AO Tennis 2

Není to nejlepší tenisová hra. Ale díky editoru má bezkonkurenční nabídku hráčů i turnajů

23. 1. 2020
Název hry: AO Tennis 2 Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 9. 1. 2020 Platformy: , , , Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr:
AO Tennis 2

Roky hojnosti, kdy se o pozornost fanoušků bílého sportu přetahovaly na poli videoher populární a povedené série Virtua Tennis, Top Spin nebo Smash Court Tennis, jsou nenávratně pryč. A pokud nefandíte arkádovému pojetí v podání Mario Tennisu, zřejmě jste v posledních letech s lítostí sledovali prohru prvního AO Tennisu i jeho rivala v podobě Tennis World Tour. Oba tituly vyšly v roce 2018, ale nakonec je hravě rozdrtil Mario Tennis Aces. Zatímco vývojáři z Breakpoint Studio na předloňský Tennis World Tour zatím nenavázali, australští Big Ant Studios se pokouší o reparát v podání hry AO Tennis 2. A i když se ani tentokrát autoři nevyvarovali některých nevynucených chyb, jejich podání v tomto případě neskončilo v autu.

I když hra neobsahuje výrazně početnější skupinu oficiálně licencovaných hráčů, mezi nimiž ovšem nechybí Češky Karolína Plíšková a Markéta Vondroušová, díky tvořivým a šikovným fanouškům není problém si AO Tennis rozšířit v podstatě o libovolného hráče.

AO Tennis 2 láká na přepracovanou kariéru, licencované tenisové hvězdy okruhů ATP i WTA, titulní grandslam v podobě Australian Open a především komunitní nástroje a na ně navazující obrovskou porci obsahu od fanoušků. A s touto oblastí trochu nezvykle začneme. Autorům se totiž šalamounsky povedlo vyřešit jeden z nejstarších problémů tenisových her. Ani ta nejskvělejší série nikdy přirozeně nemohla nabídnout všechny populární soudobé hráče, natožpak historické legendy. Dokonale to šlo ilustrovat na proměnlivém zastoupení českých tenistů. Big Ant Studios tento úkol “svěřili” komunitě a získali obrovskou výhodu nad potenciální konkurencí. I když tak hra neobsahuje výrazně početnější skupinu oficiálně licencovaných hráčů, mezi nimiž ovšem nechybí Češky Karolína Plíšková a Markéta Vondroušová, díky tvořivým a šikovným fanouškům není problém si AO Tennis rozšířit v podstatě o libovolného hráče. Přičemž i přes kolísající kvalitu těchto výtvorů jsou ti nejlepší a nejznámější zachyceni obdivuhodně dobře. Díky připraveným seznamům hráčů navíc není problém naráz si stáhnout třeba stovku nejlepších žen i mužů současného tenistu a tyto předem definované sady promítnout do jednotlivého turnaje nebo rovnou celé kariéry namísto žebříčku plného fiktivních hráčů s mnohdy úsměvnými jmény.

Totéž platí pro další tradiční hendikep. Málokterá tenisová hra dokázala nabídnout více než jeden často titulní grandslam. AO Tennis nás oficiálně vezme do Melbourne Parku a nabízí vlastní nelicencované variace na Wimbledon, French Open i US Open. S pomocí rozsáhlé knihovny komunitních výtvorů ale není problém zúčastnit se autentických verzí. All England Club, Roland Garros ani Flushing Meadows v nabídce fanoušků nechybí a nepostrádají rekvizity v podobě skutečných reklam, jednotlivých kurtů a mnohdy obdivuhodně napodobují opravdové tenisové areály a jejich arény. Na tom by ostatně ještě nebylo nic tak překvapivého. Ale na výběr jsou i méně prestižní turnaje, ba přímo akce provinčního charakteru. Když kupříkladu zapátráte po turnajích situovaných do Česka, najdete obdivuhodné množství tuzemských dvorců. Nejinak je tomu s tenisovou výbavou, oblečením, doplňky, sponzory a dalšími více či méně důležitými rekvizitami. To vše dotváří iluzi skutečného sportu.

Možná si kladete otázku, proč recenze sportovní hry začíná zrovna rozborem pokročilého editoru, nicméně jedná se o nástroj tak výrazný, komplexní a pro celkový dojem zásadní, že mu prostě náleží prominentní místo v testu. Občas je jeho použití sice trochu krkolomné a rovněž odezva nebo procházení obsahu by mohlo být svižnější, jinak se však jedná o první velké vítězství AO Tennisu 2. To ovšem neznamená, že by zbytek hry neměl co nabídnout, nebo nestál za rozbor. Navzdory tomu, že tenisové hry patří mezi jedny z nejstarších, věrohodně simulovat tento sport není vůbec snadné. Jak se o tom už mnozí vývojáři přesvědčili. Svými pravidly a pojetím se ale do světa videoher velmi dobře hodí, i proto se domnívám, že povedený titul s touto tématikou může zaujmout i ty, kteří skutečnému tenisu nijak zvlášť nefandí. Australští tvůrci vsadili na snahu zachytit bílý sport v celé šíři se všemi jeho aspekty a nuancemi, ať už jde o dění na kurtu, nebo mimo něj. Na dvorci tak máte možnost dát průchod svým pozitivním i negativním emocím, hráč se může zranit, vyžádat si ošetření, lze požádat o kontrolu dopadu míčku za pomoci jestřábího oka, během čtyřhry se parťáci domlouvají na taktice a tak dále.

Úctyhodná je i nabídka nastavení a možností z pohledu hráče. Na výběr je mnoho různých kamer, můžete simulovat celá utkání či jejich části, nechat si zobrazit znovu poslední výměnu nebo se podívat rovnou na záznam celého utkání. K dispozici jsou i podrobné statistiky. Nicméně na samotnou hru, pohyb na kurtu, rytmus výměny a chování vašeho svěřence si budete chvíli zvykat. Hratelnost je nakonec u každého podobného titulu tím hlavním, naštěstí přes počáteční obavy musím říct, že i v této oblasti ušla novinka kus cesty. AO Tennis není vždy atraktivní na pohled, řada animací na sebe nenavazuje, jak by měla, některé pohyby působí toporně, občas se na dvorci dějí opravdu divné věci a míček vy nebo soupeř zahraje způsobem, který popírá minimálně logiku, někdy dokonce i fyzikální zákony. Patrná je to především na čtyřhře, která má úplně jinou a  zajímavou dynamiku, ale provázejí ji četné chyby. Někdy jsou to absolutní výpadky umělé inteligence, jindy naopak zákroky snů vymykající se možnostem běžných smrtelníků. I když čtyřhra nabízí i možnost mixu, věřím, že dvouhře se věnuje většina hráčů primárně a v té jsem nakonec přišel ovládání na chuť.

AO Tennis totiž důsledně vyžaduje po hráči, aby dobře mířil, ale současně si hlídal také načasování a přesnost úderu. Aby míček nezahrál příliš brzy ani příliš pozdě. Oboje totiž vede k nepřesnostem v odpalu bez ohledu na to, jak dobře jste zamířili kurzorem. Platí to samozřejmě nejen pro běžné údery, ale i voleje, servisy a smeče. Načasování ovlivní i razanci a čistotu úderu. Skloubit sledování obou ukazatelů, pohyb po kurtu a přivyknout rytmu hry není možná pro každého, ale když se do toho dostanete, bude vás tahle výzva těšit. Samozřejmostí je, že můžete využívat plejádu tradičních úderů, které máte namapované na jednotlivá tlačítka, ale provedení v tomto případě spolu s mířením provází větší pozornost a na druhé straně následné uspokojení. Případně výbuch hněvu, když míček skončí v síti nebo za čárou. Mimochodem skutečnost, že hra inklinuje k mnohem většímu množství chyb, je rozhodně výhodou a přispívá k pestrosti zápasu na pohled. Některé starší tituly byly v tomto smyslu až příliš sterilní a hráči působili při úderech skoro neomylně. Takové výměny pak zpravidla končívaly až v momentu, kdy jste soupeře uběhali k smrti, prohodili jej, nebo jednoduše na míček nedosáhl.

Jedním z lákadel AO Tennisu je přirozeně možnost zahrát si autentické Australian Open. Spíš než turnaj samotný se vás ale snaží oslnit nový kariérní mód. Ten zjednodušeně řečeno nabízí jakýsi skromnější průnik mezi příběhovým režimem Journey ze série FIFA a méně upovídanou kariérou v závodech F1 od Codemasters. Pokud si vzpomínám, nikdy dřív jsem něco podobně ambiciózního na poli tenisové hry neviděl, ale premiéra vyšla autorům jen zčásti. Je příjemné, že do kariéry můžete naskočit s existujícím hráčem, ať už z těch licencovaných, nebo vytvořených fanoušky, ale většina pravděpodobně zkusí vytvořit vlastního svěřence a s tím začít takříkajíc od jeho vstupu mezi profesionály. Vyberete si jméno, vzhled, oblečení i vybavení svého nováčka. Investujete první prostředky do vašich dovedností a pustíte se do sezóny a života tenisového talentu. To znamená, že musíte cestovat po celém světě, vybírat si turnaje, trénovat, získávat zkušenosti, ale i odpočívat, nabírat síly, účastnit se tiskových konferencí, budovat si reputaci nebo navazovat další spolupráci. Sledují vás sponzoři, po každém zápase si můžete přečíst, co se o vás píše a samozřejmě musíte hlídat i svou energii, abyste měli dost vitality na další utkání. V kariéře se můžete zapojit do čtyřhry a najít si svého parťáka, pokud budete chtít nastupovat na turnajích i do těchto zápasů vedle klasického singlu. Naneštěstí i přes snahu ozvláštnit hru animacemi, příběhem a dialogy zůstal nápad někde na půli cesty. Zpracování těch méně obvyklých situací, jako jsou například zmíněné tiskovky, kdy odpovídáte novinářům na všetečné otázky, není ve výsledku tak opulentní, jak byste si nejspíš představovali. Kariéru ale tyto nápady zpestří, pokud jí dáváte přednost před jednotlivými turnaji či on-line hrou. Potěší i skutečnost, že kariéra dokáže pracovat s komunitním obsahem, díky čemuž je její průběh pestřejší.

V podání AO Tennisu 2 je ale naprostá placka s rozmazanou texturou i tráva nebo antuka. Ani náznak nějakého detailu nebo nerovnosti.

Vedle řady detailů a dobrých nápadů ale snažení autorů sráží i četné nedodělky, chyby, opomenutí a maličkosti, na které jim třeba síly nebo prostředky nezbývají. Marně byste například čekali na komentář, který podle mě k televiznímu tenisu prostě patří, jakkoli na hřišti ho podobně jako u hokeje nebo fotbalu také neslyšíte. Pokud nepočítáte komentátory-sousedy v hledišti. FIFA nebo NHL se bez něj neobejdou a i když ho možná někdo vypíná, mně u tenisu chybí. Myslím, že není náhodou, že EA ho neopomněli ani u svého Grand Slam Tennisu. Ve druhém dílu se postarala o nezapomenutelný hlasový doprovod dvojice Pat Cash a John McEnroe. Zvuky, nejrůznější ruchy, šum publika, skřípání bot, rány do míčku a další efekty zní přitom na výbornou. Pokud jde ale o hlas, musíte se spokojit se sudím, který navíc vypadá v každé úvodní animaci stejně bez ohledu na místo konání turnaje. Ostatně i zmíněný filmeček, jakkoli pěkný, existuje vlastně jen v jednom podání, které se vám brzy okouká a nástup hráčů na kurt pak už budete jen přeskakovat. Velmi toporné a strojové jsou i pohyby publika, které se dělí na několik málo naklonovaných diváků, kteří dělají jako jeden muž stejný pohyb, což působí skoro rušivým dojmem. Naopak sběrač pro míček v podstatě nevyběhne, ačkoli jinak zápas doprovází řada povedených prostřihů na odpočívající, vztekající nebo osvěžující se tenisty. Asi největší pochybení ale představuje v kombinaci s nedokonalou grafikou povrch jednotlivých kurtů. Že umělý povrch vypadá jako placka, na tom není v zásadě nic špatného. V podání AO Tennisu 2 je ale naprostá placka s rozmazanou texturou i tráva nebo antuka. Ani náznak nějakého detailu nebo nerovnosti. O tom, že byste po dopadu míčku viděli nějakou stopu nebo dokonce v případě antuky provázel odraz od země nějaký vizuální efekt, si můžete nechat jenom zdát. Přitom by to vneslo dalším zajímavý prvek do rozhodování, zda využít pro posouzení sporné situace jestřábí oko. Minimálně na PS4 pak tempu hry příliš neprospívá ani skutečnost, že pohyb v menu je občas zpomalený a zápasy se velmi dlouho nahrávají.

AO Tennis 2 je nepochybně jedním z lepších pokusů o realistickou simulaci tenisu za několik posledních let. K dokonalosti mu však ještě hodně schází. Nebýt příkladného editoru, komunitního obsahu a snahy zahrnout do hry i některé jindy opomíjené drobnosti, jednalo by se o další veskrze průměrný počin. Ale nikoli nepovedený. Naštěstí tu jsou ony výjimečné předpoklady, díky nimž jste ochotní prominout autorům i zastaralou grafiku, toporný pohyb po hřišti nebo nevyzpytatelné reakce vašeho tenisty, který na stejné situace zareaguje pokaždé jinak. Jednou neomylně sáhne po míčku, jindy jej nepochopitelně nechá prolétnou vedle sebe, aniž by hnul brvou. Pakliže jste ale vývojářům připravení odpouštět a smíříte se s myšlenkou, že AO Tennis 2 není plnohodnotným nástupcem v úvodu zmiňovaných sérií, můžete se bez ohledu na nedostatky u hry docela dobře bavit.

# sport # tenis

AO Tennis 2

  • Příkladná podpora komunitního obsahu
  • Ambiciózní, i když nedotažený pokus o příběhovou kariéru
  • Snaha simulovat veškeré dění na kurtu i mimo něj
  • Zábavné a komplexní ovládání
  • Zápas na pohled skutečně vypadá jako tenis
  • Možnost promítnout do hry emoce a ventilovat zlost
  • Nevyzpytatelné chování umělé inteligence
  • Zastaralá grafika a technické zpracování obecně
  • Chybějící doprovodný komentář
  • Toporné pohyby postav a opakující se animace
  • Občasné výpadky fyziky
  • Menu je pomalé a zápasy se dlouho nahrávají
Kdyby tu existovala nějaká konkurence, měl by AO Tennis 2 podstatně obtížnější start sezóny. K naší smůle si nemůžeme moc vybírat. I když jsou hře vlastní mnohé nedostatky především technického charakteru, leccos vám autoři vynahradí svou snahou postihnout nejrůznější maličkosti a především díky editoru a bezedné studnici nových hráčů i turnajů z dílny fanoušků.
6 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

2

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru