F1 22

Codies využívají skutečné změny k lepšímu. Mnoho věcí ale nemění nebo dokonce zhoršují

8. 7. 2022
Název hry: F1 22 Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 1. 7. 2022 Platformy: , , , , Recenzovaná verze: PC Žánr:

V loňské recenzi F1 2021 od vývojářů z Codemasters jsem hru označil za speciální. Vyšla poprvé pod hlavičkou Electronic Arts a nad rámec drobných inovací přinesla příběhový režim, podívala se na nové konzole a odstranila nabídku historických vozů. Ani letos ovšem není o velké změny nouze, i když vychází převážně z toho, jakým směrem se ubírá svět skutečného formulového závodění, které se snaží herní vývojáři v souladu s licencí co nejvěrněji následovat. Řeč je především o nové koncepci vozů F1, které si sice vyjma větších kol zachovávají na první pohled podobné proporce, ale přichází s řadou změn, ovlivňující jejich jízdní vlastnosti, a tudíž i celkový zážitek ze hry. A protože ne všem hráčům může jistá těžkopádnost současných monopostů vyhovovat, snažili se vývojáři ve zbývajícím čase naplnit hru dalším zajímavým obsahem. Ne vždy se jim to ale z mého pohledu povedlo stoprocentně a speciálně u mnohokrát zmiňovaných sportovních vozů si nejsem zcela jistý, co vlastně bylo původním záměrem.

Všechno na jednom místě

Stejně jako v předchozích letech, také letos předkládá studio Codemasters komplexní závodní hru, která se snaží poskytnutou licenci na seriály závodů F1 a F2 naplno využít. Na rozdíl od ročníků, které vycházely v době pandemie koronaviru, však tentokrát přináší vývojáři ucelený balíček, do kterého už jsou zahrnuty aktuální designy jednotlivých monopostů i většina úprav týkajících se tratí. Pokud si tedy chcete zazávodit na inovované dráze v Melbourne, zajímá vás osobní zkušenost s tratí v Miami nebo chcete vyzkoušet změny v Abú Zabí či ve Španělsku, máte tu možnost. Jediné, co vývojáři zahrnout nemohli, jsou úpravy ve Spa a neočekávám, že se tak v souvislosti s F1 22 stane například prostřednictvím budoucího updatu. To ale vzhledem k reálnému stavu není na škodu a je jisté, že úpravy jedné z nejoblíbenějších tratí v celém seriálu závodů budou zahrnuty do dalšího ročníku.

Mnohem zajímavější nežli tratě jsou ale jednotlivé vozy, které se chovají značně odlišně a přinutí vás znovu pilně trénovat. Přítlak, který generují, se propisuje do ovladatelnosti vozu a fyzikálního enginu, spojeného především s pneumatikami. Je rozhodně příjemné sledovat obrovské rozdíly mezi tím, jak se vůz chová v momentě, kdy vyjedete z garáže a jak po jednom dvou kolech, kdy se vám už podaří dostat do pneumatik dostatečnou teplotu. Víc než kdy dřív jsem proto sledoval jejich zahřátí a zoufal si, když se mi nedařilo zejména s tvrdými směsi dosáhnout takových hodnot, aby pneumatiky správně fungovaly. Jde o drobnost, kterou lze navíc zcela negovat tím, když si zapnete některého z obligátních pomocníků, v tomto případě zejména kontrolu stability, ale pokud věnujete hraní trochu času a nebudete přeskakovat tréninky, F1 22 se vám v tomto směru odvděčí skvělým zážitkem. Osobně vnímám nutnou práci s pneumatikami jako další vrstvu celkové výzvy, kterou doplňuje nakládání s ERS a činí závody ještě vypjatější.

Skoro jako v televizi. Skoro

Vývojáři rovněž chtěli dát hráčům do rukou více možností, jak ovlivnit i některé další části závodů či celých závodních víkendů, a tak přidali rozšířené funkce pro manuální zastávky v boxech, resp. řazení na startovní rošt. Když jsem si však o těchto prvcích četl poprvé, čekal jsem trochu víc, než co hra ve výsledku servíruje a musím přiznat, že příliš nadšený nejsem. Zabrzdit na značce, případně v pravý čas odkliknout quick-time event, po kterém formule zatočí k mechanikům, je vyslovená blbina, která navíc nic zásadního neovlivňuje. V boxech jsem navíc nezaznamenal žádné výrazné zlepšení animací mechaniků ani prezentace obecně, což je rovněž zklamání. Vše ale částečně vyvažují náhodné chyby, které se mohou během zastávky v boxech stát, přičemž nejčastěji jde o problém s koly, které buďto nejdou sundat nebo naopak nasadit. Nebýt zmiňovaných rozechvělých animací a podivné nepřirozené rychlosti, v níž se všechno v boxech odehrává, byl by zážitek skvělý, takhle je ho ale nutné ke spokojenosti teprve doladit.

Nechci tím ale na druhou stranu říct, že ignoruji a neoceňuji snahu vývojářů trochu sáhnout do celkového zpracování a dát hráčům možnost, jak si zlomové okamžiky užít ještě víc. Režim televizního přenosu, do kterého se vám může obraz hry přepnout v momentě, kdy je třeba odkroužit zaváděcí kolo nebo strávit nějaký čas za zpomalovacím vozem, je vlastně docela příjemný a zejména na konzolích s ray tracingem vypadá k světu. Vývojáři dokázali věrně napodobit úhly kamer, včetně letecké, záběry doplňují odpovídající televizní grafikou a nebojí se ani pohledů zepředu na helmy jezdců, které s přivřeným okem vypadají jako ve skutečnosti. Hře ale ve smyslu grafického zpracování chybí během těchto okamžiků punc realismu a bohužel se na hře začíná už poměrně výrazně podepisovat zub času.

Malý technický pokrok

Ačkoliv vývojáři zlepšili například efekty počasí, tedy zejména deště a vodních kapek vznášejících se za vozidly, grafika zůstává velmi sterilní, což nové televizní momenty ještě umocňují. Okolí trati jednoduše nežije, na tribunách neuvidíte nikterak detailně vymodelované diváky, a co je mi záhadou už několik uplynulých let – proč je obraz vždy zahalen do podivné mlhy, která má za následek smytí většiny barev a i závody po mrakem působí, jako kdybyste právě kroužili někde na poušti v Bahrajnu a všude létal písek. Ačkoliv tohle není něco, co by bylo příznakem jen pro aktuální díl, právě více možností, kdy budete hru sledovat i jinak, nežli pohledem vybraného jezdce, mě nutí na problém poukázat. Přidat bych ale mohl i stále stejné prostředí v boxech, opakující se a notně bezpohlavní animace na stupních vítězů nebo mdlý pokus o komentář, který sice mají v gesci oblíbení Croft s Jacquesem, ale promlouvají tak sporadicky, že si jich vlastně ani pořádně nevšimnete.

Možná právě proto, jak vysoký standard vývojáři z Codies nastavili, je snazší mluvit o nedostatcích, když všechno ostatní funguje tak, jak byste očekávali.

Co se týká vlastního závodění, úprava ovladatelnosti vozu a výše popisované patálie s pneumatikami jsou rozhodně vítanými změnami. Téměř vše ostatní ale zůstává při starém. Umělá inteligence vašich protivníků se samozřejmě ve velkém odvíjí od toho, jak si hru nastavíte. V tomto bodě vývojáři nic neměnili a skutečně nechávají ladění náročnosti závodů zcela na vás. Jenže na trati se pořád budete potkávat s těmi stejně podivně ovládanými vozy, které do vás budou znenadání bourat, případně šlapat na brzdu v momentě, kdy to není vůbec třeba. Typicky se tak děje například příliš brzy před nájezdem do poslední šikany v Kanadě či Belgii, případně v rychlé sekci druhé, třetí a čtvrté zatáčky v Abú Zabí. Takových míst je samozřejmě víc, ale když se začnou objevovat častěji, není to nic příjemného a na zážitku to nepřidá. Pokud s tím navíc spojíte i nějakou tu kolizi, opět se nedočkáte rozšířeného vizuálního modelu poškození. Pár oděrek, obligátní odletující kusy a to je tak nějak všechno. Na druhou stranu, komplexní podlaha je velmi náchylná na přejíždění obrubníků a hlášení od inženýra – letos konečně namluveného profesionálem a bývalým technikem McLarenu Marcem Priestlym – bude upozorňovat velmi často právě na tento problém.

Stále velká zábava

Nechci ale, aby hodnocení F1 22 vyznělo přehnaně příkře. Možná právě proto, jak vysoký standard vývojáři z Codies nastavili, je snazší mluvit o nedostatcích, když všechno ostatní funguje tak, jak byste očekávali. Na tomto místě je nutné vyzdvihnout množství tratí, byť vycházejících z licencí, samozřejmě i detailně zpracované vozy a jednotlivé piloty. Fakt, že si můžete zajezdit i v sérii F2 je sice opět „jen“ součást standardní nabídky, ale není to málo, zvlášť když jsou vozy Dallara tak zábavné. A doplnit musím i novinku v podobě sprintů, díky kterým si můžete na konkrétních tratích užít nový formát víkendů s kvalifikací, která přichází už po prvním pátečním tréninku a oním závodem, jehož výsledek funguje jako startovní listina pro nedělní grand prix. Co se týče novinek v módu My Team, vývojáři už dopředu mluvili například o dílčích změnách ve smyslu motivace zajíždět tréninky, nic převratného ale nečekejte. Systém funguje pořád obdobně, za seznámení s tratí nebo simulaci závodního tempa získáváte body výzkumu a ty opět měníte za vylepšení vašeho vozu v továrně. Dynamika se nicméně z módu nikam nevytrácí, a pokud chcete mít vše pod kontrolou, správa celého týmu i zodpovědnost za vlastní výkon v závodech je tím nejlepším, co My Team dlouhodobě přináší.

Nepřítomné poskakování

Jedním z poznávacích znamení letošních vozů F1 je efekt poskakování při vysokých rychlostech, který je výsledkem nové koncepce podlahy. Vozidlo je díky proudícímu vzduchu přitlačováno k povrchu dráhy natolik, že dojde k přerušení proudění, v tu chvíli se monopost doslova „odlepí“, ale ihned je obřím vysavače přisáván zpět. Čím vyšší rychlost, tím je efekt silnější a nepříjemnější nejen pro jízdní vlastnosti, ale pro samotné jezdce. Vývojáři z EA se proto rozhodli, že jej do fyzikálního modelu své hry nezahrnou a auta v F1 22 neposkakují.

Pokud chcete ještě intenzivnější zážitek, můžete se na PC chopit VR headsetu a poprvé vyzkoušet i hraní ve virtuální realitě. Jestli už máte zkušenost z jiných závodních her, které tuto funkcí nabízí, nebudete ohromeni technickým zpracováním – ve skutečnosti přichází hra o spoustu detailů a momentálně nelze kameru připnout na horizont – na druhou stranu je ale vše vyváženo unikátním pocitem, že skutečně řídíte vůz formule 1. Až dosud jsem mohl jen odhadovat, co asi piloti vidí, jak moc jim překáží sloupek ochranného prvku Halo nebo zda jsou zpětná zrcátka skutečně tak k ničemu, jak se může zdát z televize. A hle, odpovědi na sebe nenechají dlouho čekat a jsou opravdu velmi intenzivní. Promíjím snížení grafických detailů a obecně nepříliš výrazné ozvučení monopostů, hrát ve VR je pro mě novým způsobem, jak hrát F1 od Codies a jen s těžkým srdcem jsem si při testování verze pro PS5 tuhle funkci odpíral. Samozřejmě ale počítejte se zvýšenými nároky na hardware, byť moje stárnoucí sestava s Intel Core i7 6700K, dvojicí GTX 1080 a 64 GB operační paměti zvládala F1 22 i s vyššími detaily ve VR zcela plynule.

Výsměch jménem F1 Life

A pak tu máme F1 Life. Možná se divíte, proč jsem ho dosud ani nezmínil. Tedy onen slavný mód, který nám měl přiblížit život pilotů formule 1 a nechat nás nakouknout do luxusu, ve kterém žijí. No jo, to by ovšem museli žít všichni ti Hamiltonové, Verstappenové a Leclercové v menu videohry, ze kterého by si kupovali hrstku čepic, trik a šortek, případně vybavovali nevkusné obývací pokoje koženými sedačkami. Ne, F1 Life není žádný mód, je to skutečně jen položka v menu a nemá vůbec žádné využití, nejste li celí rozechvělí z představy, že do vašeho virtuálního apartmánu náhodně zavítají hráči při čekání na online hru. Rozumím, že bylo potřeba přitlačit na tom, aby hráči utráceli skutečné peníze za kosmetické maličkosti a že už nestačí tlačit jim je skrze My Team, ale tohle se opravdu hodně nepovedlo. A to mluvím i o supersportech, nebo možná právě o nich.

Protože na rozdíl od F1 není nereálné do sportovních aut sednout, lze vcelku bezpečně prohlásit, že fyzikální model byl nastaven hodem kostkou a nad výsledkem se všichni patrně zasmáli

Jak už bylo krátce před vydáním patrné, luxusní vozidla Ferrari, McLaren, Aston Martin a Mercedes nelze prohánět ve skutečných závodech – jediným prostředkem, jak si je „užijete“, je jízda v tzv. Pirelli Hot Laps. Někdy jde o časovku, někdy o drift, ale nikdy o přímý souboj s jiným vozidlem. Tyhle rádoby napínavé události lze navíc v kariéře přeskakovat, takže není téměř důvod se na ně jakkoliv soustředit. Co je totiž nejdůležitější, jízda s těmito vozy není ani trochu zábavná. Je vlastně až ostudné pro závodní odborníky takového formátu, jakými jsou právě lidé z Codemasters, že dávají hráčům možnost zajezdit si s tak podivně se chovajícími vozy, které jsou navíc ozvučené asi jako smykující náklaďáky. Protože na rozdíl od F1 není nereálné do takových aut sednout, lze vcelku bezpečně prohlásit, že fyzikální model byl nastaven hodem kostkou a nad výsledkem se všichni patrně zasmáli, jak skvělý žert se jim povedl hráčům připravit. Takže ne, ani s ohledem na velmi slabé grafické provedení nejsou supersporty v rámci módu F1 Life argumentem, proč byste měli po F1 22 sáhnout a nebudu se zlobit, když tohle fiasko vývojáři příští rok nezopakují.

Finální dojem z F1 22 tak u mě zůstává za očekáváním. Vizuální stránka hry by chtěla notně vylepšit, představené novinky v závodech nepadají na úrodnou půdu a ty další nelze brát vůbec vážně. Za svých 60 eur v základní edici dostanete opět možnost výživně si zazávodit, případně se naplno ponořit do online klání, která se opět pohybují ve vlastním světě. V porovnání s loňským dílem se však v mnoha bodech jedná o identickou záležitost se všemi klady i zápory, a to už nemusí být o další rok později dostatečné. Pokud ale vlastníte VR headset a budete chtít hrát F1 22 ve virtuální realitě, pak ode mě máte zelenou a vřelé doporučení s tím, že po prozření vývojářů a přidání možnosti ukotvit kameru tak, aby se nehýbala s monopostem, bude to všechno ještě o poznání lepší.

F1 22

  • Aktualizace pro novou sezónu, včetně všech změn na tratích a hlavně nových vozidel
  • Zábavný jízdní model, především ve smyslu práce s pneumatikami obřích kol
  • Robustní módy pro závodění, ať už sólo, v kariéře nebo s ostatními v online módu
  • Povedené náznaky rozšířených televizních záběrů při safety caru, během zastávek v boxech a zaváděcím kole
  • VR režim sice postrádá připnutí kamery na horioznt, ale je opravdu skvělým tahákem a možná i důvodem, proč nad F1 22 přemýšlet
  • Většina novinek v závodech vyznívá na prázdno, snad vyjma chyb mechaniků v boxech
  • Grafické zpracování už začíná povážlivě stárnout a okolí tratí je vysloveně nehezké
  • Umělá inteligence je schopným soupeřem ve smyslu času, který zajíždí, nikoliv však v přímých soubojích
  • Režim F1 Life je výsměchem jakékoliv inovace, jde jen o menu a další kanál, skrze který chce EA vaše peníze
  • Sportovní auta jsou bolestivým přídavkem, který není ani zábavný, ani dotažený ve smyslu vlastní jízdy a zážitku
Série F1 od Codies stárne, a je to na ní rok od roku více znát. Letošní ročník byl už dopředu posilněn tím, že došlo ke změně koncepce monopostu F1, a právě odsud přichází ty nejlepší a nejvýraznější změny. Chování vozů je jiné nežli loni, ne nutně lepší, nebo horší, ale vývojáři udělali maximum, aby podle všech dostupných popisů a pocitů jezdců působila jízda autenticky. Práce s pneumatikami a nakládání s vyšší hmotností vozů je novou vrstvou celkové výzvy a působí opravdu skvěle. Všechno ostatní je ale buďto nedotažené - jako jsou inovace v závodech - případně zcela mimo očekávání. Mód F1 Life, který měl představit luxusní život pilotů F1, je položka v menu a díra na peníze, pokud je chcete ve hře utratit za čepice a trika pro vaší virtuální postavu a nábytek jejího apartmánu. Závody ve sportovních autech pak nepřidávají vůbec nic a jejich zpracování je vzhledem ke Codies ostudné. Jediné, co skutečně působí jako argument, proč dát i letos hned od startu 60 eur, je VR mód, který sice není bez chyby, ale přináší na PC skutečně něco nového a vysloveně neokoukaného.
7 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

4

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru