branding
array(87) { ["_edit_lock"]=> array(1) { [0]=> string(12) "1738598266:3" } ["_edit_last"]=> array(1) { [0]=> string(1) "3" } ["onesignal_meta_box_present"]=> array(1) { [0]=> string(0) "" } ["onesignal_send_notification"]=> array(1) { [0]=> string(0) "" } ["onesignal_modify_title_and_content"]=> array(1) { [0]=> string(0) "" } ["onesignal_notification_custom_heading"]=> array(1) { [0]=> NULL } ["onesignal_notification_custom_content"]=> array(1) { [0]=> NULL } ["nadpis"]=> array(1) { [0]=> string(28) "Kingdom Come: Deliverance II" } ["_nadpis"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b768e4aaf081" } ["podnadpis"]=> array(1) { [0]=> string(85) "Neuvěřitelná dobrodružství rytíře Jana Ptáčka i zbrojnoše Jindry ze Skalice" } ["_podnadpis"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b768e50af082" } ["alternativni_vypis"]=> array(1) { [0]=> string(0) "" } ["_alternativni_vypis"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5c87e33428d16" } ["youtube"]=> array(1) { [0]=> string(11) "IIFyByMFI28" } ["_youtube"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b88296e59a70" } ["sipka"]=> array(1) { [0]=> string(6) "yellow" } ["_sipka"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b8ef4780759d" } ["seznam_rss"]=> array(1) { [0]=> string(1) "0" } ["_seznam_rss"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5e00ae3f6f092" } ["karta"]=> array(1) { [0]=> string(6) "189865" } ["_karta"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76921533353" } ["recenzovana_verze"]=> array(1) { [0]=> string(19) "a:1:{i:0;s:2:"19";}" } ["_recenzovana_verze"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76931623120" } ["skore"]=> array(1) { [0]=> string(1) "8" } ["_skore"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b7698f3f97ee" } ["testovana_verze"]=> array(1) { [0]=> string(0) "" } ["_testovana_verze"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b852d98f5dc9" } ["plusy"]=> array(1) { [0]=> string(2) "10" } ["_plusy"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76966215002" } ["minusy"]=> array(1) { [0]=> string(1) "6" } ["_minusy"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76968715004" } ["hodnoceni"]=> array(1) { [0]=> string(780) "Už jsem řekl a napsal, že Kingdom Come: Deliverance II je tou nejlepší definicí přímého pokračování. Navazuje přesně tam, kde skončil první díl a přináší vylepšení v řadě ohledů. Přesto ale zůstává pokračování věrné původní hře a je jasným servisem pro fanoušky. Stejně jako před sedmi lety se negativa nachází v detailech, které však postupně ovlivní celou atmosféru a vstoupí do zážitku. Ať už jde o strnulé animace, nejasný systém ukládání - a to nemluvím o sejvovici, podivné reakce herního světa, grafické glitche a občasné nelogičnosti. Hra v mnoha ohledech připomíná S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl, má však mnohem lepší optimalizaci a příběh, díky kterému se budete chtít stále vracet." } ["_hodnoceni"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76987c0f80b" } ["galerie"]=> array(1) { [0]=> string(879) "a:49:{i:0;s:6:"222440";i:1;s:6:"222406";i:2;s:6:"222407";i:3;s:6:"222408";i:4;s:6:"222409";i:5;s:6:"222410";i:6;s:6:"222411";i:7;s:6:"222412";i:8;s:6:"222413";i:9;s:6:"222414";i:10;s:6:"222415";i:11;s:6:"222417";i:12;s:6:"222418";i:13;s:6:"222419";i:14;s:6:"222420";i:15;s:6:"222421";i:16;s:6:"222422";i:17;s:6:"222423";i:18;s:6:"222424";i:19;s:6:"222426";i:20;s:6:"222458";i:21;s:6:"222457";i:22;s:6:"222456";i:23;s:6:"222455";i:24;s:6:"222454";i:25;s:6:"222453";i:26;s:6:"222452";i:27;s:6:"222451";i:28;s:6:"222450";i:29;s:6:"222449";i:30;s:6:"222448";i:31;s:6:"222447";i:32;s:6:"222446";i:33;s:6:"222445";i:34;s:6:"222444";i:35;s:6:"222443";i:36;s:6:"222442";i:37;s:6:"222441";i:38;s:6:"222439";i:39;s:6:"222438";i:40;s:6:"222437";i:41;s:6:"222435";i:42;s:6:"222434";i:43;s:6:"222433";i:44;s:6:"222432";i:45;s:6:"222431";i:46;s:6:"222428";i:47;s:6:"222427";i:48;s:6:"222425";}" } ["_galerie"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76944bc8b60" } ["galerie2"]=> array(1) { [0]=> string(303) "a:17:{i:0;s:6:"219500";i:1;s:6:"219489";i:2;s:6:"219487";i:3;s:6:"219476";i:4;s:6:"219475";i:5;s:6:"219484";i:6;s:6:"219480";i:7;s:6:"219492";i:8;s:6:"219493";i:9;s:6:"219495";i:10;s:6:"219494";i:11;s:6:"219464";i:12;s:6:"219469";i:13;s:6:"219457";i:14;s:6:"219460";i:15;s:6:"219463";i:16;s:6:"219454";}" } ["_galerie2"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b88191610d51" } ["galerie3"]=> array(1) { [0]=> string(0) "" } ["_galerie3"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b88192210d52" } ["boxy"]=> array(1) { [0]=> string(1) "1" } ["_boxy"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b853d1b80254" } ["_pageview_20250203"]=> array(1) { [0]=> string(5) "12347" } ["plusy_0_text"]=> array(1) { [0]=> string(74) "Fantastická středověká atmosféra podtržená Kutnou Horou i vesnicemi" } ["_plusy_0_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_1_text"]=> array(1) { [0]=> string(30) "Vynikající hudbení doprovod" } ["_plusy_1_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_2_text"]=> array(1) { [0]=> string(85) "Skvěle vyřešený úvod hry a přesun hlavního hrdiny z prvního do druhého dílu" } ["_plusy_2_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_3_text"]=> array(1) { [0]=> string(93) "Dvě výrazně odlišné části, které mají unikátní tempo i přichuť všech událostí" } ["_plusy_3_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_4_text"]=> array(1) { [0]=> string(47) "Velmi propracované hlavní i vedlejší úkoly" } ["_plusy_4_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_5_text"]=> array(1) { [0]=> string(50) "Výrazné vylepšení obličejů a sytému světla" } ["_plusy_5_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_6_text"]=> array(1) { [0]=> string(95) "Mnoho historických postav s obličeji českých herců ve skvělých cutscénách i dialozích" } ["_plusy_6_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_7_text"]=> array(1) { [0]=> string(44) "Citlivé zpracování kontroverzních témat" } ["_plusy_7_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["plusy_8_text"]=> array(1) { [0]=> string(29) "Zdařila optimalizace výkonu" } ["_plusy_8_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["minusy_0_text"]=> array(1) { [0]=> string(60) "Ne všechny dialogy drží kvůli své košatosti pohromadě" } ["_minusy_0_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76969115005" } ["minusy_1_text"]=> array(1) { [0]=> string(98) "To stejné platí o reakcích herního světa - typicky ostatních postav - na Jindru a jeho činy" } ["_minusy_1_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76969115005" } ["minusy_2_text"]=> array(1) { [0]=> string(109) "Nejasný systém automatického ukládání, nemožnost pružně reagovat na dění včasnou změnou výbavy " } ["_minusy_2_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76969115005" } ["minusy_3_text"]=> array(1) { [0]=> string(53) "Grafické glitche i bugy, které kazí celkový dojem" } ["_minusy_3_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76969115005" } ["minusy_4_text"]=> array(1) { [0]=> string(71) "Strnulé animace většiny postav i zvířat včetně kolizí s objekty" } ["_minusy_4_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76969115005" } ["plusy_9_text"]=> array(1) { [0]=> string(77) "Velkorysý herní prostor i doba počítající se na vyšší desítky hodin" } ["_plusy_9_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76967b15003" } ["minusy_5_text"]=> array(1) { [0]=> string(43) "Oproti angličtině slabší český dabing" } ["_minusy_5_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b76969115005" } ["boxy_0_nazev"]=> array(1) { [0]=> string(10) "Dva světy" } ["_boxy_0_nazev"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b853d4880255" } ["boxy_0_text"]=> array(1) { [0]=> string(689) "Kingdom Come: Deliverance II přichází s dvojicí map, na kterých se budete pohybovat vyšší desítky hodin. První z nich je Trosecko, které sestává z vlastního hradu Trosky, ale také z řady vesnic, osad a důležitých míst. Vedlejších úkolů je tu na 30-40 hodin, pokud si s nimi chcete vyhrát a mezi tím ještě zlepšovat schopnosti hlavního hrdiny, a to jde o menší mapu. Kutnohorsko totiž není jen slibované město, to ani náhodou. Upřímně jsem netušil, jak velká celá lokace může být a byl jsem ohromen. Možná vás nepřekvapí, že až do konce hry, po kterém lze pokračovat v plnění vedlejších questů, jsem kompletní mapu ani neodhalil." } ["_boxy_0_text"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b853d5080256" } ["boxy_0_obrazek"]=> array(1) { [0]=> string(6) "222432" } ["_boxy_0_obrazek"]=> array(1) { [0]=> string(19) "field_5b853d5480257" } ["_thumbnail_id"]=> array(1) { [0]=> string(6) "222459" } ["response_body"]=> array(1) { [0]=> string(337) "{"id":"0fa458d0-7298-4f4f-be77-86833dc476e1","external_id":"b8ea8acb-346f-0cdc-ca87-c3497eae70d4","warnings":["You must configure iOS notifications in your OneSignal settings if you wish to send messages to iOS users.","You must configure Android notifications in your OneSignal settings if you wish to send messages to Android users."]}" } ["status"]=> array(1) { [0]=> string(3) "200" } ["_pageview_20250204"]=> array(1) { [0]=> string(4) "7322" } ["_pageview_20250205"]=> array(1) { [0]=> string(4) "2094" } ["_pageview_20250206"]=> array(1) { [0]=> string(4) "1136" } ["_pageview_20250207"]=> array(1) { [0]=> string(3) "550" } }
Kingdom Come: Deliverance II, Deep Silver, Plaion, Recenze Kingdom Come: Deliverance II

