Povedená hra se Supermanem není mýtus

Neexistuje žádné prokletí, tahle výzva padne. Muž z oceli jen čeká na svého Lexe Luthora

Zdroj: WB Games
10. 8. 2020

O videohrách se Supermanem se traduje, že jsou notoricky špatné. Jako by snad ani nebylo možné vytvořit podle ikonického superhrdiny povedený titul. Mnohdy se opakuje, že skutečně skvělý titul není možné vytvořit už proto, kdo Superman je a jaký je. Je skoro nepřemožitelný, je to archetyp hrdiny, který je tak super, že s ním ani není zábava hrát. Jako by pro vývojáře bylo skoro nemožné vybalancovat vzhledem k jeho schopnostem hratelnost tak, aby muž z oceli čelil skutečné výzvě a přitom stále působil tak super. Pevně věřím, že je to mýtus, který tu před námi stojí jen proto, aby ho nějací dostatečně odvážní a talentovaní autoři zbořili.

Clark Kent není žádné “strašidlo”, kterého se musí vývojáři bát a stranit.

K napsání komentáře mě přivedla otázka, zda bylo vůbec realistické očekávat, že se britský tým Rocksteady pustí po arkhamské trilogii právě do Supermana. Dokud to vývojáři před časem sami nepopřeli, věřil jsem, že je může tahle látka přitahovat právě pro bázeň, kterou vyvolává. Kdo jiný by si měl na muže z oceli troufnout než autoři Batmana, kteří podobně rozdrtili předpoklad, že ani Bruce Wayne nikdy nebude mít na kontě skutečný hit. I když tvrzení o náročném vyvážení hratelnosti má svou logiku a oporu v historii videoher, domnívám se, že Clark Kent není žádné “strašidlo”, kterého se musí vývojáři bát a stranit.

První videohra se Supermanem vznikla už v roce 1979 pro Atari 2600, tedy rok po trháku Richarda Donnera s Christopherem Reevem, Genem Hackmanem a Marlonem Brandem. Během následujících let vyšlo mnoho dalších a zdaleka ne všechny byly tak špatné, jak se o nich říká. Superman ve hře nepředstavuje žádnou kletbu ani špatné znamení. Je to prostě “jen” výzva. S velkou mocí přichází velká odpovědnost, jak říkal strýček Petera Parkera. Ale Supermanovy schopnosti lze ukočírovat nebo zkrotit, když má patřičného soupeře. Svědčí o tom třeba série Injustice od NetherRealm Studios. I když je to bojovka, Superman tu není ve větší výhodě než ostatní postavy.

Na tomhle námětu si vylámala zuby celá plejáda vývojářů. Jako by chtěl Kal-El posvačit kryptonit. Ale to neznamená, že to nemají zkusit další.

Pár her se Supermanem v hlavní roli jako Shadow of Apokolips má i docela slušné hodnocení, i když rozhodně ne skvělé. Najít ty špatné je nepochybně snazší než najít dobré, to nepopírám. Na tomhle námětu si vylámala zuby celá plejáda vývojářů. Jako by chtěl Kal-El posvačit kryptonit. Ale to neznamená, že to nemají zkusit další. Nepochybně přijdou a pokusí se “prokletí” zlomit. Odměnou jim pak bude obdiv hráčů i kolegů. A právě tahle zdánlivá nepřemožitelnost nebude autory odrazovat, ale lákat je stejně jako hora, jejíž vrchol odolává pokusům horolezců, kteří na ní umírají.

Tahle pověst Supermana předchází právě proto, aby se našel někdo dost statečný. Se Spider-Manem to bylo velmi podobné až do vydání stejnojmenné hry z roku 2000 od studia Neversoft. Superman je možná ještě víc super než ostatní superhrdinové, ale ve světě videoher zase není tak výjimečný. Vesmír z jedniček a nul je plný “nesmrtelných a všemocný” hrdinů. Fanoušci si tak trochu libují v přesvědčení, že něco nejde. Třeba natočit dobrý film podle Duny, Pána prstenů a řady dalších knih. S mužem z oceli je to podobné. Jen čeká na to, kdo ho zdolá a pokoří. Superman čeká na svého Lexe Luthora.

Nahlásit chybu v článku

6

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru