Herní mýty: Jak Saddám Husajn koupil tisíce PlayStationů

Co děsilo čtenáře bulváru v roce 2000? Že na nás Irák pošle rakety s pomocí PS2

29. 1. 2019

Ve Vortexu #66 jsme nakousli téma herních mýtů, legend a konspiračních teorií. Rozebrali jsme tajný vládní automat Polybius i prokletí série Madden, které má dolehnout na každého hráče, jenž se objeví na obalu populární hry od EA Sports. Byli jsme zvědaví, zda se vám nápad bude líbit, a podle ohlasů to vypadá, že máte zájem o pokračování. Tak to tentokrát zkusíme formou článku. V roce 2000 obletěla svět zpráva, že tehdejší irácký prezident Saddám Husajn nakoupil 4 tisíce kusů tehdy úplně nové konzole PlayStation 2 od Sony. Jenže je neměl pořizovat pro zábavu, ale za účelem získání vysoce výkonné technologie, která by byla zneužita ve prospěch iráckého vojenského programu.

ZX81 ve službách sovětské armády

Paranoia studené války stvořila dávno před PS2 jiný mýtus. Začátkem osmdesátých let se šířila zpráva, že ZX81 skupuje sovětská armáda ve snaze využít procesor Z80 při konstrukci mezikontinentálních balistických raket. Pravdou je, že se počítač skutečně po omezenou dobu prodával v duty-free shopech na britských letištích, takže bylo teoreticky možné, aby se i přes zákaz vývozu západní technologie dostal do zemí východního bloku. A návštěvníci ze Sovětského svazu a dalších spřátelených států skutečně měli o takové zboží zájem. Vláda proto nařídila, aby byl ZX81 stažen z prodeje na letištích. Na druhé straně spousta lidí si novinku zřejmě koupila pro vlastní potřebu a nepomýšlela na to, že by mohly počítače přispět ke zhoubě kapitalistů a imperialistů na Západě.

Zprávu jako první těsně před Vánoci přinesl web World News Daily. Zatímco hráči po celém světě snili o titulech jako Tekken Tag Tournament, TimeSplitters, SSX nebo Ridge Racer V, iráckého vůdce měly zaujmout především vnitřnosti konzole. Je třeba si uvědomit, že v době, kdy PlayStation 2 vstoupil na trh, disponoval výborným hardwarem a šlo o špičkový stroj, který i s ohledem na dotovanou cenu nabízel vyšší výkon než PC, za které byste zaplatili stejně. Právě o výkonný procesor měl údajně Irák zájem a měl pro něj využití v oblasti zbraní a válečném průmyslu. Podle původní zprávy měl hardware PS2 posloužit při stavbě počítače, který by naváděl řízené střely s dlouhým doletem.

Procesor nazvaný Emotion Engine, který byl srdcem PlayStationu 2, měl podle konspiračních zpráv být schopen vypočítat balistická data pro dalekonosné střely a spojením více čipů mohl dokonce vzniknout základ pro ovladatelný dron. Původní text na WND jde ostatně stále dohledat, stejně jako řadu dalších, jejichž autoři si ještě přisadili a učinili příhodu zase o něco šťavnatější. Autor Joseph Farah varuje, že americké děti mohou být zklamané, až pod stromečkem vysněnou konzoli nenajdou. Tajné služby podle něj vypátraly, že konzole skočily v Iráku. Proudit tam měly z USA po dobu dvou až tří měsíců.

Úsměvná je z dnešního pohledu i část, v níž se varuje, že pokud budou mít Iráčané problém vyvinout vojenský software pro PlayStation, mohou o pomoc požádat někoho přes internet.

Podle citovaných bezpečnostních expertů mělo jít zařízení zneužít výše popsaným způsobem. Tajné zdroje, které si nepřály být jmenovány – jak jinak, v textu varují před skrytým potenciálem herního zařízení. Už tehdy se měli navíc agenti děsit možnosti upgradovat konzoli v budoucnu o pevný disk a modem. Úsměvná je z dnešního pohledu i část, v níž se varuje, že pokud budou mít Iráčané problém vyvinout vojenský software pro PlayStation, mohou o pomoc požádat někoho přes internet. Podle údajných expertů 12 až 15 konzolí PS2 může výpočetním výkonem stačit na ovládání bezpilotního letounu schopného nést chemické zbraně.

Využití by hardware údajně našel i v programu na výrobu jaderných zbraní. V těchto všech odvětvích Irák postrádal počítače a moderní hardware. Vtip je samozřejmě v tom, že Irák byl v té době na černé listině zemí, se kterými se podle OSN neobchoduje. Na vývoz a prodej podobné technologie platil zákaz, který je sice teoreticky možné obejít na černém trhu nebo přes prostředníky, ale není to tak snadné. Ostatně s tím se potýkají všechny země na světě, na něž je uvaleno embargo. Na herní zařízení se ale sankce nevztahovaly. A této díry měl Bagdád zneužít.

Irácký vůdce se tak stal větším postrachem Vánoc než Jim Carrey coby Grinch ve stejnojmenném filmu, který šel do kin v témže roce.

Dostat konzole do Iráku mělo být navíc o to snadnější, že celníci v nich vidí hračky a nikoli potenciální vojenskou technologii, takže nevzbudí žádné podezření. Závěrem pak autor straší, že Saddám Husajn zřejmě přišel nejen na způsob, jak obejít embargo, ale zapříčinil se rovněž o nedostatek konzolí na americkém trhu. Irácký vůdce se tak stal větším postrachem Vánoc než Jim Carrey coby Grinch ve stejnojmenném filmu, který šel do kin v témže roce.

To je, panečku, zpráva jako hrom. “Zlé” videohry v rukou zlého diktátora, který s jejich pomocí zpustoší svět. Ke skandálnímu odhalení se novináři slétali jako vosy na bonbon.  Ačkoli byla původní zpráva zcela nepodložená, blízkovýchodního strašáka se řada médií ochotně chytila. Senzační titulky spojující “nepopulární” videohry a skutečný teror působily na čtenáře jako magnet. A tahle kombinace funguje vlastně spolehlivě i dnes a může se podobně jako řada jiných legend za čas třeba zase objevit v jiném podání. Až budete číst, že Kim Čong-un nakupuje tisíce PlayStationů 5, vzpomeňte si na tenhle mýtus. Otázkou je, zda budou ještě někdy konzole tak výkonné ve srovnání s klasickými PC, aby mělo vůbec smysl se takovou otázkou zabývat.

Teroristé měli používat PlayStation 4

U Saddáma a PS2 to neskončilo. O konzoli od Sony, tentokrát PlayStationu 4, se mluvilo i po teroristických útocích v Paříži v listopadu 2015. Radikálové měli tehdy konzole používat nikoli kvůli hardwaru, ale jako komunikační platformu, jejímž prostřednictvím prý své akce koordinovali. Zprávy se začali šířit poté, co měla být při domovní prohlídce jedna konzole objevena. Mezi údajným nálezem a možností využít systém k chatování ale nebyla nakonec zjištěna žádná souvislost. Nehledě na skutečnost, že podobným způsobem lze využít desítky, možná stovky dalších platforem.

Jak se ale říká, na každém šprochu pravdy trochu. To je ostatně kouzlo každé dobré fikce – mít v ní i kousíček pravdy. Nevíme, jestli si Saddám Husajn skutečně nějaký PlayStation nekoupil, ale faktem je, že s ohledem na cenovou politiku Sony a tehdejší náskok konzole by bylo opravdu levnější získat výkonný hardware nákupem konzole, než kdybyste se pokoušeli koupit její ekvivalent po částech. Zejména v situaci, kdy země jako tehdy Irák čelí nějakému omezení nebo dokonce embargu na vyspělé technologie. Byl by to nepochybně kreativní způsob, jak jej obejít.

Zpráva s iráckým prezidentem navíc posloužila dobře i jako marketingový nástroj, takže nelze úplně vyloučit, že se na počátku zrodila nikoli v hlavě vtipálka či nějakého konspirátora, ale prohnaného pracovníka PR oddělení. Vzbudit těsně před Vánoci dojem, že žhavá novinka je nedostatkovým zbožím, se vždycky hodí. A pravdou je, že tou dobou skutečně poptávka po PS2 převyšovala nabídku. Sony si tehdy dokonce najala velká ruská nákladní letadla Antonov An-124, která z Japonska doručila konzole do Evropy. Což překvapivě není další herní mýtus. A jak jistě uznáte, odtud mohl být už jen krůček k historce se Saddámem Husajnem.

Jen si to představte

Dejme tomu, že by historka s tisíci konzolemi pro Saddáma Husajna byla pravdivá. Vzápětí se vynoří řada hypotetických otázek. Dostal by irácký diktátor nějakou množstevní slevu? Nakupoval by konzole přímo od Sony, nebo v nějakém kuvajtském velkoobchodu, který by předtím dobyl? Potřeboval by pro svůj superpočítač paměťové karty? Vzal by si ke 4 tisícům konzolím i nějakou hru, aby to nevypadalo tak nápadně? Obešel by se bez oficiálních vývojářských nástrojů? A jaké skóre by asi nahrál ve hře Fantavision? Samé otázky…

Nahlásit chybu v článku

9

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru