Oddworld: Soulstorm

Překvapilo mě, že od vydání Oddworld: New ‚n‘ Tasty, tedy plnohodnotného remaku prvního dílu svérázné série plošinovek s hrdinným Mudokonem Abem uplyne letos už dlouhých sedm let. Vzpomínka je v mojí hlavě mnohem čerstvější, čemuž samozřejmě pomohlo postupné vydávání hry na dalších platformách, naposledy loni v říjnu na Switchi. A právě na to očividně spoléhali vývojáři z Oddworld Inhabitants i během dlouhého vývoje Oddworld: Soulstorm, reimaginace druhého dílu s podtitulem Abe‘s Exoddus, která konečně v minulém týdnu dorazila na PlayStation a PC.

Dlouhé čekání

Fanoušci se oznámení Oddworld: Soulstorm dočkali rok po vydání New ‚n‘ Tasty, takže čekání bylo nesmírně dlouhé a navíc jsme po několik let ze hry neviděli vůbec nic. Až teprve nedávno došlo na plnohodnotnější prezentaci grafiky a speciálního 2,9D světa, jak jej lidé z Oddworld Inhabitants v případě Soulstorm nazývají. Důležité je rovněž vymezit, že se nejedná o remake v pravém slova smyslu – některé věci se stanou jinak, posloupnost úrovní také přesně nekopíruje původní strukturu a na záchranu čeká mnohem více Mudokonů. Příběhově ale hra pochopitelně navazuje na předchozí události, takže po úspěšném osvobození z RuptureFarms musí hlavní hrdina a spasitel Abe v rámci Oddworld: Soulstorm vést svobodné Mudokony dál za jejich záchranou, což skvěle vypráví nádherné předrenderované filmečky.

PředchozíDalší

Zdroj: Oddworld Inhabitants

Právě na kvalitě jejich zpracování je možné perfektně demonstrovat pokrok, který hra oproti původní verzi učinila a tvrzením, že vás skutečně vtáhnou do děje, rozhodně nepřeháním. Na druhou stranu je ale nutné stále myslet na skutečnost, že Mudokoni jsou utiskovanou rasou, po které na každém kroku jdou neúnavní Sligové a celá premisa je navzdory humorným situacím náležitě temná a plná antiutopických motivů. Pokud nemáte s Abem žádnou předchozí zkušenost, určitě byste měli vědět, že nejde o žádnou hru pro děti a témata jako smrt, genocida nebo rasismus hrou silně prostupují. Pořád je ale cílem vašeho snažení všechny zachránit a slibuji vám, že navzdory jednomu špatnému a náležitě skličujícímu konci na vás čeká i konec optimistický, ve kterém dobro a spousta zbraní zvítězí v bonusové úrovni nad lží a nenávistí, jak od obligátního happy endu zřejmě očekáváte.

Jedna dlouhá tichá hádanka

Než se k němu ale propracujete, čeká vás bezmála dvacítka úrovní, v nichž bude počítadlo vlevo dole neustále upozorňovat, kolik příslušníků vaší rasy musíte ještě zachránit a u koho se to už bohužel nepovedlo. To druhé se alespoň v mém případě stávalo až nepříjemně často, protože nestačí jen po úrovních roztroušené Mudokony pozdravit a dovést je do bezpečí, ale projít jimi všemi úskalími designu jednotlivých lokací a protáhnout je nepozorovaně kolem nepřátel. Jednou bude pro vylepšení vaší Quarmy stačit jen kradmo našlapovat a nikoho nevzbudit. Jindy musí Abe uplatnit své nadpřirozené síly a nepřátele posednout. Nezřídka se také musí uchylovat ke své pestré výbavě, aby nástrahy odklidil silou. A ke slovu přijdou i speciální momenty, v nichž je nutné Mudokony chránit před palbou nepřátel, když prchají ve velkém počtu. Možností, které vývojáři přichystali, je celá řada a rozhodně nemohu upřít jejich péči, s níž k vývoji lokací přistupovali. Samotná hratelnost je ale v kombinaci s délkou hry současně i největším kamenem úrazu a v závěru už sklouzává k nepříjemnému opakování stále stejných postupů.

Jak se hraje na PlayStationu 5

Ačkoliv jsme hru primárně testovali na PC, verzi pro PlayStation 5 rozhodně nejde přehlížet. Jednak je na této platformě Oddworld: Soulstorm dostupný na PS5 v rámci předplatného PS Plus a jednak přináší i několik zajímavých prvků spojených s ovladačem DualSense. Haptická odezva totiž skvěle reaguje na kroky či běh hlavního hrdiny a zároveň skrze ní cítíte Abeův tep. Milým přídavkem je také podpora funkce Game Help, dostupná předplatitelům PS Plus, v rámci které můžete bez spoilerů mrknout, jak dál, aniž byste museli sahat po mobilním telefonu nebo sedat k počítači a hledat na YouTube.

Ke hraní Oddworld: Soulstorm se musíte vybavit trpělivostí. Tohle není hra, kterou by šlo jen proběhnout a doufat, že všechno dobře dopadne. Sám Abe a jeho druzi nevydrží víc než několik zásahů, takže postup vpřed musíte promýšlet a následně plán vykonat jen s minimem chyb. Kdyby všechno v tomhle bodě spočívalo na schopnostech hráče, není samozřejmě co kritizovat, upřímně si ale nemyslím, že je to případ Oddworld: Soulstorm. Podobně jako v případě předchozích dílů, hra má s ohledem na design hádanek a plošinek problém s ovládáním a v ty nejméně vhodné okamžiky neudělá Abe to, co po něm zrovna chcete. Asi největší problém vidím u seskakování či slézání o úroveň níž, kdy se Abe mnohdy zachytí o protější plošinku, nebo se nezachytí vůbec, tudíž spadne a udělá nežádoucí poplach.

Ne všechno funguje dobře

Někdy je také složité poznat, co se po stisku jediného akčního tlačítka stane, takže schovávání se ve skříni namísto jejího prozkoumávání bylo v určité pasáží na denním pořádku. V neposlední řadě je tu problém s kolísající obtížností, který ale dokážu respektovat právě s ohledem na to, kolik možností hráč při řešení puzzlů dostává a ne vždy musí hned na první pohled vidět vývojáři navrhované řešení. Je tu však jedna věc, nad kterou jsem kroutil hlavou po celých 20 hodin hraní Oddworld: Soulstorm, a tou jsou checkpointy. Ve hře, která opravdu dbá na preciznost, stealth a pomalý postup, je nesmírně frustrující opakovat pasáže třeba jen kvůli jedné jediné chybě na úplném konci dané pasáže. Přesto se tak děje poměrně často, protože záchytné body jsou od sebe až nesmyslně daleko a bývají navíc zpravidla umísťovány před místa, kde je nutné nejprve monotónním způsobem vybrat sudy, bedny či skříně, abyste získali potřebné suroviny pro crafting a mohli se pustit do plnění další z mnoha výzev. Zároveň platí, že hru není možné manuálně uložit, takže musíte spoléhat jen na tenhle rozbitý systém a tiše pěnit.

Crafting bohužel dělá z Oddworld: Soulstorm simulátor házení flakónků s nejrůznějšími kapalinami, včetně titulárního SoulStorm džusíku.

Vývojáři se nicméně snažili průchod hrou zpříjemnit například dvojskokem nebo právně zmiňovaným craftingem, který má přidat další taktickou vrstvu a rozšířit vaše možnosti. Až na výjimky ale vytváření věcí – povětšinou těch, které potkáváte všude kolem – dělá z Oddworld: Soulstorm simulátor házení flakónků s nejrůznějšími kapalinami, včetně titulárního SoulStorm džusíku. Hádanky se kvůli tomu začnou poměrně rychle opakovat, zvlášť, pokud nehledáte-li další kreativní způsoby, jak odlákat nepříjemné stráže a projít kolem nich. Týká se to i větších soubojů s minibossy, které nebudu prozrazovat nad rámec tohohle legračního souboje na jedoucím vlaku. Pochopit, jak kanón zničit, není těžké, umíte si ale zřejmě představit, kolik pokusů trvalo se probojovat dopředu, vysledovat, čím vším rakety proletí, kolik zásahů vydrží dřevěné bedny, zda vás rakety zasáhnou při zavěšení se na poslední plošinku… No, jinak, legrační souboj to nebyl, ani trochu.

Závěr mého hodnocení je částečně ovlivněn tím, kolik nostalgie tahle série dokáže v člověku vyvolat. Pokud patříte k pamětníkům, návrat do starých známých míst v novém, byť ne úplně zářivém kabátku vykouzlí úsměv na tváři a budete ochotni pro všechnu tu volnost, krásné filmečky, velké úrovně a místy trochu zvrácený humor odpustit i jeden dva škraloupky. Pokud ale zatížení vlnou nostalgie nejste a měli jste za to, že Oddworld: Soulstorm s odkazem na dlouholetou historii přinese něco nového do žánru plošinovek líznutých metrodivaniemi, budete pravděpodobně víc zklamaní, než byste po prvních desítkách minut řekli. Pořád se ale jedná o funkční, technicky stabilní, esteticky hezkou a příjemně obtížnou 20hodinovou výzvu, jejíž zdolání stojí za vyzkoušení. Na PlayStationu 5 zdarma v rámci předplatného, na ostatních platformách třeba v mírné slevě z aktuální tisícovky.