Do sporu o Disco Elysium vstupuje soud

O situaci kolem studia ZA/UM, hry Disco Elysium a jejich autorech jsme vás už na Vortexu několikrát informovali. Nejedná se o nic příjemného – nejprve se objevily zprávy, že trio původních autorů úspěšného RPG bylo „odejito“ s tím, že první informace naznačovaly neshody s investory či podílníky. Dále se objevily zprávy přímo od Roberta Kurvitze, autora a scenáristy Disco Elysium, který se spolu s vedoucím grafikem Aleksanderem Rostovem rozhodli ZA/UM zažalovat, když začali mluvit o podvodu, podivném vyvedení financí přímo ze studia ZA/UM a příkoří, které jim činilo vedení. V odpovědi na to zástupci studia vše popřeli, naopak tvrdili, že trio autorů dlouhodobě nevykazovalo v podstatě žádnou práci a navíc docházelo k incidentům spojeným se šikanou a nejrůznějšími formami obtěžování. Spor však dokráčel až k soudu, odkud přichází další informace, na základě kterých se můžeme domnívat, že spor bude snad ještě složitější než alkoholem značně protkaný příběh zmíněné hry.

Art imitates life imitates art. https://t.co/1EIB4MEF5c

— PC Gamer (@pcgamer) November 22, 2022

Informace pochází od oblastního soudu v okrese Harju v Estonsku, který je zveřejnil po prvním slyšení, v němž obě strany předložily své argumenty. O detailech píše list Estonian Ekspress, který cituje například magazín PC Gamer a další, snažící se vnést do očividně velmi složitého případu trochu světla. Do sporu je zapojeno hned několik jmen na jedné i druhé straně, jejichž vztahy jsou vzájemně propojeny právě přes strukturu studia. Roberta Kurvitze a Aleksandera Rostova doplňuje bývalý výkonný producent Kaur Kender, na druhé straně pak stojí zejména duo aktuálních většinových podílníků a tudíž i majitelů firmy Ilmar Kompus a Tonis Haavel. Další osobou, které se spor bezprostředně týká, je bývalý největší akcionář Margus Linnamäe, od kterého měli Kompus s Haavelem podíl odkoupit za peníze, které byly podle dřívějšího vyjádření „nekalým způsobem vyvedeny z firmy“, i když měly podle Roberta Kurvitze sloužit k vývoji dalších titulů.

Obrázky měly hrát ve vývoji hry klíčovou roli, a proto oba zmínění přiměli dostatečné množství ostatních akcionářů, aby odsouhlasili jejich koupi.

Pokud jste se až dosud ptali, jak je to možné, konečně přichází odpověď, nic to ale nemění na tom, že situace zůstává i nadále značně bizarní. Kompus s Haavelem totiž měli přes svou vlastní společnost Tütreke koupit čtveřici artworků, které měly sloužit jako vizuální základ pro nový projekt studia s označením Pioneer One. Obrázky měly hrát ve vývoji hry klíčovou roli, a proto oba zmínění přiměli dostatečné množství ostatních akcionářů, aby odsouhlasili jejich koupi. Kompus s Haavelem si však naúčtovali závratných 4,8 milionů eur, které následně podle Estonian Ekspress měli využít na nákup podílu zmiňovaného podnikatele Marguse Linnamäeho, který s nabídkou souhlasil. Tím se duo podnikatelů dostalo v majetkové struktuře studia ZA/UM nejvýše a ovládlo celou firmu. To se však nelíbilo Kurvitzovi s Rostovem – dosavadním menšinovým podílníkům – a proto žádali podrobnější informace o transakci, kvůli kterým měli být dle soudního spisu nakonec ze studia vyhozeni.

Reakcí pak je onen soudní spor, do kterého se však sám za sebe zapojuje také Kaur Kender, který zvlášť napadá Ilmara Kompuse i Tonise Haavela, pravděpodobně v oddělených žalobách. Hlavní motivací je pocit, že na něm byl spáchán podvod, v rámci kterého měl přijít o necelý 1 milion eur, a to z toho důvodu, že byl – podobně jako Kurvitz s Rostovem – ze studia ZA/UM vyhozen. Bylo to navíc v době, kdy se měli noví většinoví majitelé studia snažit ZA/UM i značku Disco Elysium prodat, což však nemělo projít přes Kurvitze, který má smluvně možnost podobné akce blokovat. Objevili se prý zájemci z řad společností jako Microsoft nebo Tencent, ale právě kvůli nevyjasněným okolnostem ohledně vlastnické struktury Kurvitz zasáhl. Otázkou však je, zda na to měl skutečně právo, protože Kompus s Haavelem se měli postarat o rychlé převedení práv na značku do jiné firmy, nad kterou už Kurvitz neměl kontrolu.

A press release concerning the situation at ZA/UM from Robert Kurvitz and Aleksander Rostov. https://t.co/KCJGX6kwct

— Aleksander Rostov (@artofrostov) November 9, 2022

Tou má být dceřiná společnost britské pobočky studia ZA/UM – Yessirnosir – ohledně které panovaly na straně Kurvitze a spol. pochybnosti stran toho, kdo ji vlastní a ovládá. Domnívali se, že je to sám Kompus, protože Haavel měl být podle dalších informací Kuara Kendera v pozadí kvůli tomu, že vyhlásil osobní bankrot ve výši přesahující 10 milionů eur kvůli jinému skandálu, spojenému s obchodem nemovitostí v Ázerbajdžánu. Nakonec se ale mělo prokázat, že více než 75 procent Yessirnosir ovládá jistá Anu Reiman, která je milostnou partnerkou Tonise Haavela, čímž se kruh uzavírá. Všechno vyřčené nicméně studio ZA/UM ústy svých většinových podílníků odmítá, a to i ve chvíli, kdy jim list Estonian Ekspress prezentoval dokumenty od soudu. V tu chvíli prý oba přestali komunikovat a vše bude nyní záviset na dalších systémových krocích, které musí následovat. Na pořadu tak je hlasování všech akcionářů vyjma Kompuse, kterému byl dočasně nárok na podíl ve studiu ZA/UM odepřen, o tom, zda samotná společnost podá na Kampuse s Haavelem žalobu. Ironické je, že se hlasování samozřejmě zúčastní i Kurvitz s Rostovem.

Jak už jsme vás varovali v úvodu, vše se zdá být velmi nejasné a složité, skoro by se až chtělo zdát, že jsme právě popsali zápletku druhého Disca. Tedy až na to, že tohle všechno se nyní děje ve skutečnosti.