Jak se hraje Gran Turismo 7, Resident Evil Village a NMS ve VR

Jak se hraje Gran Turismo 7, RE Village a NMS ve VR

Další dojmy z her pro PlayStation VR2. Tentokrát se podíváme na updaty pro starší hity

Zdroj: koláž/Vortex
23. 2. 2023

PlayStation VR2 je oficiálně venku a společně s novým headsetem od Sony dorazily na trh také první VR updaty pro starší velké hry. Pomalu se přitom začíná naplňovat hypotéza, že takové tituly nakonec mohou v některých ohledech udělat novému hardwaru lepší reklamu než nativní VR hry. Další čas jsem ve virtuální realitě strávil s hrami Gran Turismo 7, Resident Evil Village a No Man’s Sky. Zatím nemohu posloužit obsáhlým zhodnocením, na to je příliš brzy, ale rád bych se podělil o první bezprostřední dojmy a také naznačil, co vás vlastně v případě těchto titulů na PS VR2 čeká.

Gran Turismo 7

Gran Turismo 7 od počátku patřilo mezi velké hry, které si fanoušci přáli spojit s PS VR2. Oznámení oficiální podpory vzbudilo značná očekávání, stejně jako příslib, že kompatibilní bude celá hra s jedinou výjimkou v podobě split-screen multiplayeru. Autoři pak navíc sami přiživili naděje fanoušků, když prozradili, že se GT7 od počátku vyvíjelo s ohledem na VR, počítalo se s ním a nejde jen o něco, co by někdo dodatečně na hru narouboval. I když z našeho pohledu se jedná o update. Dojem, který si zatím ze hry odnáším, tato slova potvrzuje. VR hru zcela přirozeně doplňuje a zapadá do stávajícího světa. Začíná to už při spuštění, kdy mě překvapilo, že hra se vlastně na nic neptá, ničím hráče nezatěžuje a při zapnutém PS VR2 se prostě vše automaticky nastaví samo a jdete rovnou na věc.

Kromě závodění můžete navštívit ze své garáže a u prodejců také nový VR showroom a zde důkladně prozkoumat jednotlivé vozy zvenku i zevnitř. V různých prostředích a v různou denní dobu. To hlavní se ale pochopitelně děje na trati. A první dojem je ohromující. GT7 vypadá ve VR lépe, než jsem doufal. Novinka dává jízdě zcela nový rozměr. Vnímání auta, jeho zvuku i interiéru je na úplně jiné úrovni než normálně. S dětinskou radostí jsem musel střídat auta ze své sbírky, jen abych se přesvědčil, jak se v nich sedí, jaký je z nich výhled a podobně. Výrazněji jsem také vnímal samotné tratě, převýšení i jejich okolí. Opojení z rychlosti ve formulích na známých okruzích jako Interlagos, Red Bull Ring nebo Monza je neskutečně intenzivní. VR hráče zase o krok přiblíží pocitu, jako by tam skutečně byl.

To, co obětujete na grafice a jejích detailech, mi přijde zcela bezbolestné. Přesně jak autor série Kazunori Jamauči říkal. To, co díky VR získám, mi v tuto chvíli přijde jako výrazně větší benefit než to, co ve smyslu polygonů ztratím. GT7 s PS VR2 pro mě zatím představuje asi nejsilnější zážitek z celého lineupu. A i když nejsem příznivce kupování čehokoli kvůli jediné věci, ve chvíli opojení bych asi dokázal jen na základě takového zážitku o headsetu vážně uvažovat. Abych ale jen nechválil, musím zmínit i první možná omezení, na která jsem narazil. V první řadě chválené automatické nastavení PS VR2 může být Achillovou patou, pokud byste chtěli něco změnit. Překvapilo mě, že ve světě VR her GT7 prakticky nenabízí všechny jinak obvyklé volby nebo prvky přístupnosti. Někdo může vnímat jako omezení, že hra nenabízí jiný pohled než z kokpitu. Ačkoli mi to nevadí a je to ten logický, dokážu si představit, že by někdo chtěl i další kamery. A konečně je třeba počítat s tím, že všechny ostatní obrazovky i těsně před spuštěním závodu sledujete jen ve 2D, což je spíš konstatování než výtka.

Resident Evil Village

Resident Evil Village je další velká povedená hra. Ačkoli podporu pro VR dostala až dodatečně, zdaleka autoři neupravovali jen obraz. Vývojáři ušili novému režimu na míru zvláštní tutoriál, nové ovládání, obrazovky i interakci s prostředím. Díky RE Enginu titul opravdu pěkně vypadá a překvapilo mě, že ve smyslu využití ovladačů Sense nebo interaktivity světa v některých ohledech překonává i hry, které s VR počítají od začátku. Nepochybně má na tom podíl, že PlayStation VR první generace podporoval už Resident Evil 7: Biohazard a je to další velký příslib pro remake Resident Evilu 4.

Když vás zajímá nějaký důležitý předmět, prostě ho vezmete do ruky. Podobným způsobem otevřete šuplík nebo skřínku. Baterku najdete uvnitř kabátu, který rozevřete. Když jste zranění, polijete si ruku léčivým prostředkem. Můžete boxovat, rozbít bednu anebo vytáhnout nůž z pouzdra a přirozeně se s ním začít ohánět. Samostatnou kapitolou je pak používání střelných zbraní a jejich přebíjení, které se liší s každým typem. Díky VR je celá hra o hodně strašidelnější, a to i na místech, která mě dříve nechávala v klidu a prošel jsem jimi opakovaně. Z domu Beneviento mám teď respekt už dopředu. Ke cti autorům slouží, že VR režim má opravdu komplexní nastavení nejrůznějších prvků přístupnosti a komfortu. I tady mám ale nějakou výhradu. Village je další z her, která občas do prostředí trochu nešikovně umístí titulky, pokud je používáte. A i když autoři zohlednili kdeco, občas se trochu zblázní first person cut scény ve VR, na kterých je patrné, že prostě původně vznikaly bez této funkce a mohou působit trochu nezačištěně.

No Man’s Sky

No Man’s Sky je speciální případ sám o sobě. Titul, který se podobně jako třeba Driveclub dokázal vykoupit z neslavného launche díky neuvěřitelné pracovitosti a příkladné podpoře autorů. S ohledem na jeho rozsah jsem s ním zatím strávil opravu málo času, ale rozhodně vím, že se k němu budu vracet. Vizuálně hra oproti první generaci opravdu prokoukla, ale vedle úplných novinek už podle mě čistě z technického hlediska dech nevyrazí. Zaujme spíš díky stylizaci nebo zajímavému prostředí, pokud máte štěstí na dobrou planetu.

Na co si zatím potřebuju zvyknout, je podle mě trochu toporné a nepříliš intuitivní ovládání, které si vysvětluji tak, že prostě původně hra měla jiné potřeby. Je to komplexní titul, takže místy mohou působit některé z úkonů překombinovaně, ale jasně si uvědomuju, že to je něco, co se může s přibývajícím časem zlepšit, jakmile ty nejběžnější činnosti přejdou hráči lépe do krve. Každopádně za tu výpravu ke hvězdám trocha toho nepohodlí určitě stojí. I když jsem si na některé úkony musel zvykat, první odlepení od povrchu a let na oběžnou dráhu je znovu omamný, jako by to člověk zažil poprvé. Navíc mám díky VR updatu alespoň další důvod se ke hře vrátit a prozkoumat všechen obsah, který do ní mezitím přibyl.

Nahlásit chybu v článku

2

Napsat komentář

Další články
Nahoru