Počátky českého herního dabingu

Počátky českého herního dabingu

Od jednoduchých povelů k mnohastránkovým scénářům s hlasy českých profesionálů

Zdroj: koláž, Vortex
22. 10. 2020

Český dabing je dnes ve videohrách spíše vzácností, ačkoliv za posledních deseti let můžeme přeci jen několik her s kompletní lokalizací napočítat. Byly však doby, kdy mělo namluvení značný vliv na to, ke kolika českým (a slovenským hráčům) si hra najde cestu, přičemž se později nejednalo jenom o tuzemské tituly, u nichž se už s kompletní lokalizací pomalu počítalo jako se standardem. Za 25 let existence českého videoherního dabingu tak dojdeme ke zhruba sedmi stovkám kompletně počeštěných her, a to různého rozsahu, žánru i kvality. Nejplodnější období nastalo po roce 2000, postupně ale česká studia ztrácela o dabing zájem a velké zahraniční tituly už dabovat nebylo výhodné.

Zdroj: Vortex

Mnozí za průlom považují Mafii. Není pochyb o tom, že jde patrně o nejvýraznější počin a dabing je její nedílnou součástí, o čemž svědčí ostatně i jeho návrat a důležitost v remaku. Ještě před Mafií ovšem stihl vyjít velký a hvězdně obsazený WarCraft III, jehož dabing navíc vznikal současně s originálem, což nebylo tehdy úplně běžné. Rok předtím se navíc vytáhly české hry Operace Flashpoint nebo Original War a za ještě vzdálenější milníky můžeme označit Horké léto se Zdeňkem Izerem a především Poldu v čele s Luďkem Sobotou. Na samém počátku však stály ještě jiné tituly, nicméně už tehdy se postupně začala objevovat známá jména a ještě známější hlasy, které navíc lze kolikrát ve hrách slyšet až do dnešních dní. V souvislosti s dabingem Mafie se tvrdilo, že řada oslovených herců dabing hry odmítla jako něco podřadného, přesto se však ještě před ní někteří stihli hrám upsat na dlouhé roky dopředu. I k onomu avizovanému rozmachu na přelomu tisíciletí se ale muselo nejprve nějak dojít, čímž se vracíme do roku 1995.

Když se v devadesátých letech začal v českých hrách stále více do popředí tlačit příběh, především pak díky oblibě adventur pro jejich poměrně snadnou a nenáročnou tvorbu, bylo nakročeno k tomu, aby domácí hra na hráče poprvé promluvila mateřštinou. Mohlo by se zdát, že toto prvenství získala slavná pohádková adventura Dračí historie, o pár měsíců ji ale předběhla strategie Paranoia. Je sice pravda, že tyto dva počiny nelze příliš srovnávat, jelikož první Paranoia disponuje pouze několika namluvenými povely, navíc patrně přímo vývojáři či případně lidmi z blízkého okolí, prvenství jí už ale nikdo upřít nemůže. Dračí historie nicméně nabídla ke svému příběhu plnohodnotný dabing, který by se dal navíc jistým způsobem považovat za poloprofesionální, neboť se ho účastnili tehdejší brněnští amatérští nebo začínající herci, včetně Ivy Pazderkové a Jana Budaře.

Tvůrci si začali důležitost dabingu uvědomovat, a tak se o rok později objevilo hned několik namluvených titulů. Nejsnazším řešením bylo zvládnout to na vlastní pěst, tím stylem vznikl například dabing Oil Empire, Swigridovy kletby nebo Colony 28. V posledním případě však autory hry doplnil ještě zpěvák Petr Třebický coby vypravěč. Zajímavou je také vzdělávací hra Joulinka od společnosti ČEZ, která byla navíc před nedávnem opětovně vydána na mobilní zařízení. Kuriozním případem je pak česká vulgární modifikace s názvem Doom Perverse, kdy tvůrci původní hru kromě jiných „vylepšení“ doplnili i o české nadávky a další hlášky. V podstatě by se dalo říct, že se zde setkáváme s prvním neoficiálním a amatérským dabingem vůbec, ačkoli vznikal jako většina těch tehdejších oficiálních. Už tou dobou ovšem začalo celé odvětví tíhnout k profesionálně zpracovaným dabingům a o posun se postarala Paranoia 2. V dobovém rozhovoru je sice přímo zmíněno, že kvůli používání efektů hru tehdy namlouval každý, kdo byl kolem, jako tomu bylo v první hře, pro úvodní intro však tvůrci speciálně oslovili dabéra Jakuba Saice. Ještě zajímavější pak je, že na základě této spolupráce s Phoenix Arts byl o několik let později Saic přizván k režii dabingu legendární Mafie.

