Mafia: Definitivní edice

Netrpělivě očekávaný remake české klasiky rozdělí fanoušky na dva nesmiřitelné tábory

Zdroj: 2K
24. 9. 2020
Název hry: Mafia: Definitive Edition Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 25. 9. 2020 Platformy: , , Recenzovaná verze: PlayStation 4, PC Žánr:
Mafia: Definitive Edition

Možnost vytvořit remake klasiky, jakou je první Mafia, představuje pro vývojáře nepochybně obrovskou výzvu, nesmírnou odpovědnost i velkou čest. Především je to ale svým způsobem dost nevděčný úkol. Podobně jako snaha spravedlivě takový projekt zhodnotit z pohledu českého hráče. Upřímně se obávám, že vylepšená verze 18 let starého hitu rozdělí fanoušky jako už dlouho nic. A je docela dobře možné, že oba znepřátelené tábory se pod naší recenzí nakonec shodnou na jediné věci. Že je verdikt špatný. Pro jednu část hráčů bude zbytečně shovívavý, pro druhou naopak příliš přísný.

V některých situacích je nová Mafia překvapivě a možná až zbytečně loajální k odkazu původní hry. Jindy se však předloze tým vzdálil na místě, kde to podle mě nebylo zapotřebí.

Hodnocení staronové Mafie má při vší náročnosti jednu obrovskou výhodu. Hru samotnou vám nemusím zdlouhavě představovat. Pro české a slovenské fanoušky jde o notoricky známou a zaslouženou klasiku, jejíž hlavní příběhové rysy a kapitoly se příliš nezměnily. Absolvujete stejné, byť přepracované mise, budete sledovat podobné filmečky a základní kostra titulu zůstala neměnná. Taxikář Tommy Angelo se zaplete s mafií a jeho prostřednictvím se hráč seznámí s podsvětím fiktivního města Lost Heaven zasazeného do Spojených států třicátých let 20. století. Narazíte tu samozřejmě na ostatní známé postavy – Paulieho, Sama, Franka, Vincenza, Ralpha, Sáru, detektiva Normana, Salieriho i jeho úhlavního nepřítele Morella. Město Lost Heaven i jeho okolí má velmi podobné uspořádání a svezete se rovněž známými auty.

Jenže nic z toho samo o sobě nedělá dobrý remake. Jeho autoři stáli před klíčovou otázkou. Jak svůj projekt pojmou, jak moc budou věrní originálu a kde se mu naopak záměrně vzdálí ve snaze modernizovat hru, přiblížit ji nováčkům, mladšímu publiku a současným trendům? V tomto případě zůstali vývojáři stát přesně někde na půli cesty. V některých situacích je nová Mafia překvapivě a možná až zbytečně loajální k odkazu původní hry. Jindy se však předloze tým vzdálil na místě, kde to podle mě nebylo zapotřebí.

Ale začněme tím pozitivním. Mafia: Definitivní edice je skutečně od základu přepracovaná hra, která na první pohled vypadá jako úplná novinka. Má moderní ovládání, střelba působí přesvědčivě, přibyla možnost ukrýt se za překážku a vývojáři vylepšili i souboje na blízko, ačkoli ty za současnou špičkou zaostávají. Úplnou novinkou jsou pak motocykly, které rozšířily zdejší garáž. Představují rozhodně zajímavé zpestření a i když zrovna neosedláte jednostopý stroj sami, je příjemné vidět v ulicích vedle osobních aut, dodávek a náklaďáků také nějaký další dopravní prostředek. A když už je řeč o vozidlech, musím zdůraznit, že všechna vypadají výborně a je radost si je vyzkoušet. Samotné město pak tvoří úžasnou kulisu. Lost Heaven je krásné ve dne i v noci, za jasného dne i za deštivého počasí. Má jednoznačně rozpoznatelné čtvrti, krásnou architekturu, spoustu detailů i hustou dopravu a plno lidí v ulicích. Přestože autoři přepracovali některého jeho části, řekl bych, že změny byly pro dobro věci, a vývojáři se tak nezpronevěřili originálu.