Kingdom Come: Deliverance II

Neuvěřitelná dobrodružství rytíře Jana Ptáčka i zbrojnoše Jindry ze Skalice

Zdroj: Warhorse Studios
3. 2. 2025
Název: Kingdom Come: Deliverance II Vývojář: Vydavatel: , Platformy: , , Recenzovaná verze: PC Žánr: Datum vydání: 4. 2. 2025

Bez několika dní sedm let. Tak dlouho museli hráči čekat na pokračování Kingdom Come: Deliverance, které jako by skončilo v půlce věty. Úvod příběhu byl sice odvyprávěn, ale co bude s českými zeměmi teď? Král Václav je stejně slabý jako v prvním hře, navíc se nechal zajmout. Šlechta je nervózní, někteří už nevěří, že se právoplatný král začne o český trůn zajímat, a tak straní Zikmundovi. Všude je cítit napětí, válka ukazuje svou krutou tvář, ale vás minimálně v úvodních hodinách druhého dílu čeká nefalšovaná komedie. Až později příběh zvážní, osudy postav se promíchají nebývalým způsobem a v samém závěru pochopíte, že všechno se humorem a peprnými slovy obejít nedá. Kingdom Come: Deliverance II je tady a vývojáři z Warhorse na něj mohou být právem pyšní.

Svéráz českého vývoje

Pokud jste hráli první díl, určitě mi dáte za pravdu, že jako celek jej šlo jen velmi obtížně přirovnávat k jiným hrám tohoto žánru. Hraní si na hrdiny v podání studia Warhorse je hodně svérázné, což není nutné chápat negativně, plné originálních nápadů, ale také velkého riskování, které ne vždy dopadlo dobře. Každý ale po několika hodinách jasně pochopil, zda je tahle hra pro něj, či nikoliv, ať už šlo o pomalejší tempo, nastavené jako nutnost k odvyprávění skvělého příběhu, specifický soubojový systém, strukturu a odehrávání questů nebo v začátcích značnou neotesanost technického zpracování. Přesto ale hra uspěla, prodalo se jí dostatek kopií na to, aby mohlo dílo pokračovat, a i přes změny ve studiu Warhorse ve smyslu nového majitele přichází druhý díl, aby dal hráčům dobrého ještě víc a toho horšího co nejméně. Ve většině věcí se to vývojářům podařilo, jsem ale ve finále hlavně rád, že Kingdom Come: Deliverance zůstává i ve svém druhém dějství tak osobitou záležitostí, která se automaticky nepotřebuje zalíbit každému.

Připravte se na to, že tahle hra vás často i na dlouhé minuty přiková k rozhovorům. Počítejte s tím, že ani napodruhé vám nedá ve smyslu souboje nic zadarmo. A rozhodně nespoléhejte na všemožné berličky, kterých se vám může dostávat v jiných hrách. Po většinu času je to hlavní hrdina Jindra proti celému světu, až na to, že celý svět se v tomto případě táhne na dvou mapách od Troskovic po Malešov a úsilí, které by jinde znamenalo vyřešení osudu celé planety, pohne v Kingdom Come: Deliverance II sotva s několika figurami na šachové partii. Hra vám bude často a ochotně připomínat, že i když se na rozdíl od prvního dílu pohybujete ve vyšších kruzích a vaše činy mohou mít větší dopad, stále jde o víceméně regionální záležitost, která se odehraje na ploše několika týdnů během léta roku 1403. Vývojáři se postarali o detailní vhled do událostí a situací, které si můžete mnohdy i s důrazem na historickou přesnost sami prožít, vždy vám ale bude jasné, že za hranicemi země se dějí další a častokrát větší věci, než které prožíváte právě vy, což přidává na uvěřitelnosti a skvěle dokresluje celkovou atmosféru.

Dva vandráci

Hra je přirozeně rozdělena na dvě velké části, které působí odlišně a rozdílně se mi i hrály. Jak už zaznělo v lednovém preview, výprava Jana Ptáčka, která v prvním díle zmizí i s dopisem pro troseckého pána za kopcem, aby se v díle druhém objevila na opačné straně a pokračovala k cíli, narazí hned v úvodu na vážné problémy. Družina je pobita skupinou lapků a hlavní hrdinové uniknou jen o vlásek. Už v úvodních minutách je možné sledovat – v té chvíli ještě nevědomky – důležité momenty, které budou formovat další dění a hlavně se naplno ponořit do Kingdom Come: Deliverance tak, jak jste ho znali od roku 2018. Nemyslím, že je jakýmkoliv spoilerem říct, že se urozený pán a jeho panoš dostanou na několik herních hodin až nebezpečně blízko k okraji společnosti a bude trvat poměrně dlouho, než vůbec začnou plnit to, co na Trosky přijeli dělat. Jde o mistrnné navázání na první díl, díky kterému může člověk do hry pohodlně vklouznout, přirozeně získat s Jindrou další zkušenosti, výbavu i peníze a dojít si pro slibovaný ještě lepší dojem ze hry díky tomu, že už má hrdina něco za sebou. Do druhého dílu si totiž nemůžete přenést uloženou pozici z původní hry, a tak se vývojáři rozhodli celou záležitost vyřešit tímto způsobem.

Pokud vám to zní jako nějaký tutoriál, neřku-li nutné zlo před tím, než se začne skutečně hrát, musím se odvolat na jinakost Kingdom Come: Deliverance připomínanou výše. Úvodní část odehrávající se v okolí hradu Trosky není žádnou nudnou pasáží, kterou byste si museli protrpět. Od prvních minut se před vámi bude odehrávat velmi poutavý příběh, ze kterého můžete libovolně odbíhat k vedlejším linkám. Ty nejsou o nic méně propracované, a i když se od té hlavní odlišují tím, že jsou kratší a jasně ohraničené, je jich tu nespočet. Budete řešit staré rodinné křivdy, uklidňovat Kumány, vyšetřovat vraždy, pátrat po ukradeném zboží, navštívíte romskou osadu, zúčastníte se svatby a do toho všeho se budete moci postavit třeba k alchymistickému stolu nebo ke kovadlině a ukázat lidem kolem sebe, jak všestranný Jindra vlastně je. Veškerý vedlejší obsah přitom vývojáři zpracovali bez větších kompromisů, takže stejně jako v případě hlavních příběhových úkolů platí, že k cíli můžete dojít různými způsoby a že na to budou postavy většinou umět adekvátně reagovat. Vedle toho se přitom ale stále posouvá kupředu hlavní děj, který přináší uspokojení například i prostřednictvím skvělých cutscén, větších bitev a srážek s postavami, kterým propůjčili svůj vzhled i hlas někteří ze známých českých herců.

Živý neživý svět

Vzhledem k tomu, že v Kingdom Come: Deliverance II mnohem častěji mluvíte než bojujete, byl jsem upřímně zvědavý, jak se podaří zvládnout iluzi živoucího světa na ploše dvou map a společensky značně pestrého prostředí. Můžeme si klást otázky, co všechno onu živost utváří, za mě to jsou ale rozhodně reakce na to, co hráč ve hře udělá, a v tomto ohledu zůstává KCD II někde na půl cesty. Je sympatické, že si postavy pamatují větší události a umí na ně navázat v dialogových možnostech či v závěrech misí, bohužel ale nelze mluvit o konzistentním vztahu na trase hra-hráč bez výhrad. Nemám nerealistická očekávání a umím si představit, jak složité musí být připravit hru na všemožné scénáře, do nichž se dostane přičiněním hráčů. Stále je ale až příliš okatě vidět například v dialozích, že se samy často ztrácí ve svých vlastních rozkošatělých větvích. V nejedné části dialogu totiž můžete zabrousit do tématu, které se otevírá také na jiném místě, a tak si častokrát vyslechnete opakující se hlášky nebo repliky pronášené tak, jako kdybyste se o nich bavili poprvé, bez ohledu na to, že jste téma už probrali.

Ačkoliv všichni správně reagují na to, když je hlavní hrdina od krve, od bláta nebo šíleně zapáchá, nezvládají už reagovat na kvalitu jeho oblečení či zbroje.

Nedostatky jsou hodně vidět i ve chvílích, kdy se pečlivě připravené rozhovory mísí se situačními hláškami a chováním postav. Typicky v momentě, kdy pro někoho něco splníte, ten někdo vám je zavázán, možná i slza ukápne, ale nedej bože, abyste se mu následně pokusili například vyspat v jeho posteli. Doslova za pár minut je z vděčného člověka někdo, kdo vás sprostě prokleje až do pátého kolene a ještě vyhrožuje, že na vás pošle stráže. Podivných reakcí se ale dočkáte od kdekoho, což zejména v druhé polovině hry působí velmi zvláštně. Ačkoliv všichni správně reagují na to, když je hlavní hrdina od krve, od bláta nebo šíleně zapáchá, nezvládají už reagovat na kvalitu jeho oblečení či zbroje. Nemluvím o atributách ovlivňujících dílčí mechanismy třeba při přesvědčování, tam vše funguje podle očekávání. Řeč je o tom, že Jindra je kluk z vesnice a v očích ostatních tak bude zřejmě vnímán, i když nosí plátovou zbroj a panské doplňky. Obzvláště zarážející jsou tedy momenty, kdy stráže v potrhané kroužkové košili, vycpaných kalhotech a s tupými tesáky za opaskem častují Jindřicha hláškami o smradlavém hnoji, na kterém vyrostl. Vlastně se mi ani jednou nestalo, aby si mě ve hře někdo spletl se šlechticem nebo alespoň s někým bohatým, což na uvěřitelnosti významně ubírá. Pořád ale platí, že postavy mají funkční denní cykly, a to natolik, že když někoho z cyklu, řekněme, vyřadíte, opravdu na daném místě chybí a má to konkrétní následky.

Je tu ale ještě jedna věc, se kterou jsem se pral po celou dobu hraní a nepřiznávám to snadno. Jde nicméně o český dabing, který k mé velké radosti vznikl a jsem přesvědčen, že přiměje ke koupi i ty, kdo by nad hrou váhali. Jenže v kontrastu s angličtinou je na tom nesrovnatelně hůř. Nemluvím nutně o zvolených hercích nebo jejich hlasech, na mysli mám především kolísavou kvalitu samotného přednesu či herectví, chcete-li, stejně jako technickou kvalitu některých dabovaných replik. V prvním případě některé postavy zní až roboticky, což v kombinaci s dalšími postavami v dialogu působí velmi nesourodě. Druhá věc se pak týká hlasů, kterým skoro není kvůli kvalitě nahrání rozumět, případně nejsou konzistentní ve výslovnosti některých jmen či názvů. Za české herce, podle kterých jsou vytvořeny také obličeje, vede v mém osobním žebříčku Ondřej Vetchý v roli krále Zikmunda – ten svou postavu i dabuje, a Stanislav Majer s hlasem Martina Preisse v roli… No, na to si asi počkejte raději sami, ale uslyšíte a uvidíte ho často a opravdu to stojí za to. Dodat ale musím, že společně s Jindřichem v podání Richarda Wágnera jde spíš o světlé výjimky a angličtina tak velmi paradoxně nabízí hlubší zážitek.

Kingdom Come: Deliverance II, Deep Silver, Plaion, Recenze Kingdom Come: Deliverance II

Dva světy

Kingdom Come: Deliverance II přichází s dvojicí map, na kterých se budete pohybovat vyšší desítky hodin. První z nich je Trosecko, které sestává z vlastního hradu Trosky, ale také z řady vesnic, osad a důležitých míst. Vedlejších úkolů je tu na 30-40 hodin, pokud si s nimi chcete vyhrát a mezi tím ještě zlepšovat schopnosti hlavního hrdiny, a to jde o menší mapu. Kutnohorsko totiž není jen slibované město, to ani náhodou. Upřímně jsem netušil, jak velká celá lokace může být a byl jsem ohromen. Možná vás nepřekvapí, že až do konce hry, po kterém lze pokračovat v plnění vedlejších questů, jsem kompletní mapu ani neodhalil.

Za všechno může stříbro

Pokud bychom se měli přesunout ke druhé části hry, odehrávající se v okolí Kutné Hory, byl jsem v první řadě zaskočen velikostí mapy. Vesnic, tvrzí a obecně míst, které navštívíte, je nepočítaně, a i když je Kutná Hora velkým a spletitým městem, nutně bych ji ani za jediné centrum dění neoznačil. Přesto ale musím vyzdvihnout práci vývojářů, kteří se v porovnání s prvním dílem mnohonásobně překonali a předkládají hráčům funkční město, ve kterém se odehraje mnoho důležitých věcí, ale také množství těch menších a vtipných ve vedlejších questech. V souladu s tím, jak přistupují vývojáři z Warhorse ke své nyní již dvoudílné sérii, vás navíc čeká realistické ztvárnění budov a obrovská míra volnosti počítající s tím, že se dostanete takřka kamkoliv. Ne vždy z toho budou obyvatelé či stráže nadšení, samozřejmě, ale to už je riziko středověkého života, které může v Kingdom Come: Deliverance II skončit i pranýřem nebo uvězněním.

Kromě toho, že se přesunete do jiného regionu, je ale start druhé části uvozen už na Troskách jednou poměrně temnou událostí, od které se nálada v hlavní dějové linii významně změní. Právě odsud pak očividně pramení přesvědčení vývojářů, že hra dospěla a nabízí trochu jiný zážitek nežli první díl. Musím s tím bez výhrad souhlasit, protože zatímco kolem Trosek jsem se hrou laškoval a užíval si každý jeden vedlejší quest, v druhé části na ně skoro nebyl prostor. Ne, že by ho nedávala hra, ale důležité příběhové posuny jsou tak dramatické, že jsem se zkrátka nedokázal příliš odpoutat. Těžko se popisuje něco, co zároveň nechci prozrazovat, ale čeká vás vícero větších bojů, prozkoumávání mnoha tvrzí, a to i pod rouškou tmy a v nevědomí posádky, a hlavně více postav, s nimiž aktivně spolupracujete. V tomto ohledu rozjíždí Kingdom Come: Deliverance II mnohem větší a závažnější příběh, ve kterém se doslova hraje o český trůn. Ke slovu přijdou i kontroverzní témata, jako je například židovský pogrom, který je ale zachycen velmi citlivě a má svou sílu i díky tomu, jak se k němu obě strany vyjadřují.

Jednotlivé questy jsou pak velmi rozsáhlé a mnohdy vyžadují splnit hned několik částí odehrávajících se na jiných částech mapy. Na druhou stranu jsem neměl problém udržet si přehled o ostatních postavách a jejich motivacích, nepřišel jsem o pocit, že hraju RPG, takže jsem i ve složitých či důležitých momentech měl možnost volby a vše bylo až do konce orámované strhujícími filmečky. Pokud jste si tedy trochu zoufali, že se první díl na některých místech příliš nikam neposouvá, v pokračování se tenhle pocit ani nedostaví. A ještě jednou chci podtrhnout, že questy, se kterými přišli vývojáři z Warhorse, patří k těm nejpropracovanějším a nejsvobodnějším, jaké jsem v tomto žánru odehrál. Týká se to pak i věcí, které prolétly internetem jako morová rána a chvíli se zdálo, že k řešení už nebude nic jiného. Narážím specificky na afrického lékaře Musu, ale také náznak romance mezi hlavními postavami. Co se týče Musy, pokud chtěli designéři hry ukázat, jak by se postava z Afriky mohla objevit na našem území, učinili tak velmi logicky a přirozeně. Nebudu vám vyzrazovat jeho příběh, ale to, co pronáší on sám, a jak na něj reagují ostatní, je zcela uvěřitelné. Navíc jsem na rozdíl od jiných západních her neměl pocit, že Musa jen plní nějaké nepsané kvóty, protože způsob, jakým se do Zikmundova tábora dostal, jak sám komentuje svůj vlastní vzhled, kým vlastně je a jaká je jeho životní filosofie, je zkrátka něco, co dává smysl. A pokud jde o romantický vztah mezi Jindřichem a Ptáčkem, náznak jsem zaznamenal v podobě jedné dialogové volby označené srdíčkem, nikam dál to ale v mém průchodu nevedlo a mohu vám potvrdit, že mého Jindru poznalo během hry hodně lazebnic i urozených dam…

Bijte je!

Ačkoliv nejedna postava ve hře tvrdí, že se toho dá slovy vyřešit víc než mečem, vyprávějte tohle lapkům, kteří proti vám za doprovodu smršti nadávek nabíhají se sukovicemi pokaždé, když se jen přiblížíte k jejich táboru. Soubojů je tak ve hře stále dostatek, ať už jde o ty špinavé, kdesi u cesty, nebo o rytířské, v nichž byste ale ctnost také většinou hledali marně. Jinak řečeno, bojovat budete a je jen na vás, jak se k téhle neméně důležité části Kingdom Come: Deliverance II postavíte. Vývojáři si vzali k srdci kritiku, která se na soubojový systém snesla po vydání prvního dílu a provedli dílčí změny. Pokud mám mluvit o meči, který jsem ve hře využíval výhradně, vývojáři odebrali možnost zaútočit zespodu a nahradili tento směr výpadem bodnutím. Stále ale máte k dispozici propracovaná komba, využívající zbylé směry a přinášející notné uspokojení, pokud si tohle nelehké řemeslo skutečně osvojíte. Značná svízel ale může být spojená s tím, že to, jak se souboje ovládají, resp. jak jsou responzivní či rychlé, se vyvíjí průběžně s tím, jak se vyvíjí Jindrova úroveň a dílčí schopnosti boje. I u mě to vedlo v samém úvodu k přesvědčení, že to ani napodruhé nebude žádný med, změny provedené například v načasování úderů či bloků a zlepšená čitelnost soupeře ale vedou k tomu, že vám souboje rychleji přejdou do krve a nebudete se v nich cítit ztracení. Samozřejmě, pokud jste ovládli systém v prvním dílu dokonale, na začátku pokračování ucítíte brzdu jen kvůli chybějícím perkům či kombům, která se teprve musíte naučit, ale pak už půjde vše hladce a je obrovskou radostí mít k dispozici systém, který zahazuje arkádovost a snaží se i v souboji proti slabším protivníkům nabídnout realistickou výzvu.

Strašně dlouho trvá, než se ručnice nabije – ačkoliv si příliš nezadá s těžkou kuší – jenže kam přesně poslat výstřel, jsem nepochopil ani po padesáti hodinách hraní.

Kromě meče jsem samozřejmě zkoušel i další zbraně, zastavím se ale u těch střelných. Novinkou je kuše, která je alespoň pro mě skvělou alternativou k luku. Pomalé natahování vyvažuje přesnost i síla, a ačkoliv nemáte k dispozici zaměřovač, velmi rychle se naučíte trochu podměřovat a zasahovat tak vybraný cíl, kam potřebujete, a to i na delší vzdálenost. Specifické jsou pak ručnice, první verze budoucích pušek, při jejich používání jsem si častokrát vzpomněl na slova Viktora Bocana z reportáže, kterou jsme ve Warhorse natočili v době odhalení hry. Strašně dlouho trvá, než se zbraň nabije – ačkoliv si příliš nezadá s těžkou kuší – jenže kam přesně poslat výstřel, jsem nepochopil ani po padesáti hodinách hraní. Nakonec jsem tuhle čertovskou zbraň, která dělá velké bum a hodně čmoudí, používal jen na velmi krátkou vzdálenost, jinak si nejsem příliš jistý, zda ji lze používat efektivněji. Ve hře jsou ale samozřejmě také sekery, kladiva, palcáty nebo dlouhé zbraně, v zájmu dosažení alespoň zdánlivého mistrovství jsem ale v prvním průchodu neexperimentoval příliš.

Stinnou stránkou soubojů je nicméně chování umělé inteligence a kolize fyziky. Na jednu stranu vývojářům opravdu nezávidím, protože středověký souboj se mohl velmi rychle přeměnit v nepřehledný mumraj těl a končetin, což hra předkládá velmi věrně. Z herního pohledu tím ale na povrch spíše vystupují nedostatky v pathfindigu nebo právě fyzice. U větších soubojů se tak často stane, že se s nepřítelem bijete přes jiného válečníka, uvidíte nejrůznější záseky postav o objekty na zemi, zdánlivé vypínání jejich pozornosti nebo špatně čitelnou míru zranění. Souboje jsou navíc kvůli otevřené povaze hry mnohdy ovlivněné náhodou, takže něco, co nemůžete překonat, ať se snažíte sebevíc, v úspěšném pokusu zvládnete, ani nevíte jak. Větším problémem, sahajícím až k designu jednotlivých misí či jejích částí, je však to, že hra nedá žádný prostor k tomu, abyste se na většinu soubojů jakkoliv připravili. Do té míry, že mi to přišlo na některých místech až krutě neférové. Příkladem za všechny je návštěva majitele jednoho ze stříbrných dolů. Patřičně jsem se vyšňořil do měšťanského obleku, připnul si zdobený, nikoliv nejlepší meč, a pustil se do dialogu. Během něj se ale situace vyvinula směrem k souboji, muž, se kterým jsem jednal, doslova v cutscéně řekl, že se běží připravit, jenže já už ten prostor nedostal, a tak jsem tváří v tvář družině nepřátel najednou stál v krásných brokátových šatech a směšnou čepicí, kterou jsem nosil jen kvůli zvýšení vlastního charisma. Řešením bylo zkusit, jestli souboj náhodou nevyhraji. Nebo se vrátit o 30 minut zpět k poslední uložené pozici, kdy jsem se nacházel na opačném konci mapy a cestou zvládl ještě několik zajímavých věcí.

Pár klacků pod nohama

Tím se dostávám k tomu, že Kingdom Come: Deliverance II nebude vždycky tou nejpřívětivější hrou, jakou si můžete zahrát. Systém ukládání přes lektvar sejvovice zůstal zachován, což ale není výrazný problém. Vývojáři totiž zjednodušili způsoby, jak se k lektvaru dostat, případně jak jej už velmi brzy vařit v opravdu velkých počtech a opravdu se na něj začít spoléhat. Questy totiž nejsou konzistentní v tom, kdy ukládají automaticky, a pokud hlášku nebo celé uložení přehlédnete, většinou to zjistíte až v momentě, kdy se k neexistující uložené pozici chcete vrátit. To většinou zahrnuje i složitý souboj nebo těžké stealthovací pasáže, takže sejvovicí proti frustraci! Zachován byl i systém spánku, resp. omezení pojící se s tím, že si nemůžete lehnout jen tak do ledajaké postele. Většinou totiž přijde její majitel a pořádně vám vynadá, z druhé strany si ale můžete vcelku bezpečně lehnout na lůžko toho, kdo už prokazatelně není naživu. Bez viditelné změny zůstal systém okrádání, který je dle mého stále více rizikový nežli výnosný, a stejně budete také prolamovat zámky. Protože se mi to stalo už podruhé, musím zkrátka uznat, že buďto přehlížím něco zásadního, nebo mi to prostě nejde. S myší jsem o trochu úspěšnější než s analogovou páčkou na ovladači, pořád je to ale tak dvacet zlomených šperháků proti jednomu odemknutému zámku nad vyšší, než velmi lehkou úroveň obtížnosti. Můj největší problém je, otáčet myší či v různém úhlu vychýlenou páčkou stejnou rychlostí, jakou jedním tlačítkem otáčím celým zámkem a i v tuhle chvíli nad tím kroutím hlavou.

Když pláče CryEngine

Jak jste už z přiložených obrázků či videa pochytili, hra oproti prvnímu dílu významně prokoukla. Vývojáři zapracovali na postavách i krajině, vylepšili světlo i oblaka a celkově hra přináší obstojný pokrok ve vizuální kvalitě. Dávám stranou fakt, že synchronizace úst s pronášenými slovy vznikala pro angličtinu a s českým dabingem tak uvidíte nedokonalosti. Nejde mít všechno a rozhodně to není problém jen Kingdom Come: Deliverance II. Naopak vyzdvihuji, s jakými detaily jsou obličeje zpracovány, jak přirozeně hra působí, když se jen tak procházíte kolem a opět tu jsou ony majestátné lesy, které se soudě podle vlastních toulek za těch uplynulých 600 let vlastně příliš nezměnily. Moc hezky jsou zpracovány také budovy a jejich interiéry, které v kombinaci se světlem přináší očekávanou středověkou atmosféru. Pokud je můj pocit správný, budovy měly spíše menší okna, což znamená přítmí, a to i v případě hradů. Pokud se pak v nějaké komnatě koná oslava a světlo vychází jen z pochodní či ohňů, vše má správný oranžový nádech a působí jednoduše skvěle. Cutscény, již několikrát zmiňované, jsou ještě lepší než v prvním díle a v ničem si nezadají s konkurencí těch největších a nejnákladnějších her. Přesto ale na Kingdom Come: Deliverance II vidíte, že i kvůli použitému enginu a opětovnému využití mnoha assetů z prvního dílu není všechno tak naleštěné, jak by naleštěné být mohlo.

Největší problém jsem měl s animací postav, která působí velmi strnule a navíc v ní můžete okatě sledovat vzorce, když se například nějaká nehratelná postava složitě staví do pozice, v níž ji má hráč čekat. Pokud jste na místě dřív, veškeré dění na chvíli zamrzne a čeká se, až se jednotliví aktéři budoucí rozpravy správně rozmístí. Působí to rušivě a vytrhovalo mě to z ponoření do hry. Stejně problematické ve smyslu nerušeného zážitku, je pro mě prolínání objektů, zejména částí výstroje a výzbroje všech postav. Ačkoliv systém oblékání doznal viditelných změn a jednotlivé vrstvy zpod sebe už nevykukují tak často, stále se tak děje a přidávají se k tomu i další neduhy. Meče procházející lavičkou, na které jejich nositelé sedí. Pásky nezvládající neposednou fyziku. Natahující se části brnění, které působí jako pružná textura, nikoliv jako pevný objekt. Nebo velmi divoké chování koní, když využijete novou možnost někoho na cestě následovat. Vyhnout se překážce nebo jen zatočit mnohdy znamená smýkání koně vlevo i vpravo, což – opět – nepůsobí příliš dobře. I s aplikovaným day one patchem navíc docházelo k mnoha menším bugům, jako je zobrazování postav v tzv. t-pózách na místech, kde být už vůbec neměly nebo nejrůznější záseky na schodištích či ve stísněných prostorech. A protože ve hře strávíte vyšší desítky hodin, později už takové momenty nelze nevidět.

Použití vylepšené technologie z prvního dílu nicméně přináší i značné pozitivum v podobě skvělé optimalizace, která neplatí jen pro okolí Trosek. I v Kutné Hoře drží hra na identické nastavení obstojný framerate, ačkoliv může na některých přelidněných místech či bezprostředně po načtení pozice dojít k drobným poklesům. Z čeho mám obrovskou radost, je podoba hry a její výkon na konzolích, jmenovitě na základním modelu PS5, na kterém v režimu výkonu nepřijdete o 60 fps, ale současně se neopakuje fiasko, které přinesl první díl na tehdejších konzolích PS4 a Xbox One. Už během preview jsem naznačoval, že na PS5 běží hra pocitově na nastavení grafiky střední až vysoké, a i po dalších hodinách bych své tvrzení podepsal. Pokud tedy hodláte hrát na konzolích, spíš než na výkon či kvalitu grafiky se připravte na trochu složité ovládání, které nově zahrnuje i pás s rychlou nabídkou zbraní či lektvarů, takže zorientovat se v nabídkách či inventáři dá chvíli zabrat. Část hry jsem pak odehrál i na Steam Decku a i na nejrušnějším náměstí v Kutné Hoře či v Zikmundově táboře není kolísání frameratu nijak výrazné. Hraní s FSR situaci zlepšuje, bohužel se ale negativně podepisuje na čitelnosti textů v inventáři, který je sice krásný a intuitivní, ale je zpracován ve 3D a jsou na něj tudíž ještě viditelněji aplikovány algoritmy upscaleru. Zároveň vývojáři sice potvrdili „oficiální podporu“ Steam Decku, ale hádám, že tím není myšlena verifikace ze strany Steamu právě kvůli zhoršené čitelnosti mnoha textů.

Vzhledem k množství dialogů, i když jsou i nadále zpracovány stejným způsobem přepínáním mluvících hlav, je velmi příjemné sledovat hezčí obličeje.

Pokud bych se ale měl vrátit k celkovému dojmu, posun oproti jedničce je jasně viditelný v detailech a zmiňovaném nasvícení, které dělá ve výsledku hře skvělou službu. Vzhledem k množství dialogů, i když jsou i nadále zpracovány stejným způsobem přepínáním mluvících hlav, je velmi příjemné sledovat hezčí obličeje a vývojáři rovněž častěji přináší in-game scény, v nichž se kamera přesouvá do jiných úhlů a scény působí uvěřitelněji. A pak je tu samozřejmě hudba, která nabaluje nové prvky na dřívější témata a přináší samozřejmě obrovské množství nových. Mísení hudby podle lokací či situací, budování atmosféry, majestánost, ale i hravost některých momentů tak působí ještě lépe než v původní hře a je skutečně radost Kingdom Come: Deliverance II nejen hrát, ale i poslouchat.

Hra po hře

Co se pokračování Kingdom Come: Deliverance nedá upřít, je rozmáchlost. Ještě lépe, zvládnutá rozmáchlost, která staví na základech jedničky, přidává skvělou optimalizaci a rozšiřuje úplně všechno. V tomto ohledu se bude na druhý díl vzpomínat jako na ten, který dokázal překročit stín původního titulu a ukázat se v ještě lepším světle i díky možnosti vyzobat všechen obsah po skončení hlavní dějové linky. K dokonalosti sice chybí řada věcí, ale je na tom z mého pohledu nesrovnatelně lépe než například S.T.A.L.K.E.R. 2. Přesto má mnoho věcí společných a i nadále zůstává hrou, která nemusí automaticky oslovovat hráče RPG. A za to, ještě jednou, patří vývojářům dík.

Kingdom Come: Deliverance II

  • Fantastická středověká atmosféra podtržená Kutnou Horou i vesnicemi
  • Vynikající hudbení doprovod
  • Skvěle vyřešený úvod hry a přesun hlavního hrdiny z prvního do druhého dílu
  • Dvě výrazně odlišné části, které mají unikátní tempo i přichuť všech událostí
  • Velmi propracované hlavní i vedlejší úkoly
  • Výrazné vylepšení obličejů a sytému světla
  • Mnoho historických postav s obličeji českých herců ve skvělých cutscénách i dialozích
  • Citlivé zpracování kontroverzních témat
  • Zdařila optimalizace výkonu
  • Velkorysý herní prostor i doba počítající se na vyšší desítky hodin
  • Ne všechny dialogy drží kvůli své košatosti pohromadě
  • To stejné platí o reakcích herního světa - typicky ostatních postav - na Jindru a jeho činy
  • Nejasný systém automatického ukládání, nemožnost pružně reagovat na dění včasnou změnou výbavy
  • Grafické glitche i bugy, které kazí celkový dojem
  • Strnulé animace většiny postav i zvířat včetně kolizí s objekty
  • Oproti angličtině slabší český dabing
Už jsem řekl a napsal, že Kingdom Come: Deliverance II je tou nejlepší definicí přímého pokračování. Navazuje přesně tam, kde skončil první díl a přináší vylepšení v řadě ohledů. Přesto ale zůstává pokračování věrné původní hře a je jasným servisem pro fanoušky. Stejně jako před sedmi lety se negativa nachází v detailech, které však postupně ovlivní celou atmosféru a vstoupí do zážitku. Ať už jde o strnulé animace, nejasný systém ukládání - a to nemluvím o sejvovici, podivné reakce herního světa, grafické glitche a občasné nelogičnosti. Hra v mnoha ohledech připomíná S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl, má však mnohem lepší optimalizaci a příběh, díky kterému se budete chtít stále vracet.
8 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

114

Napsat komentář

Další články
Nahoru