Dojmy z uzavřené bety Iron Harvest

Pokud patříte k fňukajícím hráčům real-time strategií, kteří v posledních letech jako kolovrátek opakují, jak přišli o svůj milovaný žánr a že už to nikdy nebude jako dřív, měli byste se trochu vzmužit. Opravdu! Speciálně vás přece nemůže rozhodit, že nepřátelé v podobě nekonečné plejády chodících simulátorů a live-service her dílčí část videoherní války vyhrávají. Stačí se přizpůsobit, vybavit jednotky pořádně velkými lupami a jít hledat nové RTS kousky tam, kde ještě stále jsou a není o nich nouze. Nikdo samozřejmě netvrdí, že někde za oponou pokračuje slavná éra z přelomu tisíciletí, kvalitní strategie se ale tu a tam objeví a vzhledem k jejich trvanlivosti není pro slzy místo. Pokud nevěříte, zaměřte se na Iron Harvest – strategii z alternativního meziválečného období, silně inspirovanou deskovou hrou Scythe a doplněnou nezaměnitelným vizuálním stylem polského výtvarníka Jakuba Różalského. Nebo snad znáte nějakou jinou hru, která by vás vzala na konec první světové války, v níž proti sobě na zabahněných pláních bojovaly obří kráčející tanky, do puntíku definující pojem dieselpunk?

Alternativní první světová

O Iron Harvest jsme si naposledy povídali loni v létě na Gamescomu – vývojáři z německého studia KING Art přivezli do Kolína nad Rýnem hratelnou ukázku, která ze všeho nejvíc připomínala Company of Heroes nebo Dawn of War. To znamená malé skupinky vojáků, upozadění stavby základny, nutnost krýt se za překážky na bojišti a líbivou grafiku s pěknými detaily. V kombinaci s popisovaným vizuálním stylem, který se šokující samozřejmostí mixuje sto let staré výjevy z polských polí s gigantickými mechy, ve mně demo vzbudilo poměrně velký zájem, který jsem mohl nedávno plnými doušky ukojit v probíhající betě. Přístup do ní mají fanoušci, kteří podpořili hru během kampaně na Kickstarteru, je ale pravděpodobné, že s blížícím se datem vydání 1. září pootevřou lidé z KING Art stavidla trochu víc a pustí na Steamu do hry další hráče.

PředchozíDalší

Zdroj: Deep Silver

Pokud by se tak nestalo, přišli by o velmi nadějnou ukázku hry, která má obrovské ambice stát se jedním z nejlepších zástupců žánru real-time strategií za poslední dobu. Pětice misí z kampaně prvního dostupného národu – Polania – totiž naznačuje, že vývojáři nenechávají stranou vedle samotného válčení ani příběh, který je vyprávěn prostřednictvím předělů přímo ve hře i skrze líbivé cutscény. Nejde sice o vrchol herně-filmařského umu, ale s přihlédnutím k možnostem studia a skutečnosti, že je Iron Harvest stále v betě, si není příliš na co stěžovat. V tomto konkrétním případě vypráví děj o Anně Kosové – člence odbojového hnutí, které se snaží narušovat okupaci Rusvietu a odhání od západních hranic Saxonskou říši. Jak už názvy fiktivních států naznačují, jedná se o alternativní verze Polska, Ruska a Německa, z čehož následně vychází celý lore hry, design jednotek a pochopitelně i samotná hratelnost.

Změna jednotky za letu

Ta je přitom klíčová a bez ohledu na stávající chyby zdobí zážitek z celé hry. Zatímco první mise mají hráče nenuceně naučit základní herní mechanismy, velmi záhy se postup polskou kampaní změní v propracovanou taktickou bitvu, v níž pocítíte každé jedno malé zaváhání. Jak už bylo řečeno v úvodu, smyslem veškerého úspěchu je krytí za překážkami a obsazování domů, z nichž mají jednotky výhled a jsou tím pádem schopné nic netušícího nepřítele zaskočit. Třeba ve chvíli, kdy na sebe Anna naláká výstřelem z odstřelovací pušky skupinu nepřátel a uteče směrem k pozicím, které drží její spolubojovníci. Jindy je ale třeba operovat v otevřenějším prostoru, kde vzniká prostor pro tiché přesuny do zad nic netušících armádám Rusvietu, případně kladení min a házení granátů. Velmi zajímavým mechanismem pak je možnost změnit během souboje třídu dané jednotky tím, že sebere zbraně padlých vojáků. Mohou to být spřátelené i znepřátelené jednotky a momentálně pro tento prvek neexistuje žádné omezení. Chcete-li tedy z jednotky inženýrů s plným zdravím udělat střelce, stačí sebrat na bojišti se povalující pušku a chvíli počkat. Potřebujete se vrátit zpět a prostřednictvím inženýrů opravit mecha nebo postavit kus základny, najděte odhozenou lopatku a s chutí do toho.

Právě tato možnost přidává hodně zajímavou vrstvu celkové taktiky a spoustu variant, jak se dostat z vyvstalého problému. Další rovinu pak přináší již několikrát zmíněné kráčející tanky, ke kterým se dostanete poměrně záhy a zjistíte, že sice jsou ničivou silou, rozsévající smrt v řadách protivníků, rozhodně ale nejsou nezranitelní, což s sebou přináší starosti i naději. Pokud totiž narazíte na mecha v německých či sovětských barvách, je nutné začít kombinovat všechno, co už padlo výše. Krytí, granáty, rychlý přesun do zad, změna specializace třeba na minometčíky, pokud to v danou chvíli lze a spoustu dalších kroků, díky kterým si i proti ocelovým mašinám zašpiněným od oleje poradíte. Platí to samozřejmě i opačně, takže i polské tanky musí postupovat rozvážně a pečlivě volit, kdy využít některou ze speciálních schopností s poměrmě dlouhým cooldownem.

Brousit a brousit…

Bohužel, tohle všechno – zaklesnuto do sebe a znesnadněné i destrukcí terénu a zejména budov – nefunguje v betě úplně hladce. Největší problém má momentálně hra s pathfindingem a umělou inteligencí, kvůli čemuž vznikají bizarní a místy až nehratelné okamžiky. Není nic neobvyklého na tom, že nepřítel vyběhne z krytu, kvůli pomalým puškám pošlete k zemi jednoho či dva, ale zbytek s brokovnicemi doslova skočí za vaše záda a zmasakruje vás. Divit se nemůžete ani nejrůznějším zásekům a kolizím s fyzikálním systémem, který vás tu a tam o některou z jednotek zcela připraví, protože s ní nejde hnout. A ve finále můžete narazit na nefunkční sekundární útoky či speciální schopnosti, které se ani po nakliknutí jednoduše neaktivují a nejsou vám k užitku. Přesto je nutné podtrhnout, že se stále jedná o betaverzi a zbývající čtyři a půl měsíce do vydání dávají naději, že tohle všechno bude ještě opraveno. Navíc si vývojáři vyhrazují právo – i s ohledem na aktuální okolnosti – datum posunout a hru vybrousit tak, aby hráče nerozčilovala.

Zdroj: Deep Silver

Navíc se tu nebavíme pouze o kampani! V betaverzi je přístupný i skirmish a multiplayer, které ještě ve větším záběru demonstrují, čeho bude hra ve finále schopná. Jedině tady si totiž můžete vyzkoušet tuhé bitvy, o které půjde bezprostředně po dohrání všech tří větví příběhu a nutno přiznat, že jde o skvěle vyvážený mix obtížnosti a velkého pocitu zadostiučinění, když se vám podaří některého soupeře rozsekat. Zároveň zde si můžete poměrně v klidu osahat i veskrze doprovodnou, leč stále nutnou správu báze, která sice nepodléhá tak přísnému mikromanagementu jako nakládání s vlastními jednotkami, ale je ji stále nutné kontrolovat. Sada základních budov vám dovolí výměnou za železnou rudu a naftu rekrutovat nové jednotky a zacelovat tak vznikající díry na frontové linii. Postup vpřed je navíc ovlivněn i možností sebrat po mapě rozeseté balíčky zdrojů či lékárny, díky kterým nemusíte v panice rozpouštět své svazy a posílat je s rozkazem – ÚSTUP – zpět do základny.

V kombinaci s bezproblémovým ovládáním, podporou skupin, klávesových zkratek obecně a také velkým rozsahem kamery proto hodnotím Iron Harvest, nebo lépe řečeno příslib, s nímž hra přichází, velmi kladně. Je ovšem nutné přetrpět aktuální stav ladění a vybrušování kamene, ze kterého se výhledově může stát strategický diamant. A to i na konzolích, kam by měl Iron Harvest zamířit po vydání PC verze, držíme palce!