Jenže zdejší svět je pohříchu nevyužitý. Pokud jste Mafii dlouho nehráli, je třeba si připomenout, že nejde o sandbox nebo open world akci moderního typu, která je plná vedlejších úkolů, aktivit a výzev. Stejně jako před 18 lety i dnes je Mafia velmi lineární hra, která vypráví nalinkovaný příběh a nedává vám mezi misemi příliš prostoru pro zabíjení volného času. Od toho je tu režim Volná jízda. Protože v Lost Heaven v rámci kampaně není mnoho co dělat, pokud si odmyslíte shánění aut, ježdění a dělání neplechy, nemůžete se ani divit tomu, že autoři nejdou sandboxové hratelnosti nijak naproti. Mise střídá misi a i když tu a tam můžete odbočit z cesty k cíli, nijak zvlášť se s tím nepočítá. Už proto nehrají v tomto světě žádnou roli peníze. Za co byste je chtěli kromě pokut utrácet? V remaku Mafie je méně podobných příležitostí než v Mafii II, které bylo vyčítáno, že má otevřené město jen na parádu. O Mafii III se zase v nadsázce říkalo, že je jen slepencem vedlejších úkolů. Je dobré se rozpomenout na to, že první díl je plejádou hlavních. Na tomto místě bych si přitom já dokázal představit, že by tým zariskoval a z remaku udělal moderní městskou akci, jejíž příběh by byl doplněný o “volnočasové aktivity” ve víru velkoměsta. Samozřejmě by to pak předpokládalo nutnost pro misi si dojet ve stylu GTA, zatímco v Mafii každá další kapitola navazuje automaticky na tu předchozí skončenou.

Scénář je sice místy rozšířen, ale jinde naopak zkrácen nebo pozměněn. Platí to pro cut scény i průběh samotných misí.

Ale v pořádku, není možné autorům vyčítat, že se chtěli držet předlohy. Jenže ouha. Tahle úzkostlivá snaha totiž není tak docela bez kazu. Vývojáři opakovaně zdůrazňovali, že nafouknou příběh, rozšíří scénář o nové dialogy, přidají další filmečky a naznačovali i nové hratelné sekvence. Jako by chtěli zaplnit některá bílá místa na mapě a využít příležitost povědět nám víc o klíčových postavách nebo soukromí hlavního hrdiny. I když i nápad na přepisování scénáře působil na některé hráče jako rudý hadr na býka, záměr to mohl být dobrý. O to víc mě překvapil výsledek. Scénář je sice místy rozšířen, ale jinde naopak zkrácen nebo pozměněn. Platí to pro cut scény i průběh samotných misí. V zásadě děláte totéž, ale občas něco chybí, anebo dokonce z remaku vypadl kontext. Řadu z těchto změn si přitom nedokážu moc dobře ani vysvětlit. Nechci přitom tvrdit, že změna není vůbec přípustná, chápal bych, kdyby vedla k něčemu hlubšímu nebo překvapivému. Tady je ale úprava mnohdy povrchní a mění i chápání některých postav a jejich pohnutek. Nemáte pocit, že byste se dozvěděli něco víc, občas se jen dozvíte něco jiného.

Když už jsme u hrdinů, musíme se zastavit u jejich podoby, dabingu a vystupování. I když každý fanoušek bude mít na vzhled postav jiný názor, po technické stránce vypadají aktéři výborně. Velmi se mi líbily i filmečky a jejich provedení. Herecké výkony, respektive mimika mi činila radost. Pro pamětníka může být rozporuplný vzhled některých hrdinů, ale přišel jsem mu na chuť. Mnohem větší starosti mi však dělá skutečnost, že se posunul charakter a povahové rysy určitých lidí. Nechovají se prostě stejně, nejednají stejně a i když mluví podobně, můžou působit jinak. Nejlepším příkladem je asi Paulie a znovu zdůrazním, že v tomto případě nejde o vzhled. Jiný dojem jsem ale měl i ze Sáry a jejího vystupování. Tím se samozřejmě dostáváme k dabingu a není divu, že ten český hráči vyhlížejí s velkým očekáváním. Je chvályhodné, že se autoři pokusili vyhovět fanouškům a tam, kde to bylo možné, nechali původní dabéry zopakovat jejich role. Při vší úctě mi ale přišlo, že nepodali všichni stejně vyrovnaný výkon. Kvalita docela kolísá. Nejvíc se mi líbil Marcel Vašinka jako Salieri a Dalimil Klapka coby Frank. Petr Rychlý a Alexej Pyško jsou nepochybně vynikající dabéři, ale jejich Paulie a detektiv Norman nezní tak přirozeně jako v televizi nebo ve filmu. Tommyho “musel” dabovat Marek Vašut. I odpůrci určitě chápou proč. Je ale třeba přistoupit na fakt, že v 60 letech prostě nemá člověk hlas jako mladík. A konečně nezní příliš přesvědčivě, pokud v rámci dialogu jedna postava vyslovuje jméno Eugene česky, nebo spíš slovensky a druhá anglicky. Update: Tato chyba byla dodatečnou aktualizací opravena.

Nemluví ze mě jen nostalgie. Podobně jako většina hráčů jsem původní Mafii před 18 lety velmi ocenil. K nápadu na remake jsem však nepřistupoval s žádnými předsudky. Nedomnívám se, že jde o nedotknutelnou modlu. Kritizovat novinku je pro mě o to obtížnější, že si dobře uvědomuji, jak nelehký úkol před autory stál. Navíc se mezi nimi nachází obrovské množství domácích vývojářů. Kladu si otázku, proč remake Mafie našel odvahu měnit scénář, který je pro mnoho hráčů posvátný, ale tým nenašel odvahu změnit strukturu misí, fungování města nebo náplň některých úkolů. Paradoxně se domnívám, že na nich byl znát zub času víc než na příběhu. Městské akce se za bezmála 20 let pochopitelně nesmírně proměnily a Mafia stála na samém počátku 3D gangsterek. Je tedy logické, že mnoho tehdy originálních novinek dnes už nemusí fungovat jako kdysi. Na tomto místě mohli autoři hráče příjemně překvapit novinkami, které by odrážely vývoj na poli open world titulů. Třeba větší svobodou v tom, jak misi splníte. Vydavatel sice mluví o věrné reprodukci, ale já se upřímně domnívám, že měl lépe zhodnotit, o co se pokouší. Výsledkem mohl být buď čistě technologický remake Mafie v nové grafice, ale stoprocentně autentický, pokud jde o předlohu. Anebo se autoři neměli naopak držet zpátky a sáhnout do Mafie mnohem víc, i když z toho plyne větší riziko, že nová vize či reimaginace, chcete-li, nepadne na úrodnou půdu.

Na výsledku je přesto znát velká snaha udělat důstojnou adaptaci. Titul třeba nabízí celou plejádu obtížností včetně té klasické. Vzhledem k tomu, jak je hra akční, se při ní na gamepadu docela zapotíte. Je možné si nastavit také realističtější chování aut i přísnější policii, ačkoli kromě překročení rychlosti, nehod a nebezpečné jízdy na další přestupky už nereaguje. Komunita si určitě oddechla, že je součástí Definitivní edice Volná jízda, ale pravdou zůstává, že dnes už takto open world hry neoddělují hlavní mise od vedlejších aktivit a je otázkou, zda bude z pohledu nováčka tento režim po dokončení příběhu “fungovat”. Autoři výrazně rozšířili soundtrack, ale obávám se, že část hudebního doprovodu bude fanouškům naopak scházet. Honičky s policií se pokusil tým okořenit dynamickými událostmi a zkratkami, ale tahle řešení se zřejmě u veteránů nesetkají s nadšením. Jak už jsem psal, na pohled je hra pěkná, ale na dosluhujících konzolích i přes pár atraktivních efektů a triků bohužel nedokáže zatajit skutečnost, že se jí nedostává výkonu. Snaha o nejrůznější odlesky a zrcadlení zasluhuje na jedné straně obdiv, jindy ale hodně zlobí. Zdaleka nejvíc limity stárnoucího hardwaru pocítíte, když opustíte město a rozjedete se autem do přírody. Vegetace při vyšší rychlosti doskakuje těsně před vámi nebo v horším případě dokonce vedle vás. To není u jiných her na PS4 Pro běžné. Větší péči by zasloužila i umělá inteligence vašich parťáků a protivníků, kteří sice na vyšší obtížnost skoro bezchybně míří, ale jinak se pohybují dost chaoticky.

Navzdory velkolepému podtitulu nepůsobí Definitivní edice jako nějaká ultimátní verze Mafie. Spíš jako jiná verze téhož příběhu v nové grafice, která se nemohla rozhodnout, jak moc se vzdálí předloze.

Protože jsme měli možnost projít celým remakem také na PC, sluší se doplnit, že většinou z výše uvedených technických problémů tato verze netrpí. Ačkoliv je dokreslování rychle ubíhající krajiny či ulic Lost Heaven viditelné, nejde o zmiňované doskakování. Také nejrůznější problikávání odlesků nebo stínů není PC verzi vlastní, a pokud na nějaký glitch skutečně dojde, většinou se týká kolizí objektů a fyziky obecně. Přirozený způsob, jakým se hra ovládá na počítači, však vstupuje do pocitu z přestřelek, které nechávají až příliš vzpomenout na třetí díl série. Díky možnosti rychle a přesně zamířit může být skupina dotírajících policistů odklizena z cesty v řádech sekund, a veškerá výzva tak i na klasickou úroveň obtížnosti rychle vyprchá. Nepřátelé navíc nevykazují na PC o nic více lstivosti a inteligence, než tomu je na konzolích, mnohdy je lze také úplně jednoduše oběhnout a celou práci vám ve výsledku ještě ulehčí.

Přestože definitivní edice Mafie dostala zdánlivě pořádnou nakládačku, není to špatný titul. Je ale mnohem snazší poukázat u hry, kterou většina z vás dobře zná, na nedostatky a problémy nové verze, než chválit to, co bylo vlastní originálu. Podobně jako u mnoha jiných remaků i pro návrat do Lost Heaven platí, že některé kvality původního titulu prověřil čas a tam uvnitř zůstávají atraktivní náplní. Navzdory velkolepému podtitulu ale nepůsobí Definitivní edice jako nějaká ultimátní verze Mafie. Spíš jako jiná verze téhož příběhu v nové grafice, která se nemohla rozhodnout, jak moc se vzdálí předloze. Určitě si ale nemyslím, že se budete nudit. Možná jen chvílemi trochu rozčilovat. Tam hluboko uvnitř totiž pořád je Mafie, i když ji možná pamatujete trochu jinak. Pod nánosem některých experimentů se ukrývá hra, která byla ve své době tak dobrá, že jako jedna z prvních pomohla českému hernímu průmyslu prorazit ve světě a zbavit nás nálepky “podivné východoevropské produkce”. Přes veškerou kritiku vás čeká nápaditý svět, zábavné honičky, dramatické přestřelky a filmová výprava, kterou nás kdysi ohromil originál. To vše navíc za nižší cenu, než je obvyklé.

# česká # historie # mafie # open world

Mafia: Definitive Edition

  • Rozšíření garáže o motocykly
  • Výborné cut scény a filmečky
  • Krásný svět plný detailů
  • Atmosféra a příběh fungují i po 18 letech
  • Na pohled působí jako úplná novinka
  • Modernější ovládání
  • Auta jsou krásná a jízda zábavná
  • Mimika a detaily postav jsou výborné
  • Nechybí klasická obtížnost nebo Volná jízda
  • Mnohé kvality prověřil čas
  • Nižší cena férově reflektuje obsah
  • Diskutabilní změny scénáře
  • Zbytečné odchylky od předlohy
  • Příběh není rozšířený, spíš místy upravený
  • Některé mise mají odlišný průběh
  • Část postav se chová jinak
  • Nevyužitý potenciál města
  • Kolísající kvalita dabingu
  • Na půli cesty mezi novým a starým
  • Chybělo mi více svobody
  • Soundtrack může hráče potěšit i zklamat
  • Hra je pěkná, ale na PS4 Pro ji trápí doskakující vegetace
Autoři remaku Mafie se pokusili o nemožné. Vydali se na sebevražednou misi vstříc dlouholetým fanouškům s vylepšenou verzí, na které je nesporně znát, že vznikla s dobrým úmyslem a vývojáři jí věnovali spoustu péče při vědomí toho, co by se stalo, kdyby selhali. Vystoupit ze stínu originálu se však novince nepovedlo. Zčásti protože mu není stoprocentně věrná a zčásti proto, že se předlohy drží až příliš těsně.
7 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

35

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím