Nejlepší hry roku 2019 dle českých a slovenských vývojářů

Prozradíme vám, jaké tituly doporučují Dan Vávra, Jakub Dvorský a další autoři

13. 1. 2020

Stejně jako loni i letos jsme uspořádali anketu mezi českými a slovenskými vývojáři. Zajímalo nás, jaké hry z roku 2019 byly podle nich nejlepší, nebo s kterými strávili nejvíc času. Přirozeně kromě svých vlastních. Bilancování a rekapitulování patří ke každoročním rituálům. Nejlepší hry volí a vybírají novináři i hráči. Nám ale přijde zajímavé zjistit, jaké tituly svých kolegů doporučují samotní autoři her. Ti se totiž většinou shodují, že na hraní mnoho času nemají, a tak je inspirující zjistit, který počin si získal jejich pozornost navzdory značné vytíženosti.

DANIEL VÁVRA, WARHORSE STUDIOS

Letošní rok byl za mě jeden z nejhorších, co pamatuju. Nevyšlo naprosto nic, co by mě nadchlo. Dohrál jsem asi dvě hry – The Outer Worlds a Call of Duty, přičemž Call of Duty bych z těch dvou považoval za rozhodně tu lepší. A to samo o sobě hodně vypovídá. The Outer Worlds je něco jako slabší datadisk k Falloutu 3 za málo peněz a do prastaré formule definované Bethesdou v Oblivionu nepřináší NAPROSTO NIC nového, což mi 13 let po jeho vydání přijde jako opravdu lame. Ani to nezkusili. V roce 2019 nevyšla žádná úchvatná indie hra (Disco Elysium jsem nehrál) a pauzu měla I většina osvědčených frančíz. Za hodné zmínky bych uvedl ještě Metro Exodus a Phoenix Point, který je ovšem jen další remake, který po 25 letech nepřináší herně naprosto nic nového, jen nostalgickou vzpomínku na staré časy, kdy lidi dělali nové věci, které nikdo před nimi nezkusil. Největší nadšení jsem tak pocítil u plošinovky z roku 2018 Yoku’s Island Express, která mně opravu přišla geniální. Zoufalství loňského roku ukazuje to, že veskrze průměrné, ničím neinovativní a technicky zastaralé hry typu Jedi Fallen Order můžou být hodnocené jako to nejlepší, co vyšlo. Přechodné roky před vydáním nové generace konzolí bývají slabé, ale tohle byla opravdu bída.

MARTIN KLÍMA, WARHORSE STUDIOS

Upřímně, žádná hra mě až tak za srdce nechytla. Nejvíc času jsem strávil u Slay the Spire, kterou jsem ale znal už z bety v roce 2018, a Baba Is You. Proč? Obě mají společné to, že se dají hrát jen chvíli, což je super pro někoho, kdo už nemá tolik času, jako kdysi.

JAKUB DVORSKÝ, AMANITA DESIGN

Určit jen jednu nejlepší hru je těžké. Nejvíc času jsem loni strávil s Frostpunkem, což je velmi povedená strategie se silným světem, příběhem i morálními dilematy, které skutečně herně fungují. Nejvíc jsem se fyzicky zapotil s Beat Saberem a hlavu zavařil s Baba Is You. Nejlepší hra pro sezení na záchodě alias mobilní hra roku je Card of Darkness.

PAVEL ŠEBOR, SCS SOFTWARE

Netroufám si prohlásit nějaké obecné tvrzení o nejlepších hrách, ale já osobně jsem nejvíc času „investoval“ do Slay the Spire. Nějak mi to sedlo a drželo mě to dost dlouho. Já hraju spíš tento typ her, nemusím žádné akce ani střílečky ani multiplayer. Jako příklad dalších her, ve kterých mám nějaké solidní hodiny za rok 2019, je to třeba Oxygen Not Included. České Factorio je pro mě taky držák a zkoušel jsem i Down of Men. No a každý rok už posledních cca 20 let se také dám do Civilizace různých verzí, to je pro mě stálice.

BRANISLAV GULÁŠ, NEUTRAWORKS

U mňa jednoznačne bez akéhokoľvek váhania je to Red Dead Redemption 2. Hra má skvele odvedené všetky svoje aspekty. Ak teda zabudneme na počiatočné technické problémy, ktoré sa ale u mňa vôbec neobjavili, keďže som si to nekúpil hneď po vydaní. Je tam skvelý dej, skvelá grafika, skvelé herné mechaniky, skvelé cut scény, skvelá hudba. Proste všetko je absolútna bomba. A najviac ma zaujala hlavná  postava. Táto postava sa Rockstaru tak neuveriteľne podarila, že som si s ňou nadviazal také prepojenie, asi ako nikdy so žiadnou hernou postavou. A keďže vieme, aký bol koniec, tak s tým náväzne súvisí aj emočne ťažké prijatie konca. Čo zase len svedčí o tom, že Rockstaru sa naozaj podarilo neuveriteľné prepojenie medzi hernou postavou a hráčom. Hrám hry 30 rokov. A môžem jednoznačne povedať, že lepšia hra ako RDR2 nebola a asi ani už nebude. Vytvorila dokonalý celok so všetkými aspektami, ktoré v sebe má. Jej jediným nedostatkom (čo je ale zároveň aj jej silnou stránkou) je, že ide do hĺbky a preto je dosť náročná na čas. Ak niekto nemá dostatok času sa do nej plne vnoriť, tak tú jej dokonalosť nemôže nikdy pocítiť.

KAREL KALIŠ, BOHEMIA INTERACTIVE

Loňský rok přinesl celou řádku zábavných her, u kterých jsem strávil bezpočet hodin. Kvůli třeskutě originální puzzle hře Baba Is You jsem málem jednou nevystoupil z vlaku včas, dost mě bavilo i závodit s časem v Outer Wilds a odhalovat tajemství mrňavé sluneční soustavy. Pokud bych měl však vybrat tu „jednu“, určitě bych zvolil Sekiro: Shadows Die Twice. From Software opět přinesli akci ostrou jako břitva. Jako obvykle u jejich „Souls“ her jsem párkrát zlostně mrsknul ovladačem, ale pak jsem ho vždy zvednul a pokračoval dál. Ten pocit satisfakce, která vás zaplaví po porážce obtížného bosse, přináší jen málo her. Plus návrh světa je fantastický a užíval jsem si prolézání každého kouta fantaskního Japonska.

JAN KAVAN, CBE SOFTWARE

Určitě chci vypíchnout dvě hry. Disco Elysium, protože jsem nečekal takovou pecku zejména v tom, jak moc volby hráče ovlivňují nejen svět jako takový, ale především personalitu hlavní postavy. Málokdy se stane, že mě hra takhle chytne, a dohraji jí na jeden zátah. Asi dost nesouhlasím se srovnáváním s Planescape: Torment, protože toto srovnání je dost povrchní, jsou to podle mě úplně odlišné hry. Plánuji se ještě k této hře vrátit, protože mám pocit, že jsem po dohrání objevil tak pětinu toho, co hra nabízí.

Druhá taková hra byla fantastická Heaven’s Vault. Dlouho jsem potřeboval klidnou a přemýšlivou hru – navíc se skvělým soundtrackem (Laurence Chapman). Na Heaven’s Vault mě bavilo úplně všechno, včetně mnohými nesnášené létání po mlhovině. Navíc, když jsem nastartoval New Game+, zjistil jsem, že se to dá hrát úplně jiným způsobem, což mi ale (na rozdíl od Disco Elysium) hra nijak zvlášť necpala, a o to to bylo větší překvapení. I když jsem byl na začátku trochu zklamaný, že jazyk, který luštím, je až moc podobný pozemským, spousta věcí začala později dávat dost velký smysl, včetně větných konstrukcí, které jsem byl ke konci schopný dost obstojně luštit i bez nápovědy.

No a pak tu je ještě Death Stranding, jenže tam jsem ve třetí kapitole, a nechci si hru uspěchat, takže se k ní zatím ani nebudu vyjadřovat dokud jí nedohraji.

JAN ZELENÝ, MASHINKY

Mám rád les a možnosti jeho zobrazení ve hrách mě pořád zajímají a přitahují. Za život jsem obdivoval například The Hunter, později The Vanishing of Ethan Carter, Kingdom Come nebo nově Blair Witch, kde autoři samo ztvárnění lesa, nasvětlení, pohyb vegetace a tak nějak celkový pocit a uvěřitelnost z mého pohledu výborně trefili. Proto se těším i na velice slibný titul Someday You’ll Return od CBE software.

RUDOLF STARUCH, EASTWORKS

Popri časovo náročnom vývoji našej novej hry GrayZone, stíham sledovať aj herné trendy, no pramálo času mi ostane si tieto novinky aj zahrať. Ešte som sa nedostal ani k už pomaly 2. ročnému Assassin’s Creed Oddysey, čo mi je ľúto, pretože som dlhoročným fanúšikom tejto hernej série a dokážem pri nej stráviť aj desiatky hodín, stále keď mi to čas dovolí. Inšpiratívne boli a stále sú pre mňa stratégie: stihol som si „spätne“ zahrať Ancestors Legacy. Z aktuálnejších záležitostí ma určite oslovil 4X Age of Wonders: Planetfall a z troška iného súdka PC release „otvoreného západu“ Red Dead Redemption 2. Fenoménom prelomu desaťročia a smerovanie hier ako takých je istotne aj Kojimov Death Stranding, kde som dal prednosť „horúcej“ konzolovej verzii, pred letnou pc-čkárskou.

LUKÁŠ NAVRÁTIL, ATTU GAMES

Minulý rok toho času na hraní tolik nebylo, ale stihl jsem alespoň pár moc dobrých kousků jako The Legend of Zelda: Link’s Awakening, Metro Exodus, Sekiro: Shadows Die Twice nebo Baba Is You. Bezkonkurenčně nejlepší, co se zábavy i času ve hře stráveném, je pro mě ale Beat Saber. Ten pořád hrajeme s Evou prakticky každý den.

EVA BALÍKOVÁ, ATTU GAMES

Za mě je vítěz jednoznačně Planet Zoo. Na její vydání jsem čekala dlouho a natěšeně četla každou zprávu. Měla jsem trochu obavy, že budu nakonec zklamaná, ale to se nestalo. Od zakoupení ji hraju prakticky pořád a nejspíš nepřestanu dřív, než vyjde Cyberpunk 2077. Pořád totiž čekám na tučňáky.

PAVEL TOVARYŠ, RAKE IN GRASS

Asi jsem retro hráč, nové hry skoro nehraji. Mám oblíbenách 30 her, které hraji pořád dokola a jen sem tam k nim něco přidám. Nějaké jsem si koupil – například Red Dead Rednemption, Rage 2 a pár dalších, ale těm jsem dal 1-2 hodiny a zatím dál nehrál. Z roku 2019, co jsem dohrál, je snad jen Far Cry New Dawn, jinak nic. Nejvíce se mi líbilo Red Dead Rednemption, ale na to jsem neměl čas, neboť jsem hrál přes Vánoce Divinity II.

V roce 2019 jsem zahrál a dohrál Kingdom Come: Deliverance a moc se mi líbila, ale ta je z roku 2018 a pak už jen starší: konečně jsem dohrál GTA IV, opět přehrál komplet Zaklínače s datadisky, dost hrál starší Arcanum, Lands of Lore, pořád dokola hraji stařičké Total War: Medieval II.

PETR ŠKORŇOK, MINISTRY OF BROADCAST   

Původně jsem si myslel, že odpověď bude snadná a přímočará, protože za rok 2019 jsem hrál hromadu dobrých her. Problém ale nastal, když jsem si uvědomil, kdy vyšly všechny ty, které na mě zanechaly největší dojem. Doháněl jsem totiž herní resty ze současné konzolové generace a žádný AAA titul s datem vydání 2019 pro mě nesnese srovnání například s The Last of Us. 

Ve výsledku nejzajímavější byla indie scéna, která nabídla Baba Is You s nápaditým twistem na klasické Sokoban hry nebo akční řežbu Katana ZERO, která na chvíli zaplnila prázdnotu po Hotline Miami. Humorem si mě pak získala hra Untitled Goose Game a ve velkém očekávání jsem, až si pustím Disco Elysium.

ROMAN LIPKA, TEAM VIVAT

2019 bol rok remakeov v rámci ktorých si trofej za prvé miesto určite zaslúži Crash Team Racing Nitro-Fueled. Okrem nostalgie hra doteraz prináša nový obsah, čo ju drží zaujímavou vyše pol roka od vydania. To veľmi cením. Za AAA pecky spomeniem ešte pomerne čerstvý Star Wars Jedi: Fallen Order. Hra aj napriek svojej náročnosti prináša úžasný singleplayer zážitok, čo je v záplave neustálych MP hier príjemná zmena.

Mobilné hranie, ktoré je stále veľmi podceňované, prinieslo minulý rok taktiež zaujímavé tituly. Call of Duty Mobile ma prekvapil svojou kvalitou a skvelou hrateľnosťou na dotykovom displeji. Nová služba Apple Arcade mobile gamingu určite prispieva. Objavili sa tam naozaj zaujímavé tituly. iPhonisti skúste aspoň prvý free mesiac. Odporúčam hlavne jednohubku Assemble, ktorá dokazuje, že aj na zdanlivo jednoduchom hernom koncepte vie vývojár postaviť úžasný príbeh. Pridám k tomu Grindstone, ktorý grindím vlastne doteraz. Konečne záchodovka, ktorá nechce po tebe eurá alebo ti vnucovať reklamy za neviem aké diamanty.

Naopak, sklamalo ma The Sinking City, do ktorého som vkladal veľké nádeje. Nejak ma tá hra nepohltila, aby som ju vôbec dohral dokonca. V úvode 2019-teho som sa tešil aj na Ace Combat 7, ktorý bol len „fajn“. Po vyše 12-tich rokoch pauzy si značka zaslúžila väčší sonic boom.

Boris Zápotocký, Car Puzzler, BonVoyage!

Pre mňa bol minulý rok takým dobiehaním zameškaného, takže to málo voľného času, čo popri malých deťoch mám, na hranie si obsadil Red Dead Redemption 2, kde ma pohltil skutočne krásny vizuál, ktorému z otvorených svetov konkuruje snáď len KCD. Vďaka Game Pass som prešiel aj vcelku príjemné aj keď repetitívne Gears 4a 5. Mimo to a opakovanie pár srdcoviek (Mafia 2) ma v poslednej dobe dosť chytilo niečo kompletne iné, ale za to parádne adrenalínové Dirt Rally 2.0.

Nahlásit chybu v článku

2

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru