Call of Duty: Black Ops Cold War

Přívětivé okolnosti jsou přesným opakem toho, za jakých podmínek vznikalo letošní Call of Duty: Black Ops Cold War. Když Kotaku loni rozkrylo, že se tým ze Sledgehammer Games nedokázal dohodnout s týmem z Raven Software a že musel Activision vstoupit mezi rozhádané tábory, aby jako mediátora ustavil studio Treyarch, neměl jsem o budoucím výsledku valné mínění. Očekávání kočkopsa, kterého někdo načal a někdo další se skřípěním zubů dokončil, se mi už dopředu nezamlouvalo a mojí dobré náladě nepřispěly ani informace před vydáním, v nichž vývojáři otevřeně mluvili o menší porci obsahu, než jsme byli dosud v rámci série Call of Duty zvyklí. Přesto jsem se těšil na zasazení do osmdesátých let s flashbacky ještě hlouběji do minulosti, a hlavně na poradu Ronalda Reagana s ostrými hochy Woodsem, Masonem a nováčkem Adlerem. Něco mi zkrátka říkalo, že tohle Call of Duty se mi bude opravdu hodně líbit, moje stárnoucí intuice mě ale nepřipravila na všechno.

Hledá se Perseus

Stejně jako v případě loňského dílu, pojďme začít kampaní. Díky modulární instalaci se k ní na počítačích a konzolích můžete dostat po stažení přibližně 50 GB a na pozadí si nechat dále stahovat zbytek hry, včetně multiplayeru, battle royale režimu Warzone, zombíků a dokonce i textur ve vysokém rozlišení. Pokud ale nemáte dostatečně rychlý internet, může se klidně stát, že na konec příběhu se zmiňovanými hrdiny dokráčíte dřív, než vám budou popisované části hry k dispozici, s čímž současně přichází i moje první překvapivá výtka. Ačkoliv krátce po vydání hry padaly po internetu různé časové údaje, za které je možné příběhovou kampaň dohrát, moje počítadlo se i s několika záseky a opakováním některých pasáží nepřehouplo přes šest hodin. Jste překvapení? Já také, a to se bavíme o třetí úrovni obtížnosti z celkových pěti a odehrání obou konců svižného, leč obstojně střiženého příběhu.

Zdroj: Activision

Pokud si potrpíte na kulisy studené války a máte tudíž rádi minisérii Black Ops, zápletka i její postupné odkrývání vás v případě aktuálního dílu Call of Duty potěší, byť se stále bavíme o docela naivní představě, jak se mohl tichý konflikt v jednom ze svých dějství vyvíjet. Ke specialistům Masonovi s Woodsem se přidává třetí – Russell Adler – se kterým pak přichází i zádumčivý a pravděpodobně i méně ostřílený Bell. V posledním případě ale nejde o příjmení, nýbrž krycí jméno, vzhledem k tomu, že Bellem se stane hráčova postava, kterou si může částečně upravit k obrazu svému. Pro Call of Duty netypický prvek je ale poměrně zábavný a funkční, když vás nechá vedle jména a místa původu zvolit také kariérní pozadí – tedy CIA, MI6, nebo KGB – a společně s tím i dva povahové rysy. Jde o perky, podporující některé základní schopnosti jako rychlost přebíjení, odolnost, či naopak míra uděleného poškození, podstatné však je, že po potvrzení volby už nejde perky změnit, čímž hra poprvé volá po opětovném hraní. Nečekal jsem, že právě tyhle pocity Call of Duty vyvolá, ale teprve začínáme.

Téměř vždy se vám pod nohy připlete generál Charkov, což celou záležitost činí ještě zajímavější a rozhodně vás bude zajímat, co by se stalo, kdybyste něco udělali trochu jinak.

Na rozdíl od dílů, které vyšly před loňským Modern Warfare, se v podstatě nestávalo, že by hru v průběhu děje zajímal hráčův názor a s ním spojená příběhová rozhodnutí. Ovšem zatímco před rokem Call of Duty jen něco takového pouze načrtnulo, Cold War v mantinelech popcornové střílečky zabíhá místy až k immersive simům a umí opravdu překvapit. Nejzářivější ukázkou je mise v ústředí KGB, ve které musíte splnit v kůži dvojitého agenta zadaný úkol, k němuž vede hned několik cest. Téměř vždy se vám pod nohy připlete generál Charkov, což celou záležitost činí ještě zajímavější a rozhodně vás bude zajímat, co by se stalo, kdybyste něco udělali trochu jinak. Jistě, nejde o tu největší míru volnosti, na kterou byste v žádné jiné hře nenarazili, změna tempa a nutnost trochu přemýšlet se mi ale opravdu zamlouvala, a navíc nejde o nic příliš dlouhého, kdybyste chtěli od Call of Duty jen přímočarou akci.

Všechno na svém místě

Té se užijete dosyta, v kůži hned několika postav a na nejrůznějších místech, kde hra jasně připomíná, co je její devizou. Zpracování misí přináší všechny typické aspekty, které byste od téhle série očekávali – spoustu až nesmyslných výbuchů, heroické proslovy všech zúčastněných, silácké hlášky, několik dopravních prostředků, včetně vrtulníku v misi z Vietnamu a opravdu velké množství vystřílené munice. Že jste chodící jednočlenná armáda, vám je zřejmě jasné, stejně jako počítáte s odnikud se zjevujícími nepřáteli a jejich nepříliš nápaditým chováním. Pokud zkrátka chcete kosit zástupy vojáků, kteří na vás vyskakují v podstatě odevšud, můžete tak činit v uspokojivém tempu. Nutno ovšem přiznat, že ani zajímavá prostředí vás nedokážou příliš vytrhnout z letargie a misemi prolétnete takřka na autopilota. Pak vás ale Cold War opět překvapí, když vás namísto menu či do spojovací příběhové animace uvrhne do štábu předsunutého týmu agentů a nechá vás nahlédnout na plánovací tabuli. Vedle hlavních misí totiž můžete plnit i mise vedlejší – byť jsou v podstatě jen dvě – přesto se na tomto poli odehrála změna, kterou bych tolik nečekal. Call of Duty: Black Ops Cold War po hráči nenásilnou formou vyžaduje, aby se začetl do dostupných informací o hledaných osobách, případně jakýchkoliv dalších detailů o proběhnuvších i nadcházejících misí, což zdárně komponuje i do dešifrovací minihry a dává metodickému střílení do všeho, co se hne, trochu kýženého významu.

Vše se pak točí kolem tajemného agenta s krycím jménem Perseus, který může být hrozbou pro celý svět a vy ho musíte zastavit. Škoda jen, že samotné finále, větvící se na dva opravdu diametrálně odlišné konce, vyznívá v obou případech trochu do prázdna a odkrytí tajemství kolem Persea zůstává nakonec mírně za očekáváním. Během závěru nicméně dojde na vyúčtování některých vašich voleb, o nichž nechci konkrétně mluvit právě proto, abyste – stejně jako já – dopředu netušili, zda mají nějaký význam, případně jak hluboký. A poslední poznámka – pokud jste hráli předchozí díly Black Ops, mohu potvrdit, že dojde i na některé velmi psychedelické momenty, které symbolicky otřesou s dosavadními jistotami a hádám, že vás, znovu, příjemně překvapí. Celkově tedy příběhovou část hodnotím mírně optimisticky, nelze však přehlédnout, že všechny skvělé momenty, včetně popisované mise z Moskvy, drtí krátká herní doba, během které se toho nestihne odehrát mnoho a k postavám si nenajdete cestu. Zvlášť, když hlavní hrdina, případně jakákoliv jiná postava, kterou právě ovládáte, vůbec nic neříká, čímž vznikají ony divné momenty, kdy postavy nemluví s vámi, ale na vás, aby to nebylo všechno ještě divnější. Odráží se to i v cutscénách, které jsou skvěle střižené a opravdu pěkně vypadají, Bell v nich ale není vidět, a navíc je za filmečky opět schován loading, kvůli kterému se obraz často trhá a příběhové předěly tak nejsou plynulé.

OKLEŠTIT!

Kupovat si Call of Duty jen kvůli příběhu se v posledních letech nevyplácí a je téměř nezbytné započítat do případné investice i rozhodnutí, zda chcete, či nechcete hrát multiplayer. Připomínám, že battle royale část je dostupná v rámci free to play přístupu a v tuto chvíli ji Cold War neobohacuje ničím podstatným. Stále čekáme na novou mapu, případně na bližší provázání s reáliemi osmdesátých let, což by se mělo výhledově stát. Zatím ale není v podstatě co hodnotit a mód Warzone tak s miskami vah nehýbe žádným směrem. Dojmy ze standardního multiplayeru naopak předznamenávala informace, že hra nabídne na startu pouze osm map, výměnou za největší podporu po vydání, jaké se kdy Call of Duty dočkalo. Dá to rozum, když je nabídka Cold War tak omezená – loni bylo k dispozici více než dvojnásobek lokací, případně jejich variant – a bohužel to s sebou přináší jen mrzení. Mapy se rychle okoukají, a navíc nevynikají bůhvíjak nápaditým designem. Pocitově jsou tentokrát dosti otevřené, což nahrává sniperům a hráčům, kteří se bojí pohnout a čekají na svůj jeden frag za dvě minuty skrčeni s vyděšeným výrazem v koutě, kde si jich normální hráč nemá šanci včas všimnout. Naštěstí takových míst nebývá ve hře mnoho, a pokud ano, smrdí už z dálky a jeden dobře mířený granát většinou prostor před vámi vyčistí.

Zdroj: Activision

Co se týče herních módů, Treyarch příliš neexperimentoval a vedle obligátních režimů jako Kill Confirmed, Deathmatch nebo Domination předkládá v podstatě jen jedinou smysluplnou novinku – Fireteam. Jde v podstatě o minimalistickou verzi režimu battle royale, ve které proti sobě stane až 10 čtyřčlenných týmů s nutností plnit zadaný úkol. Momentálně je dostupná jen varianta Dirty Bomb, ve které musí týmy sbírat uran a ukládat jej do příslušných kontejnerů. Pokud se vám je po naplnění podaří odpálit, získáte body navíc a dál se snažíte udržet na prvním místě až do chvíle, kdy nebude na mapě žádný nevybuchlý kontejner. Popis zní možná fádně, ovšem otevřenost mapy a důraz kladený na kooperaci i rychlý postup umí vykouzlit skvělé momenty. Zápasy přitom netrvají bůhvíjak dlouho a jsou příjemnou variací na Warzone i v tomto ohledu. Z druhé strany ale bohužel přichází nepříliš zdařilý nápad – mód Combined Arms – který je přesným opakem Fireteamu a pravděpodobně u něj budete zuřit. Těžko říct, kolik procent hráčů už v tuhle chvíli tvoří cheateři, i bez nich vás ale v Combined Arms čeká vyslovené peklo. V jedné variantě musíte bojovat soustavně o pět bodů na mapě, v druhé variantě pak obě strany útočí na jeden konkrétní cíl, což je trochu snesitelnější. Přesto vás ale budou pravidelně zabíjet tanky přes půl mapy, snipeři přes celou a v kombinaci s nespolupracujícím týmem zkrátka prosedíte dvacet minut u hry, která je úplně k ničemu.

Skvělé pak je, že celkový progres – ať už se bavíme o postavě, nebo konkrétních zbraních – postupuje dál i v režimu věnovanému zombíkům, což je ale asi to nejzajímavější, co lze na konto této tradiční herní náplně říct.

Obecně ale není multiplayer vůbec špatný a například syrový pocit ze střelby, zvuky, ale hlavně viditelné snížení rychlosti zabití protivníka vřele vítám. Vrací se i systém postupného levelování zbraní, spolu s odemykáním rozšiřujících modulů pro zaměřovače, zásobníky, hlavně a další. Co se týče scorestreaku, tedy systému, na základě, kterého se vám odemykají bonusové zbraně a systémy, i tady změnu z killstreaků vítám. Ano, slabší hráči, kteří nebyli schopní řetězit jednotlivá zabití, teď dostali na úkor šikovnějších výhodu, hra mi ale jednoduše přijde víc fér a v porovnání s loňským multiplayerem také v tomto ohledu více konzistentní. Skvělé pak je, že celkový progres – ať už se bavíme o postavě, nebo konkrétních zbraních – postupuje dál i v režimu věnovanému zombíkům, což je ale asi to nejzajímavější, co lze na konto této tradiční herní náplně říct. S předchozími Black Ops se zpracování zombíků nedá srovnat ani co do rozmanitosti obsahu, ani příběhového pozadí. Opakující se formuli, tedy postupné likvidování vln nepřátel a doplňování výbavy, umí narušit jen speciální arkádový, shora viděný režim, odkazující se na obecnou možnost vyzkoušet v Cold War celou plejádu automatů s hrami od Activisionu. I tady je ale bohužel znát, že vývojáři spěchali, aby hráčům nabídli alespoň náznak věcí budoucích a vše i na ploše zombíků působí prostě polovičatě. Týká se to bohužel i všeobecného vybalancování důležitých věcí, jako je možnost sundat z oblohy scorestreak v podobě vrtulníku za pět vteřin, i když stojí opravdu hodně bodů. Nebo naprosto přestřelená efektivita samopalu MP5, který se stal zbraní číslo jedna a přijde mi, jako kdyby všichni automaticky ignorovali zbývající arzenál.

Spíš, než nová hra tak online část Cold War působí jako graficky slabší rozšíření Modern Warfare, které zřejmě neurazí ty, kdo obdrží hru třeba jako bonus ke grafické kartě, ale mírně vykolejí všechny, kdo za ni zaplatí plnou cenu. Ruku v ruce s krátkou kampaní a jen vágním příslibem, že po obsahové stránce bude Cold War postupně růst, tak mohu titul doporučit jen s výrazným upozorněním. Nechápejte mě ale špatně – to, co dostanete, je podobně funkční jako v předchozích letech, jen je všeho zkrátka méně a o to rychleji narazíte na bolestivé hranice dostupné nabídky.