Jak se hraje nové Rocksmith+

Hodně muziky za málo peněz? Tak možná jen škoda, že tu muziku nikdo nezná

8. 9. 2022
Název hry: Rocksmith+ Vydavatel: Datum vydání: 6. 9. 2022 Platformy: , , , , , , Žánr:

Po více než rok dlouhém odkladu konečně vychází Rocksmith+, interaktivní nástroj hry na kytaru či baskytaru a robustní výukový software, který dle sebevědomých prohlášení Ubisoftu naučí hrát každého, kdo v sobě nalezne alespoň trochu zápalu pro hru na jeden ze zmíněných nástrojů. My jsme dostali příležitost si hru před vydáním vyzkoušet a jelikož mám z redakce největší zkušenost s hraním, vytáhl jsem svoji baskytaru a jal se testovat, kam Ubisoft po více než dekádě od původní hry s platformou Rocksmith došel a jestli za to roční odklad skutečně stál. Slovo platforma je přitom rozhodně na místě, neboť Rocksmith+ není jenom hrou a i z toho důvodu Ubisoft nezvolil standardní způsob distribuce. K tomu ale až na závěr, nejprve se podívejme na všechno, co Rocksmith+ začínajícím i pokročilým hudebníkům nabízí.

Tisíce písniček jako základ

Středobodem kytarového vesmíru Rocksmith+ je běžný výběr písní a následné hraní. V námi testované verzi ještě nebyla knihovna bůhvíjak obsáhlá, ale při startu se už jednotlivé skladby počítaly na tisíce a do budoucna vydavatel přislíbil rozšířit nabídku až na „miliony“ písní. Jejich dosavadní počet prozatím alespoň částečně vynahrazuje jejich propracovanost, díky níž si před startem vždy můžete vybrat obtížnost, jež ovlivňuje nejen tempo požadovaných tónů. V praxi to znamená, že čím vyšší obtížnost, tím svižnější hra je, a k tomu je navrch do daného průchodu zakomponováno i více typů technik. To platí pro elektrickou i akustickou kytaru a samozřejmě i pro baskytaru.

Zdánlivě nekonečná knihovna

Rocksmith+ sice nabízí robustní Workshop, za pomocí kterého lze vytvářet vlastní stopy do již existujících a tedy Ubisoftem licencovaných skladeb, nicméně má to jeden zásadní háček. Ačkoliv máte na výběr tisícovky skladeb, mnoho z nich znát nebudete. Nejde o klasické hity a když už přeci jen při vyhledávání narazíte například na svoji oblíbenou kapelu, zjistíte, že nabízí vážně jen minimum skladeb, zpravidla navíc staršího data. A to je problém. Jestliže Ubisoft nezareaguje na tuto věcnou připomínky hráčů z bety, může u komunity dost tvrdě narazit. Vypovídající je také aktuálně nefunkční stránka se seznamem skladeb.

Ještě než se ale blíže podíváme na obtížnost, pozastavme se nad vybíráním skladby z pohledu hráče. Zde je kromě běžného vyhledávání možné filtrovat skladby dle žánrů (například rock, R&B, pop, elektronika, latina, hip hop, reggae, jazz, metal a další), vybírat lze dále mixy náhodně i žánrově sjednocené, anebo například i dle nestandardního ladění. Zde je za mě hezkým příkladem při hře na baskytaru například cokoli od kapely Korn, kdy při úvodním ladění na správné tóny musíte z předem pečlivě naladěných strun udělat povislé šňůry na prádlo. I na to totiž Rocksmith+ myslí a před každým spuštěním můžete volitelně absolvovat ladění. A pokud jej jako já budete po čase vesele ignorovat a nevšimnete si posunuté stupnice, může se vaše skóre dost rychle ocitnout… No, v háji.

Postupné učení jako základ motivace

A o skóre tu jde především. V průběhu hraní už na jednotlivých segmentech písně vidíte, jak se vám průběžně daří a k jakému celkovému hodnocení a výsledku se dostáváte. A věřte mi, pokud s podobným typem hry nemáte zkušenosti, nebude to minimálně ze začátku hezký pohled. Sám na baskytaru hraju střízlivým odhadem již patnáct let a při pohledu na první stránku s výsledky jsem měl chuť nástroj odložit zpět do futrálu, nafotit jej na Aukro a jít si hledat jinou volnočasovou zábavu. Jenže přesně takto Rocksmith+ nefunguje a to je jeho hlavní deviza a důvod, proč jako muzikant budu já osobně mezi těmi, kdo si tuto platformu při první příležitosti pořídí. Tedy alespoň za předpokladu, že budou vyřešeny problémy s na první pohled objemnou knihovnou skladeb, která je ale naplněna neznámými „hity“.

Obtížnost hry je skutečně vyzývavá a už po prvních pokusech nutí k posouvání vlastních hranic a k objevování nových limitů. Posuvník náročnosti skladby dostupný po jejím výběru rychle odhalí, co vše byste měli umět. A ostře nastavené parametry skutečně i ty zkušenější hráče donutí začínat dost při zemi. Rocksmith+ s plujícími zvýrazněnými pražci není běžný notový zápis a i díky tomu přináší nejen zajímavou výzvu, ale především obrovský motivační faktor. Přeci se po tolika letech nespokojím jen s tak málo procenty? A rázem hraji Woman od Ozzyho po páté za sebou a stále nemám dost.

Nezvládáš? Nevadí, my Tě to naučíme!

Logicky ale jen o této formě hraní Rocksmith+ není a pokud by byla středobodem vesmíru jen výzva, jakkoli zábavná a poutavá, omrzela by, pokud by vývojáři nenabídli pomocnou ruku. Rocksmith+ ovšem zvládá i tuhle část velmi dobře a rozhodně byste se neměli stydět kliknout na položku „Learn“, kde naleznete řadu podpůrných prvků nejen pro začínající hudebníky, ale kde si vybere i někdo jako já – dlouhé roky aktivně hrající samouk.

Pod výukovou záložkou se skrývají například cvičení rozložená do tří stupňů obtížnosti, kde opět platí, že už i ten nejlehčí umí zaskočit, tedy minimálně pokud s tímto žánrem her nemáte příliš mnoho zkušeností. Vedle toho narazíte i na trojici kategorií tutoriálů rozdělených dle toho, co chce hráč dělat. Učit se lze ty nejzákladnější praktiky, následně náročnější techniky a perličkou jsou žánrové speciality, například subtechniky typické pro metal. Dále nechybí například tipy týkající se hygieny při hraní, díky kterým se naučíte správný posed, praktiky efektivního protahování i co dělat s unavenými prsty. Celkově jde o způsoby odpočinku, díky nimž se mohou začátečníci naučit zpříjemnit si hraní natolik, aby nebyla už po půl hodince nutná delší přestávka.

Pro každého něco

O síle a kvalitě možného učení se hrou vypovídá jedno z marketingových prohlášení Ubisoftu. Vydavatel se chlubí, že na základě dat americké společnosti C&C Market Research si 95 % hráčů v původním Rocksmith vylepšilo již dříve naučené dovednosti s nástrojem, takže vás patrně čeká zářná kariéra!

Připojení nástroje

Všem už nyní musí být zcela jasné, že například na rozdíl od Guitar Hero stojí série Rocksmith právě na možnosti zapojit vlastní nástroj a cvičit s ním. Bez toho to jednoduše nejde, nicméně právě zde jsem narazil na zprvu poměrně neřešitelné obtíže. Připojení je možné třemi způsoby, patrně se ale nevyvarujete určitým nedostatkům. První možností je použití mobilní aplikace a využití mikrofonu přístroje, což je průlomová záležitost, od které si Ubisoft slibuje obrovskou míru přístupnosti. Aplikaci však nebylo možné v průběhu testování se hrou spárovat, takže mi tahle možnost zůstala odepřena. Další cestou je využít kabel Real Tone či jiný podobný, který převádí výstup z kytary na digitální a spojuje ji s počítačem pomocí USB. Neprůstřelná varianta, ale oficiální kabel vás bude stát více než tisícovku a ne všechny levnější alternativy mohou stoprocentně fungovat. A konečně třetí možnost je propojení Rocksmith+ s vlastním nástrojem pomocí externí zvukové karty, což už je ale celkem logicky Ubisoftem poskytováno bez jakékoli další podpory. Ve zkratce: mně osobně zafungovala až druhá zvukovka, druhý kabel a druhý (aktivní) nástroj. A i tehdy jsem narážel na zprvu bizarní latenci, která hraní prakticky znemožňovala, nicméně na to již zabralo vyzkoušení jiného USB portu. A bylo vyhráno, latence již byla minimální, byť stále přítomná. Nalezení té správné kombinace nějaký čas zabralo a hlavní je si při všem tom experimentování nevykopnout třeba ethernetový kabel, neboť Rocksmith+ si offline bohužel nezahrajete.

Unikátní úpravy

Pro fajnšmekry trvale hledající ten správný zvuk je v nastavení přizpůsobení záložka Tones, kde lze vybrat z hotových presetů zvuk vašeho nástroje. Nelze sice vytvářet presety vlastní, knihovna je ale jedním slovem obrovská, a to i pro jindy tak „podřadný“ nástroj, jakým je mnou vybraná baskytara. Vedle toho si mohou hráči upravit pozadí vlastního odznaku a sledovat postup nejen celkově, ale například i v nejrůznějších technikách, tedy třeba ve slidech, v tišení strun, v jejich natahování, ve stopkách a v případě basy třeba také i ve schopnost hrát na více strun naráz.

Co dodat závěrem? Rocksmith+ je na jednu stranu skutečná pecka a má obrovský potenciál, je zapotřebí ale vyřešit jednu zásadní výtku, a tou je nabízené portfolio skladeb. Jakmile se Ubisoft dostane na slíbené „miliony“, nemám problém s jednoznačným doporučením, a to i za cenu, že na první pohled nejde o levnou záležitost. Rocksmith+ stojí 380, 1000 a 2500 korun ve verzích předplatného na měsíc, na tři měsíce a na rok. Pokud navíc máte předchozí Rocksmith z roku 2014, při koupi předplatného na tři měsíce získáte ještě jeden měsíc předplatného Rocksmith+ zdarma a při platbě za celý rok rovnou tři měsíce hraní k dobru. Zároveň také platí, že 3měsíční a 12měsíční varianta předplatného vám dá vždy jeden měsíc předplatného Ubisoft+ zdarma, takže při dobrém načasování se můžete dostat třeba k podzimnímu hitu od Ubisoftu zcela zdarma. Bohužel jen, že předplatné pro Rocksmith není součástí Ubisoft+, za což vývojáři sklízí vcelku oprávněnou kritiku.

Na druhou stranu, i když se předplatné může zdát jako poměrně nákladné, při roční variantě to vlastně vychází na necelých 170 korun za měsíc, což je vzhledem k výukovému potenciálu opravdu veliký luxus. Nemá pochopitelně smysl porovnávat Rocksmith+ s lekcí s učitelem hudby, nicméně nepopiratelným faktem je, že tuto na měsíc rozpočítanou částku lze s učitelem stihnout utratit v řádu několika málo desítek minut. A to už se zkrátka vyplatí bez ohledu na další nedostatky.

Nahlásit chybu v článku

3

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru