Na Tokyo Game Show jsme letos zavítali jen prostřednictvím zpráv a přenosů od vývojářů a vydavatelů. Pořád virtuální veletrhy vnímáme jako okrajovou záležitost, nikoliv však z toho pohledu, že by nepřilákala dostatečný počet fanoušků, ale zejména kvůli nárokům na organizátora, a to nejen technických, ale také časových a finančních. Omezený program ve virtuální aréně, která by sloužila jako svého druhu kinosál pro vysílání konferencí či debat vývojáři, téměř kopíruje možnosti současných přehrávačů videí ve VR ekosystémech a všechno ostatní je už jen práce navíc, ke které by zřejmě vystavovatelé nepřistupovali zrovna ochotně. Už tak je přítomnost na veletrhu zatížena nemalými financemi a v posledních letech spíše přichází indicie, že vystavovatelé ztrácí víru v dopady velkých veletrhů a začínají oznamovat své hry, případně konat vlastní prezentace bez přítomnosti organizátora spojující akce. Čili – sen je to hezký a čím větší zapojení VR v podobných případech, tím více by se nám tento přístup líbil, nezdá se nám však příliš realistický a obecně použitelný.