Control

Autoři her Max Payne a Alan Wake se vrací na výsluní. Jejich novinka nabízí něco z obojího

3. 9. 2019
Název hry: Control Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 27. 8. 2019 Platformy: , , Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr: ,
Control

Finské studio Remedy Entertainment má na kontě hry jako Max Payne, Alan Wake nebo Quantum Break. Jejich novinka nazvaná Control částečně připomíná každý ze jmenovaných titulů. Jedná se o akční adventuru z pohledu třetí osoby, která si hráče omotá kolem prstu paranormálními jevy, překypuje znepokojivou atmosférou a ohromí svěží akcí plnou destrukce. Moje obavy, zda se talentovaným vývojářům podaří prostřednictvím nové hry znovu probojovat mezi absolutní špičku, byly naštěstí zcela zbytečné. Velmi rychle jsem zjistil, že výsledkem jejich snažení je jedna z nejoriginálnějších a nejpestřejších stříleček za hodně dlouhou dobu. A přitom v ní zdaleka nejde jen o akci.

Hlavní hrdinkou je Jesse Faden, která hledá odpovědi. Její pátrání ji zavede až do centrály tajné vládní agentury FBC sídlící v New Yorku, která zkoumá nadpřirozené síly. Bez pomoci hráče se ale rusovlasá dívka náhle uvězněná v neobyčejné budově daleko nedostane. Na první pohled se jedná o relativně standardní akci, která vyniká skvělou ovladatelností a destrukčním modelem. Během pár desítek minut ale zjistíte, že Control toho nabízí mnohem víc. Příběh je sám o sobě napínavý a plný záhad i podivuhodných situací a výjevů.

Brutální architekturu plnou neobyčejných interiérů podporují divoké transformace prostředí, před nimiž i Layers of Fear blednou závistí.

Kulisu pro toto dobrodružství tvoří kancelářský komplex, který je jedním z nejpůsobivějších “světů”, které jsem ve vesmíru videoher navštívil. Budova jako by měla vlastní osobnost, jakkoli se jedná o uzavřený celek, každé její oddělení má specifickou atmosféru a neustále vás její interiéry překvapují novými nápady. Je proto radost úřad prozkoumávat a pohybovat se v otevřeném světě, který se vám postupně odemyká s tím, jak získáváte nové přístupové karty a osvojujete si další schopnosti. Brutální architekturu plnou neobyčejných interiérů navíc podporují divoké transformace prostředí, před nimiž i Layers of Fear blednou závistí.

Zdejší svět je strašidelným ztělesněním umění, byrokracie a estetiky retro futurismu, kterým hra připomíná The Bureau: XCOM Declassified. Zaznamenal jsem stížnosti na orientaci v tomto labyrintu chodeb, pater a kanceláří, ale podle mě nejde o úplně spravedlivou kritiku. Zpočátku může být pohyb v komplexu trochu matoucí, ale jakmile se jednou zorientujete, síť navigačních cedulí a výtahů vás neomylně navádí tam, kam potřebujete a zpravidla se obejde i bez trochu komplikované mapky. Je naopak příjemné sledovat, jak se před vámi dříve zamčené dveře postupně otevírají, jednotlivé úseky se všemožně propojují a vy můžete interiéry bez omezení cestovat třeba i v honě za vedlejšími úkoly, které hra rovněž nabízí. Pohyb v tomto světě vám navíc usnadňují rovněž stále přibývající body pro rychlé cestování.

Control nabízí nesmírně efektní i efektivní mix klasické akce a využívání zvláštních schopností. Jesse se ohání multifunkční zbraní, kterou neustále vylepšujete a modifikujete, ale dokonalé akční symbiózy docílíte až ve chvíli, kdy střelbu zkombinujete s telekinezí, levitací a dalšími fyzikální zákony popírajícími dovednostmi. I v těchto schopnostech se postupem času s vaší pomocí hlavní hrdinka zlepšuje a neustále sílí, přičemž jí můžete díky přerozdělování bodů určit, jakým směrem se bude její nadání vyvíjet. Na své si přijdou defenzivnější hráči i ti, kteří fandí frenetickým zuřivým útokům. Skvělý dojem z hratelnosti navíc podtrhuje skutečnost, že se v průběhu celé hry stále učíte něco nového, získáváte nová nadání, ale na druhé straně vás autoři až na několik základních úkonů nenutí využívat veškerý váš potenciál. Záleží jen na vás, jakým způsobem se rozhodnete Control hrát.

Jakkoli je tak třeba možné vaši zbraň modifikovat, je pozoruhodné, že základní varianta pravděpodobně zůstane po celou dobu jednou z vašich nejoblíbenějších. Vývojáři akční hry zasluhují poklonu, pokud umí učinit výchozí pistoli tak skvěle ovladatelnou a účinnou, že ji nedáte z ruky ani po několika dlouhých hodinách. Control přitom není jen nikdy nekončící explozivní akční jízdou, Remedy umí zvolnit krok, “zdržet” vás nějakou logickou hádankou a dopřát vám odpočinek. Titul přitom neztratí nic ze svého tempa, jeho dávkování je příkladné. Výsledek jen působí pestřejším dojmem. Podobně jsou na tom dialogy. Na akční hru je novinka neobyčejně ukecaná a nabízí řadu volitelných rozhovorů, které vás důkladně obeznámí se zdejším světem. Prostředí samo o sobě ale dokáže vyprávět vlastní příběh a zprostředkuje vám mnohá vodítka ještě předtím, než se Jesse dočká konkrétních odpovědí.

Chování a zdánlivý klid vašich kolegů je někdy podobně znepokojivý jako nelítostné útoky monster a lidí, které posedlo cosi hluboce děsivého.

Svět Controlu ovládají nadpřirozené síly, přetvářka a lži. Zdejší nepřátelé jsou strašidelní, ať už jde o řadové protivníky nebo nadpřirozenými silami obdařené bossy. Stejně originální a tajuplné jsou i ostatní postavy, na které v průběhu hraní narážíte, přičemž chování a zdánlivý klid vašich kolegů je někdy podobně znepokojivý jako nelítostné útoky monster a lidí, které posedlo cosi hluboce děsivého. Zasazení hry a její mytologie jsou prostě jedinečné a v mnoha směrech by to samo o sobě bylo dostatečným důvodem k tomu se o Control zajímat. Na hru je ale navíc radost pohledět. Její grafika patří mezi absolutní špičku a možnost zdemolovat oku lahodícím způsobem prostředí okolo vás přiměje hráče neustále experimentovat s výbušnými předměty ve snaze dosáhnout co možná nejúčinnějších ničivých následků. Dojem z audiovizuálního zpracování navíc podtrhuje brilantní hudební doprovod a charismatický dabing. I po stránce střihu a výpravy jsou autoři velice kreativní a je zjevné, že si užívají produkci titulu, který se nachází na pomezí hry a interaktivního filmu v tom nejlepším slova smyslu.

O to větší je ale škoda, že Remedy trestuhodně podcenili optimalizaci. Jak už pravděpodobně víte, výkon hry na základních verzích současných konzolí je zcela nevyhovující, ale titul má tendenci se občas pořádně zadýchat i na PS4 Pro. Je to zjevně nevyhnutelná daň za míru destrukce, interaktivitu světa a detailní grafiku plnou živých animací. Control ždímá potenciál dosluhujících konzolí až na samé hranice možného a tahle ochutnávka nové generace videoher se zjevně neobešla bez potíží. Vývojáři přitom na druhé straně nabízí i na konzolích příkladnou plejádu nastavení a všemožných technických fines, které nejsou vždy samozřejmostí. Namátkou můžeme zmínit vítanou možnost upravit si libovolně podobu titulků.

Pravděpodobně byste si přáli, abych vám o Controlu dal více konkrétních informací. O čem ta hra vlastně je, kdo jsou ti nepřátelé a jaký to má všechno vůbec smysl? O mnohé bych vás ale pak ochudil. Zábava spočívá právě v tom, že relativně dlouho víte, anebo spíš tušíte o tomto nadpřirozeném světe jen velmi málo. To je možná i důvodem, proč se nám před vydáním zdálo, že se počin stále nějak nevybarvil. Šlo nepochybně o záměr Remedy a jejich tajnůstkářství nebylo samoúčelné. Přicházet všemu na kloub je velmi zábavné, stejně jako snaha najít rovnováhu mezi konvenční akcí a fenomény, které porušují přírodní zákony.

Control exceluje v nelineární hratelnosti a svobodném pohybu, aniž by vám bránil postupovat jen po hlavní příběhové lince, pokud o to stojí. Jeho akce je brilantní a atmosféra nesmírně originální. Navíc tu dlouho nebyla hra, u níž by architektura a styl hrály takovou roli. Podobně jako v BioShocku nebo třeba posledním Prey. I tím je novinka výjimečná. Kromě zmíněných potíží s frameratem by hra mohla nabídnout pestřejší variabilitu nepřátel nebo výraznější bossy a určitě se občas trochu zblázní i její adaptivní umělá inteligence, respektive obtížnost. To však nic nemění na skutečnosti, že se jedná o skvělou akci s příměsí hororu, tajemna a enviromentálních hádanek i občasných logických puzzlů, kterou byste si neměli nechat ujít.

# akční # sci-fi

Control

  • Strhující a znepokojivá atmosféra neznáma
  • Nelineární hratelnost v otevřeném komplexu
  • Dynamická destruktivní akce kombinující zbraně a schopnosti
  • Brutalistní architektura a transformace prostředí
  • Vyladěná hratelnost přináší uspokojení
  • Na stárnoucích konzolích má hra problémy s optimalizací
  • Dynamická obtížnost občas kolísá
  • Hra by si zasloužila pestřejší nepřátele i výraznější bosse
O co méně jsem od Controlu čekal, o to více jsem dostal. Jedná se o jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku, u nějž člověk může vděčně prohlásit, že se mýlil, když hru podceňoval. Remedy se právem vrací mezi vývojářskou elitu, k níž evidentně patří.
9 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

11

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru