Recenze DualShock Back Button Attachment

Experiment, nebo povedená příprava na DualShock 5? Přídavek funguje a potěší přístupností

Zdroj: Polygon
2. 4. 2020

Řadíte-li se mezi fanoušky konzolí od Sony, jistě vám neuniklo, že design ovladačů pro PlayStation se v průběhu let měnil poměrně málo. Konkurence v podobě Nintenda všemožně experimentovala a snad s každou novou konzolí se objevily i zcela neokoukané ovládací periferie. Na druhé straně Microsoft se držel mnohem více při zemi a své gamepady jen mírně vylepšoval, v případě poslední generace Xboxu ale nabídl nepopiratelně větší variabilitu a uvedl na trh hned dvě verze ovladače jménem Xbox Elite Controller. Ten měl za úkol posunout hraní na vyšší úroveň a uspokojit i ty nejnáročnější hráče.

Určitě není vhodné takto upravený DualShock začít rovnou porovnávat s konkurencí například v podobě Xbox Elite Controlleru, i tak ale tento kousek hardwaru rozhodně má co nabídnout.

Nicméně v Sony tento segment trhu raději ponechali ostatním výrobcům, mezi kterými figuroval například Razer, Nacon nebo Thrustmaster. Společnost se tím do nedávné doby efektivně vyhýbala možnosti ovladač jakkoli modifikovat, nicméně to již neplatí, neboť na trhu je k dostání speciální přídavné zařízení, které na zadní stranu ovladače přidá dvojici programovatelných tlačítek. Ovšem jak vám na základě svých zkušeností níže popíšu, určitě není vhodné takto upravený DualShock začít rovnou porovnávat s konkurencí například v podobě onoho Elite Controlleru, i tak ale tento kousek hardwaru rozhodně má co nabídnout.

Přímé srovnání s konkurencí zde není na místě zejména proto, že cílem Sony v tomto případě bylo pravděpodobně něco odlišného než uspokojení hardcore fanoušků. A komunita zvědavých hráčů má poměrně jasno v tom, co je tím hlavním úkolem. DualShock 5 dle zveřejněných patentů přinese mírnou revoluci a na zadní straně ovladače se patrně mohou nalézat dodatečná tlačítka. A s tím může na konci životního cyklu aktuální konzole představený přídavek souviset tak, že Sony si tímto krokem může zajistit kompatibilitu stávajícího ovladače i s chystanou konzolí.

Lehké a na pohled křehké

Po vyjmutí z velkoryse pojatého balení vás může zprvu překvapit lehkost a snad až křehký dojem tohoto přídavku, bát se ale určitě nemusíte. Muší váha je samozřejmě na místě, neboť po připojení není ani třeba mít obavy z toho, že byste nečekaně začali se svým ovladačem cvičit bicepsy – nárůst gramáže je skutečně minimální a rozdíl ve váze přestanete vnímat prakticky okamžitě. V centru přídavku se každopádně nalézá plastový válec s displejem na spodní straně a s dvojicí tlačítek vybíhajících na obě strany ovladače. Tlačítka jsou dostatečně dlouhá na to, aby pokryla nejen celou šíři zad DualShocku, ale zasahují také do rukojetí.

Díky tomu je lze aktivovat buďto jejich stisknutím směrem nahoru do těla ovladače, anebo do stran, směrem k rukojetím. Tlačítka mají navíc velmi jemný stisk a při dotyku rovněž mírně cvaknou a poskytují příjemnou odezvu. Zároveň se mi ale nestalo, že bych je kdy zmáčkl v zápalu hry omylem. Připojené rozšíření ovladače každopádně zakryje konektor na sluchátka i zadní konektor sloužící například pro dobíjecí stanice. Nabíjet tak nově lze pouze přes USB vpředu, nicméně v plastovém krytu je možné nalézt alespoň nový konektor na sluchátka, takže o možnost připojit headset hráči každopádně nepřijdou. Z hlediska konstrukce bych ale pokáral připojování, které jde dost ztuha. Na druhou stranu po připojení vypadá tento přídavek jako integrální součást ovladače a svým vzhledem nijak neruší.

Vlastní

Co mě trochu rušilo, bylo programování. To je sice maximálně intuitivní a dokonce ani nevyžaduje dodatečnou instalaci jakéhokoli softwaru (a to ani při použití DualShocku s počítačem), nicméně ovladač je zapotřebí otočit vzhůru nohama. Centrální válcový prvek rozšiřující periferie totiž obsahuje displej fungující zároveň jako primární ovládací tlačítko, nachází se ale na spodní straně, byť navrchu by pro něj také bylo místo. Programování pak probíhá tím způsobem, že delším stisknutím displeje se dostanete do režimu úprav. Následně lze zmáčknutím jednotlivých tlačítek měnit jejich namapování. Přiřadit jim lze libovolné jiné tlačítko s výjimkou knoflíků Share, Options a stisku dotykové plochy ovladače.

Při programování je ale zapotřebí mít na paměti fakt, že v tuto chvíli je ovladač vzhůru nohama, takže levá strana je ve skutečnosti pravá a naopak, to je ale vyloženě detail. Dvojitým stisknutím displeje pak lze měnit na jeden ze tří uživatelem definovaných programů, zde jsem ale narážel na fakt, že centrální tlačítko jde stisknout ztuha a jak jsem již uvedl, nachází se vespod. Takže o rychlém měnění předefinovaných programů nemůže být řeč. Na druhé straně je ale pozoruhodným detailem, že ona paměť jednotlivých programů je uložená přímo v této rozšiřující periferii a pokud kupříkladu někdo z hráčů používá DualShocky dva (třeba pro PC a pro konzoli), tak přenášením lze přesouvat i naprogramování tlačítek. První dva programy tak lze mít například přizpůsobené pro konzolové hry a ten třetí pro aktuálně rozjetý titul na PC.

Na jaké hry se periferie vlastně hodí

Co asi každého zajímá především, je praktické využití této periferie. Zde pochopitelně platí, že díky programovatelnosti se fantazii ohledně užití meze příliš nekladou. Osobně mi ale přišel tento kousek hardwaru perfektní například v závodních titulech, kde zadní tlačítka mohla simulovat řazení takzvaně pádly pod volantem. Ocenit to mohou ale například i hráči rychlých on-line titulů, kde lze na zadní stranu ovladače nastavit rychle přístupné akce ve frenetických titulech typu Call of Duty či třeba rychlé přihrávky ve fotbalových simulacích. Nabízí se také možnost namapovat tlačítka, která je v jistých chvílích zapotřebí trvale držet, což mohou být například tlačítka nutná pro udržování rovnováhy v Death Strandning.

Nicméně v souvislosti tím bych tady jednu výtku měl, a to, že při delším držení se mi už osobně poměrně unavovaly ruce a při extra dlouhých seancích se dostavovaly i křeče. To ale může být dost o individuálním držení ovladače jako takového. Je proto důležité si vše vyzkoušet a najít ideální polohu. Vstříc takovému hledání pak upravený DualShock vychází tím, že pro zadní tlačítka lze využívat prsteníků i prostředníků. Tak jako tak bych jako ideální příklad pro použití uvedl obecně ty tituly, v nichž je zapotřebí kombinace ovládacích prvků, například podržení směrového kříže pro otevření kontextové nabídky a stisknutí jiného tlačítka pro potvrzení. V takovém případě se hráčům uvolní ruce a nemusí sundávat prsty z jiných klíčových prvků.

Celkový dojem z tohoto zařízení musím hodnotit kladně, byť výtka týkající se únavy rukou při delším držení relevantní rozhodně je. Stejně tak bych raději volil umístění hlavního ovládacího prvku v podobě displeje nahoře a možná by byla vhodnější i jiná povrchová úprava. V této podobě je zjevné, že právě displej se co nevidět poškrábe – na spodní straně ovladače obzvláště. Na druhé straně ale musím jednoznačně pochválit, že po připojení se toto zařízení opravdu jeví jako nedílná součást původního ovladače a jako taková dává smysl. Navíc díky rychle se vypínajícímu displeji nijak citelně nezasahuje do spotřeby baterií a díky absenci nutnosti využití jakéhokoli ovládacího softwaru mohu rovněž vyzdvihnout i okamžitou přístupnost po vybalení z krabice. S pořizovací cenou okolo sedmi set korun přitom nejde o nic přehnaně drahého, takže pro fanoušky PS4 a potažmo ovladače DualShock může jít o celkem jasnou volbu.

  • Příznivá cena
  • Není nutné instalovat žádný další software
  • Působí jako nedílná součást ovladače
  • Při delším držení klesá pohodlnost
  • Displej a ovládací tlačítko by bylo lepší umístit nahoru
Povedená periferie, která dokáže zpřístupnit jinak hůře či pomaleji dosažitelné ovládací prvky.

Nahlásit chybu v článku

1

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru