Z dat internetové společnosti CenturyLink, jež prováděla průzkum mezi více než tisícovkou respondentů s cílem klást otázky ohledně hraní a partnerského života, vyplývá zajímavá korelace. Společnost na základě svého průzkumu tvrdí, že vzájemná souvislost mezi hraním a spokojeným soužitím určitě existuje a hraní může mít pozitivní vliv na vztahy u hráčů doma. Pravda, tento průzkum končí snahou prodat kvalitnější internetovou přípojku od citované společnosti (protože i ve vztahu je údajně potřeba velká rychlost datových přenosů), nicméně i tak se jedná o zajímavý průzkum týkající se nám velmi blízké oblasti.
Generace mileniálů vyrůstala s videohrami jako s velkou součástí jejich života, proto je hraní prostě přirozenější a akceptované.
Dle CenturyLink jeden ze tří mladých lidí ve věku od 18 do 24 let tvrdí, že hraní má pozitivní vliv na jejich vztahy s opačným pohlavím. Zásadní roli přitom má hrát soutěživost. Alespoň tak to vyplývá z příkladu hry, která má dle respondentů údajně vůbec nejpozitivnější vliv: Mario Kart. Ale jen o pastelových barvách a o nadsázce to určitě není, neboť trojici nejlépe hodnocených uzavírá Call of Duty a Skyrim, byť poslední jmenovaný nelze hrát přímo v multiplayer. K tomu vývojář a profesor na Brigham Young University James Gaskin dodává následující: „Generace mileniálů vyrůstala s videohrami jako s velkou součástí jejich života, proto je hraní přirozenější a akceptované. Zatímco u starších generací byl partner, který hrál videohry, vnímán jako mladistvý a nezodpovědný.“
Nic ale není černobílé – 9 % hráčů uvádí, že hraní nemělo jen pozitivní vliv, ale někdy také negativní. A z vybraného vzorku více než tisícovky respondentů jich 42 uvedlo, že u nich hraní vedlo až k rozpadu vztahu. Něco takového ale bude spíše výjimkou způsobenou například excesy v podobě herních maratonů a podobných situací. Ostatně ne nadarmo tento rok světová zdravotnická organizace uznala hraní jako jednu z nebezpečných závislostí. Jinak by ale dle citovaného průzkumu mělo mít hraní většinou pozitivní vliv, což mají dokládat slova vybraného specialisty z jedné z manželských poraden v Chicagu: „Videohry mohou lidem pomoci spolupracovat na společném cíli, sdílet výzvy, soutěžit, řešit společné problémy a další. Hry, stejně jako cokoli jiného, mohou být sdílenými aktivitami a sdílené aktivity mohou podporovat vzájemnou intimitu.“
Sluší se ale dodat, že Mario Kart či Call of Duty a jiné videohry mohou tvořit jen jedny z mnoha příkladů. Ponaučení této pozoruhodné studie totiž beztak tkví v tom, že společné koníčky dokáží stmelovat v obecné míře, at to platí nejen v případě her, ale i mimo ně.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.