Ratchet & Clank: Rift Apart

Už comeback Ratcheta v roce 2016 nade vší pochybnost dokázal, že akční plošinovky mají místo i na moderních konzolích a nejsou jen přežitou nostalgickou vzpomínkou, která patří do starého železa. Na tento úspěch navázali i další klasičtí hrdinové a nyní se vrací populární dvojce od Insomniac Games, aby hráčům znovu dokázala, že legrace, humor, nadsázka a odlehčená stylizace rozhodně neznamená, že u takového titulu se nemohou bavit i ti nejstarší. Právě naopak. Ratchet & Clank: Rift Apart je jako ty nejlepší animáky od Disneyho nebo od Pixaru, které dokáží oslovit každého bez ohledu na věk i pohlaví.

Přijít s pokračováním dlouholeté série, jako je tahle, je mnohem větší výzva, než se může na první pohled zdát. Není to žádná samozřejmost. Rozvětvená sága odstartovala už v roce 2002 na PlayStationu 2. Vystřídalo se na ní několik vývojářů a čítá mnoho her. Její rodiče z Insomniac Games ale dobře ví, co potřebuje. Po reimaginaci z roku 2016 se vrací s plnohodnotným pokračováním, které chce oslovit veterány i nováčky a naplno zužitkovat výkon PlayStationu 5, kterému je titul ušitý na míru. Přibližně půl roku po vydání hry Spider-Man: Miles Morales autoři pouští na trh exkluzivitu, která má potenciál prodávat samotnou konzoli.

Pokud jsme o Ratchetovi z roku 2016 říkali, že působí skoro jako animák, Rift Apart už vypadá leckdy lépe než některé takové filmy. Nejen v animacích, ale klidně přímo v akci.

Ratchet & Clank: Rift Apart se na první pohled v hratelnosti zase tak moc neliší od hry z roku 2016. Ale proč také zásadně měnit něco, co fungovalo brilantně? Jde opět o návykový mix plošinovky a akce s obrovskou plejádou bláznivých zbraní a zástupy roztodivných komických nepřátel, které je třeba zlikvidovat. Čeká vás směs střílení a akrobacie, která má skvělé tempo a veselý příběh plný vtipných hlášek a sebereferenčního humoru, kdy si hrdinové utahují i sami ze sebe. Hra přitom přechází v příběhové scény zase nazpět zcela plynule, střídá světy i hrdiny a místy si díky povedenému střihu a jednotlivým výjevům budete připadat jako třeba ve Star Wars. A navíc přitom skvěle vypadá. Pokud jsme o Ratchetovi z roku 2016 říkali, že působí skoro jako animák, Rift Apart už vypadá leckdy lépe než některé takové filmy. Nejen v animacích, ale klidně přímo v akci.

Grafika je jednoduše brilantní. Má nádhernou stylizaci, jednotlivé planety úžasnou architekturu, ale nadevše ční technické zpracování. Hra tak překypuje detaily a spoustou malých animacích a objektů, že někdy dokáže člověk plně docenit propracovanost scén až ve chvíli, kdy hru zastaví a vstoupí do fotomódu, který mu umožní přiblížit sebemenší maličkost včetně srsti hlavního hrdiny. Dech vám ale pravděpodobně vyrazí především trhliny v čase a prostoru, které umožňují takřka instantní skoky. Ať už se přesunete jen z místa na místo v rámci jedné lokace, anebo cestujete na úplně jinou planetu nebo do jiné dimenze. Nejde přitom jen o technologické pozlátko. Autoři pro tuto SSD magii našli především smysluplné využití z hlediska hratelnosti. Trhliny tak využíváte při akrobacii, ale jsou na ně navázané i různé výzvy a hádanky. V jednom případě třeba budete zkoumat stejnou planetu ve dvou časových rámcích – před a po jejím zničení. Přičemž změna nemá vliv jen na podobu prostředí, ale třeba i gravitaci.

Všechny tyhle trhliny se samozřejmě ve vesmíru neobjevily jen tak pro nic za nic. Ústřední dvojice musí zabránit zkáze, nebo dokonce roztříštění celého vesmíru. A jak se tak dimenze začnou prolínat, narazí i na tajemnou lombaxí slečnu Rivet. Víc vám o ní samozřejmě neprozradím, ale postačí, když budete vědět, že umí v zásadě totéž co Ratchet a hraje se za ní skoro stejně. Budete mít dost času užít si obě postavy s tím, že ve hře odmykáte nejen sběratelské předměty, ale také nové zbraně, vylepšení a vybavení. Tyto věci přitom Ratchet a Rivet sdílejí. Postupně tak získáte nové kusy kostýmů, další šílené zbraně, ale třeba i létající boty. Hrát ovšem nebudete jen za Ratcheta a za Rivet. Užijete si i části za Clanka, který řeší logické a fyzikální hádanky za pomoci speciálních orbů. Je to úplně jiný typ hratelnost, tempo se zvolní a musíte začít namáhat mozkové závity. I když jsem ale občas měl pocit, že mě tahle mezihra trochu vytrhla z hlavní akce, musím přiznat, že přispívá celkové pestrosti a dělá hratelnost plastičtější. A pak jsou tu ještě krátké bojové mise s Glitch, která vám v digitálním světě pomůže zatočit s počítačovými viry.

Kdo by akce neměl dost, může se zapojit do některé z výzev ve speciální aréně. Ale nudit se nebudete ani v hlavním příběhu. Nabízí totiž vedlejší mise se speciálními odměnami, v některých momentech i nelineární pořadí úkolů a dokonce možnost vrátit se na dříve navštívené světy. Někdo by snad mohl namítnout, že autoři tu a tam nějakou planetu zrecyklují, každý takový návrat ale znamená trochu odlišné prostředí i zážitek. V mnoha případech bych vám rád ukázal nebo prozradil víc. Podpořil svá tvrzení konkrétními záběry či popisem zajímavých situací. Ale s ohledem na spoilery i přání autorů to neudělám. Každý má právo naskočit do hry a těšit se na stejná překvapení.

PředchozíDalší

Zdroj: Insomniac Games

Bez obav vám ale mohu povědět něco o zbraních, respektive ovládání. I když vám většinu zbraní ukázat nemůžu, haptiku a adaptivní triggery popsat musím. Skvěle zdůrazňují dojem ze střelby a podle síly spouště se liší také to, co se zbraní uděláte. Zpětnou vazbu přitom ucítíte nejen v akci, ale i při běhu, skákání nebo sledování animací. Od vydání Astro’s Playroom žádná hra pro PlayStation 5 nedokázala z ovladače DualSense vymáčknout víc. Astro zůstává možná přeci jen v těsném vedení, protože je jeho design i design samotných misí přímo podřízen gamepadu a tomu, abyste na každém kroku cítili něco jiného. Jinak ale Rift Apart předvede neskutečnou plejádu triků s ovladačem. Místy jsou možná vjemy z haptiky a adaptivních triggerů až moc intenzivní, že mohou při delším hraní trochu unavit, ale jejich sílu lze upravit přímo ve hře. Stejně jako milion dalších věcí od podoby a velikosti titulků až po nejrůznější asistenční pomůcky. A tím se dostáváme k frameratu a rozlišení. Stejně jako Spider-Man: Miles Morales nabízí Ratchet tři režimy zobrazení. Ten první upřednostňuje 4K rozlišení, ray tracing a detaily za cenu 30 fps. Další pak láká na 60 fps, ale bez ray tracingu. Případně můžete zvolit 60 fps s ray tracingem, ale nižším rozlišením.

Vlastní zmínku a pochvalu si zaslouží vylepšený pohyb hlavního hrdiny, který se naučil nové triky a jednoznačně autoři zúročili zkušenosti ze Sider-Mana a Sunset Overdrive. Jen slova chvály mám také pro hudební doprovod, ozvučení a dabing. Domácí hráče pak nepochybně potěší české titulky, které jsou skvěle přeložené a hlavně plné hravých obratů a barvitých názvů i frází. Nějak se nám na ploše téhle recenze nedostává záporů. A víte vy co, v tom to právě je. Rift Apart je skvělá hra, na které se negativa a chyby hledají jen velmi obtížně. Jednou se mi sice hra nepěkně zasekla, ale to bylo ještě před vydáním updatu, který už je k dispozici. Někomu možná může přijít, že se Ratchet & Clank s výjimkou technologie a na ní navázaných trhlin nijak dramaticky neproměnili a Rivet je z hlediska hratelnost vlastně jen Ratchetovou kopií. Nicméně upřímně věřím, že to není bod hodný skutečné kritiky. Kdyby podobné hry vycházely jako na běžícím pásu, budiž. Ale od vydání předchozího titulu uplynulo pět let a já mohu jen dodat, že takhle skvělé hry mohou klidně vycházet častěji.