Je akce Russia 2055 produktem Kodžimova marketingu?

Geniální mysl bývá často zaměňovaná za mysl zcela pomatenou, právě schopnost balancovat na tenké hranici mezi genialitou a šílenstvím ale nakonec rozhoduje o tom, jestli daný člověk skončí na piedestalu slávy, nebo v sanatoriu pro duševně choré. V případě herních designérů nemusíme zabíhat ani do jednoho z těchto extrémů – geniality, ani příslovečného šílenství – přesto tu jsou lidé, kteří stojí za těmi nejlepšími hrami historie, aby hned vzápětí páchali takové divnosti, kterým jednoduše nikdo nerozumí. Jako důkaz tohoto tvrzení světu posloužil duchovní otec série Metal Gear Hideo Kodžima a hráči v těchto dnech znovu spekulují nad tím, jestli v souvislosti s Death Stranding neopakuje svou oblíbenou formu marketingu. Ten spočívá v pozvolném spojování zdánlivě nesouvisejících záležitostí, které následně směřuje k odhalení toho, na čem Kodžima pracuje. Stalo se tak v případě Metal Gear Solid V, Silent Hills a je pravděpodobné, že se to stejné momentálně děje také ve spojitosti s Death Stranding.

Kde se vzalo Invictus Volition?

Koncem loňského září se totiž zčistajasna začalo mluvit o nezávislé hře Russia 2055 od studia Invictus Volition, na kterou Hideo Kodžima upozornil na svém Twitteru. Sdílel tehdy první teaser a nebýt předchozích virálních marketingových kampaní, nikdo by zřejmě nepojal jakékoliv podezření. V alternativním světě ale nežijeme, a tak se komunita hráčů opět projevila jako skvěle fungující detektivní kancelář. Pátrání bylo rychlé, leč efektivní a nastínilo celou řadu pochybností, kvůli kterým se na Russia 2055 hledí se značnou skepsí. Ta je navíc prohloubena včerejším vydáním dalšího videa, které slibuje betatest a vypadá snad ještě bombastičtěji než to první.

Betatest pro nejvěrnější

Tvůrce hry slibuje všem, kdo budou sledovat jeho účet na Twitteru, přístup do chystaného betatestu. Za tímto účelem vypustil do světa 7. ledna trailer, kterým betu oznamuje a dává jím nahlédnout pod pokličku vývoje. Hra vypadá v porovnání s 3 měsíce starým videem o poznání lépe a skutečně působí jako něco, co je buďto inspirováno Death Stranding, nebo z Kodžimova projektu opravdu vychází.

Pojďme na rozplétání téhle záhady ale pěkně popořadě a položme si nejdříve otázku, kde se vzalo Invictus Volition. Podle internetových detektivů lze dohledat nejstarší zápis na YouTube, protože stejnojmenný kanál byl založen 3. srpna 2014, k dnešnímu dni získal necelých 700 odběratelů a zmiňovaný první teaser má 200 000 zhlédnutí. Faktem ovšem je, že se dříve neaktivní kanál mohl jmenovat úplně jinak, vzhledem k tomu, že YouTube umožňuje přejmenování, a proto nelze nic zásadního z data založení usuzovat. Další, mnohem důležitější stopa, tak vede na diskuzní fórum Unreal Enginu, kde byl účet Invictus Volition založen v červnu 2015, až do 29. září loňského roku ale uživatel s touto přezdívkou nic nenapsal a první založené vlákno se týká právě Russia 2055. I díky tomu jsme se dozvěděli, že Invictus Volition není studio v pravém slova smyslu, a že za Russia 2055 stojí pouze jediný člověk. Trojlístek pak doplňuje účet na Twitteru, který byl založen až v září 2018 a jedinou zajímavostí je to, že je ve slově Volition chyba – postrádá druhé měkké i. Teď už ale ke hře samotné.

Práce jediného člověka, ale jakého?

„Russia 2055 je futuristickou first person střílečkou, na které pracuji několik posledních měsíců,“ objevilo se v prvním příspěvku, a právě odtud pramení všechny pochybnosti. Když se totiž podíváte pečlivě na jedno z uvolněných videí, uvidíte detaily, které rozhodně nejsou typické pro nezávislý projekt jediného člověka. Zpracování vetřelců, vojáků a hlavně mechů, dále jejich animace, efekty interface nebo celková plynulost je něco, čím se sotva chlubí některé velké komerční tituly a tohle že má být práce jediného člověka? Stranou nemůžeme nechat ani hodnocení technického zpracování samotného videa s kupou střihů a zajímavých přechodů, ať už smýšlíte o nastavené estetice, plné chromatické aberace a obrazových přepalů jakkoliv. Už jen vybrat správné záběry a k nim pasující hudbu může být prací na několik dní až týdnů, a i to zvládá autor poměrně dobře.

A jak pak v tomhle kontrastu vyznívají očividné nedostatky, jako jsou chybějící animace prstů nebo nevkusné závěrečné obrazovky s halabala umístěnými odkazy na Twitter? Takových přešlapů by se přeci natolik zkušený vývojář vyhnul, zvlášť, když už očividně vyřešil závažnější věci, A proč tenhle počin nemá vůbec žádný web? A proč autor neodpovídá na množící se dotazy ohledně vývoje? A jak je možné, aby tahle hra byla instantní zábavou pro 128 lidí v multiplayeru, jak tvrdí její autor? A proč to vypadá všechno tak skvěle, že bych neváhal ani minutu všeho nechat a hru si vyzkoušet?

Dobře, možná jsem se nechal trochu unést, ale věřím, že chápete, kam tím mířím. Russia 2055 vypadá až moc propracovaně na to, aby to byla pravda, anebo šlo o dílo jediného člověka. Jak do toho tedy zapadá Hideo Kodžima a Death Stranding? Dáme-li stranou zmiňovaný Tweet, ve kterém japonský designér na hru jako jeden z prvních upozorňoval, musíme poukázat na hodně podobnou estetiku Russia 2055 a toho, co jsme už mohli vidět z Death Stranding. Jde zejména o krajinu, která je takřka shodná, ať už se bavíme o pohledu do dáli nebo o detailech, jako jsou třeba kameny. Ačkoliv Russia 2055 využívá Unrel Engine a Death Stranding pro změnu engine Decima, jejich vzhled a rozmístění je až nápadně podobné.

Navíc není žádným tajemstvím, že Hideo Kodžima v roce 2015 otázku enginu hodně zvažoval a nelze vyloučit, že už tehdy si mohl vytvořit účet na webu Unreal Enginu. Invictus Volition, volně překládáno jako nezlomná vůle, pak může odkazovat k jeho tehdejšímu rozvázání vztahu s Konami i k básni Invictus Williama Ernesta Henhleyho z roku 1888. Ta vypráví o nezlomnosti ducha i v dobách temna, stínech, smrti, strachu, ale také kuráži a kontrolou nad svým osudem, tedy o tématech, kterými dostupné materiály z Death Stranding jenom hýří. A není to jediná báseň, která se s touto hrou váže – sám Kodžima v odhalovacím traileru cituje Williama Blakea a jeho Tušení nevinnosti, tedy spirituální báseň o pravdě, smutku i radosti.

Největší herní troll?

Jak už padlo v úvodu, nebylo by to navíc poprvé, kdy se Kodžima plně oddal myšlence virálního marketingu, ačkoliv by mohli mnozí namítnout, že tentokrát přichází kampaň v trochu jiný čas. Případ fiktivního Moby Dick Studios, které prostřednictvím zafačovaného vývojáře Joakima Mogrena prezentovalo hru The Phantom Pain, se odehrál ještě před tím, než se svět vůbec dozvěděl o Metal Gear Solid V. Hratelný teaser P. T. naznačil další díl série Silent Hill až na svém konci, ale stále byl prostředkem k odhalení nového projektu, ačkoliv dílem okolností nedošlo k jeho dokončení. Hra Russia 2055 by tedy musela posloužit jinému účelu, ale i to může být součást zastíracích manévrů a možná i způsob, jak hráčům konečně trochu osvětlit zápletku Death Stranding. Pořád se totiž vracím k vetřelcům, černé rozbahněné estetice a načasování, které je zkrátka podezřelé.

Zafačovaný Joakim Mogren

Virální marketing si Hideo Kodžima ve užil před odhalením MGSV. Spolčil se s moderátorem Geoffem Keighleym, během předávání cen VGA odhalili The Phantom Pain a následně vytvořili také fiktivní rozhovor s "tvůrcem" hry Joakimem Mogrenem. Nutno ovšem podotknout, že spojitost s Kodžimou byla v té době mnohem jasnější, než jaká se dá najít v souvislosti s Russia 2055.

Navíc si nedokážu vysvětlit, kolik už toho autor Russia 2055 musí mít připraveno, chce-li nechat hráče již zkraje letošního roku vstoupit do betatestu. Netkód pro hraní multiplayeru, minimálně jedna funkční mapa, a i kdyby se proti sobě měli zatím postavit jen vojáci, nikoliv také mimozemšťané a kráčející roboti, pořád se tady bavíme o funkční betaverzi technicky velmi pokročilé hry po necelém roce vývoje. A samozřejmě v režii člověka, který musí v jednom řešit programování, grafiku, animace, fyziku, ozvučení a další nedílné součástí stříleček. Vnitřně jsem si už proto začal přát, ať se skutečně jedná o hratelnou ukázku z Death Stranding, třeba ve smyslu Ground Zeroes a Metal Gear Solid V, protože jsem po včerejším videu přestal věřit, že by něco tak zajímavého mohl kdokoliv v rovině čistě individuálního projektu dokončit.

A to by byla vážně škoda…