Ratingové komise ESRB a PEGI v době krize nadále fungují

Minulý týden jsme vás informovali o pozastavení činnosti japonské ratingové komise CERO, která kvůli zaběhnutým standardům není schopná v době pandemické krize posuzovat nové tituly, případně dokončit již probíhající hodnocení. Kvůli vládním nařízení o karanténně a dodržování vzdálenosti mezi lidmi totiž nemohou až do 6. května docházet do kanceláří CERO spolupracující recenzenti, kteří za přítomnosti komisaře hrají daný titul a je pravděpodobné, že kvůli tomuto opatření bude muset být výhledově pozdrženo vydání některých titulů. Ihned po zveřejnění oficiálního stanoviska CERO se proto začali hráči ptát, jak to vypadá s procesy v komisích ESRB a PEGI, zodpovědných za udělování nezbytných věkových omezení pro hry ve Spojených státech, resp. Evropě a odpověď je povzbudivá. Nezdá se totiž, že by měla karanténa způsobit jakékoliv problémy, a pokud na odklady některých her dojde, nebude to kvůli chybějícímu ratingu.

Jednotlivé části procesu lze efektivně oddělit a nepodléhají vzájemnému kontaktu na jednom pracovišti.

„Díky včasnému plánování funguje ESRB už od 16. března na dálku a nezaznamenali jsme žádná zdržení v udělování ratingů. Budeme pokračovat vzdáleně tak dlouho, jak to bude nutné,“ zní stanovisko pro IGN. Vysvětlení, proč může celý systém tímto způsobem fungovat, přináší například dokument Noclip, který se v minulém roce komisí ESRB zabýval. Hry jsou detailně popsány už v přihlášce a společně s ní míří ke komisi také doprovodná videa. Všechny náležitosti jsou zkontrolovány ještě před tím, než se materiál dostane ke komisařům, a ti už jen posuzují jednotlivé body hry a kontext. Jednotlivé části procesu tak lze efektivně oddělit a nepodléhají vzájemnému kontaktu na jednom pracovišti.

Podobně funguje také evropská PEGI, která rovněž pro IGN uvedla, že se na fungování v souvislosti s aktuálními opatřeními nic nezměnilo. „Když se celá situace začala před několika týdny v Evropě zhoršovat, rychle jsme nalezli způsob, jak vzdáleně plnit každodenní agendu,“ říká mluvčí komise. Vysvětluje pak, že centrála v Bruselu spolupracuje s dvěma nezávislými kancelářemi v Nizozemsku a ve Velké Británii, které zajišťují komunikaci s vydavateli po celém světě a nemusí se s nimi scházet osobně. „Vzdálená spolupráce už tedy byla součástí naší denní rutiny, změnilo se pouze to, že spolu nekomunikujeme z kanceláří, ale z našich domovů,“ dodává PEGI. Stejně jako v případě ESRB tak nemusí dojít k žádným odkladům a jednotliví vydavatelé mohou postupovat tak, jako by žádná pandemická krize neprobíhala.

To ale samozřejmě neznamená, že vydávání her je zachráněno – důvody k odkladům samozřejmě přichází od samotných vývojářů či vydavatelů a mnohdy jsou způsobeny i logistickými a marketingovými problémy. Dokončit vývoj hry a připravit ji k prodeji spolu totiž nevyhnutelně přináší i nutnost danou hru fyzicky vylisovat, rozvézt ji do obchodů a hlavně zaručit, že se o ní lidé dozví z reklamy. Pokud některý z článků celého řetězu chybí, vzniká nestandardní situace, se kterou není tak snadné se vypořádat, jak by se mohlo v digitální době zdát. Příkladem za všechny je The Last of Us Part II, které sami vývojáři nechtějí vydat jen digitálně, zřejmě v obavách o menší zájem a prodeje.