Na cestě k recenzi Marvel’s Avengers

Příběhová část je zajímavější, než jsem doufal. Kamala je tmelem Avengers jako týmu i hry

Zdroj: Crystal Dynamics
3. 9. 2020
Název hry: Marvel’s Avengers Vývojář: , Vydavatel: Datum vydání: 4. 9. 2020 Platformy: , , , , , Žánr:

Určitě znáte pocit, kdy se na nějakou hru moc těšíte, a nakonec vás zklame. Častěji zřejmě dokážete odhadnout, zda se vám chystaný titul bude líbit, či nikoli. Nic se ale nevyrovná příjemnému překvapení, kdy ochotně přehodnotíte vlastní očekávaní. Není žádným tajemstvím, že od Marvel’s Avengers jsem po hratelných ukázkách na veletrzích a nedávných betaverzích nečekal mnoho. Navzdory tomu, že vývojáře ze studia Crystal Dynamics mám moc rád. Vlastně jsem donedávna spíš nechápal, proč se rozhodli pustit právě do tohoto projektu. O to víc mě těší, že jsem se ve svém odhadu nejspíš mýlil a nové komiksové dobrodružství zřejmě podcenil. Alespoň takový dojem si zatím odnáším poté, co jsem se hrou strávil nějakých 10 hodin.

Očima Kamaly sledujeme vyprávění, které má díky její mladistvé perspektivě nováčka příjemně civilní a odlehčený charakter.

Protože jsme testovací verzi obdrželi až tento týden a Avengeři jsou velkou hrou, která si zaslouží dostatek času, je mi jasné, že k finálnímu verdiktu budu ještě pár dní kráčet. Podobně jako kolegové v zahraničí jsem ale neodolal pokušení podělit se s vámi o průběžné dojmy. Obvykle to na Vortexu neděláme, ale důvodem pro tuhle výjimku je už zmíněná skutečnost, že se hra zatím (!) jeví lepší a zajímavější, než na mě doposud působila. Částečně to možná bylo poznat už z úterního streamu, v němž jsme vám znovu představili přepracovaný a podstatně rozšířený úvod, který je mnohem atraktivnější a lépe funguje než v betě. V tomto duchu scénář pokračuje a je tak otázkou, zda dosud autoři z nějakého důvodu neprezentovali nechtěně titul trochu zavádějícím způsobem. Jako by zveřejněné ukázky úplně přesně nereprezentovali, čím Avengeři skutečně jsou a čím chtějí být.

Je obrovská škoda, že upoutávky i betaverze víc neakcentovaly, že hlavní hrdinkou příběhu, jak se mi to zatím jeví, je Kamala Khan alias Ms. Marvel. I když se postupně seznamujete s dalšími hrdiny a i si za ně zahrajete, právě ona je tmelem Avengers jako týmu i hry samotné. Jejíma očima sledujeme vyprávění, které má díky její mladistvé perspektivě nováčka příjemně civilní a odlehčený charakter. Kamala je fanynka superhrdinů, možná stejná jako vy. Hráč by se klidně mohl ocitnout na jejím místě, kdyby žil ve světě Marvelu. V důsledku notoricky známé “nehody” ovšem sama získá zvláštní schopnosti. Ty z ní rozhodně instantně neučiní nebojácnou bojovnici. Právě naopak. Kamala se jen velmi pozvolna rozkoukává ve světě superlidí, kteří navíc zrovna upadli v nemilost. Vztah si k ní budujete už v prologu, kdy ještě jako dívenka navštíví festival Avengers. Její průchod areálem pro fanoušky a možnost prvně se postupně setkat se svými idoly představuje jeden z nejoriginálnějších a nejvtipnějších začátků komiksových her. A už tady je vidět, že autoři neberou vesmír Marvelu zbytečně vážně, ale jednají s ním s nadhledem.

Je mi tak trochu záhadou, proč přesnou úlohu Kamaly vývojáři víc nezdůraznili, proč její roli z bety vyjmuli. Nebylo tajemstvím, že ve hře vystupuje, tak snad tím důvodem byla snaha utajit některá překvapení. Vtip je ale v tom, že příběh Avengers má s Ms. Marvel mnohem zajímavější perspektivu a autoři zasluhují spíš poklonu za to, že hráči dokážou prodat coby hlavní hrdinku postavu, kterou většina svátečních fanoušků moc znát nebude. Navzdory tomu nepřijdete ani o ty nejslavnější postavy a nemělo by vás trápit, že v rámci obnovení týmu vás dělí od odemčení jednotlivých postav i několik hodin. Máte alespoň dost času seznámit se s každou novou tváří a osahat si ji v akci. Kamala navíc nezapře, že její verzi z jedniček a nul oživili vývojáři Tomb Raidera. Ani tady nakonec nechybí akrobatické pasáže, šplhání nebo skákání. Jen se na rozdíl od Lary Croft mladá Ms. Marvel dokáže zhoupnout na vlastních natahovacích pažích.

Jelikož události nejčastěji sledujeme coby novicka Avengers, která v sobě nedokáže potlačit dřívějšího fanouška, funguje titul i jako nekonečný fan servis. Kamala komentuje všechny možné historické momenty, dělá narážky na věci, které vidí okolo sebe, a sama si tak trochu utahuje ze situace, v níž se ocitla. Když navíc dojdete do stejného bodu jako v betě, můžete se těšit na to, že vám otevřou i první kooperační možnosti. Samotný multiplayer byste si ale měli nechat až po dokončení příběhové části, varuje hra uživatele. Jeho příběh totiž těsně navazuje na singl. Nebudu vám lhát, nevydržel jsem to a okusil i něco málo z on-line hry. Z ní mám ovšem zatím jen velmi mělké dojmy a nenarazil jsem na nic mimořádné, čím bych mohl obohatit nedávné Zdeňkovy postřehy. Za zmínku stojí snad jen skutečnost, že mezi singlem a multiplayerem je možné plynule přepínat u jednoho terminálu bez ohledu na to, že se odehrávají ve dvou časových rovinách. To je praktické i z toho důvodu, že jinak vás častokrát zdržují poměrně dlouhé loadingy, a to i v případě, že se vracíte k poslednímu checkpointu.

Pokud mise v multiplayeru nenabídnou větší pestrost a rozmanitější úkoly, mohou se velmi rychle opotřebovat. A to by byla Achillova pata hry, která na on-line z velké části spoléhá.

Jsem upřímně zvědavý, jaký dojem si nakonec odnesu z příběhu, až tuto část dokončím, protože je zjevné, že se v něm střídají výpravnější mise s těmi, které víc připomínají svou stavbou on-line část. Zatím nechci říct, že ty lineární a příběhovější jsou lepší než ty sandboxovější, jsou prostě jiné, méně filmové. Snad ale mohu naznačit, že zatím jsem se víc bavil v případě úkolů, které byly sice víc skriptované, ale aktivně posouvali příběh kupředu. Ty druhé jsou otevřenější, ale povahou mi připomínají přípravu na plnohodnotný multiplayer ve stylu Destiny. Až čas ukáže, kde jsou si Avengers jistější v kramflecích, ale nikoho by asi nepřekvapilo, kdyby endgame obsah a post launch obsah tvořily právě úkoly, které budou mít trochu generičtější scénáře. A když jsme u multiplayeru, stojí za zmínku, že v některých misích tu probleskují anglické texty. Lokalizace není stoprocentní a je otázkou, zda se bude další obsah také překládat, anebo to nebude platit pro všechno, co autoři chystají. Avengers mají být koneckonců live service hra, a to znamená, že nové mise, postavy a vybavení do ní mohou proudit třeba i celé roky. Na některých místech navíc titulky úplně chybí, jako například v předrenderovaných videích, a prozatím nelze vypnout ani rozšiřující titulky pro neslyšící, které komentují nad rámec dialogů dění na obrazovce.

Hodnocení zatím nepředjímám, je docela dobře možné, že ze mě mluví jen počáteční radost z toho, že Avengers jsou zajímavější hrou, než jsem se obával. To ale neznamená, že instantně vývojáři rozptýlili veškeré mé pochyby. Stále mě příliš nebaví neskutečné hromadění výbavy, která je vzájemně tak zaměnitelná, že se ani nezabýváte jejími hodnotami osobně, ale nechává na automatu, aby vám vybral tu nejvýhodnější sestavu. Každá postava se sice ovládá a bojuje jinak, ale zatím nejsem přesvědčený, že za každou bude zábava hrát. Outsideři by paradoxně mohli být těmi zajímavějšími. Pokud mise v multiplayeru nenabídnou větší pestrost a rozmanitější úkoly, mohou se velmi rychle opotřebovat. A to by byla Achillova pata hry, která na on-line z velké části spoléhá. A konečně je otázkou, zda vtipný a hravý příběh bude hráče lákat k tomu, aby si někdy jeho události zrekapituloval, protože hodně sází na první dojem a momenty překvapení. Jak to nakonec všechno dopadne, můžete brzy zkusit zjistit sami, někteří už Avengers hrají a během pár dní přinesou nepochybně odpovědi i první recenze. Minimálně už ale začínám chápat, o co se vývojáři z Crystal Dynamics snažili. A poprvé od představení hry nemám pocit, že tahle výprava musí nutně skončit nezdarem.

Nahlásit chybu v článku

5

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru