Game Boy mohl mít klávesnici a funkce malého PDA

Herní historik vypátral zařízení po 28 letech. Software získal díky úniku dat z Nintenda

Zdroj: Liam Robertson/DidYouKnowGaming?
28. 12. 2020

Herní historik Liam Robertson publikující svá videa na youtubovém kanále DidYouKnowGaming? se postaral o malou sváteční senzaci. Podařilo se mu totiž vypátrat ztracené rozšíření pro Game Boy, které mělo z oblíbeného herního handheldu udělat malého digitálního asistenta. Add-on přiléhavě pojmenovaný Work Boy se poprvé objevil na veletrhu CES v roce 1992 a nadšené články o něm publikovala řada herních magazínů. Stejně rychle jako se zařízení objevilo, však obratem zmizelo ze světa, zařadilo se po bok dalších kuriózních hardwarových rozšíření a po třech dekádách se na něj téměř zapomnělo. Robertson nicméně v novém, bezmála půlhodinovém videu popisuje, jakou cestu musel ujít, aby Work Boye získal a přináší další fascinující svědectví o herní historii s mnoha dosud netušenými detaily.

Pátrání Liama Robertsona začalo u časopisu Nintendo Power, které na začátku devadesátých let přineslo zevrubný popis chystaného rozšíření. Fotografie dvou stránek, kterou lze jednoduše najít na internetu, popisovala jednotlivé funkce a aplikace Work Boye spolu se zmínkou o pěti dostupných jazykových verzí. Jak Robertson uvádí, za výrobou rozšíření stály dvě společnosti – britská Source Research and Development, která zařízení navrhla a americká – Fabtek – která měla Work Boy vyrábět. Nintendo bylo do celé iniciativy zahrnuto coby subjekt, který měl zařízení licencovat, což potvrzuje i registrace ochranné známky v roce 1992. Na tehdejším ročníku CES byl přítomen i malý stánek Fabteku, kde si mohli první návštěvníci vyzkoušet prototyp, o němž se následně psalo v dalších magazínech a objevil se i v britském videoherním pořadu GamesMaster, kde byl označen za jedno z nejslibnějších rozšíření pro Game Boy.

Hlavním hybatelem měl být zájem, demonstrovat rodičům a prarodičům malých hráčů, že Game Boy není určen pouze jim a že může být nad rámec her skutečně užitečný.

U toho ale Robertson zůstat nechtěl a začal proto usilovat o kontakt s někým, kdo skutečně stál u zrodu Work Boye. Vodítkem pro něj bylo několik jmen, která byla zmiňována v dobových článcích a jedno z nich patřilo i zakladateli Source R&D a současně i architektovi Work Boye Eddiemu Gillovi. S ním se Robertson spojil a dozvěděl se několik nových informací, jmenovitě o plánech na vydání koncem roku 1992, případně začátkem roku následujícího a cenovém rozpětí 79-89 dolarů, za které se měl Work Boy prodávat. A ačkoliv už Gill nechtěl detailně rozebírat, proč se nakonec z Game Boye pracovní nástroj nestal, doporučil Robertsonovi kontaktovat dalšího člověka, který by mohl něco vědět – zakladatele Fabteku Franka Ballouze. Gill také doplnil, že právě Ballouz je s největší pravděpodobnosti jediný – vyjma Nintenda – kdo má prototyp Work Boye a Robertson neváhal ani chvíli.

Ballouz mu po telefonu potvrdil všechno, co už dříve prozradil Gill a mluvil o důvodech, proč se pro vývoj Work Boye vlastně rozhodli a proč nakonec na produkci nedošlo. Hlavním hybatelem měl být zájem, demonstrovat rodičům a prarodičům malých hráčů, že Game Boy není určen pouze jim a že může být nad rámec her skutečně užitečný. Důvodem neúspěchu se pak stala cena, která by po plánovaném zlevnění Game Boye byla pravděpodobně vyšší, než základní zařízení, a to nebylo pro Ballouze udržitelné. Pak ovšem mezi řečí zmínil radostnější zprávu – že se právě na jeden funkční prototyp dívá a netrvalo dlouho, kdy Robertson Ballouze požádal, zda by mu zařízení neukázal. Historik obdržel obratem několik fotografií a se zakladatelem Fabetku se shodli na tom, že zařízení pravděpodobně funguje, sám Ballouz to ale nemohl potvrdit, protože žádný Game Boy po ruce neměl. A když mu Robertson nabídl, že by mu nějaký handheld poslal, druhá strana přišla s jednodušším nápadem…

Historik začal kontaktovat další členy předchozích vývojových týmů, aby se k softwaru nakonec dostal díky nedávnému úniku dat přímo z Nintenda.

Tak se Work Boy dostal do historikových rukou a přichází vyčerpávající test a dojmy z používání stále funkčního zařízení, které přežilo několik cest přes oceán a řadu prezentací. Ještě před tím, než ale byly funkce zpřístupněny, musel Robertson přijít na to, jak zařízení spustit a odhaluje, že součástí balení měla být i vlastní cartridge s výše popisovanými aplikacemi. To však z dobových reklam nebylo zcela zřejmé a zdálo se, že vše bude magicky fungovat ihned poté, co se Work Boy ke konzoli připojí. Proto začal historik kontaktovat další členy předchozích vývojových týmů, aby se k softwaru nakonec dostal díky nedávnému úniku dat přímo z Nintenda. Náhoda tomu totiž chtěla, že mezi ukradenými soubory a složkami skutečně byl software Work Boye, což Robertson označuje za něco jen stěží uvěřitelného.

Jak tedy Robertson zjistil, Work Boy nabízel hodiny v analogovém i digitálním formátu spolu s nastavitelným budíkem. Dalšími aplikacemi byla kalkulačka, ovládaná klávesnicí Work Boye, adresář kontaktů a seznam telefonních čísel. Na tomto místě mohl Work Boy posloužit i jako telefon, když vydal patřičný zvuk do sluchátka skutečného telefonu, čímž dané telefonní číslo zavolal. K dispozici byl ale také teploměr, převodník fyzikálních veličin i měn, malý překladač, mapa světa s vyznačenými velkými městy a přehrávač přibližně 12 národních hymen. I takové tedy mohly být vzpomínky na jednu z nejpopulárnějších platforem všech dob, nejen ve světě videoher ale o osudu společností a zařízení rozhodují náhody a zdánlivé maličkosti, kterými se donekonečna necháváme fascinovat.

Nahlásit chybu v článku

2

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace Rozumím