Velká Británie nepovažuje lootboxy za hazard

Již podruhé došla ke stejnému závěru, stále se ale obává vlivu mikrotransakcí na děti

24. 7. 2019

Postoj k loot boxům v Belgii nebo Nizozemsku vyvolává veřejnou debatu i v ostatních zemích, ke kterým se prostřednictvím nejrůznějšího šetření už několikrát připojila i Velká Británie. V listopadu loňského roku například vydala tamější Komise pro hazardní hry zprávu o proběhnuvším průzkumu mezi necelými třemi tisíci dětmi, z nichž 30 procent otevřelo ve vybrané videohře alespoň jeden loot box. Smyslem tohoto průzkumu ale nebylo zjistit, zda lze otevírání loot boxů považovat za hazardní hru – v tomto ohledu vláda Velké Británie rovnítka nenašla – ale poukázat na případnou škodlivost těchto mechanismů na mladé hráče. O více než půl roku později pak přichází tatáž komise již podruhé se závěrem, že loot boxy nespadají do definice hazardu a tentokrát přesněji vymezuje všechny podstatné důvody.

Aby něco spadalo pod legislativu, upravující hazardní hry, musí být odměnou buďto peníze, nebo cokoliv, co má finanční hodnotu.

S informací přišlo BBC, které cituje závěry nové zprávy a uvádí, že členové parlamentu byli vyrozumění o tom, že se Komise nadále transakcemi ve hrách nezabývá z toho důvodu, že obsah loot boxů (v jakékoliv podobě) nelze následně zmonetizovat. „Aby něco spadalo pod legislativu, upravující hazardní hry, musí být odměnou buďto peníze, nebo cokoliv, co má finanční hodnotu,“ uvádí Komise. A i když připouští, že ví o druhotném trhu, na kterém lze za určitých podmínek herní předměty monetizovat, stále to podle výkladu britského práva neznamená, že by bylo možné loot boxy za hazard označit. Současně s tím pak vysvětluje, že v určení nehraje roli ani to, když loot box otevřete pomocí herní měny, kterou jste získali za reálné peníze – hlavním kritériem je už popisovaná odměna.

Belgické problémy

Zatímco Velká Británie loot boxy za hazard nepovažuje, vláda v Belgii se k tomuto problému staví jinak. V rozporu s jejich legislativou například je, že některé hry nedávaly dostatečně nebo vůbec najevo, co lze otevřením konkrétní bedničky získat. Největším problémem je ale právě možnost směnit herní předměty za skutečné peníze, což na rozdíl od Velké Británie v Belgii hraje podstatnou roli a hlavně nakupování/otevírání loot boxů za měnu, kterou lze nakoupit za skutečné peníze.

Komise ovšem i nadále upozorňuje, že i když loot boxy neplní definici hazardu, pořád ovlivňují hráče, bez ohledu na jeho věk. Opírají se v tomto bodě o všechny známé historky nejen o malých dětech, které doslova vyluxovaly platební karty svých rodičů, ale také o dospělých, kteří se na nakupování herních předmětů stali závislí. Prostřednictvím svého předsedy Brada Enrighta se proto Komise obrací na herní vývojáře i vydavatele a nabádá je k tomu, aby byli důslednější: „Rozhodně nestačí pořád jen říkat, že nechtějí, aby se tyhle věci děly,“ vysvětluje Enright. A na mysli tím samozřejmě má vedle neoficiálních trhů a aukcí také nejrůznější sázkové portály, kde se předměty získané ve hrách rovněž monetizují. „Nejsme tu od toho, abychom za herní odvětví kontrolovali, co se děje na internetu,“ uzavírá pak Enright a vzkazuje, že by Valve – coby společnost zasažena vlnami neoficiálních „sázecích“ portálů – mělo vynaložit větší úsilí.

Nahlásit chybu v článku

1

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru