Destroy All Humans!

Kdo by nezatoužil stát se alespoň na chvíli padouchem? Hra Destroy All Humans! z roku 2005 od studia Pandemic (Star Wars: Battlefront, Mercenaries, The Saboteur) nám umožnila terorizovat lidstvo v kůži sarkastického mimozemšťana, který přistane se svým létajícím talířem ve Spojených státech v padesátých letech. Zdařilá parodie na dobové vědeckofantastické filmy i tehdejší politickou a mezinárodní situaci se právem dočkala vřelého přijetí a během let se rozrostla v sérii, jejímž poznávacím znamením byla chytlavá přímočará hratelnost, satira i břitký humor. Německý tým Black Forest Games (Giana Sisters, Fade to Silence) po 15 letech posílá na trh remake původní hry, který i přes nesporné kouzlo mnohé vypovídá o tom, jak moc se za tu dobu videohry změnily.

Hlavní hrdina Cryptosporidium 137 je malý šedivý mužíček z vesmíru. Pozor, ne zelený, na to je Crypto obzvlášť háklivý. Copak jsou snad pozemšťané barvoslepí? Není to zrovna dobrák od kosti, spíš by raději viděl naše kosti nakládané na hromadě. Přišel si podmanit lidstvo a vytěžit naši DNA ve snaze udržet v chodu klonovací proces Furonů. Trýznit naivní a paranoidní homo sapiens je v jeho podání velká legrace. Na hráče čeká plejáda misí, v nichž osedláte létající talíř i vyrazíte do boje po svých. Naneštěstí vám většinou hra diktuje, kdy máte jaký způsob zvolit, což trochu omezuje variabilitu přístupů. Jinak je to ale právě pestrost akce, kterou vám minimálně zpočátku Destroy All Humans! zalichotí.

Kdyby Destroy All Humans! někdo vymyslel dnes, udělal by z něj bláznivý open world sandbox na způsob Maneatera. Remake je ale věrný originálu a ten zase poplatný své době.

Crypto může s pomocí bodů, které získává i za plnění nepovinných úkolů, vylepšovat vlastní schopnosti i funkce svého stroje. On sám se postupně naučí ovládat nejen nejrůznější zbraně, ale používá také jet pack, je schopen na sebe vzít podobu libovolného člověka, umí si podmanit a využít ve svůj prospěch pozemského spojence, dokáže lidem číst myšlenky i vymazat vzpomínky, ovládá telekinezi, používá pověstnou anální sondu a chrání jej silové pole. Záleží jen na vás, do jakých oblastí investujete a které budete ignorovat. Hra vám spíš dává na výběr, než aby vás tlačila do osvojení všech nabízených možností. Podobně se to má s vaším létajícím talířem, který časem hravě zpustoší nejedno americké městečko.

Kdyby Destroy All Humans! někdo vymyslel dnes, udělal by z něj bláznivý open world sandbox na způsob Maneatera. Remake je ale věrný originálu a ten zase poplatný své době, takže spoléhá na jednotlivé mise, mezi nimiž se vracíte na svou mateřskou loď. I když mají podobu větších arén, které navštívíte opakovaně v rámci série souvisejících misí, nenabídnou vám svobodu v pravém slova smyslu. Můžete si sice někdy vybrat, jak svůj úkol splníte, ale nemáte příliš důvod se zastavovat nebo pátrat po dalším rozptýlení. Vaše cíle jsou jasně nalinkované a vy můžete maximálně zkusit zkompletovat nějakou konkrétní výzvu, která se s plněním daného úkolu pojí. Například zabít nepřítele specifickým způsobem nebo se nenechat odhalit.

Pokud by se vám stýskalo po volnější hratelnosti, můžete se naštěstí do pokořených lokací vrátit a ty zkoumat, ničit a plnit zdejší výzvy relativně volně. Navzdory tomu si myslím, že víc času strávíte v příběhové kampani, kde je katalyzátorem akce bláznivý scénář plný vtipných dialogů. Destroy All Humans! připomíná svým humorem a nadsázkou film Mars útočí! nebo Muže v černém. Je plný komických postav, absurdního humoru a ironie. Už původní vývojáři se s gustem trefovali do všemožných předsudků, dobové propagandy, stereotypů a iracionálního strachu. Hra je plná odkazů a narážek na známé osoby i události. Remaku naštěstí zůstal tento přístup vlastní a asi nejlépe z celé hry odolává náročné zkoušce časem.

Atmosféru a kouzlo originálu zachytili digitální restaurátoři věrně. Samotnou hratelnost se rozhodli v podstatě neměnit, pohráli si v zásadě jen s ovládáním, aby lépe odpovídalo současným trendům a požadavkům. Nejlépe o tom svědčí nově přidaná mise, kterou byste náplní a pojetím nerozeznali od ostatních. Rozhodnutí maximálně se držet originálu nemám autorům v tomto smyslu vůbec za zlé, i když by bylo zajímavé zjistit, zda by nedokázali mise ve stejných kulisách propojit organičtěji bez nutnosti vracet se zpět na mateřskou loď a sledovat zdlouhavé nahrávání. Upgrady by dnes šlo nepochybně stejně efektivně aktivovat přímo ve hře a většina misí stejně začíná a končí jen velmi jednoduchým filmečkem, někdy dokonce ani to ne.

PředchozíDalší

Klíčovým prvkem každého remaku je ale technické zpracování. Novou verzi pohání moderní Unreal Engine a na první pohled rozhodně neurazí. Grafika je navíc stylizovaná, takže se autorům daří některé nedokonalosti schovat. Ani karikatury lidí ale nezamaskují, že postavy a jejich obličeje by zasluhovaly větší péči. Na pohled hra není vůbec ošklivá, ale v detailu jí schází pečlivost a čistota, která je dnes už standardem. Tu a tam také narazíte na nějakou chybu a ani animace nejsou příliš povedené. Na druhé straně třeba destrukce prostředí, všudypřítomné exploze a známky zkázy mě baví stejně jako kdysi. Crypto s vaší pomocí dokáže během pár minut napáchat na mapě takovou spoušť, že si drobné nešvary ani příliš nepřipouštíte. Přesto bych byl rád, kdyby se s remakem automaticky pojila špičková grafika, protože co jiného už chtít od vylepšené verze hry, která vychází po letech znovu.

Na Destroy All Humans! pracovalo asi 60 lidí a není to obrovská hra. Navzdory tomu, že ani po letech nevyniká ve stealth pasážích a má dost prostoduchou umělou inteligenci, jsem se u ní dobře bavil. Pokud máte rádi arkádovou nenáročnou hratelnost, stane se pro vás hra příjemnou oddechovkou přibližně na 10 hodin. Ani vylepšená verze ale nezapře, že se jedná o relativně archaický titul se staromódní strukturou levelů a designem misí, jenž bych doporučil spíš pamětníkům a veteránům série než úplným nováčkům. Ti se jinak zřejmě budou obtížněji přenášet přes archaismy, které před 15 lety dominovaly akcím nejen na PlayStationu 2.