„Vzhledem k tomu, že jsou efekty dosti zkreslené patřičnými hardwarovými a softwarovými prostředky, namlouvali hru všichni, kteří tady v ten den, kdy se namlouvalo, byli, a to i z okolních kanceláří. Za lahváče nám „namluvili“ pár výbuchů a bylo to. Ženské hlasy namlouvaly naše drahé polovičky. Ale co se týče průvodního slova v intru, na to jsme si pozvali profesionála Jakuba Saice, který toho dabuje opravdu hodně do televize i do rádia.“

(Paranoia 2; rozhovor s Denisem Černým – Score 34 / říjen 1996)

Rok 1997 je průlomový – jednak se poprvé objevuje plná lokalizace pro zahraniční hru, ale především začíná dabing přecházet plně pod ruky profesionálů, ať už se bavíme o hercích, nebo o produkčních skupinách. Asmodeus tehdy ještě vsadil na herce brněnského divadla Husa na provázku a podobně učinilo i Léto s Oskarem, oblíbená hra Fish Fillets vsadila pro změnu na JAMU, a v témž období se dabingem pochlubily i známé kousky jako Mutarium nebo Husita. Vše se poté změnilo s distribucí JRC Interactive, díky níž se dabing ve hrách dostal na ještě vyšší úroveň, což podtrhuje například adventura Gooka, v níž hlavního hrdinu namluvil Tomáš Turek a dalších rolí se ujali Miroslav Táborský, Tomáš Borůvka, Luděk Čtvrtlík, Rostislav Čtvrtlík, Karolina Frýdecká, Gabriela Filippi a Miroslav Hanuš.

Českým dabingem se také pochlubila legendární slovenská strategie Spellcross, jemuž vévodil především Jiří Štěpnička v roli generála a s podobným obsazením přišel i první zahraniční titul Stíny nad Rivou z německé herní série Realms of Arkania. Dabingu následně obdržela strategie Earth 2140, kterou následoval o čtyři roky později datadisk The Moon Project pro Earth 2150 a o další čtyři roky i poslední díl Earth 2160. Méně profesionálním, leč oficiálním, bylo pak namluvení polské strategie Osadníci, kterou vydalo Vochozka Trading, zatímco jiné hry byly lokalizovány pouze textem (Agent Mlíčňák aj.).

Od roku 1998 je profesionální dabing poměrně běžnou záležitostí distribuce, ale našly se i výjimky jako například Argo Adventure. Ještě větší pak bylo Hidden & Dangerous, které se české verze dočkalo až v roce 2002. Kromě legendární strategie Rytíři a kupci JRC například vydalo s dabingem i české Hovnivály s Janem Dolanským, dále se objevuje první Posel bohů s Pavlem Soukupem. Dařilo se i multimediálním aplikacím – Gordiho vzdělávací série pro děti, za níž stálo nakladatelství Fragment, se dočkala hned několika dílů, pochopitelně česky namluvených. Začíná se však objevovat nový trend v podobě hvězd. Herecká a komická one man show Zdeňka Izera v Horkém létu zaujala hráče natolik, že bylo tvůrcům Poldy jasné, že musí přijít s něčím podobným, aby uspěli. A tak hráčům představili Luďku Sobotu jako policistu Pankráce a přizvali k němu Petra Nárožného, Jiřího Lábuse a další. Úspěch na sebe také nenechal dlouho čekat a bylo zřejmé, že hry dokáže z větší části táhnout i známý herecký hlas.

„Díky takovémuto hvězdnému obsazení profesionály získává celá hra na osobitosti a
atmosféře, kterou ještě žádná z českých her neměla.“

(Polda; recenze Davida Turečka – Level 47 / prosinec 1998)

O rok později si obě série na konto přihodily pokračování, přičemž Polda přežívá dodnes s připravovaným sedmým dílem, zatímco styl Horkého léta se pokusilo napodobit slovenské Ve stínu havrana, kde všechny postavy pro změnu nadaboval Jiří Lábus a jeho výkon v podstatě zastínil hru samotnou. To se ovšem nedá říct o ambiciózním Dreamlandu, kde byly dle recenzí všechny promluvy označované za čtené z papíru, snad kromě zúčastněného Bořka Slezáčka. Zkrátka ne všechny hry se hnaly za špičkovým a ikonickým obsazením, ačkoli právě ty často přežívají dodnes. Ne vždy to ale bylo nutně potřeba, takovým příkladem jsou třeba dabingy českých her Přítmí nebo Jakub a Terezka, kdy nešlo o známá jména, a přesto jsou výsledky na velice dobré úrovni, ač se v případě Přítmí jedná o neherce.

Na přelomu tisíciletí již nešlo jen o pár titulů do roka, ale napočítali bychom jich hned několik desítek. V roce 2000 se začalo s lokalizováním her od francouzských Cryo Interactive (Atlantis, Black Moon Chronicles, Aztec, The Devil Inside, Time Machine…) nebo série her o Hugovi (Dobrodružství v džungli, Cesta kolem světa), která pokračovala i v dalších letech. Za zmínku z těch českých stojí především hvězdně obsazená Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce a samozřejmě třetí Polda. Zajímavého dabingu se rovněž dočkal i slovenský Ztracený ostrov s Jiřím Lábusem, tentokrát však ne ve všech rolích.

V dalších letech se dařilo sériím dětských her s Ferdou nebo Čtyřlístkem v rámci CD ROMku či se Scoobym, nechyběly ani Disney hry, které často poskytovaly stejné dabérské obsazení jako jejich filmové předlohy, později začaly být česky komentovány hry NHL a FIFA, dabing dostala i série Prince z Persie nebo pozdější díly Heroes of Might and Magic V. Vznikla zde řada legendárních dabingů k českým hrám, které jsou s nimi navždy spjaty, ať už jde o Mafii, Vietcong nebo Posla smrti, objevily se ovšem i věhlasné světové kousky v podobě třetího WarCraftu, Zaklínače či Assassin’s Creed. Dalo by se říct, že jistým způsobem současná situace ohledně českého herního dabingu připomíná tu před 20 až 25 lety – jen pár titulů do roka, často v indie podmínkách, kdy se tvůrci často poohlíží po poloprofesionálech, pokud něco takového vůbec vznikne. Rozdíl je ovšem v tom, že dnes je pro české hry dabing raritou a spíše s ním přichází zahraniční tvůrci. Je to ovšem pochopitelné, neboť časy se mění a s tím i podmínky pro takovou tvorbu a především tvorba samotná – her i dabingu – zlatá éra je zkrátka už dávno pryč. Stále však platí, že povedené české namluvení může i dnes přesvědčit dost hráčů, případně se na něj dá nostalgicky zavzpomínat.

Pohledem profesionálů

V rámci distribuce se Vochozka Trading pochopitelně zabývalo i lokalizací, do Česka se tak dostaly tehdy populární polské hry Agent Mlíčňák nebo Dr. Šílenec, šlo ovšem pouze o samotné texty, později však došlo na dabingy polských Osadníků a českého Léta s Oskarem. Tou dobou do hry také vstupuje JRC Interactive, jež se po vydané Swigridově kletbě rozhodlo jako první svým hrám dopřát profesionální péči. Není divu, že se jí dočkal právě titul, jakým je Gooka, neboť byl vyvinut přímo JRC, zajímavé na tom je však je to, že tak původně nebylo plánováno. V rozhovoru s Miroslavem Fídlerem ve 23. čísle časopisu Level z prosince 1996 je zmíněno, že hru budou namlouvat sice studenti herecké fakulty, ale v profesionálním studiu, nakonec však byli osloveni a na dabingu se podíleli profesionální herci a dabéři.

JRC nepolevilo a kompletně česky přineslo i slovenskou klasiku Spellcross: Poslední bitva. Tento dabing byl plnohodnotný a zahrnoval jak filmové sekvence, tak i ingame repliky a povely jednotek. Zaujmou především briefingy s generálem, kterého namluvil Jiří Štěpnička, kromě něj se ale dabingu účastnili i další známí herci a dabéři jako například Jaromír Meduna, Petr Štěpánek nebo Pavel Šrom. S podobným obsazením vyšel i dabing k německým Stínům nad Rivou, ačkoli šlo o mnohem menší počin, jelikož je hra primárně vyprávěna pouze textem a postavy hovoří pouze v několika cutscénách a promluvách. Nicméně podobnost mezi těmito dvěma dabingy není náhodná, jelikož se poprvé dozvídáme, kdo za českými dabingy ve hrách konkrétně stojí. U obou těchto her je to režisér a zvukař Ladislav Hrádek, který nezůstal jen u těchto počátků a během mnoha dalších let se podílel na desítkách dalších dabingů, mezi něž patří mimo jiné hry jako Operace Flashpoint, WarCraft III, Assassin’s Creed nebo Mafia II, jež jsou mnohými hráči považovány za legendární klasiky.

Později do celkového lokalizačního procesu nejvýrazněji vstupují a zasahují především Bohemia Interactive, Cenega Czech či Cinemax a dlouhé roky produkovaly velkou část českých dabingů k domácím i zahraničním hrám. Dnes tuto díru alespoň částečně vyplňují společnosti Riot, Wargaming a Sony, jež během posledních deseti let opakovaně sází na profesionální dabingovou produkci, svou trochu do mlýna přispívá i Česká televize v rámci svých vlastních drobných her a aplikací. Český dabing je ve hrách dnes spíš už jen přežitkem, neboť již není třeba cílit na „prostého českého“ hráče, ale naopak je nutné směřovat ven, je tedy pochopitelné, že pro většinu nezávislých tvůrců představuje tvorba dabingu další náklady, které se navíc nevrátí. S rozvojem indie scény, utichnutím někdejších největších hráčů na tomto poli a všeobecné jazykové vybavenosti, či už jen dostupnosti textové lokalizace, je poměrně jasné, že jednoho dne český dabing z her vymizí úplně. Přesto je však obdivuhodné, jak dlouho a v jakém množství vznikal, přičemž to mnohdy bylo mezi mnohem většími jazyky, než jakým je čeština.

Nahlásit chybu v článku

6

Napsat komentář

Další články
Nahoru