský tým hraje na jistotu a příliš se spoléhá na opakování známé formule. I když změnil žánr, styčných prvků je stále většina a bohužel musím konstatovat, že když se někde odváží experimentovat, přijít s něčím vlastním, většinou to moc dobře nefunguje. Přitom by stačilo ubrat a vzdát se opakování stejné architektury, vlhkého prostředí, “šíleného” vizionáře nebo jiné známé rekvizity. Větší péči měl naopak tým věnovat hádankám, překážkám a adventurním pasážím obecně. Hrou projíždíte jako horký nůž máslem. Nelze sejít z cesty, zabloudit ani se zaseknout. I když se ve strašení hra spoléhá na klišé, docela to funguje. Horor paradoxně přestává být hororem až ve chvíli, kdy se nepřátelé obnaží a začnou hlavní hrdinku pronásledovat. Tak jako mnoho jiných vývojářů ani ti italští nezvládli únikové pasáže, když před někým prcháte. Vypadá to spíš komicky, jako v nějakém zpomaleném filmu, v němž postava po vzoru němých grotesek zuřivě máchá rukama a přitom běží tak strašně pomalu. Korunu tomu nasazují místa, kde máte něco přeskočit, která jsou z neznámého důvodu řešena za pomoci aktivních bodů, které – jak už to tak v podobných případech bývá – často nereagují.

Příběh se časem stane předvídatelným a s tím přestává i děsit podobně jako odhalení protivníci. V závěru druhé třetiny narazíte na předem očekávaný zvrat, jehož průhlednost vás zklame a pak už následuje jen plejáda klišé a uspěchaný konec, po němž zůstane jen spousta nezodpovězených otázek. Tahle série výtek může působit jako zdrcující kritika. Hra ale není vysloveně špatná. Je spíš zklamáním a promarněnou příležitostí, která vás frustruje, takže je snazší popsat příčiny, pro něž si pochvalu nezaslouží. Jenže z nějakého důvodu výsledkem není úplná pachuť v ústech. Všechny ty BioShock prvky vlastně dost dobře fungují a asi je zatím nikdo z následovníků nedokázal napodobit a využít tak dobře. Jen je nemůžeme ocenit za jejich originalitu. Po řemeslné stránce je navíc titul ve své kategorii zvládnut výjimečně. Technické zpracování je na menší hru špičkové, grafika patří mezi to nejlepší, co nezávislá scéna může nabídnout. A jak už jsem zmiňoval, zvuk je na tom podobně. Kvůli relativně ploché hratelnost ale působí výsledek spíš jako elegantní technické demo než plnohodnotný titul. Musíme však vzít v úvahu i nižší cenovku, které odpovídá slibovaná herní doba okolo 6 až 7 hodin. Ve výsledku jsem možná dokončil hru ještě o něco rychleji, ale to by mi nevadilo, kdybych měl chuť a důvod si příběh zopakovat. To však nemá u Close to The Sun žádný smysl. Jen charismatické postavy, nádherné prostředí a spíš fiktivní svět a jeho ozvěny než jeho příběh zachraňují novinku před utonutím ve vodách průměru.

Podívejte se na záznam našeho vysílání první hodiny

# adventura # alternativní historie # historie # horor

Close to The Sun

  • Technické zpracování
  • Architektura, styl a prostředí
  • Atmosféra a strašení
  • Hudba, ozvučení i dabing
  • To povedené pochází z BioShocku
  • Směšné únikové sekvence
  • Příliš jednoduché hádanky
  • Příběhová klišé a uspěchaný konec
Vše, co je na Close to The Sun skutečně dobré, je bohužel “vypůjčené” od konkurence. Zbytek představuje průměr až podprůměr. Naštěstí pro autory výhody nepůvodního obsahu stále těsně převažují nad nedostatky. Pochválit je ale za jejich opisování moc nemůžeme.
6 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru