Nejlepší hry roku 2021 dle českých a slovenských vývojářů

Jaké tituly doporučují Dan Vávra, Martin Klíma, Jakub Dvorský, Ivan Buchta, Petr Kolář a další

Zdroj: Vortex
10. 1. 2022

Už počtvrté jsem se zeptal českých a slovenských vývojářů, jaké nejlepší hry hráli v uplynulém roce. Pokaždé je to zajímavá sonda, protože se můžeme inspirovat tím, co zaujalo ty, kteří sami hry tvoří. Jejich čas je drahý a o to obezřetněji mohou volit tituly, u nichž po práci relaxují. A jako v minulých letech opět se ukázalo, že to nemusí být nutně jen projekty, které přišly na trh v loňském roce.

Daniel Vávra, Warhorse Studios

Nejvíc jsem strávil asi hraním multiplayerové FPS Hell Let Loose. Protože je to prostě super vypadající, chytrá, na kooperaci i jakž takž akurátnost kladoucí důraz hra pro až sto hráčů.

Ze singleplayeru mě nejvíc nadchlo Police Stories – retro pixelartová taktická policejní hra s příběhem, která vypadá jako Hotline Miami, je podobně těžká, ale o good guys. Naprostá božárna.

Hodně času jsem taktéž propařil s dětmi, ale veledíla typu Tlapková patrola a Stěhování na Xbox a spousta her na Switch asi nikoho zajímat nebudou. S dcerou jsem ale rozehrál její první RPG – Baldur’s Gate III a je to pecka (a to nemám předchozí BG rád). Jen škoda, že to furt je jen early access a budeme to muset hrát od začátku.

Rozehrál jsem Disco Elysium a přijde mi to fajn, až na tu bolševickou politiku okolo týmu. Naopak strašné zklamání, nejen kvůli multikulti nesmyslům, co už se dostaly i do ukrajinské hry, mi bohužel přišel nový Sherlock Holmes, na kterého jsem se těšil. Příšerný eurojank a woke k tomu.

Rozehrál jsem Falloutoidní Encased a je to fajn. Rozehrál jsem Beautiful Desolation a je to beautiful, ale bohužel dezolátní. Strašně jsem se těšil na novou Forzu Horizon a bylo to zklamání, protože vlastně je úplně stejná jako stará, akorát v nudném Mexiku. A nudný krok zpět je i Far Cry 6, předchozí díly byly hezčí, lepší a zábavnější. Debilita.

Technologicky mě dostal Flight Simulator, který je prostě naprosto úžasný a taktéž grafika v Resident Evil Village. Momentálně hraju Halo Infinite a jak pro mě byla grafika a nulová inovace zklamáním, tak vlastně je to pořád zábava. 12 minutes zklamalo, i když donutilo zamyslet se nad designem.

Překvapivě jsem dohrál Call of Duty: Vanguard a kromě toho, že je to zase politická agitka s naprosto absurdním zobrazením reálií války, tak mě to vlastně bavilo a bavil mě snad poprvé u CoD i arkádový multiplayer, na který všichni nadávají. Překvapivě jsem si zahrál Aliens: Fireteam Elite a není to takový sranec jaký jsem čekal.

Z českých her je nejlepší Someday You’ll Return a Creaks.

Celkově ten rok za moc nestál.

Martin Klíma, Warhorse Studios

Nejvíc se mi líbil Deathloop, hlavně proto, že je to zvláštní designový experiment, jak všechny herní metaoperace (load/save, respawn nepřátel atd.) začlenit do příběhu, lore hry. Z méně známých se mi líbilo T-Minus 30, rouge-like stavěcí strategie.

Jakub Dvorský, Amanita Design

V loňském roce jsme vydávali Happy Game a intenzivně začali pracovat na nové hře, takže k hraní jsem se bohužel dostával jen zřídka po nocích a unavený tak, že jsem měl problémy udržet pozornost. Hrál jsem několik zajímavých indie her, ale většinu jsem jen naťukl. Líbilo se mě Carto, Disco Elysium, Mundaun, Genesis Noir, ale dohrál jsem jen Svobodu 1945, která mě taky zaujala ze všech těchto her nejvíc. Neustále bažím po informacích a ve Svobodě jsem je dostal a ještě v hodně zajímavé, zábavné a neokoukané podobě. Takhle nějak si představuju budoucnost výuky dějepisu, za to si studio Charles Games zaslouží potlesk.

Ivan Buchta, Bohemia Interactive

Kromě soustavného létání v novém Microsoft Flight Simulatoru jsem si našel čas na pár starších her. Konečně jsem dohrál Red Dead Redemption 2, což je po všech stránkách perfektně zvládnutá hra. A pak mě doslova pohltilo město Cyberpunku 2077. Baví mě to měřítko a retro cyberpunková estetika. Došlo samozřejmě i na menší tituly jako graficky neotřelý Sable nebo pohodový Lake, a s dětmi jsem poctivě prozkoumával ty náročnější pasáže Creaks od Amanity.

Po dvou letech se mi podařilo dohrát hlavní příběh The Legend of Zelda: Breath of the Wild, takže až bude nálada, můžu se další rok v klidu věnovat zbytku nedohraných questů. Tahle hra je doslova učebnicí herního designu a moc rád se k ní vracím. Díky vznikajícím komunitním Creator DLC jsem se vrátil i k Armě 3 a na samotném sklonku roku jsem dohrál Ghost of Tsushima, působivý a pěkně navržený zážitek, který parádně čerpá z reálií středověkého Japonska a asi první hru na PlayStation, kterou jsem si opravdu užil.

Zdroj: Charles Games

Petr Kolář, Ashborne Games

Loňský rok byl u mne hlavně ve znamení starších her a sérií. Se ženou jsme se vrátili k League of Legends ještě před příchodem Arcane, s dětmi si užívali novou Forzu Horizon, ale nejvíc času jsem nakonec strávil u Gloomhaven. Nenápadná předělávka jedné z nejlepších deskovek konečně vyšla z předběžného přístupu na Steamu, přidala i legendární kampaň z deskové předlohy. Kvůli různým omezením jsem se nedostal k reálným deskovkám tak často, a Flaming Fowl Studios s Gloomhaven dokázali nostalgické místo zaplnit. 

Jako vývojář se u předělávek deskovek často zamýšlím, proč tvůrci změnili některá pravidla. Gloomhaven citlivě jede podle předlohy, dopřává hráči komfort okamžité přípravy, namluveného příběhu, možnosti přidávat a odebírat hráče během kampaně. Rozhodně nejde o hru pro každého, ale milovníci deskovek mohou jásat.

Jarek Kolář, InGame Studios

V roce 2021 jsem hrál hlavně starší tituly. Minulou zimu jsem dohrál Assassin’s Creed v egyptském dobrodružství Origins. Návštěva knihovny v Alexandrii, procházka po starobylém Memfisu, průzkum nitra pyramid a další výlety ve světě starověkého Egypta je pro mě splněný klukovský sen. Odpouštím Ubisoftu jejich hříchy.

Projel jsem celých 7 hodin v 10 let vyvíjené The Bureau: XCOM Declassified, abych pochopil, proč musel 2K Marin zemřít. Vyzkoušel jsem konečně Inquisition, poslední z mé milované série Dragon Age, abych zjistil, že všechny RPG před třetím Zaklínačem už jsou jen retro hry. Dohrál jsem plochého God of War, což je pěkná zábavná hra, ale ze stejného settingu mě mnohem více potěšila indie AA hra Hellblade, zejména svou atmosférou a zvukem. Hellblade by neměl uniknout pozornosti žádného vývojáře, protože chytře vybočuje ze zažitých postupů.

Z povinnosti jsem projel příběhovou kampaň Call of Duty: Black Ops Cold War, která si udržuje konzistentní kvalitu, ale Vietnam tam mají nepříjemně generický. U finského Controlu jsem se dlouho bavil fyzikou a destrukcí krásných brutalistických interiérů, ale hru jsem nedokončil. Vyzkoušel jsem si skvěle remasterovaný C&C, ale moje real-time strategické schopnosti už nejsou to, co bývaly.

Z českých her jsem krátce zkusil hezky malovaný Creaks (snad ještě někdy dohraju) a remasterovanou Mafii. Definitivní edice nepřináší sice nic nového (kromě zbytečné minimapy), ale je to řemeslně velmi dobře udělaná hra a pro mě nostalgická záležitost. Jsem hrdý na to, že jsem dohrál skvělou brněnskou Someday You’ll Return, taky s nostalgickou vzpomínku na dětské doby pionýra v lesích, jeskyních a na hradech.

Na závěr roku jsem začal Deathloop. Nejprve jsem byl skeptický, herně je hra příliš jednoduchá a předvídatelná, ale level design mě nepřestává fascinovat, detektivní struktura taky celkem zajímavá. Doufám, že ji brzo dohraju. Taky průběžně zkouším různé indie hry, ale většinou jim dám tak 20 minut času. Zaujaly mě Heads Will Roll, Inmost, Death Trash, Lair of the Clockwork God, The Procession to Calvary. Z disku jsem musel násilím odstranit příliš návykový Loop Hero. Skvěle udělaná klikací adventura Strangeland je jedničkou tohoto žánru – tuhle perlu určitě doporučuji.

Zdroj: Arkane Studios

Pavel Jiří Strnad, GoldKnights

První dobrá hra, co jsem letos hrál, byl Going Medieval. Parádně vyřešené mechaniky ovládání kolonie, stavění a bojování. Jsem zvědavý, co z toho bude, až to dodělají.

Asi nejvíc jsem na konci roku hrál Timberborn. Už jako malej cápek jsem si rád hrál s vodou a když jsem po 10 minutách hraní zjistil, o čem to je, tak super. Hra je ještě pořád ve vývoji, takže jakmile se dostanete do bodu, že vaše kolonie přežije, už není moc co hrát. Naštěstí je pár desítek map od hráčů na internetu.

Konečně jsem poprvé hrál reedici Mafie I a jo, to je dobrá hra. Na to, že opravdu nemám rád simulátory ježdění autem, tak jsem to i dohrál. Jen ty závody, ty byly otravné.

No a nakonec Japonec, v tomhle případě New World, který je částečně inspirovaný mechanikama Dark Souls a vizuálem FromSoftware. Hraju to jako PvE se ženou a je to zábava. Občas člověk narazí na místa, která mají úplně úžasnou atmosféru a jsou skvěle technicky zpracovaná, že jim člověk i odpustí ty bugísky, co tam sem tam jsou.

Pavel Tovaryš, Rake in Grass

Já sice pár her koupil, ale hrál jsem snad jen (opět) staré hry. Dohrál jsem Risen 3, na jaře si dal zase Zaklínače 3, konečně dohrál Saints Row 3 a Saints Row 4. Asi podesáté jsem rozjel Gothic 3, abych ho OPĚT nedohrál a také na třetí pokus dohrál Mad Maxe. A ještě Tomb Raidera z roku 2013. Toho jsem si zahrál podruhé. Napoprvé mě bavil, minulý rok další díl ne, tak jsem po něm znovu sáhl. A fakt je z těch nových podstatně nejlepší a dohrál jsem jej. A pár hodin dal i do Crusaders King III, ale tam jsem i po dalším roce naprostý zelenáč. Koukám, že trojky převažují! A vlastně přece jen: Zahrál jsem si Diablo II: Resurrected a dohrál. To musím pochválit za skvělý remake.

Branislav Guláš, Centurion Developments

Dosť ma uchvátila hra Detroit: Become Human (PC verzia). Tá hra sa podáva nezvyčajným a neokukaným štýlom. Každá scéna má vynikajúce hudobné podfarbenie, ktoré dokáže hráča hlboko vtiahnuť do deja. Dokonca pri niektorých scénach ním môže aj emocionálne zamávať. Áno kamera je občas neposlušná, ale to je len veľmi malý nedostatok pri tak kvalitnom zážitku, ktorý táto hra ponúka. Proste skvelá hra, skvelá hudba, skvelý dej, skvelá grafika a skvelé emocionálne prepojenie. Za mňa určite najlepší počin roku 2021.

Zdroj: Blizzard

Josef Hájíček, Nepos Games

Stejně jako minulý rok jsem měl strach při této otázce, že jsem zase pozadu, a že jsem se k ničemu letošnímu nedostal. Nakonec to tak naštěstí není. Z minulého roku jsem hrál hlavně dvě RPG.

První je Solasta: Crown of the Magister. Hra, která mě tak zaujala, že jsem jí koupil ještě v early accessu, což je věc, kterou prakticky nedělám. Její největší předností, a to proč mě zaujala, je v první řadě snaha o co nejvěrnější přenesení pravidel DnD 5e do počítačové hry. A z mé zkušenosti musím říct, že se to povedlo opravdu velmi dobře a soubojový systém je tak velmi podařený.

Druhou hrou je Wildermyth. RPG, které je taky zasazením fantasy s tahovým soubojovým systémem, a přesto úplně jiné než Solasta. Částečně procedurálně generované questy a hrdinové a originální grafické zpracování. Nejvíce mě asi zaujala celková atmosféra hry, která se špatně popisuje, ale člověk měl často opravdu pocit, že je v nějakém hrdinském příběhu.

A co se týče už starších her, tak jsem asi nejvíce času strávil s tahovkou Fantasy General II.

Petr Kubíček, KUBI Games

Vzhledem ke spoustě práce jsem toho letos tolik nestihl, ale přesto jsem nemohl některé hry nevyzkoušet. Jako velký fanoušek Civilizace jsem byl velmi zvědavý na Humankind. Viděl jsem před vydáním pár videí a byl spíše skeptický, ale jakmile jsem hru zapnul, nadchla mě. Přinesla nové osvěžující mechaniky a zároveň zachovala hratelnost a návykovost Civilizace. Zvládnul jsem dohrát jen asi dva světy, ale už teď vím, že se k Civilizaci nechci vrátit. Stejně tak, jak nebylo možné se vrátit třeba ke třetímu dílu po tom, co člověk hrál šestý, nemůžu se vrátit k šestce po tom, co jsem hrál Humankind. Za mě velké a příjemné překvapení.

Středověku není nikdy dost, takže když jsem náhodou na Twitteru narazil na upoutávku Going Medieval, byl jsem nadšený. Vypadalo to, jako Rimworld ve 3D a ještě k tomu ze středověku! Paráda. Ve hře jsem strávil asi deset hodin a poté se sice hratelnost vyčerpala, ale stále mám velké naděje do budoucna. Zatím se jedná o předběžný přístup a hra má slušný potenciál.

Pak už mám jen dva menší tipy. Jedním z nich je nádherně stylizovaný Dorfromantik, oddechová singleplayerová variace na Carcassonne a druhým pak Mini Motorways, hříčka od tvůrců Mini Metro, zaměřená tentokrát na silnice a autíčka. Pokud hledáte jednoduché hříčky po náročném dni, nebo zrovna chcete hrát jenom pár desítek minut, doporučuji.

Petr Škorňok, Ministry of Broadcast Studios

V roce 2021 se mi nedostávalo tolik času na AAA tituly, takže jsem se většinou uchyloval ke kratším, ale o to intenzivnějším indie zážitkům.

První věc, kterou dokážu s klidným srdcem doporučit všem fandům malých her zaměřených na příběh odvíjející se od vašich voleb, je hra Overboard!, která mě vtáhla do děje a po dohrání jsem si opět musel pustit starší, ale stále vynikající hry Sorcery! od stejného studia.

Další indie hra, která mě letos překvapila a která stojí za zmínku, je Blind Drive, protože ukazuje, jak zábavná a akční hra jde udělat i téměř bez použití obrazu a stačí zapojit váš sluch a prostorové vnímání.

Jestli po dohrání Resident Evil Village stále hledáte podobný hororový zážitek, který by ve vás probouzel úzkost nejenom podivnými charaktery v opuštěné horské vesnici, ale i jejich vynikajícím ručně kresleným ztvárněním, pak není asi lepší volba než hra Mundaun.

Abych navázal na indie thrillery/horory, tak asi nebude překvapením, že doporučím hru Inscryption, o které bylo v indie éteru v poslední době hodně slyšet, ale pro mě je tohle doporučení i trochu více osobní tím, že jsme její vývoj sledovali s týmem už od zrodu v podobě malé gamejamové hry Sacrifices Must Be Made od stejného autora a která pro nás sloužila jako jedna z inspirací při tvorbě vlastního nového titulu. Ten jsme nakonec ve fázi prototypu odložili do šuplíku, ale musím uznat, že to, co vzešlo z Inscryption, je naprosto vynikající titul, který dokáže neustále překvapovat.

Zdroj: Amplitude Studios

Jan Beneš, Oxymoron Games

V Oxymoron Games jsme jako obvykle strávili většinu času u starších her, což se týká především PC hráčů, kterých je tu většina. Naše jedna jednoznačná nominace je ale konzolová, Metroid Dread. Podle recenzí a ohlasů v médiích by pak na žebříček patřily i Resident Evil Village a Returnal. Pokud bychom seřadili hry vydané v roce 2021 podle času, který jsme do nich investovali, stojí ještě za zmínku solidní Halo Infinite, překvapivě návykový Loop Hero a update Caves & Cliffs pro Minecraft.

Peter Adamondy, Triple Hill Interactive

Rok 2021 bol pre mňa skôr návratom k backlogu hier, ktoré som si kúpil s myšlienkou, že si „to musím zahrať neskôr“ (Return of the Obra Dinn, Shadow Tactics: Blades of shogun, Opus Magnum, Doom Eternal) a hier, ktoré hrám pravidelne už od ich vydania (MSFS 2020, MK11, Sacrifice, Homeworld 2).

Ale z hier, ktoré vyšli minulý rok ma najviac bavila Forza Horizon 5. Aj keď nie som veľký fanúšik závodných hier (dohral som iba Race Driver: Grid [2008], aj to mi trvalo asi 2 roky), tak Forza bola naozaj prvou jazdičkou, ktorá ma chytila. Spojenie voľného pohybu open worldu, exotických áut a nádherného prostredia Mexika vytvorilo super atmosféru a jazdný model je tak jednoduchý na hranie, že to bolo presne to, čo človek potrebuje, keď príde po dlhom dni z práce. Veľmi dobré recenzie má aj It Takes Two, ale k tomu sme sa ešte s manželkou nedostali, takže na to sa teším až tento rok.

Jak to bylo v minulých letech

Nejlepší hry roku 2020 podle českých a slovenských vývojářů

Nejlepší hry roku 2019 podle českých a slovenských vývojářů

Nejlepší hry roku 2018 podle českých a slovenských vývojářů

Nahlásit chybu v článku

3

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru