Conan Exiles

Recenze konzolové verze hry

28. 5. 2018
Název hry: Conan Exiles Vývojář: Vydavatel: Datum vydání: 8. 5. 2018 Platformy: , , Recenzovaná verze: PlayStation 4 Žánr: ,

Akční on-line RPG Conan Exiles po mnoha letech vývoje a po měsících v programu předběžného přístupu konečně přichází a zve do svého barevného a obrovského světa všechny ty hráče, kteří se nebojí tvrdé dřiny ani strachu z četných neúspěchů.

Pokud jste již s tímto titulem měli tu čest, tak jistě víte, že právě o těch neúspěších a stejně tak o tvrdé dřině je drsný svět hry především. Znalcům přitom samozřejmě není neznámý fakt, že Conan Exiles není tou první herní návštěvou mýtického světa Barbara Conana z pera amerického spisovatele Roberta Ervina Howarda, dovolíme si však tvrdit to, že v tomto případě se jedná o projekt pravděpodobně v mnoha ohledech ten zdaleka nejpůsobivější a nejambicióznější. Jenže už první okamžiky a následně i hodiny ve hře přinášejí další sadu důkazů o tom, kterak jsou někdy přílišné ambice na škodu a že rozhodně nejsou zárukou těch nejvyšších kvalit.

Pokud bychom však ale přeci jen chtěli začít právě těmi světlejšími chvilkami hraní, tak určitě nelze než vypíchnout jedinečnou atmosféru hry a perfektně vytvořenou krajinu plnou různorodých biomů i zcela odlišných prostředí v hutném fantasy hábitu, který přitom neoplývá přemírou magie.

Krajina Conan Exiles umí být jedním výrazem dech beroucí a představuje zároveň něco, o čem si jiná otevřená RPG mohou nechat zdát. Na kráse přitom hře rozhodně neubírá ani vědomí toho, že prakticky cokoli, co se ve hře hýbe, se vás také mermomocí snaží zabít, a důvěřovat na to konto nelze ani tomu nejnevinnějšímu králičkovi, té nejmenší ještěrce, anebo snad už ani dokonce samotnému vzduchu, který váš avatar bude ve hře dýchat. Umírat zkrátka budete, a to zprvu možná až příliš často, ke hře to však svým způsobem rozhodně patří a mnohdy tedy není lepšího pomocníka v postupu hrou, než vidina možného vlastního neúspěchu korunovaného ztrátou cenné a klidně i desítky hodin piplané výbavy.

Smrt jako motivace

Poté a v případě neúspěchu se nicméně ocitáte zpět na startu, nazí jak vás herní pánbůh stvořil a jede se nanovo. Pokud se vám podaří získat z mrtvoly předchozí výzbroj, můžete mít vyhráno, pokud vás však zabili ve velmi drsné lokaci a poslední uložená pozice ve formě postaveného lůžka je na hony vzdálená, tak vám nezbydou než oči pro pláč a ta nejprimitivnější sekera na dříví. Někdy se tedy i díky této vidině možného neúspěchu snad až může zdát, že už jen samotná smrt je tím největším hybatelem hry a mnohdy i tím nejčastějším cílem.

Ale hezky to vypadá, o tom žádná. Conan Exiles je skutečně krásnou hrou a testovaná edice hry pro PlayStation 4 ve verzi Pro dokázala občas skutečné divy, což bohužel nemělo vždy podobu jen těch pozitivních zážitků a překvapení. Možná poněkud netradičně se tady hned zkraje musíme zaměřit i na technickou stránku věci, neboť ta rozhodně nepatří mezi ty nejlepší a nejvyladěnější a celkově potvrzuje smutné pravidlo to, že čím větší a náročnější hra, tím více péče takový titul vyžaduje v otázce následného ladění.

Nejvíc mne v průběhu hraní zamrzela mizerná optimalizace pro gamepad, kdy jsem si nejednou rozlámal prsty ve snaze prokousat se skrze jednotlivá menu.

Některé přešlapy jsou přitom vyloženě podivné a snad nejvíc mne v průběhu hraní zamrzela mizerná optimalizace pro gamepad, kdy jsem si nejednou rozlámal prsty ve snaze prokousat se skrze jednotlivá menu, stal se obětí vyhladovělého krokodýla jen proto, že jsem se nedokázal včas zorientovat a přepnout ze dřevorubecké sekyry na klasický meč, či když mi jen avatar odmítal poslušnost a vytasený dřevěný štít prostě ne a ne použít. A takových momentů rozhodně nebylo málo.

K tomu mohu ještě zmínit celkem výjimečně padající framerate, občas nefunkční sladění zvuku s děním na obrazovce a kolize polygonů a rázem tu máme poměrně konkrétní obrázek o titulu, který přeci jen mohl ještě nějaký ten pátek v předběžném přístupu strávit.

Co by ale vyžadovalo větší množství času, to je soubojový systém, který je v konkurenci dnešních titulů spíše úsměvný a rozhodně nepůsobí nijak dospěle. Dva základní útoky, pár komb a nekonečné kroužení okolo nepřátel s mizernou prací automaticky ovládané kamery zkrátka neodpovídá faktu, že souboje mají být jednou z těch hlavních složek hry. A to zkrátka není v pořádku.

Nicméně tou druhou složkou hry a neméně důležitou součástí Conan Exiles je klasické survival RPG, ve kterém si hráči musí obstarat obživu hned v několika klíčových oblastech. Kromě hladu a žízně tu máme totiž prvek zdaleka nejdůležitější, a tím je celkové bezpečí postavy.

Nepřeberné možnosti

V Conanovi hráči dostávají do rukou poměrně komplexní nástroje k tomu, aby si vybudovali vlastní sídla a zajistili si tak bezpečný úkryt. Jednoduché to však určitě není a k té nejzákladnější hliněné chatrči vede skutečně trnitá cesta skrze taje a zákoutí mnohdy až zbytečně komplexního craftingu.

Crafting a snaha přežít ve hře vedle samotných soubojů rozhodně nehrají druhé housle – naopak. Ona snaha zajistit si úkryt odpovídajících kvalit je během na dlouhou trať a jednou z bezpečně nejdůležitějších složek hry, což ale bohužel nutně neznamená dlouhotrvající zábavu, ale mnohdy až úmorný boj o suroviny a o vlastní místo na slunci.

První sekyru či krumpáč si složíte ještě poměrně snadno, záhy však zjistíte, že pro postavení i té nejzákladnější chatrče je zapotřebí skutečně velké množství surovin, jejichž dolování a těžení je někdy až zbytečně úmorné.

Prvotní chýše přitom ještě celkem jde a zabrat může při troše štěstí jen pár hodin experimentování, nicméně snaha vytvořit si byť i jen to nejzákladnější možné brnění znamená zastávku hned na několika craftovacích stanicích. Ty je ovšem zapotřebí nejprve za vlastní nasbírané a i za namáhavě vytvořené suroviny postavit. Tempo je navíc mnohdy až tak pomalé, že by snad až člověk za nejbližším rohem očekával přítomnost mikrotransakcí. Ty však nepřicházejí a mnohem častěji tak lze narazit na už zmiňovanou a všudypřítomnou smrt.

Velmi pozvolný start

Možností obrany a tvorby zdánlivé idey vlastní neporazitelnosti je ale přitom neskutečně mnoho, řadu méně zkušených hráčů však může hra svým souborem možností rázem zahltit takovým způsobem, až se v tom všem ztratí. A ztratit lze následně v takových chvílích i samotnou motivaci k dalšímu hraní. Méně by v tomto případě skutečně znamenalo více a snadnější a přímočařejší cesta by v Conan Exiles jistě nebyla na škodu, byť by to kupříkladu mohlo znamenat i dodatečnou implementaci tak trochu více „casual“ módu.

Pravda, pochválit je jednoznačně možné to, že i desítky a desítky hodin po začátku hry můžete narazit na něco nového, tvůrci však jen velmi těžko udržují pozornost a především onu motivaci. Příběh ve hře prakticky není přítomen a stejně tak mnozí pravděpodobně nedocení ani absenci klasických NPC či úkolů. Navrch k tomu přidejte ještě vynechání jakkoli propracované nápovědy a rázem zde máte zářný příklad projektu, který sází zejména na komunitu, její činorodost a na organický zážitek z týmového hraní.

Naštěstí zde ovšem umí Conan Exiles patřičně excelovat a pokud zrovna nenarazíte na klasickém PvE serveru na partu likvidace chtivých idiotů, tak se skutečně můžete dočkat velmi kvalitní zábavy. Stejně tak lze hrát i sólo, na druhou stranu je však takový zážitek kvůli výše zmíněným nedostatkům poměrně suchý a po čase také patřičně fádní.

Jistou repetitivnost nicméně umějí doslova nabourávat pravidelné nájezdy hordy bestií, kterými vám hra dává pomyslný políček a za pomocí kterých se snaží oživit zážitek i těch nejzkušenějších band dobrodruhů pečlivě zabedněných v již samostatných a otroky obdělávaných bázích. A něco takového může hráče výjimečně i spojit, což může na serverech podporujících až 40 naráz hrajících duší přinášet nápadité situace.

K tomu navíc mohou hráči za pomocí vzývání bohů vyvolávat i velké kráčející či poletující bestie a opět tak šířit všemožnou zkázu na své nepřátele. I zde ale platí, že než se k něčemu takovému dopracujete, tak ve hře strávíte skutečně až desítky a desítky hodin čistého herního času.

Během toho se samozřejmě budete věnovat i vývoji vlastní postavy, a to od samotného začátku a do toho málem nejmenšího detailu. A to zde mimo jiné může znamenat kupříkladu i velikost vlastního pohlavního údu. Ale o tom jste již ostatně bez pochyb slyšeli už v momentě, kdy hra se vší slávou vstoupila do programu předběžného přístupu a vyvolala v určitých kruzích úsměvnou kontroverzi.

Onen následný vývoj avatara je nicméně rozdělen do dvou úrovní a zatímco v té první se staráte o posun a vývoj klasických schopností a dovedností vlastní postavy, tak ta druhá znamená rozvíjení schopností týkajících se craftingu a možnosti vyrábět další a další cenné předměty. Opět ale platí, že nápověda k dispozici není a co vybrat dále je tak spíše otázkou vlastních preferencí, časem vyzískaného citu pro hru a vidiny toho, co asi tak vlastně potřebujete pro to, abyste se mohli podívat za ten další kopec.

Zda ale budete vůbec chtít, to je vlastně celkem dobrou otázkou. Conan Exiles toho nabízí neskutečně mnoho, po stránce motivace a zábavy však naneštěstí nebezpečně pokulhává a těžko si teď můžeme představit, jak by se hra mohla v dohledné době vylepšit. Nepochybujeme přitom ale o tom, že i v současné podobě si titul dokáže získat rovnou celé zástupy oddaných fanoušků vyhledávajících hutné a chyby trestající zážitky, objektivně řečeno se však jedná o ambiciózní avšak zbytečnými chybami i nedodělky zatížený projekt, který si snad klade za cíl vidinu kontinuálního hraní. Nicméně mně osobně Conan Exiles nijak zvlášť nenadchl a tím nejviditelnějším nedostatkem tak zůstává absence citelnějšího a uchopitelnějšího konceptu a jakéhosi vyššího cíle.

Conan Exiles

  • Obrovské možnosti survivalu
  • Nápaditý svět
  • Často zbytečně vláčné
  • Horší optimalizace ovládání
  • Slabý soubojový systém
  • Technické nedodělky
Velké ambice Conan Exiles zbytečně sráží technické nedodělky a špatná designová rozhodnutí, určitě se ale nejedná o špatnou hru. Jen to v tomto případě zkrátka vyžaduje ještě o trochu více péče.
6 Verdikt

Nahlásit chybu v článku

Napsat komentář

Mohlo by vás zajímat

Nahoru