Návod v češtině pro hru na Game Boy byl malý zázrak

Game Boy dnes slaví 30. narozeniny. Podívejte se, jak vypadaly první české manuály

21. 4. 2019

Přesně před 30 lety, tedy 21. dubna 1989, byl v Japonsku uveden na trh první Game Boy. Ještě v červenci téhož roku se dostal do Spojených států a Evropa se jako obvykle dočkala poslední. Zdejší hráči si museli počkat až do září 1990. Měl jsem to štěstí, že jsem patřil mezi hrstku kapesních pionýrů, kteří měli možnost jako jedni z prvních okusit krátce po převratu tuhle kouzelnou krabičku. O své vzpomínky i oblíbené hry jsem se s vámi podělil už loni v květnu, takže další podobné téma by zřejmě bylo nošením dříví do lesa. Zejména ve chvíli, kdy internet zaplavilo mnoho dalších zajímavých materiálů, výběrů nejlepších her nebo historických výletů.

Překlad návodu ke hře nebyl ani zdaleka samozřejmostí a o tom, že by snad někdy k nám promluvila dokonce samotná hra v češtině, si člověk mohl nechat jen zdát.

Během svátků jsem namísto toho podnikl výpravu do svých pečlivě archivovaných herních fosílií a rozhodl se zaměřit na něco trochu jiného, čemu se logicky zahraniční média věnovat nemohou. Manuály pro hry na Game Boy jsou kapitolou samy o sobě. Ještě pozoruhodnější jsou ale z dnešního pohledu první odvážné pokusy o jejich „lokalizaci“. Překlad návodu ke hře nebyl ani zdaleka samozřejmostí a o tom, že by snad někdy k nám promluvila dokonce samotná hra v češtině, si člověk mohl nechat jen zdát. Když jsem se tak probíral příručkami ze své sbírky, musel jsem se občas pousmát, jindy ale naopak obdivovat vynalézavosti prvních dovozců a distributorů. O nějakém oficiálním zastoupení jako dnes se nám tehdy ani nesnilo, je proto s podivem, že se někdo vůbec s překlady namáhal.

Tuhle průkopnickou práci mohu dnes jen obdivovat, protože manuál často kombinoval klasický návod s příručkou, průvodcem a nezřídka i jednoduchým vysvětlením, jak hrou postupovat. Nezapomeňte, že se tu bavíme o době, kdy ještě prodejna sloužila nejen jako výkladní skříň, ale doslova jako okno do světa videoher. Připojení k internetu bylo v první polovině devadesátých let mimo dosah většiny běžných domácností a české tištěné magazíny se handheldu od Nintenda nikdy příliš nevěnovaly. Bohužel. Jednou z výjimek byly znovu izolované pokusy o specializované sešity z obchodů s hrami, které kombinovaly katalog s jednoduchým představením samotných titulů. Ani pro začínajícího hráče nebyl manuál nezbytností, většinu her byste jistě dokázali pochopit i bez něj. Často ale doplňoval příběh a poskytoval důležité informace, které titul nevysvětloval tak polopaticky jako dnes. Tak se pojďte společně s námi podívat na první brožurky, které na vás vykoukly z krabičky spolu s vytouženou hrou.

Teenage Mutant Ninja Turtles II: Back from the Sewers

Když jste měli štěstí, ukrývala krabička vedle originálního manuálu i ten český. „Originální“ – to nejčastěji znamenalo v němčině, protože většina her se sem v první polovině devadesátých let dovážela z Německa, pokud je mi známo. Želvy Ninja od Konami byly společně s Tetrisem mojí první hrou, želví mánie byla tehdy ostatně na vrcholu. Celá léta mě soužila záhada, jaký asi byl první díl. A to jsem naštěstí neměl tušení, že existovala i trojka. Blažená nevědomost. Teď je ale důležitější, že v tomto případě se český manuál pokusil ten oficiální napodobit co nejvěrněji. To nebylo zdaleka samozřejmostí. I když obálka byla jen černobílá, na první pohled se neliší velikost ani formát.

Uvnitř už ovšem na nás číhá nemilé překvapení. Přeložený návod postrádá s výjimkou titulní strany veškerou grafiku a obrázky. Originál je uvnitř už samozřejmě také černobílý, ale to není pro kluka na prvním stupni ani tak problém jako spíš příležitost či hozená rukavice, chcete-li. Obdivujte se mé práci se zvýrazňovačem značky Centropen. Nebude to naposledy…

Absence obrázků je zpočátku spíš legrační než na překážku. Kdo by koneckonců nevěděl, jak se hrdinové z kanálu jmenují či jaké zbraně používají? Mohl jsem také popustit uzdu fantazii a do rámečků je dokreslit. Škoda, že mě to kdysi nenapadlo. Dnes bych se nepochybně dobře pobavil.

Časem začne být situace bez originálu trochu „nepřehledná“. Na druhé straně se tím hráč spolehlivě vyhne spoilerům, kterými původní autoři nešetřili. Manuál s přehledem vyžvaní, kam se v dalších úrovních podíváme i na jaké nepřátele narazíme. Co by tomu asi řekli fanoušci dnes…

Zool: Ninja of the Nth Dimension

Zool sice nebyl želva, ale byl to ninja. Souvislost asi chápete. Naneštěstí hrdina z Nté Dimenze upatlaný od lízátek Chupa Chups přiskákal na český trh v doprovodu o poznání méně elegantního českého návodu, který byl druhým možným řešením. V tomto konkrétním případě dovozce rezignoval nejen na grafiku, ale i formát a veškeré další „maličkosti“. Na druhé straně, úroveň překladu – a to platí obecně – nebyla zdaleka tak špatná, jak byste si mohli snad myslet. Možná i proto, že v polovině devadesátých let se za překladatele nepovažoval každý, kdo se dorozuměl anglicky či německy.

Kdybyste na původní manuál úplně rezignovali, o leccos byste se připravili. S ohledem na omezené možnosti vyprávět příběh za pomoci poutavé grafiky, natožpak animací tehdejší hry pro Game Boy často namísto intra doprovázel nějaký krátký komiks, který uvedl hráče do děje, vysvětlil mu souvislosti a nebo zdůraznil nějaký kontext. Pro pochopení děje to opět nebyl nezbytné. Často dokonce šlo o něco, co si kře hře někdo domyslel, ale postavy a prostředí díky tomu působí najednou plastičtějším dojmem.

Česká verze se s úpravou příliš nemazala, ale o podrobnosti hráče neochudila. Opět zákazníka důkladně seznámí s tím, jaké úrovně na něj čekají, jaké v nich potká nepřátele a dokonce prozradí i to, jaký boss číhá na konce každé z nich. A pokud byste měli s hrou nějaký problém, můžete původní autory hry kontaktovat telefonicky. Ale nevolejte po 16. hodině.

Indiana Jones and the Last Crusade

Jak pravděpodobné dnes je, že si přejete dostat hru k filmu, který jste ani neviděli? V první polovině devadesátek mi to nepřišlo tak zvláštní. Takže stručný úvod do děje mi poskytl jen velmi mlhavou představu o tom, co čekat od hry s „kovbojem“ na obalu, jejíž první úrovně připomínaly western a bojovalo se v nich proti indiánům.

Manuál mi ovšem na dalších stránkách ochotně vyzvonil ostatní detaily, takže z kovbojky se vyklubalo něco trochu jiného, než jsem po vyzkoušení v obchodě očekával. Možnost si hru osahat přímo v prodejně, personálem pochopitelně nepříliš vítaná, byla sama o sobě dobrodružstvím. „Podaří se tentokrát mámě donutit prodavače, aby hru rozbalil? Anebo se podaří prodavači mámu vytočit?“ S touto otázkou jsem vcházel vždy do prodejny nejen v Myslíkově ulici v centru Prahy, kde se Nintendo dělilo o prostor s modely, které se tu prodávají dodnes. Naštěstí naše mise byla obvykle úspěšná, protože rodiče bývají dost nesmlouvaví, pokud mají vypláznout nekřesťanské peníze za krabičku se hrou, kterou znají jen podle dvou obrázků na zadní straně. Zpětně jsem mamince vděčný za to, že mě tehdy „ztrapňovala“ svou neochotou pochopit, že tu hru půjde po rozbalení hůře prodat.

Tetris

Manuál k Tetrisu možná na první pohled nevypadá světově, ale autoři jeho české mutace odvedli skvělou práci, jak se člověk mohl přesvědčit na dalších stránkách.

Neplatí to pro úplně všechny stránky a informace, ale v tomto případě se česká verze s mírnými úpravami dočkala i obrázků a grafiky, takže člověk nemusel pohledem pendlovat mezi originálem a překladem. Na rozdíl od oficiální verze ale ta česká spoléhá jen na černobílou paletu.

Bylo by mi potěšením vám takto představit každý manuál jeden po druhém včetně jeho českých mutací, pokud taková existovala. Nebyla totiž samozřejmostí a řada her se musela obejít bez něj, pokud dovozce nebo dokonce prodejce nevzal tento úkol za svůj. Ale to bych asi většinu z vás unudil spolehlivě k smrti. Pár dalších si proto ukážeme jen telegraficky.

Původní manuály často představovaly malé umělecké dílo. I když nešlo o žádné limitované ani sběratelské edice a nemohly se pochlubit barvami, jejich autoři si dávali záležet na detailech. Nešlo jen o to seznámit hráče s obsahem titulu, ale v některých případech se tak dělo poměrně kreativními způsoby.

Bylo mi potěšením na jejich práci zavzpomínat a rád bych tímto vysekl poklonu i všem, kdo se zasadili o to, abychom si krátce po revoluci mohli první hry sami zahrát. Ba co víc, věnovali úsilí i tomu přeložit anglický nebo německý návod, který pravděpodobně plnil v jazykově zmrzačené společnosti ovládající většinou jen ruštinu ještě důležitější roli než dnes.

Nahlásit chybu v článku

3

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru