11-11: Memories Retold, Bandai Namco Entertainment, Recenze 11-11: Memories Retold

11-11: Memories Retold

Prožijte první světovou válku z pohledu dvou (ne)přátel

1. 1. 2019
Název: 11-11: Memories Retold Vývojář: , Vydavatel: Platformy: , , Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr: Datum vydání: 9. 11. 2018

Letos v dubnu oznámil vydavatel Bandai Namco svérázně stylizovanou 3rd person adventuru 11-11: Memories Retold, která největší ohlasy vzbudila už jen tím, jak vlastně vypadá. Grafická stránka hry je výrazná a na první pohled je jasné, že tvůrci neplánovali oslovit masy hráčů za pomocí fotorealismu, super ostrých textur nebo prostřednictvím pompézních efektů. Šli odlišnou cestou, na jejímž konci je spíše série pohyblivých kreseb a pláten. Jde o specifický výtvarný styl, který si určitě najde své kritiky a leckteré hráče může i odradit, na konto hry ale musím říci jediné – byla by to neskonalá škoda.

Dva zcela odlišní hrdinové

Název titulu se odvolává na datum oficiálního ukončení první světové války – 11. listopadu 1918 – do níž je celý děj hry zasazen, a od toho se také odvíjí celková nálada. Zapomeňte na optimismus, lehký nádech vyprávění nebo na vidinu jasného happyendu. Pokud si tento titul pořídíte, zamkněte se na osm hodin před světem, zatemněte okna a slabší povahy nechť si ještě přisunou krabici s kapesníky. Příběh hry není veselý a strávíte ho jen těžce, kouká z něho ale zcela patrná snaha poukázat na fakt, že konflikt, který měl před 100 lety ukončit veškeré ostatní války, byl především obrovskou tragédií pro jednotlivce.

V případě 11-11: Memories Retold jde o jednotlivce dva a jsou jimi vojáci z opačných stran barikády. Prvním je Kanaďan Harry, který vstoupil do války s romantickými představami – zatoužil po práci válečného fotografa, aby se zalíbil vysněné dívce. Chtěl se jí ukázat v uniformě a být alespoň na chvíli někým důležitým, takže po krátkém rozhodování odjíždí na západní frontu a vůbec poprvé za život opouští rodnou zemi. Na druhé straně válečné vřavy je německý inženýr Kurt. I ten vstupuje do strašlivého konfliktu dobrovolně, jeho pohnutka je ale mnohem pragmatičtější. Kurt totiž odešel hledat ztracenou jednotku, ve které sloužil jeho vlastní syn Max. Tímto rozhodnutím za sebou nechává ženu a mladší dceru, ovšem se slibem, že se vrátí domů a Maxe přivede.

Dvojici hrdinů ve hře ovládáte na střídačku, s čímž se mění i vaše vlastní motivace a vnímání jednotlivých okolností. Dříve či později se pak oba muži setkají na frontě a dokonce se vlivem okolností spřátelí, aby se záhy projevila jejich odlišnost. Jeden do války chtěl, šel za dobrodružstvím, zatímco ten druhý musel odejít kvůli rodině. Zabíjet ale nechtěl nikdo z nich. A ve chvílích, kdy se tito muži setkávají, vstupuje do zvláštního vztahu i jazyková bariéra – ačkoliv spolu Kurt s Harrym komunikují, nerozumí si ani slovo.

Jejich chatrnému a válkou zmítanému přátelství to ale nijak nepřekáží a postupem času se jeden druhému pokouší pomoci. Fakt, že si nerozumí, pak funguje jako zajímavý herní mechanismus a ani jeden nedokáže odhadnout myšlenky a motivaci toho druhého. Oba si tak představují svého válečného protivníka ve zcela odlišném světle, což je z pohledu vyprávění naprosto geniální a ve hrách snad dosud neviděné. Vy totiž jakožto hráči rozumíte všemu a vidíte, kde ona komunikace vázne, kde může nastat skutečný průšvih a nepřekvapí vás, že mu nakonec nemůžete jakkoliv zabránit.

Mechanismy oholené na kost

Své pohnutky a cíle dvojice protagonistů většinu času ukrývá a snaží se jen dosáhnout toho svého, což se odehrává na pozadí prosté adventury založené na průzkumu menších uzavřených lokací a na občasném vyřešení některé z primitivních hádanek. Jednotlivé a do třech dějství rozdělené kapitoly se vždy nadále dělí na dvě části, z nichž každá se může odehrávat jinde a každá je viděna z pohledu jedné z postav. Chybět nesmí ani rozhovory s ostatními postavami (ty ale hráči nikdy neovládají a jde mnohdy jen o prostou výměnu předem připravených vět) a občasné minihry, jako je navigace lodě v zaminovaných vodách nebo hraní karet. Svěže působí krátké momenty, kdy se hráči přenášejí do role kočky či holuba, což jsou dvě mírumilovná zvířata, jež se v bitevní vřavě k hrdinům připojí. Zároveň jde ve své podstatě také o hrdiny a nebýt jich, příběh hry se dost možná odvíjí odlišným způsobem.

Ve stylu Valiant Hearts či My Memory of Us se hráči dočkali také sběratelských předmětů, jež v případě 11-11: Memories Retold nesou podobu útržků fotografií či artefaktů z války a které vždy vyprávějí některá méně známá fakta. Třešničkou na dortu jsou pak automaticky ukládané fotografie, které pořídí Harry jakožto válečný fotograf. Jde o černobílé snímky ve velmi malém a nekvalitním rozlišení, tedy přesně takové, jaké snímky z první světové války jsou. Osobně se mi tento způsob výletů do minulosti líbí, v případě výňatků z encyklopedie nejde sice o bůhvíjak originální nápad, pokaždé mi však zkompletovaný ústřižek z novin či například fotografie přinesl některé méně známé informace.

Století, které od ukončení bojů uplynulo, je dost dlouho na to, aby se hráči mohli na první světovou válku podívat s odstupem a přijali mezi řádky vyřčenou výzvu autorů. Válka a obzvláště konflikt takovéhoto rozsahu je zlem a jde o nesmysl stavící proti sobě lidské bytosti, jež by si toho jinak mohly tolik co říci. Kurt i Harry šli do bitvy ochotně sami, nikoli však z nějakého vyššího principu či pro ochranu vlastního národa, ale ze soukromýcb pohnutek a pro splnění osobních cílů. A sami se velmi záhy na vlastní kůži přesvědčili, jak bezohledná válka vlastně je. Je plná dilemat, morálního bahna a ať už dopadne jakkoli, na bitevních polích zůstávají ležet tisíce a miliony poražených. A právě o to šlo autorům zjevně nejvíce – unikátním způsobem a souborem malovaných a rozpohybovaných obrazů ukázat, jak moc zbytečné některé sváry jsou.

Z takové války může vítězně vyjít jen málokdo a poselstvím hry je rovněž to, že i ten nejslavnější válečný hrdina je slavný jen proto, že má na rukou cizí krev. A ten někdo cizí někam patřil a nevrátil se domů ke své rodině. 11-11: Memories Retold je fascinujícím obrazem války, který já osobně budu mít vtisknutý do vzpomínek ještě dlouho po tom, co jsem zhlédnul závěrečné titulky. Takový titul vám nemohu než doporučit. Pokud dáte na mou radu a těch pár stovek do této hry na jedné z platforem investujete, jistě rádi přehlédnete nedostatky v podobě zcela primitivních mechanismů hry, až příliš jednoduché hádanky, chybky se synchronizací audia či vzácnou nutnost restartovat některé úrovně. „Užívat“ si totiž budete jedinečnou atmosféru plnou beznaděje, bolesti a utrpení.

11-11: Memories Retold

  • Skutečně hluboký příběh
  • Dvojice odlišných hrdinů
  • Originální výtvarný styl
  • Perfektní hudba
  • Velmi jednoduché mechanismy
  • Drobné technické nedostatky
Málem perfektní adventura, která sice pro svoji jednoduchost není tak úplně hrou, svojí lidskostí a dospělým vyprávěním ale hravě překoná snad velké množství toho, co jste letos hráli.
9 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Další články
Nahoru